Jehovista
Martin Sodoma
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/537511/bmid_jehovista-66313df9d8fac.jpg
4
23
23
Ota, dvacetiletý syn jednoho z vedoucích svědků Jehovových v Čechách, se vydává do Aše, aby posílil věřící v tamním sboru. Zpočátku ve své snaze zažívá úspěch – proniká do svérázného sborového prostředí, přesvědčuje jinověrce, toulá se příhraniční divočinou. Čím dál více ho však pronásledují potlačované pochybnosti a výčitky svědomí pramenící z toho, že před lety zavrhl svého nejlepšího kamaráda, který byl z organizace exkomunikován. Ocitá se na pokraji temnoty... Časosběrný román čerpající ze skutečných zážitků se odehrává na počátku 21. století.... celý text
Přidat komentář
(SPOILER)
velké zklamání, několikrát jsem knihu málem odložil nudou - a měl jsem to bohužel udělat: když pominu začátečnické chyby "tvůrčího" psaní, naivní a nereálné zápletky s nevěrohodným, mnohdy kýčovitým vyústěním, čekal jsem něco jako zpověď odpadlíka od víry, proces - možná sebeobhajobný, dilema, konfrontaci názorů a axiomů, hledání a návraty atd., ovšem Ota Malý by mohl být stejně tak Jehovův svědek, jako třeba mormon nebo katolík, příběh vlastně není o ničem než o mladých lidech vychovaných v uzavřené skupině sekty s přísně organizovanou hierarchií a vlastními zákony, kteří dřív nebo později narazí na reálný svět a pokouší se s ním nějak vypořádat, část odpadne od rigidní doktríny a začne "užívat života", část se ještě více uzavře, aby se jí nezhroutil svět, jemuž doposud věřila;
to není nic nového - autoři (Ivan SObička + Vojtěch DOMlátil = fiktivní Martin SO-DOMa, že?) ve vyprávění sem tam obecně zmíní, že jsou ve víře SJ "určitá" kontroverzní dogmata, ale nepolemizují s nimi, neukážou, jak konkrétně pomocí víry řeší SJ sociální problémy v Aši či Litvínově (manžel mlátí ženu, aha, tak si sedneme v kuchyni a přečteme si společně něco z bible, a za týden už je to najednou zase dobrý - zázrak boží?), přitom mají tolik možností, aby věrouku do epizodních zápletek zapojili (třeba ve scénách Adama v nemocnici se přímo nabízejí rozpory ohledně krevní transfúze), chyba je ovšem podle jejich líčení vždy v jedinci (zejména ve starší generaci), nikoli v církevním učení...
a závěr? Ota se oženil se Štěpánkou bez lásky, jejich vztah a následné manželství prochází od počátku krizemi, a čtyřsetstránková bichle končí sentimentálním happyendem, že čekají dítě - jo, to je to nejrozumnější, co můžou manželé v krizi udělat - zaměstná to aspoň dost advokátů, soudců a úřednic na sociálce
Určitě to nebylo smyslem knihy,ale můj názor na tuto víru se po přečtení nezměnil. I když jsem si to ve skrytu duše trochu přála.
Vyrůstal jsem v prostředí Svědků a mohu říct, že vše co je tam napsáno sedí. Uzavřenost před jakýmikoliv jinými názory. Meditace a joga jsou přece démonské praktiky. Psychické vydírání tím, že když někdo odejde, nebo poruší řád, tak se sním ostatní přestanou bavit.
Kniha je napsaná poutavě a má překvapivé momenty. Byla pro mě jako terapie.
Silná a pútavá kniha z prostredia plného uhladených bratov a sestier, kravát, Biblie a morálky ako z 19. storočia, v ktorom sa akákoľvek odlišnosť a kritické myslenie trestajú vylúčením a izoláciou. Za choroby tu môžu démoni, všetky ostatné cirkvi sú zlo a smrť je prijateľnejšia, než transfúzia krvi zachraňujúca život.
Príbehy ľudí, ktorí opustili sektu ma zaujímajú už dlho. "Dekonverziu" som si zažil na vlastnej koži - nebol som síce v sekte, ale v najväčšej štátom uznanej organizovanej zločineckej skupine, ktorá svojimi praktikami nemá k sekte ďaleko a jeden čas som svoju vieru bral tak vážne, že som sa chcel stať kňazom a mníchom v najtvrdšom mníšskom ráde. Niektoré zážitky hlavného hrdinu so mnou teda dosť rezonovali. Podobne ako u jednej z postáv, aj u mňa bola de Mellova Bdelosť kniha, ktorá mi nasadila chrobáka do hlavy a vďaka ktorej som začal spochybňovať "svätosť" organizácie, do ktorej som patril.
Realistický a citlivý vhled do komunity svědků Jehovových.
"Věnováno všem, kdo odcházejí do neznáma."
(Takže i mě. Byla jsem členkou 21 let, neodešla jsem s nenávistí, ale s láskou a vděčností. Píšu to proto, aby bylo srozumitelné, že moje recenze je zatížená tímto úhlem pohledu.)
Nadšený mladý muž se vrhá s chutí pomáhat spoluvěřícím a lámat bezvěrce. V příběhu vznikají vtipné momenty, kdy mu život nastavuje zrcadlo. Nastává postupné vnitřní ohýbání a přiznávání si pravdy o sobě samém.
Být uvnitř této církve a být myšlenkově jiný je nepřijatelné. V knize je hezky popsaná reakce komunity. Jeden kamarád je dokonce o něco více "alternativní" než hlavní hrdina. Další jsou ortodoxní a dávají to patřičně najevo.
Kniha není o házení špíny na Jehovisty a není ani ódou na tuto skupinu zpravidla laskavých lidí. Je to opravdu realistický vhled do specifického světa, kde je zvýšený tlak na vnitřní integritu jedince.
Děkuju "Martinovi" za tenhle příběh inspirovaný skutečností.
Byl pro mě pohlazením po duši :)
Znám mnoho Svědků, kteří od víry odpadli a proto jsem si chtěla knihu přečíst.Musím říct, že jsem se s nimi setkala již v osmdesátých letech jako člověk hledající v životě něco víc. Jako holka táty emigranta jsme se často potkávali při výsleších a hodně se jich ptala. Jenže mi to vše připadalo tak kruté a určitě jsem se nechtěla zbavit,,svobody,, Oni byli opravdu pevni a protože odmítali vojenskou službu,tak často místo vojny zavření. Když si vzpomenu na svého souseda a jeho pevnost a na naše rozhovory o víře... Kniha je pravdivá, i když se někomu může zdát naivní,ale tak to tam přesně chodilo... zkušenost je vlastně nepřenositelná. Po revoluci se tato sekta stala oficiální a mnoho lidí odešlo do jiných křesťanských církví. Takže kniha je velmi autentická a poznala jsem v ní i některé Jehovisty se kterými jsem se v Praze na Smíchově a na Kladně potkala