Nová kniha
Jehovista - Martin Sodoma
Ota, dvacetiletý syn jednoho z vedoucích svědků Jehovových v Čechách, se vydává do Aše, aby posílil věřící v tamním sboru. Zpočátku ve své snaze zažívá úspěch –... detail knihy
Související novinky
Prokleté královny, Život na míru a další knižní novinky (13. týden)
V aktuálním týdnu od 25. do 31. března se můžete těšit na velkou várku nových knih, které se nově objeví na pultech knih... celý text
Nové komentáře u knih Martin Sodoma
Jehovista
„Autor působí jako vysokoškolský pedagog, věnuje se tvorbě populárně vědeckých článků, animované poezie i textů do médií. Byl členem v náboženské společnosti svědků Jehovových. Autor věří vědě, intuici i magickým silám přírody. Je ženatý a má 3 děti.
Na počátku knihy je uvedeno, že děj románu je inspirován skutečností. Jednotlivé postavy, jména, místa a situace byly změněny nebo jsou čistě fiktivní. Jedná se o autorovu prvotinu. Kniha má 16 dílů.
Hlavní postavou je mladý muž OTA (24 let), který patří ke svědkům Jehovovým. K této víře patří také jeho rodiče, kteří jsou oddanými služebníky desítky let a Otu pochopitelně k této víře vedli od mládí. Ota se ve 12 letech nechal pokřtít. Ota má bratra, který bydlí na Ukrajině.
Ota se rozhodne odjet z Prahy do Aše a tam v pozici starší působit v tomto společenství na další lidi. Mezi jeho úkoly patří přednášky a také chození od domu k domu (rozdávání časopisů Strážná věž a nabídka k biblickým debatám). Pracuje jako laborant a vykonává další práce. Má podporu rodičů. Později odjíždí do Litvínova, který se nachází poblíž Mostu.
Působit v těchto lokalitách (Aš a Litvínov) a jejím okolí není žádná legrace a je to mnohem horší prostředí než Praha. Ota se zde seznamuje s dalšími bratry, kteří mu pomáhají. Seznámí se také s dívkou ŠTĚPÁNKOU.
Ota se seznámí s ADAMEM, který je v jeho letech. Patří také ke svědkům Jehovovým. S Adamem vedou různé rozhovory týkající se otázek svědků Jehovových. Adam nesouhlasí se vším v tomto společenství a začne si pokládat různé otázky. Adam je jiné povahy než Ota. Je živější a má rád legraci.
Ota se v minulosti rozešel se svým kamarádem DANEM. Více podrobností se už dočtete v tomto románu.
Ota je zpočátku zapálený souputník svědků Jehovových, ale postupně nenachází uspokojení a trápí se. Píše si také deníkové záznamy, které se mi líbily. Jsou napsány psacím písem. Je to velmi pěkný prvek. V denících píše o svých zkušenostech v nových městech a také se obrací na Jehova, aby mu pomohl nalézt rovnováhu a sílu, aby setrval na své pozici.
Ota píše také povídky a jednu z nich si můžeme přečíst ve 4. Díle – LACIHO PRAVDA.
V knize nalezneme také části ORGANIZOVÁNI, ABYCHOM DOVRŠILI SVOU SLUŽBU. Zde nalezneme různé informace z tohoto společenství.
V roce 2024 jsem již četl knihu CESTOU Z VĚŽE od Petra Opršala, ve které jsem se dočetl také hodně informací o svědcích Jehovových, a která byla napsána také podle skutečných událostí. V knize Jehovista jsem se dočetl zase nové informace a zajímavá byla také návštěva Oty a jeho táty v USA, kde se zúčastnili konference svědků Jehovových.
Závěr knihy je pro mě smutný a nemohl jsem pochopit události, které se následně odehrály, a bylo mi to všechno líto.
Kniha je bichle. Celkově se kniha četla dobře. Je to určitě zajímavé čtení pro všechny čtenáře, kteří se chtějí dozvědět více informací o svědcích Jehovových z první ruky, poněvadž autor působil v této společnosti.
Obálka knihy je minimalistická, ale zajímavá.
V závěru knihy se nacházejí ODKAZY.“... celý text
— Marekh
Jehovista
„Zpověď bývalých členů... tam by člověk čekal obviňování, hořkost a nenávist. Ale ne, příběh je podán mile a laskavě, chápu to tak, že autor (autoři) prostě vyrostli a potřebovali roztáhnout křídla, přitom ale nic z toho, co ve společenství zažili, neberou jako příkoří, ale jako žebřík, po kterém vystoupali tam, kde jsou teď. Jako příslušníku jiné církve pro mě bylo zajímavé zjištění, jak na nás SJ nahlíží.“... celý text
— Losevropský
Jehovista
„Znám mnoho Svědků, kteří od víry odpadli a proto jsem si chtěla knihu přečíst.Musím říct, že jsem se s nimi setkala již v osmdesátých letech jako člověk hledající v životě něco víc. Jako holka táty emigranta jsme se často potkávali při výsleších a hodně se jich ptala. Jenže mi to vše připadalo tak kruté a určitě jsem se nechtěla zbavit,,svobody,, Oni byli opravdu pevni a protože odmítali vojenskou službu,tak často místo vojny zavření. Když si vzpomenu na svého souseda a jeho pevnost a na naše rozhovory o víře... Kniha je pravdivá, i když se někomu může zdát naivní,ale tak to tam přesně chodilo... zkušenost je vlastně nepřenositelná. Po revoluci se tato sekta stala oficiální a mnoho lidí odešlo do jiných křesťanských církví. Takže kniha je velmi autentická a poznala jsem v ní i některé Jehovisty se kterými jsem se v Praze na Smíchově a na Kladně potkala“... celý text
— PoetickaM
Jehovista
„velké zklamání, několikrát jsem knihu málem odložil nudou - a měl jsem to bohužel udělat: když pominu začátečnické chyby "tvůrčího" psaní, naivní a nereálné zápletky s nevěrohodným, mnohdy kýčovitým vyústěním, čekal jsem něco jako zpověď odpadlíka od víry, proces - možná sebeobhajobný, dilema, konfrontaci názorů a axiomů, hledání a návraty atd., ovšem Ota Malý by mohl být stejně tak Jehovův svědek, jako třeba mormon nebo katolík, příběh vlastně není o ničem než o mladých lidech vychovaných v uzavřené skupině sekty s přísně organizovanou hierarchií a vlastními zákony, kteří dřív nebo později narazí na reálný svět a pokouší se s ním nějak vypořádat, část odpadne od rigidní doktríny a začne "užívat života", část se ještě více uzavře, aby se jí nezhroutil svět, jemuž doposud věřila;
to není nic nového - autoři (Ivan SObička + Vojtěch DOMlátil = fiktivní Martin SO-DOMa, že?) ve vyprávění sem tam obecně zmíní, že jsou ve víře SJ "určitá" kontroverzní dogmata, ale nepolemizují s nimi, neukážou, jak konkrétně pomocí víry řeší SJ sociální problémy v Aši či Litvínově (manžel mlátí ženu, aha, tak si sedneme v kuchyni a přečteme si společně něco z bible, a za týden už je to najednou zase dobrý - zázrak boží?), přitom mají tolik možností, aby věrouku do epizodních zápletek zapojili (třeba ve scénách Adama v nemocnici se přímo nabízejí rozpory ohledně krevní transfúze), chyba je ovšem podle jejich líčení vždy v jedinci (zejména ve starší generaci), nikoli v církevním učení...
a závěr? Ota se oženil se Štěpánkou bez lásky, jejich vztah a následné manželství prochází od počátku krizemi, a čtyřsetstránková bichle končí sentimentálním happyendem, že čekají dítě - jo, to je to nejrozumnější, co můžou manželé v krizi udělat - zaměstná to aspoň dost advokátů, soudců a úřednic na sociálce“... celý text
— los
Jehovista
„Určitě to nebylo smyslem knihy,ale můj názor na tuto víru se po přečtení nezměnil. I když jsem si to ve skrytu duše trochu přála.“
— attila1
