Losevropský komentáře u knih
Zpověď bývalých členů... tam by člověk čekal obviňování, hořkost a nenávist. Ale ne, příběh je podán mile a laskavě, chápu to tak, že autor (autoři) prostě vyrostli a potřebovali roztáhnout křídla, přitom ale nic z toho, co ve společenství zažili, neberou jako příkoří, ale jako žebřík, po kterém vystoupali tam, kde jsou teď. Jako příslušníku jiné církve pro mě bylo zajímavé zjištění, jak na nás SJ nahlíží.
Dechberoucím způsobem popsané myšlení ztroskotaných a zoufalých jedinců i jedinců okolnostmi zahnaných do kouta. Černé kouzlo, konkrétně část Sluhožka, by měla být povinnou četbou pro ženy v závislém vztahu. Škoda, že český čtenář nemá možnost objevit další perly z tvorby držitele Goncourtovy ceny, leda by se naučil dokonale francouzsky, neboť do češtiny byl přeložen tento jediný román....
Kniha je čtivá a tajemná, s dobře zvolenou atmosférou zimních hor a řopíků. Nejvíce se mi líbilo to konstatování hned ze začátku...Orlické hory na nedalekém horizontu střežily krajinu ve své náruči. Petrovi nikdy nebylo úplně jasné, jestli to dělají ochranitelsky (neboj, neofoukne tě, nic se ti nestane, pod postelí nic nečíhá, zkontrolovaly jsme to), nebo majetnicky (neodejdeš, nikdy a nikam, jen si to zkus, stejně tě přivedeme zpátky - patříš nám). O tom něco vím, všechny hory si vás takhle přitáhnou, i malinké - třeba Brdy. Hvězdu dolů dávám za občasné hrubky.
Temná atmosféra zanedbaného domu, strašidelný les a divní lidé v sousedství k dobrému hororu prostě patří. Co mě ale vyloženě rozčilovalo, že se pomalu na každé stránce zdůrazňovalo, jak jsou švorc a není jim jasné, jak to finančně zvládnou, ale přitom objednávali stále nové tučňáky s expresním doručením...
Jestli něco Páralovi jde,tak popisy ubíjejícího stereotypu. Část čtenářů si stěžuje, že se to nedá číst, ale pro mě zhuštěný, stále se opakující děj, zakončený naprostým zmarem dává smysl- a způsob komunikace je mi blízký a proto si dokážu asi spoustu věcí domyslet..."A dnes bude další spací den! - Cože - tak já si ho udělám sám. " Tady úplně slyším, co mu asi odpověděly a současně vidím, jak se u toho tvářily...
Ještě poznámka k překladu - v knize se hovoří o stromu "cedru", pod kterým byli někteří účastníci výpravy nalezeni. Cedr (Кедр), však znamená rusky nejen cedr, ale i borovici limbu a o tu se podle fotek nejspíš jednalo.
Knihu jsme četli celá rodina a všem nám přišla dost děsivá. Následoval výlet do Tribeče, který jsme si moc užili a ačkoliv bylo vše zalité sluncem, představa soumraku v blízkosti strašidelných křížů se nám ani trochu nelíbila... Opravdu existuje někdo, kdo chodí na Žibricu každý den a opravdu se pokaždé zapisuje do vrcholové knihy.
Kniha je velmi čtivá, zejména z přepisů deníků jde mráz po zádech, když si člověk uvědomí, jak to celé skončilo... To, co některým čtenářům nevyhovovalo, tj. uvádění podrobných technických parametrů a slov v původním znění, se mi naopak velmi líbilo - učím se ruštinu a tak bylo uvedení originálních názvů a jmen velmi obohacující.