Jenny
Sigrid Undset
Román Jenny je tragický příběh malířky, která sice žije bohatý tvůrčí život, ale citově zůstává nespokojená a osamocená. Prostředí, v němž se malířčin život naplňuje, působí velmi atraktivně; Řím s jeho starými uměleckými památkami, půvabné krajiny jihu kontrastují s pošmournými scenériemi Norska. Bohatý děj románu a vynikajicí umělecké ztvárnění postav zaručují úspěch i u náročnějšího čtenáře. 1. vydání.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1972 , Lidové nakladatelstvíOriginální název:
Jenny, 1911
více info...
Přidat komentář
Norská spisovatelka Sigrid Undsetová (1882–1949), nositelka Nobelovy ceny za literaturu (1928), se proslavila hlavně historickou trilogií Kristina Vavřincova, ale psala i romány ze současnosti, z nichž k nejlepším patří Jenny (1911), tragický příběh mladé, vzdělané a citově bohaté norské malířky, která touží po lásce i po umělecké tvorbě.
Sedmadvacetiletá malířka Jenny Wingová pobývá v Římě s přítelkyní Francescou a seznámí se zde s norským mladíkem Helgem Gramem. Zamilují se do sebe. Jenny se po čase vrátí k matce do Norska a čeká na návrat Helgeho. Mezitím se ale sblíží s jeho otcem Gertem a seznámí se i s žárlivou Helgeho matkou Rebekkou. Po Helgeho návratu se potácí mezi dvěma muži, otcem a synem, a ve lžích a poznává, že s city, s láskou, se vztahy a s životem i tvorbou je to někdy ještě složitější, než by člověk čekal...
Docela pěkný román, s úvahami o lásce, tvorbě a postavení ženy. Jako seznámení s tvorbou slavné nobelistky ideální.
Jenny Wingovou si zahrála slavná norská herečka Liv Ullmannová v televizním filmu Jenny z roku 1983, který jsem kdysi viděl a od té doby jsem si chtěl předlohu přečíst; no, trvalo to... Mimochodem, kvůli roli Jenny musela Ullmannová odmítnout spolupráci se svým dvorním režisérem a bývalým milencem Ingmarem Bergmanem na filmu Fanny a Alexander (1982) a pak toho trpce litovala, když natáčení Jenny probíhalo velmi složitě. A když pak Liv viděla Fanny a Alexandera, film prý probrečela jednak proto, jak byl krásný, a jednak proto, o jakou nádhernou roli přišla. I když role Jenny byla také pěkná...
Přeložil Hugo Kosterka, vydalo Lidové nakladatelství, 1972.
Má milá Sigrid Undset a Jenny zachráněná z knihobudky...
Dostala jsem od autorky její standart - bohatý slovník, hluboké city, a v případě Jenny i hodně depresivního ladění...postavy se plácají na dně, boří se v nejistotě, bojují s rozháranými city - jak hned v úvodu Cesca, posléze ji následuje i Jenny...hledá, touží, a zároveň se bojí přestat analyzovat a užít si city, necat se vést jen srdcem...
V romantických kulisách Říma naváže vztah,překlápějící se do lásky, s mladíkem Helgem..plány na svatbu a společný živt však berou docela rychle za své, když se seznámí s jeho rodiči...No jiný kraj, jiný mrav - já si neumím představit, že bych jela sama se seznamovat s rodiči mého partnera..to by asi taky moc nedopadlo...;) jako obvykle, příběh se šine k tragédii...Jenny nezvládá své démony, výčitky se stupňují..stává se na chvilku matkou, a role, kterou odmítala, ji najednou pohltí. O to víc pak je zdrcená tragédií, když její chlapeček umírá...a Jenny už nemá proč žít...
SIlný, drsný a tragický příběh. Bohatý jazyk a bohaté emoce, akorát kdyby je hrdinové dokázali uvolnit, dokázali víc komunikovat, dokázali si odpustit a žít, mohli by SIgridiny příběhy končit i radostněji....
"To je právě podivuhodné, že když se dostaneme ve, všechen vliv lidí, s nimiž náhodou žijeme ve společné dománosti najednou přestane.Musíme na všechno pohlížet vlastníma očima a myslet sami na sebe. A soudíme, že to závisí úplně na nás samých, co vyzískáme z cesty - co jsme schopni vidět a chápat, a jak se sami zachováme a koho si zvolíme, aby a nás půsbil. A učíme se chápat, že co uděláme ze svého života, závisí úplně na nás."
"Třebas byla ještě malá, pochopila hned všechno. Nebožtík otec jako by vyklouzl z domova. Jeho obraz tam sice visel, ale on byl nebožtík. Tenkrát pochopila, co je smrt, že ti, kdo jsou mrtví, existují pouze ve vzpomínkách jiných, a tito jiní že mohou podle své vůle ukončit jejich ubohý stínový život. A pak mrtví zmizí vůbec."
"...vždy se dostaneme na druhou stranu, víš, a pak poznáme, že každá zkušenost nás vždycky tím nebo oním způsobem obohatí..."
Některé návraty vás zklamou a přesně tohle mne potkalo v případě Jenny.
Dnes nepochopím, jak se mi kdysi mohla tato romantika líbit...
Kniha úžasná,co se týče hlavní hrdinky-těžko posuzovat,když se děj knihy odehrává v době,kdy jsme si ještě my holky tak nevyskakovaly..Bylo mi jí líto,jako každého,kdo se dostane do začarovaného kruhu a má pocit,že cesta ven není.
Pokud si starší ročníky vzpomínají,bylo zfilmováno, v hlavní roli Liv Ullmann
Tak z dnešního pohledu to poněkud patetické a zbytečně bezvýchodné je, stejně jako i další romány z podobné doby jako např. od Thomase Hardyho, od nás třeba i Jaroslav Havlíček, jenže to je dobou, společnost byla nastavena trochu jinak, nakolik to opravdu bylo bezvýchodné či ne, nedovedu posoudit, dnes by Jenny asi stejné problémy řešila jinak, možná ano, možná ne...
Nic patetičtějšího jsem snad v životě nečetla... s Undsetovou si bohužel asi rozumět nebudeme...
Štítky knihy
Autorovy další knížky
1977 | Kristina Vavřincova I – Věnec |
2000 | Jaro |
1977 | Kristina Vavřincova II – Paní |
1977 | Kristina Vavřincova III – Kříž |
1990 | Šťastné dny |
(SPOILER) Za mě Jenny patří k nejméně podařeným autorčiným dílům. Hrdinka zprvu působí jako vyrovnaná osoba, zvlášť v kontrastu se svou méně rozumnou kamarádkou, každý její argument ohromuje logičností. Pak si začne si románek s člověkem ochotným nasadit parohy vlastnímu, i když poněkud pasivnímu, synovi. Kdo syna asi vychovával? Ze žárlivosti zabitá domácí zvířata, načež to celé nezvládne ani sama, okázale ušlechtilá, hrdinka. Nemůžu si pomoct, dýchá na mě z toho poněkud emotivní duch doby. Jiné citové pohnutky jsem autorce věřila, historické románové postavy líčila věrohodně, ale povaha a charakter Jenny už mně připadají poněkud přitažené za vlasy. Dávám 3 body, ale i to je možná hodně.