Jeřabinový dům
Marie Hajdová
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/538339/bmid_jerabinovy-dum-6645bcd9e44a2.jpg
4
336
336
Mateřství ve všech podobách. Román o mateřství, životní prázdnotě i naplnění. O kořenech, které nelze lehce vytrhat, i o tom, že je lze zapustit i v místech, kde bychom to nejméně čekali. Co je v životě nejdůležitější? Partnerství, mateřství, naše kořeny, které nemůžeme vyrvat, vazby, které nelze zpřetrhat? Lucie, mladá žena, které se drolí dosavadní život pod rukama, se vrací do rodných míst na pomezí Jeseníků a Rychlebských hor. Útočiště hledá ve starém domě obklopeném vzácnými jeřáby, kde žije její teta, člověk jí nejbližší. Přítomnost Lucie naruší křehkou rovnováhu života místních obyvatel, kteří pod vlivem jejího návratu začali přehodnocovat své dosavadní životy…... celý text
Přidat komentář
Děkuju za komentář markej, cítím to podobně. Jen mám tu (ne)výhodu, že všechna místa, o nichž je v knize řeč, znám osobně.
I když ne všechna, právě jeřabinový dům je pro mne neznámý. A netuším, zda má smysl ho hledat - po knihách K. Tučkové (Bílá Voda) a M. Pilátové (Senzibil) už vím, že některá místa jsou zkrátka autorskou fabulací . . .
Každopádně určitě doporučím; čtení to není strhující, ale to snad ani nikdo neočekával. Je to "jen" obyčejný životní příběh - a to je podle mě až dost.
"V noci jsou hory jiné. Černější než nebe před úsvitem. Temnější. Nebezpečnější. Zabloudit v nočních horách není jen tak. Mezi stromy číhají vlkodlaci. Po polích přebíhají stíny. Cesty se kroutí jinak než ve dne a místo do bezpečí vedou ještě hlouběji do míst, odkud se už nikdo nedostane."
Novodobé české autory, popravdě moc nevyhledávám. Knihu jsem si vybrala na popud čtenářské výzvě. Příběh, který začal nesmírně poutavě a věřila jsem, že bude takto psán souvisle až do poslední stránky. Nestalo se. Kniha psaná formou teď.....potom co následovalo... a zase, než bylo, to co následovalo........... mě neseděla.
Příběh mladé ženy, která z mého pohledu ještě ani nedozrála ve svém věku dospělosti. Utíká sama před sebou, není schopna sama řešit své problémy, vrací se k domovu a tam také nachází, že každý žije svými životy a také......nechápe, není schopna komunikovat co jí tíži. Upíná se na svou tetu z dětství, ale i tam se po letech dovídá, o čem se nemluvilo. Vůbec celé to dílo a osoby v něm,na mě působily, že moc mezi sebou nekomunikovaly a měly mezi sebou hodně nevyřčeného a své boly si nesly ve svém nitru.
Lucie a její hledání sebe sama. Kniha se mi líbila. Ale pořád jsem při čtení měla pocit, že by se kniha mohla dostat dál, až za popis. To se pro mě nestalo. Proto 4 z 5.
prvotina marie Hajdivé, dle popisu se má jednat o vztahový román o mateřství ve všech podobách. Pro mě spíše o návratech a nových začátcích, o tom, že kořeny nejde zapomenout, překročit, ale mají na nás vliv, i když nechceme.
(SPOILER)
Česká autorka a opět celkem dobré čtení. Jsem ráda, že mám štěstí na výběr dobrých knih.
Lucka se nějakou dobu plácá v nefungujícím vztahu. Když se objeví zamlčené těhotenství, rozhodne se, že potřebuje prostor a čas na sebe. Odjede do města, kde vyrůstala a navštíví svoji tetu. V tom samém místě žije ještě její vrstevnice Janina, která čeká už třetí dítě a její manželství je v krizi. Příběh dvou žen, tak podobný a zároveň jiný...
Kdo máte rádi české autor(k)y a zároveň romány o všemožně zvláštních, nedokonalých a složitých rodinných a partnerských vztazích, zpozorněte, tohle by mohlo být něco pro vás…
Lucie odchází po traumatickém zážitku z Prahy do svého rodného kraje Rychlebských hor, nastěhuje se ke své tetě do Bílé Vody a snaží se dát svůj život dohromady… Jak se jí to podaří, nebudu odkrývat, nicméně prozradím, že nesentimentální a zároveň uvěřitelný způsob zpracování příběhu (a hlavně konce) mě oslovil…
Na druhou stranu nemůžu říct, že by mi byla Lucie nějak moc sympatická, připadá mi, že se svým životem nechá až moc unášet, na můj vkus je trochu unylá a poddajná, ale možná je to prostě jen tichá introvertka…
Závěrem ještě podotknu, že se mi moc líbí, jakým způsobem autorka píše, jaký užívá jazyk.
***
Ticho těsně okolo rozbřesku je nejhlubší. Moment, kdy si člověk přeje, aby se čas zastavil. Noční déšť se vpíjí do odhalené země a barví ji do černohněda. Vítr rozfoukal uschlé listí shrabané na hromady a odhalil kostry jeřábů. Nebe je rozpárané, slunce protahuje dírami své dlouhé ruce a napíná stíny holých stromů po opuštěných polích. Je chladno a ve vzduchu ostře voní blízká zima. (str. 128)
***
Jeřabinový dům považuju za velice zdařilou prvotinu, a až autorka napíše další knihu, bude mě určitě zajímat…
*
Hodnocení: 4 ⭐ z 5 ⭐
***
P. S. Při čtení jsem si nemohla nevzpomenout na tři knihy, jež různými způsoby s Jeřabinovým domem souvisí – umístění příběhu do Bílé Vody mi samozřejmě připomnělo román Kateřiny Tučkové, téma řeckých přistěhovalců na severní Moravě zase knihu Až uvidíš moře od Scarlet Wilkové a při některých scénách ze života Janiny a Vojty se mi nemohla nevybavit Dědina Petry Dvořákové… Dovedu si představit, že někomu by tyhle asociace možná mohly vadit, mně ale nevadily…
Poutavý příběh o návratu ke kořenům, který je příjemný, ale ne až tak pohádkový, jak by se mohlo zdát. Děkuji za něj.
Příběh ze života,který by se mohl stát kterékoliv ženě.Tento prožívá Lucie,která strádá ve svém vztahu,který jí nepřináší nic dobrého i když nemá pěkný vztah ani se svými rodiči, přesto se vrací do jeřabinového domu,kde prožila dětství.Tento román pojednává o mateřství ve všech podobách o vztazích, návratech a nových začátcích.Četla se mi dobře i když se některé části opakují.
Štítky knihy
pro ženy mateřství mezilidské vztahy vesnice Jesenicko český venkov závist návraty domů české romány
Nedočetla jsem,kniha mne nezaujala,asi je určena mladším,méně náročným čtenářům. Taky mám tady hromádku lákavějších knih z knihovny.