Jeřabinový dům
Marie Hajdová
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/538339/bmid_jerabinovy-dum-6645bcd9e44a2.jpg
4
407
407
Mateřství ve všech podobách. Román o mateřství, životní prázdnotě i naplnění. O kořenech, které nelze lehce vytrhat, i o tom, že je lze zapustit i v místech, kde bychom to nejméně čekali. Co je v životě nejdůležitější? Partnerství, mateřství, naše kořeny, které nemůžeme vyrvat, vazby, které nelze zpřetrhat? Lucie, mladá žena, které se drolí dosavadní život pod rukama, se vrací do rodných míst na pomezí Jeseníků a Rychlebských hor. Útočiště hledá ve starém domě obklopeném vzácnými jeřáby, kde žije její teta, člověk jí nejbližší. Přítomnost Lucie naruší křehkou rovnováhu života místních obyvatel, kteří pod vlivem jejího návratu začali přehodnocovat své dosavadní životy…... celý text
Přidat komentář
Dívčí román pro dospělé je docela výstižný popis, ale styl psaní je na prvotinu vyzrálý. Pod zdánlivou jednoduchostí děje se skrývají chvílemi až nečekané hlubiny. Stačí mít podobné zážitky a jemná zákoutí příběhu se vám snadno zbarví podle životních zkušeností.
Za mě se do textu promítá autorčino dětství v krásných Jeseníkách, studia v Praze a Brně i návrat do rodného kraje. Je dobrá pozorovatelka a má talent ze svých prožitků čerpat.
Všechno doprovází vnímání poetiky přírody a venkova jako pevné součásti zralého života. Zároveň se povedlo vykreslit pestrost rázovitých vesnických postaviček. Trochu jak v Dědině. Kategorie odpočinkové, nehloupé v prima obálce :o)
Zásluhou mé milé snachy příjemné překvapení. Ideální kousek do letošní ČV!
5/5
Tak bych řekla, že se na české literární scéně objevila další velmi nadějná autorka. Velmi zdařilá prvotina, kterou budu rozhodně doporučovat.
Mile prekvapeni na jeden vikend. Poeticky roman z vesnickeho prostredi, ktery zanecha silnou melancholickou stopu. Libilo se mi, ze ac se dej mohl odehravat prvoplanove, predvidatelne, tak se neodehraval, nic nebylo pro ctenare zadarmo, jak se dalo ocekavat a to z Jerabinoveho domu dela knihu, kterou mohu doporucit. Zajimave je, ze si vzdy vykreslim predstavu o postavach v knize, vidim je jako herce ve sve roli. Ale tady? Tady ne, tady jsem videla cestu s brazdou ze suche travy po ktere sla Lucie v doprovodu Lukase...videla jsem slunce nad zapadajicim Jerabinovym domem. Autorka dokazala zasadit zivot nekolika postav do nadherne vykresleneho prostredi. Na pocatku jsem si porad rikala, co s tim Jerabinovym domem, ze stoji za to po nem pojmenovat celou knihu, ale ta hloubka myslenky je velka. Ja mam presne tyhle knihy rada a moc dekuju autorce za jeji tvorbu, tesim se na dalsi, diky tehle knize mi doslo, jaka skoda, ze mi tahle kniha lezela 2 mesice v knihovne, protoze tenhle pribeh ve mne bude chvili rezonovat.
Přečteno v rámci Čtenářské výzvy.
Měl jsem trochu obavu podle popisu i recenzí na obálce knihy, že půjde o román, kdy příběh hlavní hrdinky bude doprovázet žárlení jiné ženy na její osobu.
Ale bylo to mnohem hlubší, autorka rozehrála příběhy více osob, které byly do sebe propleteny nebo se propletly.
A to vše se událo v samém zapomenutém koutě Rychlebských hor. Na povrch vypalavala tajemství a staré křivdy. Celý příběh má ponurou až mrazivou atmosféru a v podstatě i tak končí.
Za mě vynikající kniha. Čtenář do ní může vcítit svůj příběh.
Je s podivem, jak kniha popisující celkem obyčejné životní příběhy může být čtivá, poutavá a vlastně i napínavá! Přečteno jedním dechem během dvou dnů a i tak mám pocit, že jsem v trochu zapomenutých a ospalých končinách strávila s hlavní hrdinkou celý rok.
Jsem ráda, že už snad konečně končí "móda" českých autorek, které psaly knihy jako vnitřní monology plné nespisovné češtiny a jednoduchých vět. Tuhle knihu byla radost číst i z toho důvodu, že je plná poetických popisů - ať už přírody nebo situací. Může se to zdát jako zbytečnost, ale právě tyhle poetické a originální popisy jsou tím, díky čemu se cítíte "jako byste tam byli."
Je vidět, že autorka měla blíž k postavě Lucie, než Janiny. Ta je totiž vykreslená až trochu jako karikatura. Na druhou stranu - nemáme každý ve svém okolí pár lidí, kteří jsou také trochu karikaturou sebe samých?
Současný, český a psychologický román z venkovského prostředí. Vedle hlavní postavy Lucie jsou tu také překvapivě rozepsané i další postavy, se kterými prožijeme jejich obavy a starosti... těch radostí mnoho není. Je to dobré, i když spíše melancholické, smutnější. Ovšem je to prvotina a docela zajímavá, autorka je rozhodně nadaná (i když bych někdy něco malinko ubrala a něčeho naopak přidala).
Milé překvapení, krásně popsané prostředí Rychlebských hor i uvažování místních lidí se všemy dobrými i špatnými vlastnostmi. Jedná se o obyčejný lidský příběh, jaký si žije každý z nás a proto je to příjemně čtivé.
Příběh introvertní Lucie a její rodiny se mi moc líbil, hlavně ta melancholie Jeseníků a Rychlebských hor, ta byla vykreslena skvěle. Je nyní v české literatuře více autorek, které tento kraj a jejich obyvatele zmiňují - Bílá Voda Kateřiny Tučkové a Až uvidíš moře od Scarlett Wilkové. Líbila se mi určitá syrovost běžného života - příběh obhroublého Vojty a Janiny v protikladu k Lucii, která mi přiznám se nebyla moc sympatická.
Za mě příjemné překvapení (má očekávání byla nízká a knihu jsem brala jen kvůli prostředí Rychlebských hor), po dlouhé době současný vesnický příběh z českého prostředí, který nepokřivuje postavy a nedělá z nich (zbytečně) karikatury. Myslím, že autorka dokázala vystihnout problémy a slabé stránky, ale také jejich sny, důvody, následky a pohled na život. Chvílemi jsem osudy vedlejších postav poznávala v takových detailech (jako je babiččina slovenská zelňačka), až jsem přemýšlela, zda se s autorkou neznáme (ne).
Hlavní postava mi k srdci nepřirostla, ale díky popisům atmosféry, přírody a nálady (těch mohlo být více, opravdu se povedly) a vedlejších postav mi to vůbec nevadilo.
Život není snadný, jen někteří z nás se s ním perou lépe a někteří hůř. Nejinak je tomu i v této lehce ponuré knize, kde autorka vykresluje oblast Rychlebských hor a Jeseníků a jejich obyvatel, kteří k životu a k tomu, co jim nabízí, přistupují každý dle svého.
Vztahový román, který mě sice nenudil, ale na druhé straně ani nijak výrazně neoslovil.
Vnímala jsem to jako takové to mechanické čtení, kdy sice stránky rychle ubíhají, ale nenutí k nějakému velkému přemýšlení či souznění s postavami.
Docela příjemná odpočinková četba, ale za pár dnů si asi nevzpomenu, o čem byla.
Pro Marii Hajdovou je Jeřabinový dům sice prvotina, pro mě to ale ničím originální kniha nebyla. Téma - kdy hlavní hrdinka neví, co se svým životem, a tak se vrací ke kořenům - bylo už zpracováno tolikrát, včetně rozkrývání zasunutých vzpomínek z dětství, že mě nijak nezaujalo. Dočítala jsem jen ze zvědavosti, jestli nejsem ke knize moc přísná. No nebyla jsem.
Pravda je, že je kniha napsána hezkým stylem, bohatým na přirovnání, jsou v ní různé "filozofické" postřehy a povzdechy, až mě to vlastně obtěžovalo, protože čeho je moc, toho je příliš, a v jejich záplavě se nějak ztratil osobitý styl autorky. Nenašla jsem ho tam a tak příběh mnou jen tak prošel a nic nezanechal. Škoda.
Nedočetla jsem,kniha mne nezaujala,asi je určena mladším,méně náročným čtenářům. Taky mám tady hromádku lákavějších knih z knihovny.
Děkuju za komentář markej, cítím to podobně. Jen mám tu (ne)výhodu, že všechna místa, o nichž je v knize řeč, znám osobně.
I když ne všechna, právě jeřabinový dům je pro mne neznámý. A netuším, zda má smysl ho hledat - po knihách K. Tučkové (Bílá Voda) a M. Pilátové (Senzibil) už vím, že některá místa jsou zkrátka autorskou fabulací . . .
Každopádně určitě doporučím; čtení to není strhující, ale to snad ani nikdo neočekával. Je to "jen" obyčejný životní příběh - a to je podle mě až dost.
"V noci jsou hory jiné. Černější než nebe před úsvitem. Temnější. Nebezpečnější. Zabloudit v nočních horách není jen tak. Mezi stromy číhají vlkodlaci. Po polích přebíhají stíny. Cesty se kroutí jinak než ve dne a místo do bezpečí vedou ještě hlouběji do míst, odkud se už nikdo nedostane."
Novodobé české autory, popravdě moc nevyhledávám. Knihu jsem si vybrala na popud čtenářské výzvě. Příběh, který začal nesmírně poutavě a věřila jsem, že bude takto psán souvisle až do poslední stránky. Nestalo se. Kniha psaná formou teď.....potom co následovalo... a zase, než bylo, to co následovalo........... mě neseděla.
Příběh mladé ženy, která z mého pohledu ještě ani nedozrála ve svém věku dospělosti. Utíká sama před sebou, není schopna sama řešit své problémy, vrací se k domovu a tam také nachází, že každý žije svými životy a také......nechápe, není schopna komunikovat co jí tíži. Upíná se na svou tetu z dětství, ale i tam se po letech dovídá, o čem se nemluvilo. Vůbec celé to dílo a osoby v něm,na mě působily, že moc mezi sebou nekomunikovaly a měly mezi sebou hodně nevyřčeného a své boly si nesly ve svém nitru.
Hold, všechno je o komunikaci.
Lucie a její hledání sebe sama. Kniha se mi líbila. Ale pořád jsem při čtení měla pocit, že by se kniha mohla dostat dál, až za popis. To se pro mě nestalo. Proto 4 z 5.
prvotina marie Hajdivé, dle popisu se má jednat o vztahový román o mateřství ve všech podobách. Pro mě spíše o návratech a nových začátcích, o tom, že kořeny nejde zapomenout, překročit, ale mají na nás vliv, i když nechceme.
(SPOILER)
Česká autorka a opět celkem dobré čtení. Jsem ráda, že mám štěstí na výběr dobrých knih.
Lucka se nějakou dobu plácá v nefungujícím vztahu. Když se objeví zamlčené těhotenství, rozhodne se, že potřebuje prostor a čas na sebe. Odjede do města, kde vyrůstala a navštíví svoji tetu. V tom samém místě žije ještě její vrstevnice Janina, která čeká už třetí dítě a její manželství je v krizi. Příběh dvou žen, tak podobný a zároveň jiný...
Opravdu vydařená prvotina české autorky, líbilo se mi to od začátku až do konce. Těším se na autorčinu další knížku.