Jestli vůbec někdy
* antologie
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/498702/bmid_jestli-vubec-nekdy-je9-498702.png
4
136
136
Osm povídek současných českých autorů se vrací do doby, kdy často zbývalo jen doufat – před rok 1989…
Přidat komentář
Tohle nebylo vůbec oddechové čtení, ale líbily se mi , až na jednu , všechny.
Chtěla jsem 'něco lehčího'... Nicméně tato knížečka klame tělem a náhoda tomu chtěla, že jsem si ji přečetla pár dní poté, co jsme si připomínali srpnovou okupaci.
Témata nesvobody (zejména té), nespravedlnosti, předsudků, ale i osobní statečnosti se prolínala všemi povídkami.
Smích, slzy, poučení - to všechno jsem od toho dílka dostala a doporučuji ho dál.
Nikdy jsem neměla ráda povídky, ale pracuji na sobě, tudíž jsem se rozhodla pro výběr zvučných jmen české literatury, aby mi pomohl to zvrátit.
Objevila jsem edici od vydavatelství Listen úplně náhodou a zjistila, že vyšla celá řada dílů. Neznala jsem ji. Naše skvělá knihovna má, a já dnes v noci mohla otevřít jednu z nich.
( Líbí se mi i graficky )
Povídky mě překvapily svou syrovostí a úplně mě rozsekaly.
Absurdity doby, která je stále v živé paměti, působí leckdy komicky, ale mnohem více tragicky. Všechny povídky jsou smutné, beznadějné, depresivní a pravdivé.
Ano, přesně to se dělo, a tak to bylo.
Snad jen povídka s leukemií dopadla dobře, ale popis socialistického zdravotnictví byl až mrazivě autentický.
Jakobych se ocitla v přeplněné čekárně
na “děckým , a nešlo si nevzpomenout na nemocnici, kde se děti přehazovaly přes dřevěnou zábranu, která stála ve dveřích, aby neutíkaly. Návštěvy byly zakázané.
Poprvé v životě jsem přečetla něco od Ondřeje Neffa, jeho povídka mě vážně bavila, nasmála jsem se, ovšem až ke kruté pointě, to mi smích zamrzl hluboko v hrdle.
Jediná, která mě neoslovila, byla povídka od Michaely Klevisové.
Ostatním tleskám a smekám.
Mrzí mě jen, že spousta lidí rychle zapomíná a někdo dokonce řekne, že za komoušů bylo líp. I dnes, 35 let po revoluci. Ordinovala bych tuto knížečku jako lék na zapomnětlivost.
Já snad začnu mít ráda povídky :) Nikdy jsem moc na povídky nebyla, ale nedávno jsem přečetla knihu "Veselé Vánoce, Terezko" a nyní "Jestli vůbec někdy" .... a musím říct, že obě knihy jsou podle mě skvělé a kniha Jestli vůbec někdy za mě ještě o půl hvězdy lepší :)
Tak něco ano, něco vůbec. Líbily se mi povídky od Tučkové a Klevisové, zbytek moc ne, takový průměr. Vadily mi hodně komplikované věty u Soukupové a pobavila mě v poslední povídce aorta ve stehně :)))) To snad ne pane Epsteine! :)
Hodně vydařené povídky známých spisovatelek a spisovatelů situovaných do doby před rokem 1989. Silná témata i těžké osudy.
Osm skvělých i když trochu smutných povídek ze života v Československu před rokem 1989 od osmi současných českých spisovatelů. Nejsilnější povídka Magdička a Kulka pro kluka
Povídky nejdou můj šálek kávy. Shodný se že nejvíce na mě zapůsobila Magdička. Modlitba za Anušku , jako by vystoupila z knihy Bílá Voda. Jinak typické příběhu té doby. Za mě průměr.
Povídky našich předních nejlepších autorů, které nás vrátí v čase do dob minulých. Osm perfektně napsaných povídek, kterým nemohu nic vytknout a líbily se mi naprosto všechny, přestože to bylo i dost smutné čtení, u kterého jsem potřebovala kapesník.
"Jestli vůbec někdy" je kniha, která by neměla uniknout žádnému čtenáři.
Ačkoli nejsem fanoušek (krátkých) povídek, četla jsem antologii zejména kvůli "zvučným" jménům.
Mornštajnová, Tučková, Soukupová a Dvořáková nezklamaly.
Jejich povídky krásně vykreslovaly dobu, byly poutavé a čtivé.
Za mě BYT je nejlepší. "Krásná" deprese tehdejší doby.
Mile mě překvapila Klevisová.
A zbytek patří do slabšího soudku.
Dvacet devět zlodějů a Kulka pro kluka sice vykreslují realitu té doby, ale dosti na sílu. Věřím, že kdyby autoři nepsali jen povídku, příběh by si čtenáře získal více.
Plamen. No... Příběh OK, klasika té doby.
Osm krátkých, o to silnějších a literárně skvělých povídek od našich nynějších slavných spisovatelek a spisovatelů, které se zabývají lidskými životy v době vlády jedné strany. Velice mě potěšila povídka od Michaely Tučkové, která se v ní vrátila do Bílé Vody či Michaely Klevisové, která popisuje dilema rodiny, která se poprvé ocitla na Západě zda emigrovat a opustit vše a všechny, kteří zůstali doma v Československu. Všechny povídky se mi moc líbily ač z většiny vyzařuje smutek, deprese a nelehký život hlavních hrdinů. Emočně nejsilnější bych uvedl ale dvě povídky a to Magdička a Kulka pro kluka.
Povídky z doby před revolucí jsou skvělé, rozmanité a většinou dobově depresivní.
Všechny povídky byly skvěle napsané.
Nezažila jsem tu dobu, hodně jsem o ní ale slyšela vyprávět hlavně babičku a po přečtení těchto povídek jsem o to víc ráda, jak se dnes máme a že jsme svobodní.
Rozhodně taky vyzdvihnu povídku Magdicka od Petry dvořákove, měla jsem hodně na krajíčku a happyend mě moc mile překvapil.
Další skvělá byla od Michaely Klevisove - jestli vůbec někdy.
A zakončeno Epsteinem - kulka pro kluka, moc smutná povídka.
Líbily se mi všechny. Od většiny autorů jsem už někdy něco četla, zatím se ke mě nedostaly knihy od paní Dvořákové, Soukupove a pana Neffa, ač o autorech samotných jsem samozřejmě slyšela.
Jak jsem psala, líbily se mi všechny povídky. Vyzdvihla bych povídku od paní Tuckove, ta mě hodně zaujala a předpokládám, že kniha Bílá Voda je kniha, která se tématu povídky týká (zatím jsem nečetla, trochu mě odrazuje tloušťka;-)).
Trochu jsem se obávala povídky od Marka Epsteina, protože jeho kniha Země mě ležela v hlavě dlouho. A jeho povídka Kulka pro kluka byla dost podobně smutná.
Musím říct, že nejlepší povidka nebo spíše povídka, která mě prostě nejvíc chytla za srdce, byla Magdicka od paní Dvořákové. U toho mi bylo do breku, cela ta depresivnost, bezmoc, smutek, jako matka jsem se prostě naplno dokazala vžít do situace paní Hanákové. Jaké pro mě bylo překvapení na konci, chtělo se mi plakat štěstím.
Všechny povidky byly velmi depresivní, ta doba byla příšerná a jsem ráda, že už je to pryč a přeji si, aby nikdy nic takového už nenastalo.
Některé povídky mě bavily, jiné jsem ani nedočetla, protože mě zkrátka nezaujaly.
Byla jsem překvapená, že třeba povídka od Aleny Mornštajnové mě zas až tak nebavila a naopak povídka od Viktorie Hanišové mě bavila moc. Díky této povídce jsem objevila novou českou autorku, která mě baví (četla jsem Rekonstrukci).
Povídka od Petry Soukupové za mě byla nejlepší! Já mám autorku hrozně ráda a vyhlížím vždy její novou knihu.
Určitě, ač jsem knize dala průměrné hodnocení, knihu doporučuji. Může se stát, že díky ní objevíte nového autora/autorku a rozšíříte si tam čtecí obzory.
Část díla
Autorovy další knížky
| 2009 |  Thriller |
| 2008 |  Tichá hrůza |
| 2020 | Nejkrásnější dárek |
| 2016 | Lesní lišky a další znepokojivé příběhy |
| 2015 | Dárek z pravé lásky: 12 zimních políbení |
(audiokniha) Abych se zaposlouchal, tak jsou pro mne povídky většinou moc krátké. U tohoto souboru mě jich ale zaujalo hned několik.
Za plotem (Alena Mornštajnová) *****
Modlitba za Anušku (Kateřina Tučková) *****
Byt (Petra Soukupová) *****
Magdička (Petra Dvořáková) *****
Jestli vůbec někdy (Michaela Klevisová) ****
Dvacet devět zlodějů (Ondřej Neff) ****
Plamen (Viktorie Hanišová) ***
Kulka pro kluka (Marek Epstein) ***