Jestli vůbec někdy
* antologie
Osm povídek současných českých autorů se vrací do doby, kdy často zbývalo jen doufat – před rok 1989…
Přidat komentář
Povedené povídky od známých českých autorů. Většinu z nich mám ráda a jejich knihy čtu.
Tady mě nejvíce oslovily povídky od Mornštajnové, Klevisové a Epsteina.
Pěkná sbírka, líbily se mi všechny. Ovšem veselé čtení to nebylo.
Některým příběhům se podařilo přenést mne do situace mých rodičů, kterou jsem já tenkrát prožívala z té dětské nevědoucí pozice. Děkuji a doporučuji.
Tři a půl hvězdičky. Předem říkám, že povídky nejsou zrovna můj šálek kávy. Přesto jsem vzhledem k tématu a top autorům, které současná česká literatura má, sáhla po této knížce. Kvalita textů je nepopiratelná, jen jsem se tak nějak zase utvrdila v tom, že mi více vyhovuje "pobýt" s hrdiny trochu déle. V některých povídkách mi přišlo trošku "na sílu" dostat tam nějaký "šokující" konec (Dvacet devět zlodějů, Plamen).
Zajímavé a krátké povídky od známých českých spisovatelek a spisovatelů dnešní doby....
Má již čtvrtá sbírka povídek z edice Česká povídka. Tentokrát se vracíme do doby před rokem 1989. Do doby, kdy “naděje byla často to jediné, k čemu se mohl člověk upínat.” Už jsem si zvykla, že jsou povídky těchto sbírek většinou melancholické, ale tenhle titul to vyšvihl úplně na jinou úroveň.
.
“Všichni žijeme za plotem a děláme spoustu věcí, které vlastně ani dělat nechceme, protože máme strach, aby náš život nebyl ještě horší.”
.
Mými favority byly povídky od Petry Dvořákové s názvem “Magdička”, jejímž tématem byla dětská leukémie a od Michaeli Klevisové s názvem “Jestli vůbec někdy”, která se odehrávala v západním Berlíně a sedí na ní motto: “Všude dobře, doma nejlíp.” Slzy v očích jsem měla při dočtení povídky od Marka Epsteina “Kulka pro kluka”.
do výboru byly zahrnuty povídky současných českých spisovatelek a spisovatelů, kteří patří k těm nejznámějším a čtenářsky nejoblíbenějším, takže o literární kvalitě příspěvků není třeba diskutovat: autorský styl a téma jednotlivých textů jsou na první pohled rozpoznatelné a nezaměnitelné; mě ovšem zklamala jistá schematičnost představovaného světa - povídky byly psány na společné téma (příběhy z let 1948-1989), a kromě jediné - od Ondřeje Neffa Dvacet devět zlodějů (doporučuju!) - jsou to jen znovunaplňované šablony, tisíckrát opakované varianty černobíle rozvržených polí a názorů, žádný přesah, žádná invence, žádná kontroverze; autor(ka) jen předkládá čtenáři to, co se všeobecně očekává - sentimentální dojímání a potvrzování v tradičním pohledu na věc; od skutečně dobré povídky čekám překvapení, kontroverzi, polemiku
Skvělý soubor, některé mě dojaly k slzám (Magdička, Kulka pro kluka), jiné přinutily přemýšlet.
Povídky jsou napsané výborně, člověka přenesou zpět do doby za oponou, až z těch vzpomínek mrazí. Pro člověka, který v tom žil, nijak příjemné čtení. Doporučila bych těm, co to neprožili a pak těm, kteří skuhrají, jak špatně se tu žije.
Zatim nejlepší kniha povidek, co jsem četla. Z některých mi šel mráz po zádech, u některých i slza ukapla. Nejdojemnejši byla ta o holčičce s leukémií. Takže za me plný počet ⭐
(Audiokniha)
Už jsem si poslechla více sbírek povídek a tato ve mně zanechává hodně smutné pocity :-( Ať už je to teď jakékoliv, jsem ráda, že už nežiju v minulém režimu.
Povídky mám ráda, tentokráte se mi líbily všechny. Myslím si ale, že víc řeknou lidem, kteří dobu před 89 prožili.
Část díla
Autorovy další knížky
2009 | Thriller |
2008 | Tichá hrůza |
2020 | Nejkrásnější dárek |
2016 | Lesní lišky a další znepokojivé příběhy |
2015 | Dárek z pravé lásky: 12 zimních políbení |
Osm povídek, které jsou plné smutku, bolesti, neuskutečněných přání.
Všechny příběhy poznamenané dobou před rokem 1989.
Pár stran, ale nebylo to lehké čtení. I přesto doporučuji k přečtení, protože historii je třeba si připomínat.
Současné autory pod iniciály A.M., K.T., P.S., P.D., M.K., O.N., V.H. a M.E. netřeba blíže představovat, určitě jste od nich četli příběhy delší než povídky a máte mezi nimi své favority.