Jezdci / Žáby
Aristofanés
https://www.databazeknih.cz/img/books/63_/63215/jezdci-zaby-dve-komedie-iHC-63215.jpg
4
14
14
Dvě Aristofanovy komedie. "Jezdci" jsou dílem jeho mládí, neboť je napsal básník, kterému bylo v té době přes dvacet let. "Žáby" jsou komedie, která vznikla o dvacet let později, tedy v Aristovanově zralém věku. [...] Uvedení obou komedií do české literatury překladové a na českou scénu dokazuje dokazuje pak znovu jejich životnost a působivost. Patrně se ani lidé nezměnili, působí-li Aristofanovy šlehy ještě dnes a je-li ještě dnes Aristofanes tak živ mezi námi. (z textu na vnitřní straně přebalu)... celý text
Přidat komentář
(SPOILER)
Hodnotím zatím Jezdce:
Sarkastická a velmi otevřená kritika athénské demokracie, kdy město ovládl na nějaký čas demagog Kleon (ve hře Paflagon). Zásluhou rozličných intrik je svržen a na jeho místo nastoupí Jelitář Trhoslav. Hra velmi odvážně odhaluje systémový nedostatek demokracie, v níž je svrchovanou entitou Lid (Demos, zobrazený jako tlustý stařec) - úplatný, jehož lze snadno svést, vypočítavý a hloupý. O něj a jeho přízeň se ucházejí zájemci o vládu, jejichž pozice je ovšem značně nejistá, neboť přízeň Lidu je vrtkavá.
NÁČELNÍK SBORU
Ó Lide, máš krásnou moc!
Všecko se před tebou klaní,
všecko se před tebou třese
v bázni jak před samovládcem.
Ale jsi přístupen svodům,
těšíš se z lichotek planých,
snadno se necháváš klamat.
Na ty, kdo sypou ti frází,
s obdivem otvíráš hubu,
a rozum tvůj v dáli kdes bloudí.
LID
Jste zelená ještě mláď,
jestliže myslíte o mně,
že jsem snad na hlavu padlý.
Dělám se schválně tak hloupým!
Rád se nechávám krmit
tak jako děťátko malé,
za svého správce si vždycky
jednoho zloděje živím;
když pak se dosyta nacpe,
já zdvihnu si jej a zmlátím.
/.../
A hleďte, zda neumím
podvádět obratně lidi,
kteří se za chytré mají,
chytře se zdají mě klamat!
Dívám se na všechny stále,
vidím je všechny, jak kradou,
tvářím se však, že to nevím.
Potom jim do jícnu vrazím
procesní sondu, a musí,
co nakradli, vyvrhnout zase.
"Proč čteš Aristofana?" ptají se mě různí lidé. No právě z toho důvodu, abych se opět přesvědčil, že politické poměry dnes se neliší od těch, které byly kdysi. Aristofanes viděl do útrob tzv. demokracie - a měl odvahu (a bylo mu to umožněno) ve svých hrách to vše v trochu pokřiveném zrcadle ukázat.
Nakoniec som to prečítal, hoci chuť bola po prvých riadkoch nízka. Dráma mi nejak nesedí, no pri hlbšom začítaní sa som sa na tom aj zasmial, Jazdcov hodnotím lepšie vzhľadom na prešibané lichôtky(a kritiku použiteľnú aj dnes), aj keď v Žabách bolo tiež viacero úsmevných momentov.
Po Lýsistrátě jsem se po dvou měsících vrhl na další dvě Aristofanovy hry, které jsou opět jakýmsi zrcadlem lidské společnosti. Zatímco Jezdci nám ukazují politiku a prostý lid, Žáby zachází do více mytologické sféry a zároveň uvádí na scénu reálné postavy dramatiků Aischyla a Euripida, kteří soutěží o to, kdo z nich je větším autorem tragédií. Úsměvné na tom je, že Euripides zemřel jen rok před vydáním hry a Aristofanes by jej hned i přivedl k životu. Takové věci se v dnešní době moc nevidí.