Jih proti Severu po bouři
Margaret Mitchell
https://www.databazeknih.cz/img/books/30_/308232/jih-proti-severu-po-bouri-qDH-308232.jpg
5
765
765
Jih proti Severu série
< 2. díl >
Dramatický milostný příběh Scarlett O Harové a Rhetta Butlera dojímal i provokoval celé generace čtenářů a dodnes si udržuje přízeň širokého publika. V českém jazyce vždy vycházel ve dvou svazcích.
Literatura světová Válečné Historické romány
Vydáno: 1947 , Václav PetrOriginální název:
Gone With the Wind, 1936
více info...
Přidat komentář
Scarlett neuvěřitelně protivná hrdinka, ale ten konec tomu dodá lidskost. Vlastně mě překvapilo, že mi jí bylo i líto, i když si za svůj konec mohla sama nakonec. Kniha je skvělá, mnohem více sedí originální název než české Jih proti Severu. No myslím, že se budu z tohot ještě chvilku vzpamatovávat. :)
Moje první seznámení s klasikou americký literatury. Určitě bych si to měla přečíst znovu, protože to, že si pamatuju jen, že je tam Scarlett a její "na to budu myslet až zítra", je určitě velká škoda.
Druhý díl se vyrovnal prvnímu, takže spokojenost. Po četbě prvního dílu jsem už věděla, že se nemusím obávat přehršlí romantiky. Kromě bouřlivého vztahu Scarlett a Rhetta je druhý díl věnován hlavně "rekonstrukci" jihu po občanské válce. A jak už to po válkách nebo revolucích bývá, vždy vybublají na povrch ty nejhorší lidské vlastnosti. Překvapil mne i důvod vzniku Ku Klux Klanu.
A že to neskončilo happyendem je vlastně plus, nebylo by to uvěřitelné.
Druhý díl pokračuje na stejné úrovni jako první a stojí za to prožívat pokračující osudy Scarlet a Rhetta. Takže dočteno jedním dechem a doporučuji.
Skvělé pokračování prvního dílu. Ani hodnost, ani vyloženě čistě zlost Scarlett mě nepřestane udivovat a fascinovat zároveň. Zároveň mě fascinují lidská moudra, která se v příběhu skrývají, stejně jako různé nenadálé osudy a pozdní uvědomění si sebe sama i svého okolí.
Dokonalé, barvité vykreslení společnosti před a po občanské válce, jejich konvencí, bouřlivé atmosféry všech těch změn. Od sňatku Rhetta a Scarlett potom bolavý příběh Rhettova zoufalství, když si absolutně sáhne na dno; a nervy drásající činy a uvažování Scarlett, která díky traumatu z války vývojově ustrnula a nedokáže se hnout z místa.
Ještě nikdy jsem se žádným mužským hrdinou nedokázala tak soucítit, Rhett je fakt to nejlepší testosteronové stvoření, které kdo kdy vyobrazil, neskutečně smekám – pronikavě inteligentní, s břitkým humorem, absolutně velkorysý. U Scarlett si zase čtenář naprosto sáhne do osobních rezerv toho, co ještě lze u hlavní hrdinky „tolerovat“ a číst dál, ačkoli stovky stránek čtenář křičí: „Prober se! Zastav se a chvíli vnímej, co se kolem tebe děje!“ A ono se to na posledních stránkách stane a čtenáři jednoduše zlomí srdce, že to přišlo pozdě, že si Scarlett příliš pozdě vyložila svůj opakující se sen o bloudění v mlze a jeho rozřešení, které bylo celou dobu nadosah.
Už třicet let se k té knize vracím, pořád mi při čtení dialogů Rhetta a Scarlett běhá mráz po zádech.
Nádherná kniha, pro mě ještě lepší, než první díl. Ještě dlouho po přečtení ve mě rezonovala a to se mi často nestává.
Skvělý román. Ze Scarlet se vyklubalo pěkné kvítko, kniha si nehraje na romantiku a i příběh autorky je zajímavý. http://www.jihprotiseveru.cz/
Stále ještě krásná kniha, ale první díl se mi líbil víc. Přesto obě knihy doporučuji.
Druhý díl mě bavil o moc víc než první. Byla tu sice stejně protivná Scarlett, ale taky tu byl Rhett a jeho věčné dobývání, daleko svižnější tempo a spousta zajímavých zvratů.
Přesto jaký byl Rhett padouch, dokázal si přiznat chyby a fakt mě bavilo jak do všech viděl, kdežto Scarlett si neviděla ani na špičku nosu, byla bezcitná a touhou po penězích naprosto zaslepená. Čtení jsem si nejvíc užívala do chvíle, než ji konečně ulovil a když se pak oba nepěkně poškorpili a navzájem si zlomili srdce, zbyla mi už jen lítost nad smutným koncem.
Zajímalo by mě jak pokračuje příběh z pera jiné spisovatelky: Scarlett I a II a jestli je to jen látání něčeho dávno skončeného, nebo jestli autorka dokázala, aby postavy znovu žily. Už teď je mi jasný, že si chci přečíst i to. A moc se mi líbí, že pokračování Jihu proti Severu v podání Našeho vojska, je zase se stejnými ilustracemi Adolfa Borna a opět v překladu Zdeňka Hrona.
Shodou okolností na mě odkudsi vykoukl článek, který nesl spojení „rasistický Jih proti Severu.“ A že tím byly řádky nepěkně zaneřáděný, by si všiml i slepec. Scarlettina jedovatá slova: „Svobodní negři jsou jiní a pořádné zbičování by spoustě z nich náramně prospělo.“ Bohužel to tak chodilo a tehdejší společnost nedokázala vidět jinak. A zlý je, že rasismus, někdy úmyslně skrytý, přetrvává až dodneška.
Ááááách Ashly, i tak by se dala kniha shrnout. Velký příběh o jedné "potvoře", která jde proti proudu a velkém prozření. Ale na rovinu, který z nás chlapů by právě o takou "potvoru" nestál. Troufnu si říci, že nějakou tu Scarlett znám i mezi náma a je to dobře, svět by byl jinak šedivým. Nesmrtelný příběh, jednou se k němu opět vrátím.
Jedním slovem velkolepé! Tenhle příběh byl pro mě neuvěřitelným zážitkem, který předčil všechna má očekávání. Je to skvost klasické literatury. Pokud pročítáte recenze, abyste se rozhodli zda knížky koupit nebo číst, tak neváhejte a směle do toho. Rozhodně za to oba díly stojí! Nebudu se tady rozepisovat o stylu, postavách a ději, jednoduše to bylo všechno za 5*
(SPOILER) Musím ocenit, že autorka se skvěle drží charakterů postav, což není úplně obvyklé. Často v knihách každý zázračně zchytří a úplně se změní, což není tak docela reálné. Tady naopak byla Scarlett hloupá, povýšená a čím dál bezohlednější a k prozření došla až úplně na konci, přičemž opět to bylo pouze na kratičký moment, jak vidno z posledního odstavce. Vše, co se Scarlett stalo, by se jí v klidu mohlo stát i v reálném životě, v knihách jsem se s tím však téměř nesetkala. Bohužel jsem ale romantička a takhle realistický příběh se mi proto nemohl úplně líbit. Skvělá kniha, ale pochybuji, že se k ní ještě někdy vrátím. :)
Druhý díl popisuje poválečná léta a to, jak se s novou dobou kdo jak vyrovnával. Opět velice živě a realisticky popsáno, takže člověk s velkou chutí čte i ty dlouhé pasáže "bez děje", které jen popisují. Opravdu se osvobození otroci takhle chovali? Rasismus se pak jeví v trošku jiném světle...
Jako jedna z mála knížek mě rozplakala, dokonce i na více pasážích.
Skvělá, jedinečná, nezapomenutelná! A také jedna z mála těch knih, u nichž jsem opravdu upřímně litovala, že je konec... i když kniha nekončí tak, jak bychom asi my, romanticky založené nátury, chtěli. Autorka si žádný hollywoodsky nasládlý konec nepřála a byla to také její zásadní podmínka pro jakékoliv filmové zpracování. A když tak nad tím uvažuji, musím uznat, že měla pravdu. Slavná závěrečná slova Rhetta Butlera jsou jen logickým vyústěním jeho komplikovaného vztahu ke Scarlett, stejně tak jako je logickým vyústěním úvah Scarlett O Harra její rozhodnutí vrátit se domů na Taru. Je věčná škoda, že se u nás vžil z nějakého nejasného důvodu pro tuto knihu název Jih proti Severu. Originální název Odváto větrem daleko výstižněji vyjadřuje to, o co M. Mitchellové asi šlo. Tedy vrátit se aspoň ve vzpomínkách k časům, které jsou nenávratně pryč. Poznámka na okraj: postavu umíněné, sebestředné, ale nezlomné Scarlett prý autorka "modelovala" podle své babičky.
Je to kniha mého srdce.
Štítky knihy
19. století zfilmováno americká literatura USA (Spojené státy americké) občanská válka Pulitzerova cena válka Sever proti Jihu (1861-1865)
Autorovy další knížky
| 2008 |  Jih proti Severu 1 |
| 2008 | Jih proti Severu 2 |
| 2020 | Jih proti Severu 1+2 |
| 1996 |  Ztracená láska |
(SPOILER) Dialog strýčka Petra a Scarlett o yankeeských ženách podává důkaz o nesmírné složitosti světa a patří k tomu nejlepšímu, co jsem kdy přečetla. Naštěstí jsem měla překlad Jarmily Fastrové, tam mě sice iritovalo neustálé oslovování „miláčku" mezi ženami, ale nějakého toho „tydlifidli" jsem byla naštěstí ušetřena. :-) Nebyla jsem úplně nadšená z prokreslování charakterů, Scarlett například je tvrdá a chytrá při svém obchodování dřívím, s každým byznysmenem si hravě poradí, ale když přijde na jednání s Rhettem, je z ní najednou pětiletý zlostný harant, a skočí mu na každý špek? Anebo ta Melanie, z toho jsem rostla. Dejme tomu, že se z nenápadné, nepříliš hezké ženy najednou stala hvězda Atlanty (ovšem ta scéna s hroby, to už bylo příliš), ale když je tak inteligentní, duchapřítomná a odvážná, že když dojde na lámání chleba, vždycky udělá to nejsprávnější, tak není schopna vidět, co má každý den před očima? Myslela jsem, že aspoň na té smrtelné posteli naznačí, že o tom ví, a má pochopení, ale prostě ne. Taky mě mrzelo Rhettovo vidění Ashleye, ke kterému na konci dospívá i Scarlett, takže si myslím, že je to názor samotné autorky. Nepřijde mi to správné, protože i Mitchell několikrát naznačuje, že Ashley a Rhett jsou dvě strany téže mince. Na světě je rozhodně potřeba obou takových povah, není jedna lepší a druhá horší, to je můj názor. Přes tyto výhrady si ta zpráva o člověku, jakou knížka podává, nezaslouží ani o jednu hvězdičku míň.