Jih proti Severu po bouři přehled

19.08.2024

(SPOILER) Dialog strýčka Petra a Scarlett o yankeeských ženách podává důkaz o nesmírné složitosti světa a patří k tomu nejlepšímu, co jsem kdy přečetla. Naštěstí jsem měla překlad Jarmily Fastrové, tam mě sice iritovalo neustálé oslovování „miláčku" mezi ženami, ale nějakého toho „tydlifidli" jsem byla naštěstí ušetřena. :-) Nebyla jsem úplně nadšená z prokreslování charakterů, Scarlett například je tvrdá a chytrá při svém obchodování dřívím, s každým byznysmenem si hravě poradí, ale když přijde na jednání s Rhettem, je z ní najednou pětiletý zlostný harant, a skočí mu na každý špek? Anebo ta Melanie, z toho jsem rostla. Dejme tomu, že se z nenápadné, nepříliš hezké ženy najednou stala hvězda Atlanty (ovšem ta scéna s hroby, to už bylo příliš), ale když je tak inteligentní, duchapřítomná a odvážná, že když dojde na lámání chleba, vždycky udělá to nejsprávnější, tak není schopna vidět, co má každý den před očima? Myslela jsem, že aspoň na té smrtelné posteli naznačí, že o tom ví, a má pochopení, ale prostě ne. Taky mě mrzelo Rhettovo vidění Ashleye, ke kterému na konci dospívá i Scarlett, takže si myslím, že je to názor samotné autorky. Nepřijde mi to správné, protože i Mitchell několikrát naznačuje, že Ashley a Rhett jsou dvě strany téže mince. Na světě je rozhodně potřeba obou takových povah, není jedna lepší a druhá horší, to je můj názor. Přes tyto výhrady si ta zpráva o člověku, jakou knížka podává, nezaslouží ani o jednu hvězdičku míň.