Odviate vetrom I.
Margaret Mitchell
https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/356736/bmid_odviate-vetrom-i-8xi-356736.jpg
5
1021
1021
Jih proti Severu série
1. díl >
Margaret Mitchellová sa narodila roku 1900 v Atlante, kde strávila celý život. Jej otec, predný právnik, bol autoritou na históriu a — najmä na obdobie občianskej vojny a táto záľuba sa preniesla aj na dcéru, Margaret odišla študovať na vysokú školu, ale po matkinej smrti štúdiá prerušila a viedla otcovi a bratovi domácnosť, až kým sa r. 1925 vydala za Johna R. Marsha, reklamného odborníka. V decembri r. 1922 začala pracovať ako reportérka v Atlanta Journal, kde ostala do r. 1926. Ako sa neskôr ukázalo, v tom roku začala písať svoj veľký román. „Hoci robota trvala celých desať rokov,“ povedala kôr, „prakticky celú knihu som napísala od u 1926 do roku 1929.“ Bolo len pochopiteľné, že dievča, ktoré pochádzalo zo starej južanskej rodiny a v mladosti znova a znova počúvalo dospelých rozprávať o vojne, obrátilo sa k tejto veľkej téme. „Počula som o bojoch, o ranách a o primitívnych spôsoboch, ako ich liečili, ako dámy chodili ošetrovať do nemocníc, ako smrdí gangréna, aké náhrady sa používali namiesto liekov, jedla a šatstva, keď blokáda začala byť velmi prísna a tieto potreby sa už nemohli dovážať. Počula som, ako vypálili a vyplienili Atlantu, ako cesty a železnice do Maconu boli plné utečencov, a počula som o rekonštrukcii. Počula som všetko na svete okrem toho, že juh vojnu prehral. Bol to pre mňa strašný otras, keď som sa desaťročná dozvedela, že generála Leeho porazili.“ Pri práci na knihe preštudovala Mitchellová všetky ročníky novín od roku 1860 do 1873, stovky starých časopisov, denníkov a listov. Ale najväčšmi sa opierala o otcove historické poznatky a o spomienky matky, ktorá si veľmi presne pamätala zvyky a obyčaje tých čias. Neznámu autorku, ktorá ukázala rukopis len niekoľkým najbližším priateľom, objavil šéfredaktor Macmillanovho vydavateľstva, ktorý roku 1935 odišiel hľadať nových autorov mimo literárnych kruhov. Bolo treba veľkého presviedčania zo strany redaktora i priateľov, aby mu skromná autorka vôbec svoje dielo ukázala — a vzápätí si ho aj telegraficky žiadala nazad. Ale to už bolo jasné, že rukopis má veľké šance na úspech, a tak poputoval do newyorských kancelárií vydavateľstva. Román sa pôvodne volal „Aj zajtra je deň“ podľa hrdinkinho zvyku pomyslieť si pri každej nepríjemnosti: „O tom budem rozmýšľať zajtra.“ Autorka však upustila od pôvodného názvu, keď uvidela, koľko vyšlo v posledných rokoch kníh, ktoré mali v titule slovo „zajtra“. Rozhodla sa pre názov „Odviate vetrom“, lebo dobre vyjadroval základnú myšlienku jej príbehu — zánik starej južanskej civilizácie vo vetre dejín. Román vyšiel v júni 1936 a ihneď dosiahol obrovský úspech, práve tak ako film, ktorý o tri roky podľa neho nakrútili. Do konca roku 1966 vyšla kniha v tridsiatich dvoch jazykoch v celkovom náklade skoro trinásť miliónov exemplárov. 11. augusta 1949 večer zrazil autorku taxikár, ktorý mal v policajných registroch už dvadsaťštyri vážnych dopravných priestupkov. O päť dní, 16. augusta, spisovateľka zraneniu podľahla.... celý text
Literatura světová Romány Historické romány
Vydáno: 1967 , Slovenský spisovateľOriginální název:
Gone With the Wind, 1936
více info...
Přidat komentář
Krásná oddechová kniha. Moc Scarlett od počátku fandím, nějak jsem cítila, že si musí sáhnout až na dno a změnit se. Hned začnu číst druhý díl, protože jsem nedočkavá na Rhetta Butlera. Je mi také sympatický. Mám ráda v knize složité postavy, u kterých hledáte kladné vlastnosti. Jeho chování je arogantní, ale zároveň vzrušující :-)
Pěkné, spíše oddechové čtení. Zasazení příběhu do válečného období i svérázná osobnost hlavní hrdinky nahrávájí spoustě dějových zvratů. Autorka velmi dobře osvětluje dobové reálie a společenskou situaci. Spoustu z toho, co vím o válce severu proti jihu, znám díky této knížce.
(Uwaga spoilery!) Jih proti severu byl přesně tou knihou, kterou jsem dostala na prahu puberty, abych přestala oxidovat, že mě mají za divnou intelektuálku, protože jsem nosila na hodiny Ságu rodu Forsytů a bavila se o ní s pěkným učitelem výtvarky. Začátek čtení si pamatuju naprosto přesně:
- "Scarlett O’Harová nebyla krásná.." Krátký pohled do zrcadla, výborně, konečně to není jedna z těch prvoplánových krasotinek, které každé pubertální holce připomínaly, že ony hrají jinou ligu a nikdy, nikdy se nevdají.
- "Oči měla světle zelené beze stopy hnědi." Druhý pohled do zrcadla. Oči jsou zelené beze stopy hnědi. Začíná se mi to líbit. Je jako já!
- "Proč musí být dívka hloupá husa, aby ulovila ženicha?" Zbožňuju ji, má rozum!
- "Nejútlejší pas – pouhých 53 centimetrů!" Hm, tak tohle se nepovedlo.
Přesto jsem kvůli zklamání z nadbytečných centimetrů vytrvala a pustila Jih proti severu mezi svoje nejoblíbenější knihy. Vzhledem k mé slabosti pro podivné charaktery jsem okamžitě milovala sprostou Scarlett i drzýho Rhetta a naopak mačkala papír ve chvíli, kdy Ashley vyrukoval s dalším popisem amerického Götterdämerungu post 1865 či při pletacích seancích u křehký Melanie, která přesně odpovídala glorifikovanému ideálu ženy, do něhož jsem brutálně nezapadala a bylo mi to jedno.
Scarlett byla ženou, o níž se dá říct, že je přinejmenším skandální a ještě lepší by bylo si odplivnout na chodníku. Chtěla myslet, tak myslela a bylo jí fuk, že žena nemá vědět, co je to půjčka. Chtěla mít obchod a říkat si, co chtěla, tak to dělala, i když tetka Pitty se šla za večer už podesáté napít z omdlívací flašky, protože Scarlett vmetla Rhettovi do tváře, že kašle na to být jeho milenkou, protože jediné, co dostane, je kupa harantů. Je nemateřská, odmlouvavá, drzá a krutá, ale umí bojovat a používat rozum. Řeší ženská dramata, že ty, kteří ji milují, nemůže ani cítit, a ten jediný, kterého má upřímně ráda, o ni nestojí a absolutně se k ní nehodí. Naprostá klasika. A Rhett? Scarlett v kalhotách.
Margaret Mitchellová ovšem napsala víc, než je jen příběh nekonvenční irské obchodnice. Vytvořila řadu nezapomenutelných charakterů, v nichž každý najde svůj idol. Popsala přelomové a nehezké období amerických dějin a ukázala, jaký mělo vliv na život obyčejných lidí. Válku liberálů a otrokářů, kterou nám popisují vždy jako boj dobra a zla, vylíčila ze strany zla tak, že chcete hned tančit ke Dvanácti dubům a hodit něco po Yankeeích.
5/5. Za setkání Scarlett a Rhetta poté, co vyfackovala panáka Ashleyho, za scénu mezi ní a Ashleym u štípání planěk, za snahu vymámit peníze na Taru v šatech z Elleniných závěsů , za Rhettovu nabídku k tanci za 150 dolarů ve zlatě a za Frankly, my dear, I don't give a damn.
"Nekazte jim to setkání," napomenul ji tiše.
"Pusťte mě blázne! Pusťte mě! Vždyť je tu Ashley!"
Will nepovolil stisk.
"Je přece její manžel,ne?" zeptal se klidně a Scarlett, která k němu sklonila hlavu, částečně z radosti a částečně z bezmocného vzteku, spatřila v klidných hlubinách jeho očí pochopení a soucit."
Zajímavý děj války Jih proti Severu, výborně popsané prostředí a tehdejší společnost. Scarlett mi vadila už od prvního přečtění, ale stejně mi to nezabrání si knihu opět s radostí přečíst :-).
Před revolucí to byla moje nejmilejší kniha, četla jsem ji půjčenou z knihovny a moc jsem ji chtěla mít vlastní. Tenkrát ale nebyla k sehnání. Hned po 89 vyšla v novém vydání, tak jsem si pro ni jela a celá šťastná začala číst ještě na autobusové zastávce...myslela jsem, že ji tam nechám v koši!! Nějaký dobrák ji přeložil do "dnešního" jazyka a celé kouzlo příběhu totálně zabil! Je neuvěřitelné, jak se může krásná atmosféra jižanské společnosti jedním rádobypřekladatelem takhle znehodnotit (myslím, že se jmenoval Hron) použitím výrazů jako "ta svině Rhett"... Ten člověk vůbec nepochopil o čem ta kniha je a prostě ji otrocky přeložil s použitím dnešní mluvy. Strašně mě ty knihy zklamaly .....Naštěstí jsem v Databázi sehnala původní překlad :-)
Viděl jsem dvakrát film a kdysi dávno jsem knihu přelouskal ve slovenčině. Ale tentokrát jsem si opravdu, byť s jedním přerušením pro velkou porci stránek, pochutnal. Skvěle napsané, poutavě čtivé.
Skvělá kniha, četla jsem ji poprvé v 15 letech, ještě na základní škole, tak mě dostala, že jsem nešla druhý den na výuku, abych si mohla přečíst druhý díl (/no, už je to snad promlčeno!), od té doby jsem ji četla ještě několikrát, už ne tím rychlotempem, ale líbí se mi pořád...asi také kvůli tomu, že to opravdu není červená knihovna a konec je velice smutný...Určitě doporučuji všem dívkám a ženám od 13 výše...třeba jim knížka pomůže k tomu, aby se na sebe a své vztahy mohly podívat objektivně, z odstupu, realisticky.
Až sa divím, kde sa mi tá kniha toľko rokov schovávala - musím ju hodnotiť jednoznačne pozitívne. Na úvod musím povedať, že prvú polovicu knihy bola pre mňa Scarlett úplnou antihrdinkou, dievčaťom, s ktorým som sa jakživ nemohla stotožniť a už vobec nie s ňou sympatizovať - hlúpa, namyslená, arogantná, vypočítavá. Postupne som si k nej našla cestu a je nesmierne zaujímavé prežívať život niekoho, s kým by som sa v reálnom živote asi nekamarátila. Na druhej strane jej odvaha, životná sila, nesmierna húževnatosť mi veľmi imponovala a ku koncu prvého dielu už som ju aj začínala mať celkom rada,
Inak celé pozadie Občianskej vojny je skutočne strhujúce, vnímať to z pohľadu Južanov (o ktorých sme sa na dejepise vždy učili ako o tých "zlých", nepokrokových, otrokárskych, zaostalých oproti Severu - priznám sa, že mi to celkom otvorilo oči, a že dejiny, ako obvykle, proste nie sú čierno- biele. Výborná kniha, hneď som sa zažrala do pokračovania :)
Hořela jsem nedočkavostí, jaké bude číst tuhle legendu :) A musím říct, že jediné, co mě na tom bylo vysoce protivné byl charakter Scarlet O´Harové :D
Líčení georgijské rudé krajiny plné bavlníkových plantáží, historie starých jižanských rodů, společenského života a setkávání pravých dam a gentlemanů je předloženo tak čtivým, živým a šťavnatým způsobem a ač někdy sáhodlouhé, nikdy nenudilo... Naopak mám pocit, jako bych díky této knize skutečně žila v Georgii 2.poloviny 19. století, tak moc se mi celý příběh vrýval pod kůži, až jsem se málem sama viděla v obrovských šatech a starostmi, které měly tehdejší dámy :D
Do této doby jsem také nevěděla téměř nic o válce Konfederace a Unie, takže i pro dokreslení historie USA byla kniha nadmíru poučná...
Zároveň mě přivedla na myšlenku, že zatím žádná jiná kniha odrážející hrůzy války se mě snad nikdy tak nedotkla jako tato... Obzvlášť pasáž, kdy syn doktora Meadea Darcy píše rodičům dopis, ve kterém prosí tatínka o boty mi přišla nanejvýš zoufalá a jakoby mě opravdu "vcucla", že jsem měla pocit, že stojím na frontě a sama nemám boty, že stojím uprostřed lazaretu a všech umírajícíh a naříkajících a cítím všechny ty pachy, o kterých Scarlet mluví... Po úvaze jsem došla k tomu, že to je zřejmě způsobeno tím, že tu knihu psala žena - nebylo to tak tvrdé a surové, ale tak nějak víc empatické a to asi způsobilo tento "živý" pocit...
Dokonalé!
Skvělá kniha. Nejen výborné ale i poučné čtení. Pro mne osobně i motivující kniha.
Krásná kniha, přečtená jedním dechem i s druhým dílem.Děj je zajímavý, člověk se něco dozví o americké historii a je to čtivě napsané. Hlavní hrdinku si, ale člověk bohužel nemůže oblíbit, ať se snaží sebevíc....
"Scarlet O'Harová nebyla krásná, ale muži si to zřídka uvědomovali, když propadli jejímu kouzlu..." A já snad nikdy před tím a ani nikdy potom neprožívala žádnou knihu jako tuhle. A kvůli žádné nebyla tak dlouho vzhůru jen kvůli tomu, abych ji dočetla až do konce. Vždycky jsem měla raději Ashleyho než Rhetta (opravdu, dle tehdejší reakce spolužaček jako jediná na celém světě, úplně stejně bych bez debaty v Posledním Mohykánu dala přednost mjr. Heywardovi před Sokolím okem, omlouvám se právě jsem dočetla a nemohu se srovnání ubránit) a vždycky měla raději Melanii než Scarlett (asi proto, že povahově mám ke Scarlett docela blízko, taky dělám v životě kopance, který se dají přetěžko napravit). Přesto ji nepovažuji za mrchu jako mnozí (setkala jsem se s tím zejména u komentářů ke stejnojmennému filmu) ale za nedospělou dívku (vždyť jí bylo na počátku knihy 16 a na jejím konci 28 let), která úplně klasicky nevěděla, co chce a nedá pokoj, dokud to nedostane. V knize samotné to něco sama přirovnala k akvamarínovým náušnicím, o které, až už je konečně získala, vůbec nestála. Moc se mi líbil i film, jenž sice nebyl lepší než předloha, ale ani jemu není téměř co vytknout. Zvláště v dospívání a na prahu dospělosti knihu doporučuji nejen přečíst ale také se nad ní důkladně zamyslet a také si neplést lásku se zamilovaností a touhou, čehož jsem si všimla i ve zdejších komentářích. ;-)
Prostě nádhera. Kniha mě bavila od začátku až do konce. Scarlett je pro mě opravdu hrdinka, statečná žena. Ačkoliv je sobecká, hned jsem si jí oblíbila, protože vybočuje z typických kišé hrdinek, je prostě svá. Knihu doporučuji, protože každý si na ní najde své. A už se těšim na druhý díl :)
Výborná kniha, kde láska hrála hlavní roli.Její zamilovanost do Ashley byla spíše choroba..Nakonec zvítězil Rhett Butler..Viděl a i četl pokračování- Scarlet
Zaujalo mě, že byla tato kniha v červené knihovně, půjčila jsem si ji a je to spíš válečné drama. I když ta romantická linka je tam stále přítomna, není to nic kýčovitého. Je to skvělé a čtivé. I Scarlett jsem si oblíbila, i přes tu kupu jejích negativních vlastností. Jednoznačně doporučuji.
Kniha z 19.storočia, kde je hlavná hrdinka sebecká, nesúcitná, pyšná, a kopa ďalších vlastností, pri ktorých by sa Jane Austenová a jej hrdinky otáčali v hrobe? Jedná sa presne o takéto dielo! Okrem milostných zápletiek, je tu obrovské množstvo opisov občianskej vojny, a čo sa mi osobne páčilo, tieto opisy vojny boli napísané z južnej podoby, pričom vtedajšiu dobu opisujú trošku iným spôsobom ako ich opisovali severné štáty. Odporúčam!
Čteno v originále.
Úžasné! Dlouhé a zajímavé a ten hořký konec! I když je tam ještě naděje podle Scarlett, já si to nemyslím. Nevím, co dodat... prostě super. Jediné, co mě rozčilovalo, byla řeč černochů, to jsem měla problém rozumět. Nejhezčí kniha, co se týče lásky a lépe skončit prostě nemohla, i když uprostřed jsem si myslela, že ano, i ke konci vlastně, a když jsem zjistila, že ne, tak strašně se to hodí a Scarlett jsem nikdy neměla ráda, je to můj opak, jediné, co na ní bylo zvláštní, byla její láska k Ashleymu. Je mi líto Rhetta, ale bohužel tak to v životě chodí. Špatné konce a takové to vědění, ale nemůžete s tím nic udělat, je nejhorší, ale je nejčastější. Prostě nelhat, ani sama sobě.
Jsem zvědavá na film, ale knihu určitě nepřebije:). Jedna z mích nejoblíbenějších knih vedle Martina Edena a Andělů pustiny.
U toho konce se mi do očí draly slzy...
Ze začátku jsem se nemohla do knihy přečíst, a Scarelett mi připadala neuvěřitelň nesympatická. Ke konci jsem se do toho ale začetla. Těším se až si přečtu další díll
Štítky knihy
19. století zfilmováno americká literatura otroctví USA (Spojené státy americké) občanská válka Pulitzerova cena válka Sever proti Jihu (1861-1865)
Autorovy další knížky
| 2008 |  Jih proti Severu 1 |
| 2008 | Jih proti Severu 2 |
| 2020 | Jih proti Severu 1+2 |
| 1996 |  Ztracená láska |
Čteno pod lavicí, v tramvaji, při jídle, místo učení, ve vaně, pod lampičkou, do půl čtvrté, s červenýma očima, přiblblým výrazem, s křečí v ruce, pod učebnicí fyziky, zasněná, okouzlená, milující, nechápající, těšící se na druhý díl. To vše během tří dnů a nocí.