Seňor Vivo a drogový baron
Louis De Bernières
Jihoamerická trilogie série
< 2. díl >
Znetvořené mrtvoly, které se člověku pravidelně objevují na prahu, jsou už pořádným důvodem k zamyšlení. Mladý profesor filosofie Dionisio Vivo je z nich jen zmatený… zato jeho přítel Ramón, jeden z mála čestných policistů ve městě, má ve věci jasno: pokud Dionisio nepřestane psát populární dopisy do prestižního listu La Prensa, v nichž odhaluje nečisté praktiky drogových baronů, musí se bát o život. Jako dítko Štěstěny Dionisio skutečně prvních pár atentátů přežije, pak ovšem narkomafie změní taktiku a zaměří se na jeho nejbližší – a seňor Vivo pochopí, že se nechal vtáhnout do boje na život a na smrt. Vzal-li si Louis de Bernières ve své prvním románu Válka o zadnici Dona Emmanuela na paškál latinskoamerické tajné služby a armádu, v druhém dílu volné latinskoamerické trilogie podobným způsobem zpracoval latinskoamerickou drogovou scénu (předobrazem hlavního zlosyna El Jerarcy není totiž nikdo jiný než nechvalně proslulý Pablo Escobar). A přestože de Bernières nezůstal nic dlužen svému smyslu pro humor, čtenářům bude tentokrát nejspíš mrznout úsměv na rtech… Román do češtiny přeložil Viktor Janiš. První vydání.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2002 , BB artOriginální název:
Seňor Vivo and the Coca Lord, 1991
více info...
Přidat komentář
Můžu už jen znovu opakovat to, co jsem napsala u Mandolíny kapitána Corelliho - krásný dojemný příběh, nezapomenutelný ironický humor a výborný překlad. Děkuji.
Štítky knihy
drogy humor anglická literatura černý humor magický realismus Latinská Amerika narkomafie
Autorovy další knížky
2002 | Mandolína kapitána Corelliho |
2005 | Ptáci bez křídel |
2001 | Válka o zadnici Dona Emmanuela |
2002 | Seňor Vivo a drogový baron |
2004 | Nezvladatelné dítko kardinála Guzmána |
Krásně odvyprávěno. příběh nabitý humorem a emocemi stejně pestrými a opravdovými jako celá jižní amerika.neuvěřitelný kolotoč postav a událostí mě strhl, byl nepředvídatelný a i ve své tragice vždy nakonec vlídně úsměvný aby mě na konci nenechal tápat v beznaději a smutku, ale ukonejšil ve voňavém sametovém kožíšku jaguárů z Cojadebajos de los Gatos