Válka o zadnici Dona Emmanuela
Louis De Bernières
https://www.databazeknih.cz/img/books/51_/5163/bmid_valka-o-zadnici-dona-emmanuela-ZM1-5163.jpg
4
194
194
Jihoamerická trilogie série
1. díl >
Louis de Bernières těží z bohaté tradice magického realismu – nadhazuje závažná témata (vláda vojenské junty a hrůzné excesy tajných služeb), ale zachází s nimi způsobem povýtce nevážným, s nadhledem, černým humorem i laskavou ironií. První kniha volné latinskoamerické trilogie vyšla ve výborném překladu Viktora Janiše. V jakési blíže neurčené latinskoamerické zemi se v jednom zapadákově pokusí místní latifundistka, zhýčkaná a pyšná dona Constanza, odklonit řeku tak, aby jí posloužila coby zásobárna vody pro její bazén. To se místním (a zvláště těm dole po proudu) dosti zajídá, a tak se s donou Constanzou pustí do vleklého a úporného boje, který postupně všem přeroste přes hlavu. Obnovení pořádku vláda čeká od kapitána Figuerase, přihlouplého, obtloustlého sadisty, který přímo touží po příležitosti, aby si na mrtvolách vystavěl svou kariéru. A přestože povstalcům pomáhají olbřímí kočky, partyzánsky naladěná prostitutka, vesnický čaroděj i záhadná epidemie smíchu, vesničané dobře vědí, že v nerovném boji nemají šanci a že radostnější civilizaci budou muset založit vysoko v horách. Bernieresův román Válka o zadnici dona Emmanuela zkrátka těží z bohaté tradice magického realismu; nadhazuje závažná témata, ale zachází s nimi způsobem povýtce nevážným, s nadhledem, černým humorem i laskavou ironií. Ostatně, co jiného bychom od autora Mandolíny kapitána Corelliho mohli čekat?... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2001 , BB artOriginální název:
The War of Don Emmanuel´s Nether Parts, 1990
více info...
Přidat komentář
Bavilo mě tohle ironií a černým humorem protkané dílo, které i když popisovalo neuvěřitelné násilí a mnohokrát nepochopitelné situace, svou bizarností bylo takové "milé". Ráda si přečtu pokračování.
Je to taková groteska ve které je velice mnoho násilí a krutosti. Přesto dávám plný počet, protože i toto je obraz, nás, lidí. Bohužel.
Co to sakra bylo!
Potoky krve, hrozné týrání a mučení, kilometry střev, genocida, znásilňování...
Asi jsem nikdy nečetla knihu, ve které by těch zvěrstev bylo tolik.
Souznění s přírodou, láska rodičů k dětem, změna osobnosti, spokojenost s málem...
Těch momentů, kdy jsem věřila v dobrý konec bylo nepočítaně.
Kruté vyprávění o nelehkém životě v nejmenované jihoamerické zemi vás připraví o všechny zbývající iluze. Korupce, krutost a touha po moci jsou všudypřítomné. Ovšem i dobří lidé se mohou poučit a naplánovat pomstu apokalyptických rozměrů.
Nejdřív jsem si říkala, že to vůbec není téma pro mě. Ale zaujalo mě jihoamerické prostředí, kam moc ráda jezdím na dovolenou. Moc se mi líbí překlad, takže jsem i pokračovala a postupně se mi to víc a víc začínalo líbit. Některé pasáže mi nedělaly dobře. Jsem na to mučení čímdál víc měkká. Ale bylo to psané celé s takovou lehkostí, že i ty těžší pasáže se daly bez újmy překonat.
Teď zjišťuju, že je to první díl trilogie, takže je jasné, že se budu muset pustit i do dalších dílů.
k neuvěření, že autor není Jihoameričan a že lze psát o tajných službách a armádě magicky, že se může harmonicky prolínat líčení vyvražďování, mučení nevinných a dalších zvrhlostí a surovostí s rousseauovsky romantickými obrazy přírody, tradicemi a mýty původních obyvatel
+ bez kýče něžný a nesentimentálně, čistě dojemný vztah starého skoroindiána a jeho mrtvé dcery
+ kapitoly 30 a 32 jsem si usouvztažnil s domácí politikou a bavil se dvojnásobně
U tohoto autora je třeba se trochu obrnit a připravit na velmi drsné chvíle podané syrově a s poněkud zvráceným smyslem pro humor. Ale magické to rozhodně je, prostě čtete, hltáte, voláte "to snad né" a pak je konec. Aspoň tohoto dílu.
Britský román, u kterého jen těžko uvěříte, že ho opravdu nenapsal latinskoamerický autor. A nejen proto, že se odehrává ve fiktivní latinskoamerické zemi prorostlé korupcí, ale hlavně stylem: Chaotické panoptikum postav a dějů, magično, celé kbelíky bizarností a brilantní smysl pro humor, který střídají nezvykle kruté, až žaludek zdvihající pasáže. Množství postav a souběžných dějů může být trochu matoucí, upřímně musím přiznat že prvních padesát až sto stran jsem s touhle knihou docela bojoval a přemýšlel jsem, zda ji neodložit. Ale pak si mě naprosto podmanila a já se strašně rád ztrácel v osudech všech těch levicových revolucionářů, prožil jsem s nimi epidemii smíchu a jen mě mrzelo, že invaze rychle rostoucích koček jsem se tu nedočkal. Na druhou stranu, díky bohu, že nepřišla ani všudypřítomná a nesmírně krutá armáda, nebo mnohé z jiných skupin, za kterými se vždycky táhne smrt... Ačkoli příběh možná působí přehnaně po všech stránkách, lze ho chápat na jiné rovině jako obecnější (a relativně komplexní) obraz společnosti (často spíš nejhorších lidských vlastností), byť je tento obraz záměrně dosti překrytý jinými...
Válka o zadnici dona Emmanuela může být ideální čtení pro fanoušky Gabriela García Márqueze (ostatně se mi zdá, že několik narážek na Sto roků samoty napovídá, jak tenhle román číst i coby relativně volnou parafrázi, alespoň co se struktury týká), přestože de Bernières mi připadal místy ještě šílenější, mnohem krutější, ale zároveň čtenářsky přístupnější a vlastně i zábavnější. Což ovšem neznamená, že se touhle knihou nebudete prodírat stejně, jako některé z postav nebezpečnou džunglí.
Musím opět poděkovat svým oblíbeným za výborný tip. Audioknihu, kterou tradičně skvěle načetl Ladislav Mrkvička, jsem poslouchala s pobavením, údivem a občas i zhnusením. Ovšem ten nadhled autora i interpreta udělaly i z vážných témat skvělý a zábavný poslech. Neuvěřitelné postavičky, jimiž je kniha zaplněna, se chovají tak absurdně, že je nelze brát vážně, i když mnohdy jde pořádně do tuhého.
...Na chodbě pak (prezident) narazil na její (manželčinu) dvorní dámu, která hystericky ječela a křižovala se s kulometnou rychlostí a zápalem hodným svaté Kateřiny. I když jí dal pár facek a zatřásl s ní, nedokázal z ní dostat jediné rozumné slovo, a tak vešel do komnaty své ženy. Ta se v ní právě rozplývala nad malým černým uzlíčkem kůže, který byl přisát k jejímu ňadru a rytmicky jí ho tiskl tlapičkami. Vzhlédla k němu a stydlivě se usmála:
"Podívej se, tatínečku," našpulila rtíky, "ani jsem nevěděla, že jsem těhotná a právě jsem porodila děťátko. Není slaďoučké?"
S rukama za zády se nad ní naklonil a bedlivě si prohlédl nový přírůstek. Pak se narovnal a stiskl rty.
"Víš jistě, že jsem otec?" zeptal se. "Vypadá to jako - kočka!"
Plný počet a doporučuji.
Velmi zábavné čtení o věcech a událostech, které byly mnohdy tragické či neveselé. Autor vytvořil nádhernou mozaiku z lidí napříč rasami a společenským postavením, jejich života ovládaného emocemi všeho druhu. To vše zasadil do prostředí nejmenované latinskoamerické země, která je zmítána korupcí, byrokracií, neustálými půtkami mezi úřední mocí reprezentovanou "zdivočelou" armádou a místním obyvatelstvem.
Hodně mě zaujaly popisy přírodní scenérie a také zvyky, tradice a rituály běžných lidí, zejména pak indiánů, potomků Inků.
Jako vždy výborný překlad Viktora Janiše. Doporučuji!
Četla jsem teď pár knížek z doby reálného bolševického a postsovětského teroru a tak jsem asi nebyla v tom správném rozpoložení, aby mi násilí, korupce a absurdní politika v této vymyšlené zemi přišly vtipné. Knihu jsem odložila, protože autorův humor zkrátka teď neocením. Třeba jindy...
Tohle je čirá absurdita. Úsměvné pasáže přechází v mrazivé scény. Tady se dá jen nevěřícně kroutit hlavou. Byrokracie, zbraně, únosy, rozvědka, útěky do Uruguay. Vzhledem k historii Jižní Ameriky se to všechno klidně mohlo stát. Třeba je pravda ještě horší.
Naprosto brilantní úvodní díl volné trilogie. Chtěl jsem knihu ohodnotit čtyřmi hvězdičkami, protože některé dějové linky nebyly dle mého názoru uspokojivě ukončeny (prezident) a nebo mi přišly zbytečně protahované (oživení conquistadorů). Nicméně jsem začal číst druhý díl a nyní je mi jasné, že nedokončené příběhy budou mít své pokračování a osudy uprchlých osadníků se vyvíjí zajímavým směrem. Každopádně autor geniálně vystihl historii latinskoamerických států ve druhé polovině 20. století, přičemž ve své fiktivní zemi reflektuje oklešťěnou demokracii se silnou rolí armády (Argentina před nástupem Perona), nástup pravicových antikomunistických vlád a brutální tajné policie (Chile), všudypřítomnou korupci (Kolumbie) a často protichůdnou hospodářskou politiku (Peronova Argentina). Za nejvíce povedené považuji válku o bezvýznamný britský ostrov nebo eskapády hospodářské politiky ministra financí. Úplný vrchol představuje tantristický sex prezidenta se svoji mladou ženou za účelem umoření státního dluhu.
Autor rovněž čtivým způsobem plynule přechází v textu od popisu humorných příhod k bizarním scénám až k děsivé realitě (začívání kohouta do těhotné ženy, mučení vězňů plukovníkem Asadem). Čtenář se musí několikrát při čtení zastavit a uvědomit si, že vlastně nečtě humoristickou knihu, nýbrž knihu metaforickou.
Knihu všemi deseti doporučuji. Sice si ji užijete více, když trochu znáte dějiny Jižní Ameriky v druhé polovině 20. století, ale i bez hlubších znalostí si ji užijete.
Napřed jsem si myslela, že je to knížka humorná. Poslouchala jsem ji jako audio a Ladislav Mrkvička ji podal naprosto bezkonkurenčně. Pak jsem zjistila, že popisuje vážně ohavné věci, nicméně je to podáno tak, že jsem neutrpěla nějaké větší psychické trauma :D Vřele doporučuji - je prostě skvělá.
Mám rád příběhy z Jižní Ameriky, líbí se mi magický realismus (když se to umí) a sedí mi tenhle styl humoru. Co můžu dělat jiného, než dát maximum?
Nikdy bych nehádal, že autor je Angličan, nepřijde mi to o nic míň "jihoamerické" než třeba Dům duchů nebo Sto roků samoty. A o nic horší.
Najdete tu všechno - diktátory i partyzány, generály i pralesní indiány, tajnou policii i magické kočky. A přitom je to psané tak lehce a s humorem, že si ani neuvědomujete, že některé pasáže jsou jako z Nabarveného ptáčete. Utrpení a smrt se míchá s magií, s nadějí a láskou i s humorem a absurditou a výsledek je výborná mixtura, navíc perfektně přeložená. Vivat Janiš :)
Těším se na další dva díly a rozhodně půjdu i do dalších Bernièresových knih. A samozřejmě doporučuji.
Krásné, magické. Vyprávění trochu připomíná Marqueze, trochu Isabel Allende. Je to kouzelná směs nejrůznějších postaviček a jejich epizodických příběhů, indiánské mytologie, partyzánů, vždy vítané fiesty, ale také hrůzných stavů, kterými si většina jihoamerických zemí prošla (únosy, mizení lidí, popravy, strašlivé mučení), to vše v zemi, kde se nic neřídí rozumem. Jen mě trochu mrzelo, že don Emmanuel nedostal trochu víc prostoru, protože tohohle chlapíka, kterého lze téměř vždy najít nahého v řece a který mluví, jako kdyby neměl přední zuby, protože se španělsky naučil od lidí, kteří přední zuby neměli, jsem si opravdu zamilovala.
- "Josef věřil, že jakmile se jedno ocitne v nebi, bude moci souložit nekonečně dlouho s nekonečnou rozkoší, a z tohoto tajného důvodu svědomitě utratil tolik peněz za svou smrt a vzkříšení. Kněz už mu sice vysvětlil, že v nebi se žádný sex neprovozuje, ale Josef prohlásil, že takový výrok popírá sám sebe, a proto '... by mu ani Bůh sám nemohl věřit'"
Nádherná kniha. Fantastické propojení tvrdého realismu s fantaskními prvky. K tomu obrovské množství perfektně popsaných postav od vrcholných politiků po prosté peóny. Už se těším na další díl. Snad autor dokáže udržet tuto úroveň.
Napísané výborne, zasvätene. Škoda len tých psychedelických pasáží (levitácia, všadeprítomné mačky, vzkriesenie španielskeho vojska, ...).
Kym Mandolina uz vysla niekolko krat ci v slovencine ci v cestine, tento klenot je pomerne nezohnatelny. A dat dokopy celu trilogiu je nemozne bez ilegalneho cierneho obchodu :)
Ja som to cital zatial dva krat a zase sa na to raz chystam. Ako by platil nejaky zakon ze akonahle ideme smerom do juznej ameriky, opisnym jazykom sa stava magicky realizmus. Je to ale tak kontrastne voci tomu co sa tu vlastne opisuje, ze ked si to uvedomite, ziskate naozaj dost snovy vhlad do pribehu. A nieco taketo sa naozaj asi neda zobrazit inak. Bernieres ma dar ozivit neskutocne postavicky. Zive, tragicke, utrapene, alebo na druhej strane oportunisticky zrave. Toto je proste Tropico, Grecke baje, Cerni baroni, Svejk, Sto rokov samoty namiesane do koktejlu z ktoreho vam bude cukat kutikmi ust, ale zbadate ze obcas sa vam vykotula slza. Tato trilogia je u mna bezkonkurencne to najlepsi co Bernieres napisal. A ze teda nema jedinu slabu knihu, toto u mna prevysuje vsetky!
Autorovy další knížky
| 2002 |  Mandolína kapitána Corelliho |
| 2005 | Ptáci bez křídel |
| 2001 | Válka o zadnici Dona Emmanuela |
| 2002 | Seňor Vivo a drogový baron |
| 2004 | Nezvladatelné dítko kardinála Guzmána |
Tahle knížka ve mně vyvolává rozporuplné pocity. Je v ní totiž popisováno násilí a to je věc, které já se v knížkách cíleně vyhýbám. Jenže tady to vyvažuje tolik jiných předností. Myslím, že určitým úhlem pohledu je tohle asi to nejlepší, co jsem kdy četla. Pestrý, zajímavý děj, mnoho různých postav a linek, atraktivní cizokrajné prostředí, originální nápady, fantazie, humor. Je tam plno různých věcí, nezřídka i neskutečných, magických. Ale všechno to funguje naprosto dokonale. Autor upletl bohatý příběh a použil na něj pestrobarevnou přízi, protože i ten jazyk, to je potěcha oka. Samozřejmě velká poklona překladu, protože ten to mohl všecko úplně zazdít. Těžko to popisovat. Možná by to někomu mohlo přijít nudné či zdlouhavé, protože často jsou kapitoly jen popisné, bez přímé řeči, ale pro mě je to napsané dokonale a vůbec nechápu, že se autorovi toho podařilo tolik skloubit dohromady, že nic nechybí ani nepřebývá. To pak i ty nehezké věci skousnu, navíc ony jsou líčeny dost úsporně, pár větami, autor naštěstí nepatří k těm, kteří by se v popisování mučení vyžívali. Vážně ojedinělá kniha.