Jindřich Esmond I-II.
William Makepeace Thackeray
https://www.databazeknih.cz/img/books/30_/304418/bmid_jindrich-esmond-i-ii-RG7-304418.jpg
2
3
3
Moderně koncipovaný román anglického klasika z r. 1852 zaujme i dnes ještě poutající a ve své době velmi smělou zápletkou lásky starší ženy k mladšímu muži a ještě více ostrou kresbou charakterů hrdinů i výstižným zobrazením jeviště, Anglie doby Viléma III. Oranžského (1688-1702) a královny Anny (1702-1714).
Literatura světová Historické romány
Vydáno: 1937 , Jan LaichterOriginální název:
The History of Henry Esmond, 1852
více info...
Přidat komentář
Tak z tohoto Thackerayova románu si odnáším leda tak rozhořčení. Že v mém vydání chybí půlka druhé a třetí kapitoly z důvodu špatně vloženého bloku mi tolik nevadí. Thackerayův vypravečský styl mi však dosud pořádně nesedl (byť soudím pouze podle této knihy a "vánočních" povídek), ale i to bych přešel. Co mě však naprosto odrovnalo, byla skutečnost, že když jsem se prokousal - ne zrovna zábavným - dětstvím Jindřicha Esmonda a dostal se ke druhému dílu, kdy Jindřich vstoupil do armády a prochází skutečnými bojišti po boku reálných historických postav (tahle část knihy je opravdu povedená), najednou se objeví konec. Konec druhého dílu ze čtyř! Sami si jistě dovedete představit, jak nepříjemné je, pokud vás kniha začne bavit a následně zjistíte, že není celá. O to víc, když se dozvíte, že zbývající dva díly ani český překlad nemají. Proč tento neduh prznící literaturu provází české překlady jest mi záhadou...
Autorovy další knížky
| 2010 |  Jarmark marnosti |
| 2011 | Paměti Barry-Lyndona |
| 1962 |  Růže a prsten |
| 1996 | Kniha o snobech |
| 1996 | Vánoční knížky |
Thackeray prý obdivoval Fieldinga a tenhle románem prý měl být částečně poctou jeho stylu psaní. No, to mi moc nepřišlo, nebo jako velmi suchopárný Fielding bez humoru a ironie. Ale zas od Fieldinga znám jen Toma Jonese, takže nevím. Pro někoho v zálibě v historických románech, ale takových těch bytelných, plných jmen a aluzí na skutečné historické události, to může mít své kouzlo. Stejně jako četba někde na aglickém venkově v podvečer u čaje či u dobré whisky. Tu a tam zapraská polínko v krbu, tu a tam se vítr opře do oken starobylého sídla ztraceného kdesi v anglických blatech... Jen je škoda, že většina je spíš jen nudný výčet rádoby dobrodružství bez většího ostrovtipu či ironie.