Jít krást koně
Per Petterson
https://www.databazeknih.cz/img/books/56_/56899/bmid_jit-krast-kone-Ns7-56899.jpg
4
138
138
Jímavý příběh o měnícím se pohledu na život a na svět, o snaze žít jednoduše a klidně. Nadanému norskému spisovateli se podařilo, a to bez náznaku sentimentu, vyjádřit a zachytit v podstatě nezachytitelné – hloubku a podivnost lidských emocí. Vynikající novela sbírá jednu literární cenu za druhou: Norwegian Critics Award, Booksellers' Best Book of the Year Award (Norsko), Independent Foreign Fiction Prize (UK), IMPAC Dublin Literary Award.... celý text
Literatura světová Novely
Vydáno: 2007 , Knižní klubOriginální název:
Ut og stjæle hester, 2003
více info...
Přidat komentář
Rozhodně příjemné překvapení. Tato kniha s melancholickou severskou atmosférou, si mě naprosto získala a velmi se mi líbil i pomalý způsob vyprávění.
Určitě stojí za přečtení, ale věřím, že v dnešní uspěchané době bude pro mnohé těžší se do pozvolného děje bez výrazné gradace začíst
Fantastické dílo. Literární zákusek a delikatesa. Moc doporučuji. Petterson příběh skvěle vypráví a čtenáře střídavě zavádí do dvou časových rovin, ale ty se nečekaně a rychle a nenápadně prolínají tam a zpět. Je to všechno plné pocitů a dojmů a při čtení si člověk z náznaků začne kreslit nejen vypravěčův svět. Začnete si rychle vytvářet Váš vlastní pohled na svět a pocity hlavní postavy, ale dokonce i dalších vedlejších postav. To vytváření přijde samo od sebe, volně a lehce. Autor spoustu věcí jen naznačí a Vy máte veliký prostor pro Váši představivost a vaše emoce. Občas se trefíte a občas zadržíte dech, když zjistíte, že to vlastně bylo jinak. Chválím za práci s detaily a za stupňování dramatického momentu, za změnu tempa. Tato kniha, i když je krátká a psaná v ich formě, podle mne vydá tak za další 3 prožité životy.
Krásný příběh o tom, jak starý muž na samotě vzpomíná na prožitky s otcem - a nejen s ním.. člověk musí tak trochu číst mezi řádky... a jak už zde někdo psal - bylo to tak krásné, tak severské...
Komorní příběh plný nostalgie - příběh stárnoucího muže, který se po smrti své ženy uchyluje do samoty norské vesničky u jezera .... a jeho nejbližší přítelkyní je fenka Lyra ....
A on vzpomíná ... na dobu, kterou zde prožil jako chlapec ....
" pokud se trochu soustředím, mohu vstoupit do skladiště paměti .... a najít správnou poličku se správným filmem .... "
Je to o vzpomínkách na dětství, kdy se svět jevil jinak .... o lásce k otci, který mu předával své životní zkušenosti .... a také o přátelství, které ukončila nešťastná náhoda ....
Pozvolné vyprávění nejen o bolesti v životě, ale také o kráse norských fjordů a čisté přírody ....
A tak jsem se v myšlenkách odebrala na sever .... a naslouchala ....
Jímavé a hluboké. Starý muž bilancuje svůj život, vrací se ve svých vzpomínkách do doby kolem svých 15 let. Nic není doslovně vysvětleno, čtenář je nucen číst mezi řádky a vytvořit si svoji verzi, jak se příběh mohl stát.
Jak se píše v anotaci: autorovi se podařilo zachytit hloubku lidských emocí. A co se skutečně stalo, to musí čtenář zachytit mezi řádky v proudu kapitol. Nic není úplně zřejmé, kořeny příběhu sahají do válečných let. Jedno poselství se opakuje: "Člověk se sám rozhodne, co ho bude bolet."
Veľmi ťažko som sa do knihy "začítavala". Na to, že kniha/autor zbiera jednu cenu za druhou, som asi čakala viac.
" Svišťali sme vzduchom, dupot kopýt znel tlmenejšie, konský chrbát mi dunel v tele ako údery srdca, a zrazu naokolo nastalo ticho, rozpínalo sa nad všetkým a spoza neho sa ozývali vtáky. Z vrchovca smreka som jasne počul drozda, zreteľný spev škovránka kdesi vysoko nado mnou a iné vtáky, ktorých mená som nepoznal, a bolo to také čudné, ako nemý film, s iným zvukom, nachádzal som sa na dvoch miestach súčasne a nič ma nebolelo."
Do zoznamu obľúbených autorov si píšem ďalšie meno. Per Petterson píše minimalistické, poetické a zároveň realisticky bolestivé príbehy.
Starnúci a chorý Trond si kúpi rozpadnutú usadlosť ďaleko od ľudí. Spoločnosť mu robí pes, kým nestretne samotárskeho muža, ktorý kedysi patril do jeho minulosti. Dojemný príbeh 15-násťročného Tronda a jedného leta v roku 1948, v ktorom zažil priateľstvo a šťastie v podobe prítomnosti otca a zároveň všetko stratil.
V týchto dňoch prichádza do kín filmové spracovanie knihy.
Severský minimalismus spojený s dickensovským bildungsromanem. Stylově a jazykově vybroušené vypravování o životě a dospívání, při čtení jsem si vzpomněl na Fournierovo Velké dobrodružství, a tyto dvě knihy mají leckteré téma společné, sdílejí i určitou dávku sentimentality, melancholie a životní pravdy nebo spíše přesněji universální zkušenosti. Nemůžu knihu doporučit všem čtenářům, ale myslím, že v určité fázi života by se skoro každý s autorovým-vypravěčovým pohledem na "věc" ztotožnil.
Útlá knížka, jejímž autorem je Nor Per Petterson, by se dala popsat jednoduše jako velmi, velmi hutná melancholie. Příběh patnáctiletého chlapce v době krátce po druhé světové válce a o padesát let později osamělého muže, který se z něho stal, je pevně spojený s řekou a lesem. V knize vše plyne zvolna jako řeka a mnohem více než je vysloveno, se toho odehrává pod hladinou. Tenhle příběh vám zůstane sedět na hrudi jako těžký kámen. Ale za přečtení rozhodně stojí, vždyť „sami se rozhodneme, kdy nás něco bude bolet.“
Román je rozhodně dobře napsaný, ale já upřednostňuji dějové knihy. Nedokázala jsem se do toho začíst.
Když vzpomínky na 2.světovovou válku roku 1948 pomalu odeznívaly a poválečný řád většiny zemí se formoval, bylo ve zdivočelých zemích možné snad úplně všechno, tak proč nekrást koně (klamající epizoda příběhu). Kniha s přirozeně hezkou severskou přírodou a lidskými dramaty je velmi zručně napsaná, ale například českého Klostermanna prožívám o něco více.
Knihu jsem četl na slepo, bez očekávání. Nepopsaný list čekal, co mi autor nabídne. S trochou smutku musím říci, že nenabídl nic zvláštního. V knize se střídá vyprávění z dětství se sklonkem života. Blíže jsem měl k druhému zmíněnému, i tak ale emoce a prožitek z nabídnutého příběhu nebyly nijak zvláštní. Na knihu jsem navázal čtením Dickense, kterého měl v oblibě otec hlavního hrdiny, a to považuji také za hlavní přínos tohoto příběhu, neboť Charlesův příběh - konkrétně Nadějné vyhlídky - byl pro mne fantastickým zážitkem.
Obsah a slová plynúce pomalým a kľudným tempom, bez akéhokoľvek "zakopnutia"...... aj keď je to predzvesťou takmer uspávacej záležitosti, verte, že spať nebudete. Budete mať oči dokorán a v srdci si vychutnáte, s citlivosťou a hĺbkou, pár spomienok jedného starého muža. Petterson ich vystihol naozaj bravúrne. Veľmi dobré 4*/5
Výborná kniha, krásně psaná, v podstatě velmi obyčejný příběh, ale prodchnutý vůní vzpomínek a nostalgie. Čte se velmi příjemně, rozhodně doporučuji!
Ďalší kúsok v mojej knižnici s označením „nečakané, ale o to príjemnejšie prekvapenie“. Som paf z toho, koľko napätia, úzkosti, strachu a tajomnosti sa dá vtesnať do tak pokojného, priam až lyrizovaného rozprávania a ako ten kontrast vo výsledku pôsobí. Lebo Trondovo rozprávanie pokojné naozaj je. Pokojné, až to môže nudiť, iritovať. Mechanické popisy každej jednej vykonávanej činnosti, opisy prírody a ťažkej fyzickej práce sú však prestúpené spomienkami na minulosť, ktoré pôsobia znepokojivo a tajomne, odkrývajú malú/é osobnú/é drámu/y na pozadí drámy omnoho väčšej, ktorou vojnové roky bezpochyby boli a v ktorej mnohé slová nadobúdajú zvláštny význam, dokonca aj tie v úvode načrtnuté zdanlivo banálne: „Poďme kradnúť kone“. Pomaly prepadávate Trondovým analýzam jeho pocitov, privykáte toku jeho myšlienok, prestávajú vám prekážať občasné zvláštne súvetia tvorené akoby nelogicky pospájanými vetami a z možno trochu čudáckeho, naivného ako dieťa a senilne pôsobiaceho starca, sa stáva milý spoločník, blízky priateľ. A potom náhle príde koniec. Chcete viac, ale ničoho ďalšieho sa vám už nedostane. Lebo to o čom chcel Trond vyrozprávať – o lete, kedy sa predčasne zmenil z chlapca na muža, a tiež o tom ako staré obavy a tiaž nevypovedaného visí nad človekom ako búrkové mračno ešte aj po polstoročí – o tom vlastne povedal už všetko. Ak mnohému z toho nerozumie ani muž na prahu 70-tky, ako sa s tým má vysporiadať dospievajúci chlapec? Môže urobiť jediné – žiť svoj život po svojom, konať intuitívne a len spätne, na sklonku života hodnotiť, či sa nedopustil práve tých chýb, ktoré poznačili jeho a ktorým sa chcel vyhnúť. Krehkosť života, bolesti a strasti dospievania, nikdy nekončiaci kolobeh chýb a omylov vtesnaný do nádhernej útlej knihy.
Autorovy další knížky
| 2007 |  Jít krást koně |
| 2013 |  Na Sibiř |
| 2020 | Muži v mé situaci |
| 2015 | Proklínám řeku času |
| 2014 | Odmietam |
Měla jsem na seznamu dlouho, dokonce jsem asi před 5 lety zkoušela číst a nešlo to. Teď na to ale uzrál čas a já si ten příběh neskutečně užila. Je to náročnější text, pozvolný, hodně emotivní. Prolíná se, přelévá pozvolna tam a zpět. Velmi zajímavá záležitost!