Jizva
Danuta Chlupová
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/499081/bmid_jizva-WyA-499081.jpg
4
489
489
Katarzyně je něco přes čtyřicet a za celý život nevytáhla paty z rodného Polska. Teď však má pro svou firmu otevřít novou pobočku v Ostravě. Od studenta Martina, kterého zaměstná jako tlumočníka, se dozví o tragické historii blízké vesnice Životice: v srpnu 1944 zde nacisté v odvetě za partyzánský útok na příslušníky gestapa zastřelili během jednoho nedělního rána třicet šest mužů. Katarzyna dojde k názoru, že dávný nacistický masakr může mít spojitost s její devadesátiletou tchyní. Na vlastní pěst rozjede pátrání – netuší ale, že pro vztahy v její rodině to může mít osudové následky.... celý text
Přidat komentář
Líbilo se mi střídání dvou časových rovin, ale celkově příliš krátké a stručné, téma mělo mnohem větší potenciál...Chybělo alespoň trochu nářečí. Ve výsledku podobné jako Šikmý kostel (což je přednost), ze stejného regionu, stejně silný příběh. Doporučuji.
Kniha se mi líbila, o životické tragedii jsem neslyšela, takže pro mě poučení. Kniha je napsána zajímavým a velmi čtivým způsobem, střídání časových rovin bylo moc dobré. Doporučuji.
Román psaný ve formě dvou časových rovin. Děj se odehrává v současnosti a v období druhé světové války. Prostřednictvím knihy si přiblížíme masakr v Životicích na Těšínsku, kde se odehrává příběh ,který je smyšlený ale je postaven na historických faktech. Postavy v příběhu jsou fiktivní, přesto kniha na mě zapůsobila kladně. Jsem rád ,že jsem se dozvěděl zase něco nového o čem jsem neměl ani tušení. Knihu mohu jen doporučit.
Po Sikmem kostelu dalsi pribeh z cesko-polskeho pohranici, diky kteremu jsem si rozsirila znalosti historie. Dobre napsany, skvele se cetl.
Nebylo to špatné, jen možná mohly být vlastní životické události podrobněji popsány, když už ne přímo v příběhu, tak třeba v doslovu na závěr. Překvapilo mě, že téměř všechny postavy příběhu jsou smyšlené. Nevím čím to, jestli se dochovalo tak málo pramenů v archivech. Jinak chválím za čtivost. Kniha se moc dobře četla.
České a polské dějiny - to je téma, které mě hodně baví, a proto nemohu hodnotit jinak než plným počtem. Vřele doporučuji.
Krátký, románový příběh z Těšínska propojující současný život Katarzyny - polky, kterou pracovní povinnosti dostaly do Ostravy, a životní osudy obyvatel Životic, pro které byl 6.srpen 1944 osudný.
Katarzyna se snaží zjistit, zda její milovaná tchýně pochází opravdu z Životic, zda i ona zde přišla o lásku a zda náhodou to nebyla právě ona, kdo masakr způsobil...
"V roce 1944 Němci zastřelili v sousedních Životicích třicet šest mužů. To byla taková zdejší krvavá neděle."
Jistě se samo nabízí srovnání se Šikmým kostelem Karin Lednické, oblast Těšínska, hornictví, válka...ale proč srovnávat? Já jsem neuvěřitelně ráda, že se o našem kraji píše, a za každou další knihu, která zbytku národa ukáže a představí náš kraj, ukáže, že i tady se děly zvěrstva, budu jen ráda.
Pěti hvězdičkám mi přesto něco schází..možná nesympatičnost paní Kateřiny, vycpávací linka z pracovního života Kateřiny, protože samotné životické tragédii by se mohlo věnovat mnohem více stránek. Chybí mi tady alespoň trocha těšínského nářečí, jen pro tu autentičnost, jsme specifický kraj a ta uhlazená čeština mi tam nesedí.
Obálka je nádherná, ale k tématu mi nejde, nevědět o čem kniha má být, nesáhla bych po ni..Ale dost negativ, kniha je neuvěřitelně čtivá, to je její obrovské plus, příběh zajímavý, místopis přesný a jedná se o část dějin, o které by se mělo vědět. Proto knihu můžu s klidným srdcem doporučit.
A když už pojedete do našeho kraje na výlet, podívat se na šikmý kostel, zajděte i do Životic, jsou kousek od Havířova, a krom památníku tragédie je tam i menší expozice zabývající se tímto obdobím.
Román Jizva připomíná zločin spáchaný nacisty v Životicích na Těšínsku. Kniha je napsaná velmi čtivě, bohužel silný námět, který obsahuje, autorka zcela nevyužila a tragickou událost zpracovala jen povrchně.
Příběh se odehrává ve dvou dějových linkách. V té ze současnosti hlavní hrdinka zjistí, že její více než devadesátiletá tchyně by mohla mít něco společného s životickou tragédií a začne ji toto rodinné tajemství zajímat. Tím se dostáváme do linky z minulosti, která přibližuje válečná léta na Těšínsku a okolnosti vedoucí k masakru. Mimo pár vedlejších postav jsou všechny fiktivní. Propojení obou linek na mne působilo trochu uměle, nepromyšleně, jakoby autorku nenapadlo jak to lépe spojit...
Linka ze současnosti mne moc nezaujala, dějově byla slabá. Ocenit se dá jen popis pocitů hlavní hrdinky - odtažitost, pochopení, odpuštění, i když nejde o hluboké zamyšlení či emoce, děj se toho víceméně jen letmo dotkne.
Linka z minulosti je o něco více než na historické reálie soustředěná na vztahy mezi mladými lidmi a jejich milostné tápání, což je škoda. I tak je tato linka mnohem lepší než ta ze současnosti.
Pokud jde o samotnou životickou tragédii a okolnosti k ní vedoucí, je příběh propracovaný nedostatečně. Snad autorka chtěla knihou událost jen připomenout, ne se jí více věnovat, ale právě tahle událost by si zasloužila mnohem víc.
K přečtení doporučím jen pokud nečekáte zpracování, které jde do hloubky, kde je více historických reálií, ale hledáte jen zajímavý příběh napsaný příjemným čtivým stylem. Čtivost je totiž hlavní předností této knihy.
Jeden přínos se knize ovšem upřít nedá - připomíná jeden z nacistických masakrů. Tyto události by neměly být nikdy zapomenuty.
Jizva je velmi krátký román odehrávající se ve dvou časových rovinách. O válečném masakru v Životicích jsem se díky knize Jizva doslechla zcela poprvé. Hlavní hrdinka Katarzyna je žena, která má dvě dospělé děti, manžela a práci. Má opravdu krásný vztah se svou tchyní. Je to obyčejná žena, která není ničím výjimečná, za to udělá správnou věc a chce se dopátrat minulosti své tchyně. Čím blíže je pravdě, tím více je to pro ni bolestné. Danuta Chlupová vystavěla opravdu povedený příběh s reálnými hrdiny, kde základem je tajemství, které se na konci dozvíte.
Líbilo se mi protkání dvou časových rovin, které dohromady tvořilo moc pěknou mozaiku. Ačkoliv jsou všechny postavy smyšlené válečné události jsou reprezentovány zcela pravdivě. Jizva je román o Životické tragédii a rodinném tajemství, které vás bude napínat až do samého konce. Jizva je poutavě napsaný román u kterého bych uvítala daleko víc stran. Pokud máte rádi historické romány a líbí se vám knihy Šikmý kostel nebo knihy od Aleny Mornštajnové, tak si tuto knihu bezesporu musíte přečíst.
Ztotožňuji se s některými názory níže. Toto téma je silné a je dobře, že se o něm čtenáři dozvědí.
Nicméně se nabízí srovnání s dílem paní Lednické. Není vůbec na škodu, že její knihy mají x set stran, člověk se aspoň pořádně ponoří do děje... Jizva je dost krátká a taky mám pocit, že nestihne jít více do hloubky, což je škoda (celých 29 počítaných stran jsou předěly kapitol). I ke konci jsem měla z toho množství postav a příbuzenských vztahů zmatek. Navíc mi tam moc nesedí střídání časových rovin. Ta současná mi přijde příliš našroubovaná a docela bych se bez ní obešla.
Každopádně ale kniha stojí za přečtení a doporučuji všem, kteří se chtějí dozvědět něco o historii tohoto koutu země, který je mému srdci blízký.
(SPOILER)
Umělecký příspěvek k válečným dějinám zdejšího regionu ztvárněný z polského úhlu pohledu .Je třeba si uvědomit,že tehdy většina obyvatel Životic a okolí byli Poláci ,z 36 obětí bylo 28 Poláků a 8 Čechů.
Zpracováno poutavě,umělecká fikce je věrohodně zakomponována do historických reálií .
Příjemné čtenářské překvapení.
Kniha mne vtáhla hned po prvních stránkách. O Životicích jsem už samozřejmě leccos slyšela, ale způsob zpracování tématu je docela originální. Člověk pořád něco tuší, ale vlastně neví co. Nemám ráda knihy, ve kterých je polopaticky popisován příběh notoricky známý, ale také nemám ráda, když autor nesmyslně fabuluje. Tahle knížka má to, co v knihách hledám. Příjemné napětí, lehké ponaučení, ať už faktografické nebo psychologické, kultivovaný jazyk. Postavy dostaly přesně to, co potřebovaly, aby byl obrázek kompletní.
Opravdu doporučuji, měla jsem půjčenou z knihovny, dnes jsem si koupila vlastní.
Není to špatná kniha. O takových událostech je určitě potřeba otevřeně mluvit a předkládat je současnému publiku, které už leckdy nemá ponětí ani o té nejbližší minulosti.
Jizva předkládá příběh životické tragédie ve dvou rovinách, které za mě nebyly úplně šťastně propojené. Půlku knihy jsem dost bojovala s tím, kde zrovna jsem a u hlavně u které rodiny, protože se autorka dle mého zcela zbytečně snažila vytvořit napětí na tom špatném místě, a sice která to teda byla - Marta, nebo Tereza? Ale nakonec jsem si v tom našla svou stopu a už jsem jela, i když to pachtění bylo opravdu zbytečné.
Sama pocházím z nedaleké oblasti Životic, takže v tomto ohledu pro mě byla kniha mnohem živější. O tragédii jsem věděla, ale ještě jsem se k pomníku nedostala, což musím co nejdřív taky napravit. Zajímavá pro mě byla informace, že na každém místě, kde nějaký muž padl, je malý pomníček se jménem. A největší facka pro mě byla zmínka o veřejné popravě v Návsí, které je mou pravidelnou přestupní stanicí na cestě k rodičům. Dlouhé roky žiji v sousedství a nikdy jsem neslyšela o válečných událostech na tomto území, takže to pro mě byl šok i poučení zároveň.
Kniha rozhodně není špatná a stojí za přečtení, i když se toho nedovíte zase tolik, jak jsem si původně představovala. Stále s mnohem větším napětím očekávám knihu o této události z pera Karin Lednické.
Tip pro čtenáře třeba Šikmého kostela Karin Lednické. Stejně jako Lednická vychází Chlupová z reálií na česko-polském pomezí. Děj vypráví ve dvou časových rovinách. V té současné odjíždí Polka Katarzyna otevřít ostravskou pobočku firmy, ve které pracuje. Dozvídá se tam mj. o životické tragédii, kdy bylo 6.8.1944 nacisty zavražděno 36 mužů ze Životic, Horní a Dolní Suché a Horního Těrlicka. Zvláštní roli má v příběhu tchýně Katarzyny, která je jakýmsi pojítkem současnosti a minulosti. Minulosti, o níž nikdy dřív nemluvila, protože některé Jizvy se nemusí zahojit ani po letech.
O tom, jak velké dějiny ničí ty malé jednotlivců, o lásce, zradě, přijetí (nejen) sebe sama, odpuštění, rozhodnutích, která mění mnohé, a samozřejmě o jizvách - na těle i na duši. Dokonale vystihující název.
"Co cítí člověk, když ví, že mu za chvíli vezmou život? Je možné v takovém okamžiku zachovat klid? Těch pět mužů přece nepanikaří. Nekřičí, nesnaží se vysvobodit. Zřejmě po tom všem, co prožili v táboře, je jim už všechno lhostejné. Vědí, že stejně nemají šanci. Závidí nám, že za chvíli půjdeme domů? uvažoval Franek. Záviděli by mi, kdyby věděli, že dnešní večer strávím se svým děvčetem?"
Když jsem dostala možnost si tuto knihu přečíst, bylo u ní napsáno, že je pro fanoušky Karin Lednické a to já rozhodně jsem. Proto jsem neváhala ani minutu a řekla jsem si, že další příběh z česko- polského pohraničí rozhodně potřebuji. Navíc o Životické tragédii jsem měla ponětí, ale vlastně jsem o ní nic moc nevěděla, takže jsem se opravdu těšila.
Na styl, jakým je kniha napsaná jsem si ovšem musela chvíli zvykat, protože střídání časových rovin mi přišlo ze začátku trochu zmatené a já jsem chvílemi nevěděla, ve které dějové lince vlastně jsem.
Jakmile jsem si ale zvykla, už jsem si příběh opravdu užívala a hrozně mě bavilo společně s hlavní hrdinkou postupně rozkrývat mládí její tchýně a dozvídat se nové věci a Životické tragédii.
Jediné, co bych knížce vytkla, jestli se to tak vůbec dá říct, je, že byla moc krátká. Často se mi to nestává, ale tady by se mi líbilo, kdyby byla kniha delší a postavy šly trošku více do hloubky.
Až na to jsem byla ale s Jizvou moc spokojená a rozhodně to byla kniha, která ve mě zanechala dojem.
Kniha pojednává o zajímavém tématu. Ale pro mě nebyla napsaná, tak aby ve mě vyvolala nějaké silnější emoce a to je škoda.
Kniha se, ale četla rychle a docela snadno.
Příběh je vyprávěn velice čtivě, střídá se zde současnost a kapitoly z minulosti. Mě osobně bavily obě dvě linie, protože ta současná se odehrává ve městě, ve kterém žiji a mám ho moc ráda. Linka minulá byla hodně zaměřená na mezilidské vztahy. Život na Těšínsku byl vždy poněkud specifický, protože zde žila vedle sebe česká a polská komunita. Jediné, co mě mrzí, je délka knihy. Takto mi přišlo, že trochu klouzal po povrchu, a v té rychlosti jsem se nedokázala plně vcítit do životů hlavních hrdinů. Kniha v sobě sice nese velice silný námět, ale nemohu se prostě ubránit pocitu, že byl příběh trochu ochuzený, málo propracovaný. Každopádně nelituji přečtení, protože se jedná o příběh tady od nás, zpracovávající tragédii, na kterou by se nemělo zapomínat.
Celá recenze v záložkách recenzí od Knižní střípky
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) nacismus osudy lidí česko-polské vztahy pátrání v minulosti rok 1944 Ostravsko prolínání minulosti a současnosti oběti nacismu Životická tragédie (1944)Autorovy další knížky
| 2021 |  Jizva |
| 2023 | Varhaník z mrtvé vesnice |
| 2024 |  Třetí terapie |
Určitě doporučuji. Zajímavý současný příběh provázaný s linii válečné minulosti a otázky viny či neviny. Mohlo to být o pár stran delší, více rozepsaná psychologie postav.