Jménem mojí sestry
Barbora Linke
https://www.databazeknih.cz/img/books/54_/541601/bmid_jmenem-moji-sestry.jpg
4
201
201
Ve válce a v lásce je vše dovoleno Kamila při úklidu babiččina bytu objeví fotografii odhalující tajemství – babička měla sestru dvojče. Dvojčata Ester a Soňa dospívají v protektorátní Praze. Zatímco Ester sní o tom, že se stane slavnou primabalerínou, Soňa vidí své poslání jako zdravotní sestra. Krátce před válkou jejich vřelý vztah ochladne. Ester i přes nesouhlas rodiny přijímá angažmá v plzeňském divadle a Soňa prožívá první lásky. Ovšem ta osudová nosí německou uniformu.... celý text
Přidat komentář
Podle anotace jsem čekala úplně něco jiného, a musím se přiznat, že i trochu lepšího.
Knížka je čtivá a stránky Vám budou ubíhat jedna za druhou. Ale připadalo mi, že autorka doslova "klouže po povrchu." Hlavní hrdinka Soňa mi nebyla sympatická, a konec knihy byl rychlý a zdál se mi trochu odbytý. Jako by to autorka potřebovala co nejrychleji ukončit.
Četlo se to hezky, ale příběh mě nepohltil a pravděpodobně ho velmi rychle zapomenu. Do druhého dílu se už pouštět určitě nebudu a knihu posílám dál. Příběh jako takový má potenciál a autorka má talent, ale rozhodně jsou mnohem lepší knížky s touto tématikou.
Život totiž není o tom, kolikrát spadnete, ale o tom, kolikrát se umíte zvednout. Přesně tak by se daly shrnout oba díly, které na sebe volně navazují. Knihy jsem četla v obráceném pořadí, protože se mi tak dostaly do ruky, ale nějak zásadně mi to nevadilo.
V tomto díle se seznámíme více se Soňou a jejím životním osudem. Popisuje svůj život během 2. sv. války, svoje vztahy, svoje radosti i starosti, ale i strach, co s ní bude dál.
Za mě jsou čtivé oba díly.
Tak tahle kniha ve mě nezanechala žádnou hlubší stopu. Nejspíš styl psaní, který mi nesedl, nebo propracovanost postav, nebo prostě přišla ve špatný čas a já ji nedokážu ocenit. Bohužel, nesdílím vysoké hodnocení.
Krásný příběh z pera české autorky nejen o rodinných tajemstvích. Ale i o tom, jak se v nelehké době může z rodinného štěstí rychle stát tragédie. O tom, že ne vždy jsou věci takové jaké se zdají být.
Prostě tento román má vše, co jsem si mohla přát - tajemství, lži, lásku, hledání sebe sama, zvraty...
Avšak přestože je to příběh z počátku druhé světové války, je to spíše lehčí čtení pro ženy.
a ten konec? Už abych měla druhý díl!
Naprosto úžasný příběh a skvělý styl psaní. Předchozí komentáře nechápu. Já jsem byla napnutá jak kšandy od začátku až do konce. Jo a ten závěr knihy mě úplně rozsekal.
PS: nejdřív jsem četla Srdcem mojí babičky (taky doporučuji všemi deseti)
Zprvu jsem chtěla knihu odložit, jelikož ten styl psaní…. No, nevím, jak to napsat kulantně. Jako kdyby to psal žák šesté třídy. A těch zdrobnělin! :-( Nejsem zásadně proti jejich užívání, ale co je moc, to je moc. Nicméně příběh je vystavěn zajímavě a nemá nouzi o překvapení. Hrozně mi ovšem vadilo, že autorka neumí pracovat s gradací děje a všechno to tam práská bez přímé řeči a jiných mluvnických funkcí jen tak, hlava nehlava.
Jdu asi proti proudu, protože bohužel vůbec nesdílím pocity, které tady v hodnocení výrazně převažují.
Docela pěkně vymyšlená zápletka - příběh má určitě potenciál - ale za mě úplně ztroskotává na stylu psaní, který působil spíš dojmem tvorby pro mládež – všechno jen tak klouzalo po povrchu, nepropracovanost postav, žádná hloubka, tudíž mě absolutně nijak nezasáhla ani atmosféra doby… a vlastně ani samotný příběh, a to navzdory emočně silné válečné tématice.
Možná to tak cítím i díky bezprostřednímu srovnání s předchozí dočtenou knihou s dokonale vytříbeným a vypsaným literárním jazykem – ten kontrast je pro mě prostě propastný.
A tak raději do toho nebudu více zabředávat, protože je jasné, že všechno je otázka vkusu, ale toto mě neoslovilo.
Jedna hvězdička za nápad na příběh, ta druhá za tuto hezkou motivační a inspirující větu, která mě v knize zaujala:
„Dny se skládají z maličkostí a jakákoliv maličkost, která ti zpříjemní život, se počítá. Nikdo neví, co ho druhý den čeká…“
• Jednou za čas se mi stane, že si v edičním plánu vyberu knížku, která potom proletí Instagramem jako vítr. Jménem mojí sestry je příběhem, který jsem si pod loňským stromečkem rozbalila jako poslední. A rozhodně to byla trefa do černého!
• Ester a Soňa jsou dvojčata. Žijí v Praze s rodiči, prarodiči a starším bratrem Jirkou. Jsou napohled stejné, ale přece každá jiná. Soňa má proříznutou pusu, miluje společnost, s láskami si nedělá velkou hlavu a pracuje jako zdravotní sestra. Ester je zdrženlivější, duší umělkyně. Jejím největším snem je stát se primabalerínou. Tohle všechno se Kamila dozví až v okamžiku, kdy při úklidu babiččina bytu objeví starou fotografii. A právě díky ní začne rozplétat rodinné tajemství.
• Vyprávěno pohledem Soni, kterou jsem si okamžitě zamilovala. A to tak moc, že se kniha po dočtení okamžitě přestěhovala do poličky s mými nejmilovanějšími příběhy. Přečetla jsem ji za dva dny – to už přece musí o něčem svědčit. A co víc, tuhle knížku si můžou přečíst i ti, kteří třeba příběhům, odehrávajícím se na pozadí druhé světové války úplně neholdují. Jediné, co mě trochu mrzelo byl fakt, že jsem se díky pasážím ze současnosti občas zbytečně dozvěděla dopředu víc, než bych musela.
Upřímně jsem očekávala, že tato kniha bude klasický historický román, ve kterém se budou střídat dvě časové linky. Střídání linek je tu však zcela minimální a většina děje se odehrává v minulosti, ve které sledujeme vztah dvojčat Ester a Soni, jejichž dospívání v době Protektorátu rozhodně nebylo jednoduché. Právě toto časově období je pro mě vítaným osvěžením, protože moc čtivých příběhů z protektorátní Prahy jsem zatím nečetla a autorka se do děje snažila přidat spoustu detailů, díky kterým jsem měla pocit, že čtu skutečný příběh. Na druhou stranu musím přiznat, že na můj vkus bylo v příběhu až moc zajímavých linek, které nebyly více rozvinuty. Možná se však dočkáme několika volných pokračování? To ví jen autorka. Asi v polovině knihy jsem začala mít strach, že dle mě ten největší potenciál originální zápletky autorka nevyužije. Naštěstí byly mé obavy zbytečné a poslední třetina mě naprosto dostala.
Román je výsekem čtyřicátých let minulého století, další roky jsou zhuštěné do vyprávění babičky vnučkám o létech okupace. Líbil by se mi víc, kdyby byl obsažnější. Málo bylo popsáno o osudu sestry dvojčete Ester, druhá ze sester Soňa zvládla porodit dva synky jako neprovdaná. A přestože mezi předky se údajně vyskytl i židovský předek, oproti jiným knihám nebyla ani zmínka, byla-li rodina nějak pronásledována, či ne. Byla jsem touto knihou dost zklamaná.
Tahle kniha byla docela jiná, než jsem očekávala, přestože si vlastně nejsem jistá, co přesně jsem od příběhu čekala. Když slyším, že nějaký spisovatel napsal o druhé světové válce, zježí se mi chlupy na těle a ztrácím zájem. Kdysi jsem zkusila přečíst Hanu od Mornštajnové a nebyla jsem schopná dočíst, jak mě to nebavilo, děj byl zmatečný a já se neustále ztrácela v tom, o kom se zrovna hovoří. Od té doby jsem další podobně laděnou literaturu nechtěla znovu zkusit… a pak přijde Barbora Linke se svou knihou a já zatínám zuby a zkouším tématiku nanovo.
A co mohu o její knize Jménem mojí sestry říct? Opravdu mě totálně dostala a po dlouhé době jsem si vzpomněla, jak moc jsem vždycky čtení milovala. Četlo se to samo a příběh mě pohltil, nechtěla jsem knížku odkládat a četla kdykoli to bylo možné. Měla jsem hotovo za tři dny a to jsem máma dvou dětí! Maminky určitě vědí svoje. :-D
Jménem mojí sestry je historický, částečně i romantický román pro ženy z období druhé světové války. Líbilo se mi, jak snadno se mi do období vstupovalo, krásně jsem se orientovala a s překvapením zjišťovala, že to jak lidé přemýšleli, co dělali, nebylo o moc jiné než v současnosti. Samozřejmě jsem viděla i rozdíly např. slušnost s jakou se mluvilo s rodiči a celková zdrženlivost (alespoň na veřejnosti) v chování jeden vůči druhému. V některých situacích jsem se s hlavní postavou Soňou ztotožnila natolik, že jsem nestačila zírat a v průběhu čtení jsem vydala tolik překvapených výdechů a dojatých povzdechů, jako už dlouho u žádné knihy. Navzdory tomu, že jde o „obyčejný“ román pro ženy, je tam více nečekaných zvratů, jak v celém Svědectví od Kinga, které jsem také docela nedávno přelouskala, a dostalo plných pět hvězdiček. Kdybych měla k dispozici šestou, tak ji knize Jménem mojí sestry s čistým svědomím dám.
Akorát se teď bojím, že po tomhle úžasném čtenářském zážitku pokračování babiččina vyprávění už nemůže být tak výživné, napínavé a dostát kvalitě prvního dílu. Jsem skutečně zvědavá, jak se autorka s pokračováním popere a moc se na něj těším. Zdali pak nám má babička skutečně pořád co říct….
České autory moc nečtu a popravdě musím se polepšit. Tohle bylo tak skutečné až jsem si kolikrát myslela, že jsem v protektorátní Praze a prožívám vše se Soničkou. Spisovatelka píše syrově skutečně a já se těším na další pokračování. Mohu jen doporučit.
PŘÍBĚH DÍVKY Z PRAHY.
Nevím, čím přesně mě tato kniha chytla, ale četla se mi moc dobře.
Asi příjemný styl psaní nebo děj zasazený do Prahy :-)
Hlavní hrdinka Soňa je tvrdohlavá, občas lehkomyslná a naivní, ale i odvážná.
Žije v okupaci, nenávidí Němce, ale jeden jí přeci jen vstoupí do života...
Je to jednoduchý příběh, ani ne nijak výjimečný, nejde moc do hloubky čehokoli, ale mě bavil :-)
Moc se mi líbí obálka :-)
Poměrně jednoduše napsaný román odehrávající se na pozadí druhé světové války. Tentokrát z pohledu mladé dívky, z běžné české rodiny. Takže kniha neukazuje až tak příliš hrůzy války , ale život mladé dívky, zdravotní sestřičky, v této době. A život úplně běžné české rodiny s jejími zvyky , myšlením a charakterem rodiny tehdejší doby. Určitě tu není tolik postav jako v sérii Nemocnice Nightingale , ale trošinku mi knížka připomínala atmosférou tuto sérii.
Hlavní hrdinka Soňa, je mladá, naivní a já bych řekla uvěřitelně nevyzrálá. To se bohužel každému čtenáři nemusí zamlouvat. Dívka se hledá, dělá spoustu chyb a nepředložeností a chce žít i v této složité době. Do toho řeší vztahy s muži, ve své rodině s rodiči , bratrem a se sestrou dvojčetem. Druhá světová válka je v této knize asi jen kulisou.
Podle mě by tato knížka mohla zaujmout spíše mladší a nenáročné čtenářky.
Čte se lehce , obálka je nádherná, ale nic náročnějšího a hlubokého zde nehledejte.
Podle některých nadšených komentářů na internetu jsem čekala silný, čtivý příběh z 2. sv. války, ale přiznám se, že tohle mi bohužel příliš nesedělo a knihu hodnotím slabšími 2,5 hvězdami.
Autorka tu nakousla několik témat, která by stála za bližší rozpracování. Měla jsem dojem, jako by se tam autorka snažila vměstnat co nejvíc (zakázaná láska, čeští kolaboranti, čeští odbojáři, Pérák, život běžných lidí, snaha o vnitřní změnu Čechů a vzdor Německu, oportunismus v dobách války), ale tím si podle mne autorka na sebe upletla bič. Protože na to by kniha musela být o dost delší, aby se všechno podařilo rozpracovat do hloubky, aby to celkově knize dalo nějaký větší přesah. Takhle všechna témata zcela zbytečně vyšuměla do ztracena a pro mne jejich přítomnost v příběhu postrádala zcela smysl.
Spousta postav, byť vedlejších tu měla zajímavé linky a osudy. Ale z nějakého důvodu se autorka rozhodla většinu načatých témat nijak nerozvíjet. Ve výsledku tak pro mne kniha dějově děsně klouzala po povrchu a topila se v naivitě hlavní hrdinky Soni, na kterou dopadal osud rodiny i její vlastní.
Způsob, jakým se s děním ve světě Soňa vnitřně vyrovnávala, mi připadal prostě nevyzrálý. Její reakce občas trochu hloupoučké a vidění světa... no naivní, jak říkám. Zároveň mi neseděl způsob vyjadřování hlavní hrdinky. Nevím, jestli tou mluvou a přemýšlením autorka chtěla do příběhu nechat zavát svěží vítr a přiblížit tím danou dobu současnému čtenáři, ale pro mne to bylo hrozně nepřirozené a nečetlo se mi to dobře.
Výsledkem tak pro mne je trochu poněkud slabší a ne příliš přesvědčivý příběh mladé holčiny balancující nad propastí svých citů, které ji matou. Holčiny, která neví, co se sebou. To vše vykreslené na kulisách druhé světové války.
Autorce se tímto omlouvám za ne příliš vlídný komentář, ale takto na mne kniha prostě působila. Možná jen nejsem správná cílovka, nevím,. každopádně za sebe toto doporučit moc nemohu.
Největší devízou knihy je skvěle zpracovaná každodennost v rodině i zaměstnání v nemocnici právě v období protektorátu. Autorka použila i dobový jazyk (oslovování a vykání v rodině - chvilku jsem si na to musela zvykat, ale chápu, že tak mluvili ).
Příběh byl napínavý a čtivý, typ knihy, která se nedá odložit, protože potřebujete vědět, jak to dopadne. Konec se mi líbil a byl pro mě nepředvídatelný. Jménem mojí sestry byla autorčina prvotina - klobouk dolů, že hned tak vydařená!
"Nevíme, co nás ještě čeká. Mým cílem je odteď vyškolit sestry tak, aby byly schopné i samy amputovat, pokud to bude nutné."
"Špitál mi přerůstá přes hlavu. Jsem přepracovaný až na hranici vyčerpání a kokain je zdaleka ten nejlepší prostředek proti únavě a bolestem hlavy. V lékárně je k dostání za pouhých dvanáct korun."
"Jak je ten svět pokřivený. Němci jedou na pervitinu a Češi šnupou kokain."
Příběh mi přišel neobvyklý, bavil mě, atmosféra byla výstižně popsaná. Trochu mě překvapil rychlý konec, ale pokud bude na tento román volně navazovat další autorčina knížka, pak to dává možná i smysl.
Štítky knihy
dvojčata sestry pátrání v minulosti Protektorát Čechy a Morava historické romány prolínání minulosti a současnosti české romány věkový rozdíl partnerů (age gap) romány pro ženy
Já se jednoznačně přikládám k té menšině, které se kniha nelíbila. Někdo přede mnou přirovnával styl psaní k žačce z druhého stupně základní školy. Souhlasím. Škoda, že jsem recenze nepřečetla dřív. Druhý díl ani nebudu zkoušet.