Jméno / Noc zpívá své písně
Jon Fosse
https://www.databazeknih.cz/img/books/15_/15620/jmeno-noc-zpiva-sve-pisne-15620.jpg
4
12
12
Dvě hry současného norského dramatika. Ve Jménu (1995) se těhotná dívka vrací do domu svých rodičů, spolu s mladíkem, otcem dítěte. Jejich vztah je stejně strnulý a bezživotný jako vztahy v dívčině rodině. Postavy nejsou schopny normálně komunikovat a artikulovat své city. Tento stav naruší až bývalý dívčin přítel, který přichází na návštěvu... Ve hře Noc zpívá své písně (1997) tráví mladý nezaměstnaný muž nečinně celé dny doma a sní o kariéře spisovatele. Jeho žena trpí pasivitou svého muže, dusí se v malém bytě, který obývají. Jednoho večera vyrazí se svou přítelkyní do hospody a po návratu domů končí mlčení a apatie a rodí se tragédie...... celý text
Literatura světová Divadelní hry
Vydáno: 2002 , Institut umění - Divadelní ústavOriginální název:
Namnet / Natta syng sine songar
více info...
Přidat komentář
Je to Fosse, proti prozaické tvorbě ještě (co se týče děje) úspornější a ač mi jeho romány sedly o trochu více, stejně mi tyto dvě hry ("plné" podivných a smutných charakterů) trhaly srdce od první stránky. Nechápu, jak to ten člověk dělá...
Miluju tě a chtěl bych si tě vzít za muže!
Fosse ve fossácké formě pár ekceláááns! Takže klasický Jon - krátké úderné opakující se v kratičkých veršících repliky. JMÉNO: Mladý pár "debatující" o jméně pro svého potomka; NOC ZPÍVÁ SVÉ PÍSNĚ: Mladý pár čelící první manželské krizi.
Hry Jona Fosseho sú známe svojou minimalistickosťou: minimum postáv, krátke, nedopovedané výpovede, neukončené dialógy, absencia interpunkčných znamienok... O to väčší priestor dostáva čitateľ, jeho fantázia a vnímavosť.
Štítky knihy
divadelní hry norská literatura
Autorovy další knížky
| 2009 |  Mámení |
| 2007 |  Melancholie I. |
| 2007 | Ráno a večer |
| 2016 | Na sklonku dne |
| 2015 | Sny Olavovy |
Opět jedna z věcí, které bych si nikdy nepřečetla, pokud by nebylo výzvy. Dvě divadelní hry z pera současného norského autora byly obě velmi originální a zajímavé. Obě hry jsou zaměřeny na rodinné vztahy, určitou specifikací je málo postav, vše jsou obecné názvy postav jako sestra, dcera, matka, atd. Autor také vkládá těmto postavám do úst velmi krátké, strohé texty, které nám ale jasně vypoví myšlenku, kterou chtěl na čtenáře přenést - u mě se mu to tedy velmi dařilo a neuzavřené dialogy (občas i monology) mě velmi bavily a čtení jsem si užila. Za mě můžu doporučit.