Jméno růže
Umberto Eco
https://www.databazeknih.cz/img/books/41_/418294/bmid_jmeno-ruze-2wE-418294.jpg
4
3898
3898
Na sklonku života vzpomíná Adso na události, jejichž byl svědkem, když v roce 1322 pobýval se svým mistrem, učeným františkánem Vilémem z Baskervillu, v jistém severoitalském opatství, jehož klid narušila série záhadných vražd.
Literatura světová Detektivky, krimi Romány
Vydáno: 2018 , ArgoOriginální název:
Il nome della rosa, 1980
více info...
Přidat komentář
Kniha Jméno růže je nejslavnějším románem italského filosofa a romanopisce Umberta Eca. Sean Connery ve filmu je také skvělý. Jméno růže je sázka na jistotu.
Nejčtenější román pana Umberta Eca je mnohovrstevnatý a každý zaujatý čtenář si najde to své.
Mně připadal nejpřitažlivější pohled na svět a život františkána Viléma z Baskervillu. Ačkoliv obklopen tmářstvím, nezpochybnitelnými dogmaty a pronásledovateli kacířů, zkoumal Vilém fakta svým vlastním rozumem z mnoha úhlů a vytvářel si hypotézy, které většinou nenesly punc zbožné úcty k domnělým autoritám. I když měl Vilém svůj morální řád, dokázal se vžít do myšlenkových pochodů "kacířských" myslí a viděl člověka, jako chybujícího jednotlivce s jeho vlastními tužbami a motivy. Připadalo mi místy až zázračné, že tento svobodomyslný a humánní jedinec se nestal přímým terčem inkvizičních tendencí té doby. Vilém byl dostatečně rozumný, aby tyto tendence vytušil a vyhnul se nikam nevedoucí přímé konfrontaci. To je přístup z dnešního pohledu zavrženíhodný, ovšem ve Vilémově době život zachraňující.
Krásný příběh pro mě především jeho otevřeností a opozicí vůči tmářství a samozvaným autoritám.
Pro mě je tento komentář ke knize můj v pořadí číslo 400. No myslel jsem si, že to bude důvod k nějaké malé oslavě, už i vzhledem ke knize, kterou hodlám komentovat. Vždyť je vybavena titulkem Světový bestseller a má veskrze pozitivní hodnocení. Všude, i zde....
Touto knihou nejsem ani oslněn, ale ani zklamán. Už jsem si zvykl, že když se o nějaké knize píše, že je to bestseller, tak to může být pro mě kniha vynikající, stejně tak jako kniha pro mě nic neříkající.
Ke čtení knih se zde na DK nechávám inspirovat, ale jejich hodnocením se nenechávám ovlivňovat. Takže komentáře čtenářů si čtu až po napsání mého komentáře.
Tuto knihu jsem si přečetl, abych si doplnil předposlední knihu do čtenářské výzvy 2024. Film jsem neviděl, snad jen kousek, nebavil mě.
Autor píše zajímavě, překlad skvělý, ale to téma náboženství mě vůbec neoslovuje.
Víra vždy způsobovala násilí a netoleranci. Fanatismus vede k fatálním událostem. Nehodlám vést polemiku k tomuto tématu, jen vyjadřuji velmi jemně svůj názor. A ten je podložený mojí životní zkušeností.
Takže za mě celkem 4 *. Za příběh 5 a za náboženskou indoktrinaci pouze 2*. Na knihu se nelze dívat jen jako na román. Má to i hlubší historický podtext.
Byť mám ráda historické romány a obvykle mi nevadí zdlouhavé, až básnické popisy, tak u Jména růže jsem vcelku narazila. Textem jsem se prokousávala pomalu a vcelku s obtížemi.
Zdlouhavé popisy a úvahy mi místy přišly až zbytečné a ztrácel se v nich děj. Rozhodně se nedá románu upřít jistá inteligence a hra s jazykem, ale osobně jsem se začala brzo nudit a detektivní linka mi upadala někam v dál. Nakonec jsem si pomohla audio knihou a musím říct, že to opravdu hodně pomohlo a nakonec, i když je běžně nevyhledávám a dávám přednost psanému textu, se mi to zalíbilo mnohem víc. Příběh jako takový je zajímavý, ale tahle kniha patří mezi ty, které stačí přečíst jednou, alespoň mě.
Umberto Eco, ten tajemný mistr literatury, se svým Jménem růže rozepjal křížence mezi středověkou kronikou, brilantní detektivkou a intelektuálním románem, který by si mělo vychutnat každé bystré oko a zvědavá mysl. Kniha začíná jako historický výlet do světa 14. století, ale než se nadějete, už jste vhozeni do víru záhad a intrik, kde vás čekají tajné chodby, zakódované nápisy, mniši, kteří nejsou tím, čím se zdají být, a v neposlední řadě i vraždy, které vám zatraceně zamotají hlavu.
Co je na Jménu růže jedinečné? No především Eco s bravurou míchá intelektuální diskuse s temnotou lidských duší. Našeho milého františkánského mnicha Viléma z Baskervillu – mimochodem postavu inspirovanou Sherlockem Holmesem, což je už samo o sobě lahůdka – provází mladý novic Adso, a díky této dvojici se vydáme na detektivní výpravu plnou strhujících záhad. A věřte, že Vilém je mozkem, jaký jen tak někde nenajdete – cynický, bystrý, občas lehce pobavený absurditou světa kolem sebe a vždy připravený šťourat tam, kam se jiní neodváží.
Celý příběh se odehrává v klášteře, který skrývá rozsáhlou knihovnu – doslova labyrint plný vzácných rukopisů, kde každé zatočení může znamenat ztrátu orientace, ale i možnost odhalit klíč ke všem záhadám. Kniha vás zavalí detaily, které vás vtáhnou do každé klenby, každého chladného kamenného koutu kláštera, kde vám běhá mráz po zádech. A než se nadějete, přistihnete se, jak s Vilémem i Adsem nasáváte vůni starých rukopisů, šuškáte si o zakázaných knihách a kradmo sledujete mnichy, kteří se chovají, no… přinejmenším podezřele.
Eco je v psaní tak důkladný a pedantní, že jeho svět působí neuvěřitelně reálně. Jazyk je bohatý, plný latinských frází, biblických odkazů a filozofických myšlenek – jako by vám naservíroval literární hostinu, kde každé sousto musíte přežvýkat, abyste ocenili jeho plnou chuť. Ano, je to výzva, ale to je na tom právě to kouzlo. Eco vás nenechá se flákat – musíte být bdělí, přemýšlet, zapojit se, ale odměnou je příběh, který vás nepustí a donutí přemýšlet nad tím, kde končí pravda a začíná manipulace.
Jméno růže je nejen příběh o vraždách, ale také o tom, jak si středověký svět pohrával s pravdou, jak se lidé ve jménu víry báli poznání a jak mocná může být vášeň pro knihy. Eco zde zkoumá temné uličky lidské mysli, která touží po pravdě, i když se jí bojí, a ukazuje nám, jak snadno se může stát obětí těch, kdo si tuhle „pravdu“ přivlastnili.
A pokud se bojíte, že se v labyrintu filozofie a středověkého světa ztratíte, nemusíte mít strach – Eco vás mistrně provází a jako zkušený hostitel vám podává ruku, abyste se nikdy necítili úplně ztraceni. Ano, občas se možná zamotáte, ale právě tohle zmatení je krásnou součástí zážitku. A když dospějete na konec, když se vám všechno spojí v jeden neuvěřitelný obraz, máte pocit, že jste byli svědky něčeho, co se nestane každý den.
Jméno růže je kniha, která nabízí mnohem víc než jen příběh – je to literární dobrodružství, intelektuální výzva a poklad, který na vás čeká, abyste ho objevili. Tato kniha má duši, která se vám pomalu, ale jistě vryje pod kůži. A věřte, až se s Vilémem rozloučíte, už nikdy nebudete číst klasické detektivky stejně – protože žádná z nich už vám nebude připadat dostatečně hluboká, temná a složitá.
Nečetla jsem ji, jen jsem si poslechla její audio verzi, nicméně příběh jako takový je fantastický a mrzí mě, že jsem se ke knize nedostala už dříve. Tak nějak stále objevuji ty spisovatele, které nám na střední škole nutili ke čtení a kterým jsem se úspěšně vyhýbala. Asi to mělo svůj smysl.
Poslech knihy byl ale jako droga. Ráno při snídani, přes den při každičké volné chvilce, večer před spaním, jen abych se posunula dál v ději a poznala, jak příběh skončí.
Už teď se těším, až si knihou budu listovat sama a i když už znám děj i konec, čtení mi jistě otevře další taje tohoto nádherného příběhu.
Asi zcela nedocením přesah knihy do teologie a filosofie...takže to pro mě vlastně byl jinak převyprávěný film,který mám rád, bohužel i s nudnými dlouhými pasážemi, které jsem musel přetrpět.
Některé autory budu obdivovat kvůli nim samým spíše než jejich dílo. Jako když víte, že před vámi je profesionál každým coulem, ale buď to neumí podat nebo se vy nemůžete právě naladit....
Možná díky kráse růže, kterou každý člověk vnímá po svém má tento přenesený vjem i tato kniha. Každý pak překonává rozsáhlé pasáže různě (včetně přeskakování:-) - od filozofie přes teologii (může za to autor výběrem biblických pasáží nebo naše národní "znalost"?) a historii (středověk detailněji a precizněji než kdo jiný) až po detektivku....
Mne zaujaly komentáře Annicka + betička + Sisssi a také se díky dalším výhledově kouknu po audio-verzi. Docela mne zajímá i slovenské vydání komiksu této knihy... V každém případě si po této spisovatelově profesionální náloži musím dát na jeho další dílo 'Ostrov včerejšího dne' delší, delší, delší pauzu ;-)
Jméno růže se mi prvně představilo během prvního roku studia knihovnictví na střední škole. Naše učitelka o této knize jednou pronesla, že je to kniha, která je pro každého knihovníka povinností. V té době jsem její názor nesdílel a stejně jako většina mých vrstevníků jsem předpokládal, že je pro knížku a svůj obor příliš zapálená. Před pár dny jsem si na knihu opět vzpomněl a názor mé bývalé učitelky naprosto schvaluji.
Tento magnum opus italského spisovatele Umberta Eca je vskutku výjimečným dílem. Bystrý a sečtělý čtenář si všimne mnoha odkazů na jiná díla či světové autory. Není žádným tajemstvím, že o Jménu růže se často mluví jako o středověkém dobrodružství Sherlocka Holmese a Johna Watsona. Někdy jsem měl pocit, že Holmes a doktor Watson se přenesli pomocí stroje času do středověku, aby vyřešili záhadu, nad kterou si svět láme hlavu už několik století. Místy jsem se sám sebe ptal, zdali jsem v minulém životě nebyl jedním z mnichů, který dennodenně sedával ve skriptoriu a opisoval díla. Atmosféru středověkého světa máme skoro na dotek. Přál jsem si, abych do knihy pronikl a mohl se procházet labyrintem obsahující několik tisíc svazků a knih.
Jméno růže je vskutku výjimečné dílo, ve kterém si každý čtenář najde něco jiného. Pro mne to byla napínavá detektivka, ve které se nejen vyšetřovalo, ale také filozofovalo nad náboženstvím a náboženským životem několika mnichů.
Tady se potkalo vše co mám rád: historie, filozofie, detektivka... Velká kniha - velkého člověka
Knihu jsem měla jako audio nebo spíše jako rozhlasovou hru s několika herci.
Pro mne možná trochu zklamání ( né přednesem ) asi jak jsem dříve viděla film, tak jsem asi čekala trochu něco jiného. Ale upřímně jsem ovlivněná filmem.
Myslím, že bych se při čtení trápila , moc zdlouhavé..
(SPOILER) Jeden z prípadov keď nechávam knihu bez hodnotenia, pretože je to asi veľdielo, ale nie určené mne. Film s Connerym mám rád a do predlohy som išiel s vedomím že príbeh bude značne utopený pod filozofovaním. Vraždy v kláštore rieši osvietený mních s hajtech sklíčkami vďaka ktorým vidí na písmenká a pomedzi pribúdajúce obete s kolegami zakuklencami rozoberajú či bol Ježiš chudobný, alebo mu na kríži visel za opaskom plný mešec. Len vymenovanie všetkých bájnych bytostí vyobrazených na zdobenom oltári zaberie pokojne 2 strany a siahodlhé rozpravy o rôznych cirkevných frakciách kážucich to či ono mi spôsobovali oči do kríža... čo je asi u knihy s náboženskou tematikou v poriadku. Náhľad do myslí stredovekých mníchov považujúcich ženy len za nádoby zla je určite zaujímavý, ale napokon sa z knihy vylúpnu asi tri výraznejšie pasáže a to sexuálna scéna kde mladého mnícha pretiahne dievča z dediny a on netuší čo si s takou skúsenosťou počať, inkvizičný proces kde sa obvinený úplne zosype a prizná aj to že vypálil staroveký Rím a potom akčný záver so slepým mníchom nenávidiacim smiech a žerúcim otrávenú knihu.
Jsem zastydlý čtenář. Všichni kolem mě to četli ve dvaceti, na vejšce apod. a já se k tomu dostal až teď. Na druhou stranu myslím, že je to kniha buď na druhé čtení ve zralejším věku a nebo vůbec poprvé až ve zralejším věku. Jak si sám sebe pamatuju ve dvaceti, vnímal bych to hlavně jako strašně upovídanou středověkou detektivku se spoustou odboček k věcem, které by mi jako ne-teologovi přišly asi nadbytečné. Přesně tak je totiž udělán i film, který je výborný a má přesně tuhle funkci. Naladit, navnadit a ve zralejším věku i přečíst.
Zásadní kniha mého života. Žádná mi zatím neotevřela tak mnohovrstevnatě průhled do středověkých reálií, ale i myšlení, jako tahle. Je to kniha suverénní, napsaná zcela mistrovsky, s mnoha přesahy a vrstvami. Je to jako když v temnotě našeho vědomí o středověku Eco najednou nasvítí kužel reflektoru a pomalu brousí středověkou krajinou a osvětluje různé body. A pak se přidávají další a další reflektory a na konci je krajina celá osvětlená. Nechci to přehánět, že na základě této knihy "pochopí" středověk, ale pronikne. Pronikne buď mělce nebo hlouběji, obojí je s tímto textem možné. Celá ta historická situace, myšlenkový kvas, podstatné body, o nichž se diskutovalo-hádalo-pralo-upalovalo, tajemství, emoce a to vše protkané detektivním pátráním - je skutečně geniální. Toto slovo nechci devalvovat, ale tady ho musím použít.
Román má lineární a zároveň velmi složitou strukturu, asi jako labyrint tamní klášterní knihovny. Člověk se může/nemusí dostat přes různé "šifry" do dalších vrstev a pater, do různých světel, aby se ho dotkla i určité velkolepost doby a opravdovosti, s jakou postavy jednají - jejich jednání je motivováno pohnutkami silnými tak, že jde o život a smrt. A smysl života. A pravdu. Pravdu ve víře. A to nemluvím o paralelách k dnešku.
Zkrátka a dobře, několik dní jsem nemohl číst nic dalšího, úplně to se mnou zalomcovalo. Takže slovo "doporučuju" je jen málo. Takovýhle životní zážitek by si podle mne měl každý člověk zajímající se o historii i současnost uštědřit.
Kniha byla pro mne zklamáním. Velice rozvleklé vyprávění, extra zbytečně popisné pasáže, žádný spád či gradace děje.
Kniha je spíše rozjímavá, donutí neznalého čtenáře k dohledání informací o popisovaných osobách, událostech, termínech, takže určitý přínos má, ale doporučit bych se ji neodvážil.
Poslouchala jsem jako audioknihu a mluvené slovo bylo naprosto geniální! Mám opravdu perfektní zážitek.
Atmosféra kláštera a středověku skvělá. Já nemám co vytknout. Tohle je opravdu dílo!
Snad jediné co mne mrzí, že jsem se ke knize nedostala dříve.
Na tuhle knihu jsem byl obzvláště zvědavý. Před 15 lety jsem viděl film, něco jsem si z něj ještě nejasně pamatoval a vidouce samých superlativů na knihu, s ohledem na to, že už jsem zapomněl, kdo a proč byl v knize vrah, jsem se rozhodnul, že si knihu zakoupím a přečtu. A nebyl jsem zklamán, i když pravda nutno podotknout, že se jedná z mého pohledu o mistrovské teologicko-historicko-filozoficko-detektivní dílko plus mnoho vrstev románu navíc. Kniha to byla i dost těžká, ale smekám před uměním autorovým, jak komponovat věty a rozvíjet děj, tak před uměním překladatelovým, protože tohle přeložit, v jaké formě je to podáno dnes, četl jsem rozšířené vydaní Argo 2014, tak to si žádá encyklopedické znalosti cizího jazyka. Ke knize: benediktinský mnich Adso dostane za učitele františkánského mniha Viléma z Baskervillu, aby Adso doprovodil Viléma do italského opatství na začátku 14. století, kde má dojít k jednání mezi stranou papežskou a stranou císařskou a Vílém bude právě zastávat stranu, no to si přečtěte sami. :-) Zrovna krátce před jednáním obou stran dochází v opatství k nezvyklým vraždám a opat kláštěra požádá Viléma, aby se jal vyšetřování a zjistil, kdo je mezi mnichy vrah a proč se objevují mrtví. S pátráním Vilémovi pomáhá Adson, který je v knize také hlavní vypravěč, jenž popisuje události jako stařec, jichž byl svědkem v mládí. Je zde několik úmrtí, které jsou podrobně vyšetřovány a jsou velmi tajemné. Kniha však není jen historickou detektivkou. Tou je až v druhé řadě. Hlavní část tvoří teologický náhled na víru, výklad tezí bible různých stran, teologické rozpravy mezi mnichy, kteří mají rovněž různý názor na to, co bible skutečně v podobenstvích i skutcích Krista a jiných biblických osob, hlásá a má za úmysl vyjevit. Jelikož jsem věřící a bible je mi blízká, tak mi mnohé rozpravy učarovaly a znovu smekám před autorovými znalostmi a komponováním knihy. Autor ze zcela obyčejné události dokáže vyjevit vzdálené pravdy na první pohled nepatrné. Kdo chce knihu číst jen jako detektivku bez znalostí bible, bude dost zklamán, protože právě detektivní pátrání je vyvozováno z hlediska teologických rozprav a náhledů různých lidí na jednu a tu samu biblickou či jinou knižní pasáž. Jsme dokonce jako čtenáři součástí inkvizičního řízení. Krásné komentáře ke knize mají moje oblíbené čtenářky: Jenny46, Pettato, m_martina, 85098211. Autor některé vztahy mezi církevními řády rovněž někdy v knize mírně vysvětluje, ale ohledně Krista a proroků starého zákona, se v knize nezmiňuje, vychází z toho, že čtenář tyto fakta zná, protože je zde hromadně popisuje. Knihu může číst i ateista a to hlavní z knihy pochopí, ale teologicko-filozofické rozpravy pro něj mohou být utrpením. Nicméně, kdo nezkusí, neví. Takže knihu doporučuji všem, kdo mají zájem si přečíst kvalitní historicko-teologicko-filozoficko-detektivní román. Je to moje první setkání s autorem, ale myslím si, že se opravdu jedná o vrcholné autorovo dílo. Kniha mě velmi obohatila, překvapila, ohromila a zaujala a dlouho mi zůstane v paměti, právě těmi rozpravami i samotnou detektivní částí, ale zároveň bych chtěl podotknout, že to je možná, co se způsobu vyjádření věcí obecných i komplikovaných týče, jedna z nejtěžších knih, co jsem zatím četl. Ano kniha je to dosti těžká, ale zároveň velmi poutavá a uchvacující. Jasných pět hvězd a doporučení. :-)
Už dlouho jsem se u knihy tak strašně nenudila. Tohle čtivo skutečně není pro mě - téměř žádný děj, jen dlouhé teologické rozpravy. Dobrá zkušenost.
Nedávno na mě vykoukla audiokniha - neskutečný zážitek dabing skvělý herci P. Soukup, R. Lukavský, J. Somr, F. Němec a další...
Viděla jsem film několikrát, kniha úžasná a mluvené slovo se moc povedlo měla jsem radost neskutečná atmosféra středověku, z kláštera s detektivní zápletkou...
Skvělé dílo, doporučuji!!!
Štítky knihy
náboženství teologie zfilmováno středověk italská literatura Itálie inkvizice kláštery, opatství knihovny mnichové, mnišiAutorovy další knížky
| 2005 |  Jméno růže |
| 2011 |  Pražský hřbitov |
| 2001 | Foucaultovo kyvadlo |
| 2015 | Nulté číslo |
| 2001 | Baudolino |
Po velkém zklamání z více než špatného Foucoltova kyvadla jsem přistupoval k další beletrii, kterou Eco napsal, s despektem. Ale recenze vypadaly pozitivní, film se mi líbil, čtenářská výzva vyžadovala knihu s knihovníkem, tak jsem se do Jména růže pustil, a nelituji - autor vystavěl výborný detektivní příběh z doby, na kterou si lecjaký módní pseudo spisovatel netroufne; náboženské rozpravy byly sice nudné, ale měly za sebou slušnou erudici a daly se skousnout, neřknu-li i vedly k zamyšlení.
Nicméně o co jde především, je děj - ten je krapet odlišný od filmu a je škoda, že jsem se připravil o kvalitní zápletku, která je zřejmá z filmového zpracování - nicméně příběh je krásný, přísně logický a hodný toho, aby si ho čtenář vychutnal. Leckteří autoři detektivního žánru by si z této knihy mohli vzít příklad, ale neudělají to, protože na tohle se nevzmůžou.
Poznámka nakonec: tolik pravopisných chyb a překlepů, které dalo do tisku vydavatelství Český klub, je naprosto ostudné.