Hra se lvem
Nelson DeMille
https://www.databazeknih.cz/img/books/17_/176150/hra-se-lvem-176150.png
4
78
78
John Corey série
< 2. díl >
Duben 1986. Americké letouny bombardují sídlo plukovníka Kaddáfího v Libyi. 16-letý Asad – což v arabštině znamená lev – ztratí při náletu matku, dva bratry a obě sestry. Cítí se povolán k tomu, aby pomstil nejen svou rodinu, ale i celý národ, své náboženství a Velkého vůdce – Kaddáfího. Oko za oko, zub za zub. O dvanáct let později přilétá Asad do New Yorku odhodlán k tomu, že zabije všech pět zbývajících pilotů, kteří se zúčastnili náletu, jednoho po druhém. John Corey – postava z předchozího bestselleru Ostrov Antrax – již není zaměstnán u newyorské policie, ale v protiteroristické jednotce. Je to právě on, kdo musí Asada zastavit. Ale než tohle udělá, musí najít sám sebe.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2013 , Kniha ZlínOriginální název:
The Lion´s Game, 2000
více info...
Přidat komentář
Druhý díl. Skvěle se čte. I když nejsem příznivcem FBI, CIA, POS a podobných institucí, tentokrát se mi děj, hemžící se agenty, moc líbil. S chutí se pustím do č.3.
Leto, jizni Morava, nakupovani v Jednote a tam nejaka "papirova cihla" za par kacek...Koupil jsem si ji, jako suvenyr z dovoleny a az doma po par tydnech se do ni zakousl.. A zakousl jako lev...
Zacatek.. To je proste mega Rockn'roll...Clovek je vtazeny do deje, jak ptak vcucnuty do motoru u letadla... Narez! Posleze prumer.. Lepsi prumer, ale rozhodne ne nuda.. Napeti ale ano..
Budu rad, az se mi dostane neco dalsiho od autora do rukou.. Tak treba zase nekde na neco narazim
Hodně se mi líbil začátek s přistávajícím letadlem, který skvěle rozjíždí zápletku. Dobrý nápad je střídání kapitol z pohledu Chálila a protiteroristické jednotky v podání Johna Coreyho. Rozdíl v textu je okamžitě patrný. Bavil mě Coreyho frajerský ironický humor a spousta vtipných hlášek. Pasáže s Chálilem jsou svým pojetím jiné, působí nebezpečně a sebevědomě. Z textu je to doslova cítit.
Se samotným závěrem jsem také spokojen, takže knihu bych klidně doporučil a její procenta vidím někde kolem 85%.
Knížka mrazí hlavně proto, že se odehrává před 9/11, tudíž má trošku věštecký nádech. Samotný děj se soustřeďuje na bitvu dvou hrdinů. Asád má důvod mstít se, jenom škoda, že z něj udělali psychopatického zabijáka. Corey nešetří sarkasmem a je samý nekorektní vtípek, tudíž jeho postavu je radost sledovat. Ale kromě začátku a konce román patří Lvovi a jeho lovu. To, že jsem se těšila na kapitoly s vrahem, je chyba (nebo možná záměr) spisovatele.
Hra se lvem má neskutečně dobrý začátek, stejnou měrou dramatický jako strhující. Jenže Nelson DeMille má jednu obrovskou neřest a tou je, že se ukrutně rád poslouchá. Čtení tak připomíná jízdu na horské dráze, kdy dlouhý čas stoupáte, aby následně došlo ke zběsilému sešupu, který vám vytáhne krevní tlak na 230/120 mm Hg. Pak znovu, znovu a znovu, až do úplného konce. Vyprávění by tak klidně mohlo být poloviční a z jeho podstaty by přitom nic nevymizelo, přičemž by naopak lépe fungovalo celkové rozvržení akce. Na druhou stranu, někdo to rád pomalu, dlouze a přerušovaně.
Naštěstí všechna ta vata je vyplněna typickým Coreyovským humorem, který ovšem není nic pro liberální socialisty. Hrdina má ve všem jasno, Islámabád by bylo nejlepší vybombardovat, teroristy postřílet a levičáky vystěhovat. Tenhle radikalismus chvílemi leze trochu na nervy, protože je hozený až moc do macho roviny, ale díky dávce bezprostřední nadsázky a občasné sebereflexe, se to dá vcelku skousnout. A zasmát se tomu.
Výborná kniha. Napínavá od začiatku až do konca. John Corey je ukecaný týpek so svojským humorom:-). Postupne odhaľujete zákulisie "spolupráce" medzi bezpečnostnými zložkami v boji proti terorizmu a ich rozdielnemu prístupu k riešeniu....Dej prebieha striedavo medzi Johnom a Asadom, dvoma hlavnými hrdinami, čo ho robí zaujímavejším a vás udržiava v napätí. Určite odporúčam.
Na rozdíl od Ostrova Antrax mne tahle kniha chytla. Sice je delší, než co normálně čtu, ale tak nějak mi to ani nepřišlo. Téma je docela aktuální, a forma, kdy se střídají pohledy obou hlavních soupeřících aktérů, dokáže udržet potřebné napětí. Nechci toho moc prozrazovat, ale autor si odpustil mnou očekávaný mravoučný konec kdy DOBRO na hlavu porazí ošklivé ZLO, za což má u mne hvězdičku navrch. Ovšem Corey je místama tak šílený mačo, že je to až komické, a za to je zase hvězdička dolu. Jsem zvědavej, jak se jeho postava bude vyvíjet ve trojce a čtyřce. .. dodatek: právě jsem zjistil, že pětka (LEV) pojednává o tom, jak se Asad Chalíl po třech letech vrátil dodělat rozdělanou práci :-) Takže jsem holt vysolil další dvě kila a pětka je ve čtečce.
Tak tahle kniha se mi líbila. Od stejného autora mám přečtené již 3 romány a tuhle si určitě někdy opět přečtu. Ocenil jsem, že zloduch, zatím, vyhrál...
I když má knížka kolem 800 stránek, tak mě bavila hned od začátkuJe zajímavá a napínavá. Akorát mě docela zaráží, jestli je to pravda, boj mezi jednotlivými bezpečnostními složkami v USA.
Téma knihy nebylo nezajímavé,ale četla jsem spíše jen kapitoly jak Asad Chalíl likviduje letce,protože kapitoly s americkými vyšetřovateli byly zdlouhavé,proto je tak tlustá . Myslím,že celkově mohla být kniha napsána na poloviční počet stránek. Je to věc názoru,ale já bych knihu hodnotila jako průměr,četla jsem lepší.
Opravdu jsem se pobavila neskutečnými výroky a bonmoty hlavního hrdiny... a to tak, že jsem se občas smála až nahlas jeho suchému a přitom tak trefnému humoru. Krom toho kniha nepostrádá smysluplný děj, zápletku a originalitu. Vřele doporučuji!
John Corey se – na popud čtenářů – vrací. Nikoliv už jako detektiv New Yorské policie, ale jako člen Protiteroristické operační skupiny (POS). Je stále stejně užvaněný, nebo vlastně – je ještě ukecanější a nesnesitelnější, ale svým vděčným čtenářům za to přináší zajímavý pohled do centra všech bezpečnostních složek Ameriky. Pohled sarkastický a nezatížený zbytečnou úctou. Pohled vcelku erudovaný. A pohled občas také děsivý zejména pro ty, kteří jsou přesvědčeni, že si za své daně žijí v bezpečí – to když se jednotlivé složky mezi sebou haštěří a když fungují na bázi Hlavy XXII. A to zrovna v té nejvypjatější chvíli, kdy by bylo třeba jednat... viz celá recenze
Četlo se mi to výborně, dobře napsané, postava Johna Coreye nešetří bonmoty a čtenáře jimi baví, autorovi se podařilo držet celou knihu čtenáře v napětí, kdy se mu knihu nechce odložit.
Autorovy další knížky
| 2013 |  Ostrov Antrax |
| 2014 | Noční pád |
| 1994 |  Generálova dcera |
| 2013 | Hra se lvem |
| 2001 | Zlaté pobřeží |
Za naprosto příšernou obálkou velké překvapení. Abych byl fér, za tu obálku české vydavatelství nemůže, tentokrát ji pouze převzali z originálu.
Co do rozsahu je necelých pět set stran značně zavádějících - listy tenké, písmo malé, využití každé strany maximální. Bežnou sazbou by to vydalo na čtyř až pětidílnou ságu. Počítejte s tím, že se Lvem strávíte nemálo večerů a za své peníze dostanete opravdu hodně. DeMille je výborný vypravěč a hlavně u prvních dvou stovek stran (přeloženo: pět stovek běžnou sazbou) má napětím člověk okousané všechny nehty na rukou i na nohou. Ve způsobu, jakým dokáže vytvořit velmi pregnantní atmosféru nabitou elektřinou v očekávání toho, co se stane dál, naprosto exceluje. A nemluvím tu o akci, většinou jsou to jen dokonalé dialogy, u kterých mě napadá paralela snad jen s Quentinem Tarantinem, který se na podobný "nervydrásající klid před bouří" specializuje. Podobně jako Tarantino si DeMille vypomáhá sarkastickým a mnohdy absurdním humorem, zprostředkovaným hlavní postavou, agentem Johnem Coreym. Udržet tak vysokou laťku na takovém množství stran by byl zázrak, takže druhá polovina knihy více přešlapuje a navíc nečekaně přijde s lovestory, která tu působí trošku nadbytečně a trošku celkový tah rozmělňuje. Otevřený konec tomu rovněž moc nepomůže, rád bych viděl spravedlnost zvítězit, ale předpokládám, že zvítězí v něterém z dalších pokračování.
V překladu Žantovských je to skvělá kniha. Pokud vás chytla Hayesova Já, poutník, tak si tohle určitě přečtěte, v mnohém je to ještě lepší. Cením si rovněž autorovy snahy podložit vše ověřenými reáliemi a nechat čtenáře nahlédnout do způsobu přemýšlení islámských fundamentalistů, z jejichž pohledu se věci jeví méně černobíle. Současně mě trochu mrazí při pomyšlení, že knížka vyšla nedlouho před teroristickým útokem na World Trade Center a DeMille v ní v zásadě poukazuje na slabiny americké bezpečnosti při akcích vedených prostřednictvím civilních letadel. Někdy jsou spisovatelé až příliš vizionářští...