• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Populární knihy

/ všech 21 knih

Nové komentáře u knih Nelson DeMille

Ostrov Antrax

„Když jsem tu knížku držel v ruce, myslel jsem si: Bože, tolik stránek, to NIKDY nepřečtu. Je pravda, že kdyby - podobně jako v supermarketu - byly u knížek uváděné i ceny přepočítané na počet slov, Ostrov s šesti stovkami stránek by byla jedna z nejvýhodnějších koupí. DeMille je bezesporu vynikající vypravěč, o čemž jsem se přesvědčil v jeho majstrštyku Hra pro lvy. Ostrov Antrax mu předchází a je to ÚPLNĚ jiná záležitost. Hra pro lvy jela na vlně mezinárodního terorismu a střetu západního a islámského světa, byla plná pregnantních dialogů a nervydrásajícího napětí. Ostrov je něco jako prázdninová dobrodružná detektivka z přímořského letoviska. Narozdíl od zavádějicího českého názvu, který slibuje pandemickou apokalypsu, je to spíš moderní parafráze na Stevensonův Ostrov pokladů. Tudíž piráti, poklady, exkurzy do historie a překvapivě fungující romantické linie, které tu máme hned dvě. Ale jak říkám, DeMille je vynikající vypravěč, a tak jsem se těšil na každou další chvíli strávenou v jeho společnosti. Proč tedy ne plný počet hvězd? Pro mě to hodně zabil závěr. A závěry jsou důležité. Tenhle strhl pomalu a dobře budovaný příběh do hloupého a béčkového finále bez špetky zajímavosti. A jak píší jiní, Coreyho sarkasmu je tu také přespříliš i v situacích, kde se to prostě nehodí. Proto jsem rád, že mám za sebou i Hru pro lvy, protože vím, že to DeMille umí i lépe. Mnohem lépe.“... celý text
— work

---

Hra pro lvy / Jestřábí zátoka / Dvanáctý stupeň / Jezero duchů

„Z celé knihy mě zaujal snad jen příběh z Jestřábí zátoky. A to jen, že je to válečný příběh.“
— čichačknih

---

Generálova dcera

„„Za znásilnění by se neměla hanbit oběť.“ Generálova dcéra je môj obľúbený deväťdesiatkový film. Je to ku*va ostrá jazda. Odpustite drsné slová, ale myslím, že každý, kto to videl, mi dá za pravdu a dodá, že som zbytočne jemný. Travolta si užil jeden zo svojich najdominantnejších výkonov a smutne veľa tomu dodalo drastické vojenské prostredie plné šikany, vojenských policajtov, zamlčaných vecí, znásilnení a vrážd. Ale nezabúdajte! Je rozdiel medzi tým, kto zabil ľudskú dušu a tým, kto zbavoval fyzického utrpenia. Pretože pre niektorých ľudí je život utrpením. Knižná predloha je... podľa očakávaní. Hrubá, ale číta sa vcelku (hoc nie stopercentne) dynamicky, lebo je svižne napísaná. Poctivá deväťdesiatková žánrovka, akých sa v deväťdesiatkach vydávali mraky, či už kriminálok, alebo lekárskych trilerov. Románu by prospelo skrátenie o 70 strán. Je toho strašne veľa a hoc je veľa aj postáv a pritom sa medzi nimi ľahko orientujete (čo v príbehoch s množstvom postáv rozhodne nie je žiadna samozrejmosť), tak toto je proste fakt zbytočne dlhé. Ku koncu už budete možno odpočítavať čas do konca. Áno, čím bližšie sme k finále, tým sa samozrejme napätie viac a viac stupňuje, čiže tam by som nekrátil, ale v strede sa nachádza viacero momentov (možno i postáv), ktoré pokojne mohli byť vymazané a knihe by to prospelo. Osobne mi prekážalo, že medzi dvojicou vyšetrovateľov (vo filme okrem Travoltu ešte Madeleine Stoweová z Posledného mohykána) je osobný vzťah z minulosti; toto si myslím, že ublížilo nielen románu, ale napr. i trileru Zberateľ bozkov od Jamesa Pattersona, ktorý spomínam z dôvodu, že jeho filmové spracovanie s Morganom Freemanom a Ashley Juddovou sexuálne zafarbené pnutie medzi hrdinami potlačilo a razom to pôsobilo lepšie. Výrazne potlačené (oproti knihe) to bolo i v prípade filmu Generálova dcéra. Pôsobí skrátka nechcene smiešne, že jedným z hlavných posolstiev knihy je, že nie je dobré miešať sex do armády a spisovateľ napokon paradoxne dospeje k záveru, že pre hlavné postavy bude najlepšie, ak spolu začnú pohlavne žiť. Inak je Generalova dcera zaujímavé, pútavé, originálne a dovolím si tvrdiť, že najmä tragické a veľmi smutné literárne dielo. Rozpráva o tom, čo sa stane, ak je človeku nielen ublížené, ale následne s jeho traumou nielenže nikto nepracuje na odbornej úrovni, ale naopak je daná osoba nielen svojimi najbližšími, ale de facto i spoločnosťou, ktorá ju obklopuje, donútená zločin, ktorý bol na nej spáchaný, ignorovať. Toto si samozrejme následne nesie celým svojím životom a samozrejme to nutne musí mať katastrofálny dopad na jej psychiku. Práve tu sa paradoxne ústredný hrdina, vojenský vyšetrovateľ Paul Brenner, prejaví ako človek, ktorý sa hrá na kreténa (lebo na takých miestach, na akých sa pohybuje, by ho zaživa zožrali behom dvoch minút, ak by prejavil city), no v skutočnosti je to muž na správnom mieste, ktorý so sebou nenechá vyj*bávať a je ochotný (kvôli tomu, aby duša obete mohla odpočívať v pokoji) naplno využiť svoje možnosti a to i na úkor vlastnej kariéry. Okrem toho kniha (plná veľmi slušeného dialógového ping-pongu) pojednáva o neľahkom postavení žien v armáde. V 90. rokoch museli zažívať riadne peklo. Film bol každopádne lepší (herecké obsadenie a výkony, dusná južanská atmosféra, vizuálne výrazné vojenské prostredie, podmanivý soundtrack, nezabudnuteľné scény a v neposlednom rade filmári trošku viac poosobnili vzťah Brenner/Elisabeth; kým v knihe Paul „len“ vyšetroval jej vraždu, vo filme ju vďaka náhode mal možnosť trochu detailnejšie spoznať a to na tom bolo veľmi pekné).“... celý text
— Ivan Kučera

---

---

Lev / Námluvy na irském venkově / Volání hrobu / Bezpečný přístav

„Suma sumárum,hodnocení za čtyři hvězdy.“
— jarin58

---

Hra pro lvy

„Za naprosto příšernou obálkou velké překvapení. Abych byl fér, za tu obálku české vydavatelství nemůže, tentokrát ji pouze převzali z originálu. Co do rozsahu je necelých pět set stran značně zavádějících - listy tenké, písmo malé, využití každé strany maximální. Bežnou sazbou by to vydalo na čtyř až pětidílnou ságu. Počítejte s tím, že se Lvem strávíte nemálo večerů a za své peníze dostanete opravdu hodně. DeMille je výborný vypravěč a hlavně u prvních dvou stovek stran (přeloženo: pět stovek běžnou sazbou) má napětím člověk okousané všechny nehty na rukou i na nohou. Ve způsobu, jakým dokáže vytvořit velmi pregnantní atmosféru nabitou elektřinou v očekávání toho, co se stane dál, naprosto exceluje. A nemluvím tu o akci, většinou jsou to jen dokonalé dialogy, u kterých mě napadá paralela snad jen s Quentinem Tarantinem, který se na podobný "nervydrásající klid před bouří" specializuje. Podobně jako Tarantino si DeMille vypomáhá sarkastickým a mnohdy absurdním humorem, zprostředkovaným hlavní postavou, agentem Johnem Coreym. Udržet tak vysokou laťku na takovém množství stran by byl zázrak, takže druhá polovina knihy více přešlapuje a navíc nečekaně přijde s lovestory, která tu působí trošku nadbytečně a trošku celkový tah rozmělňuje. Otevřený konec tomu rovněž moc nepomůže, rád bych viděl spravedlnost zvítězit, ale předpokládám, že zvítězí v něterém z dalších pokračování. V překladu Žantovských je to skvělá kniha. Pokud vás chytla Hayesova Já, poutník, tak si tohle určitě přečtěte, v mnohém je to ještě lepší. Cením si rovněž autorovy snahy podložit vše ověřenými reáliemi a nechat čtenáře nahlédnout do způsobu přemýšlení islámských fundamentalistů, z jejichž pohledu se věci jeví méně černobíle. Současně mě trochu mrazí při pomyšlení, že knížka vyšla nedlouho před teroristickým útokem na World Trade Center a DeMille v ní v zásadě poukazuje na slabiny americké bezpečnosti při akcích vedených prostřednictvím civilních letadel. Někdy jsou spisovatelé až příliš vizionářští...“... celý text
— work