Jonathan Strange & pan Norrell
Susanna Clarke
Před mnoha staletími, dokud ještě magie v Anglii vzkvétala, byl největším mágem Král Havran. Tento člověk vychovaný na elfím dvoře se stal otcem anglické magie: v jeho pojetí se v ní snoubila elfí moudrost a lidský rozum. Na počátku devatenáctého století z něj však nezbývá o moc víc než legenda a Anglie se svým šíleným králem a šviháckými básníky na praktickou magii nevěří. Pak se ale v Hurtfewském opatství objeví samotářský pan Norrell a nechá obživnout sochy v yorské katedrále. Zpráva o návratu magie se brzy rozlétne po celé Anglii. Pan Norrell odcestuje do Londýna pomáhat vládě v boji proti Napoleonovi, nečekaně při tom narazí na nadaného mladého mága a vezme ho k sobě do učení. Jonathan Strange je okouzlující, bohatý a arogantní. Společně ohromí celou zemi svými podivuhodnými skutky. Do jejich partnerství se však brzy vloudí rivalita. Pan Norrell se nikdy nezbavil svého tajnůstkářství a Jonathana Strange zase přitahuje ta nejdivočejší a nejnebezpečnější magie. Uhranula mu tajemná postava Krále Havrana a riskantními experimenty s dávno zapomenutou magií ohrozí nejen partnerství s Norrellem, ale i všechno, co mu je drahé.... celý text
Literatura světová Romány Fantasy
Vydáno: 2007 , Alman (Jiří Alman)Originální název:
Jonathan Strange & Mr Norrell, 2004
více info...
Přidat komentář
Tohle je ta mě složitá knížka tím myslim velmi obsáhlá. Krásně vykreslený svět a i jazyk a celková slovní zásoba je magická nicméně některé části byly zdlouhavé a měla jsem dlouho problém se začíst ale mělo to co do sebe. Trochu jako Tolkien.
(SPOILER)
Jednou z mých velkých tužeb je číst dlouhou, sedmisetstránkovou knihu, která by mě bavila a na konci bych litovala, že není rozsáhlejší.
Jako obvykle půjdu proti hlavnímu proudu, ale Jonathan Strange to nebyl. Přitom naše přátelství začalo tak dobře. Od začátku se mi líbil autorčin styl, okouzlilo mě viktoriánské urban fantasy a suchý anglický humor.
Myslím, že na vině je právě množství stránek. Neřekla bych, že se v románu proplétalo mnoho linií, spíš jsme sledovali jednu, respektive dvě hlavní, ovšem nadměrně košaté a rozsáhlé a suchopárně podané. S kýmkoli se hlavní hrdinové dali do řeči, tomu bylo následně v příběhu věnováno spousta prostoru.
A kouzlo začalo vyprchávat. Především mě za srdce nevzaly postavy. Angličtí gentlemanové (a pozor! nikdo jiný, jako třeba ženy nebo neurození lidé, fujtajbl!) poplatní nejvíc ze všeho svému úzkoprsému vychování (ano, uznávám, naprosto to odpovídalo době, do níž je román zasazen), mě po první třetině začali nudit, aby mi na konci vyloženě lezli na nervy. K tomu se v závěru přidalo několik vyloženě hloupých činů pana Strange. On sám se na vysoké úrovni zabývá magií, ovšem známky působení zlotřilého elfa ve vlastní domácnosti na rozdíl od všech ostatních přezíravě přehlíží a tak podobně. Svěřit vzácný prst paní Poleové Drawlightovi, to už jsem tloukla hlavou o zeď. Úspěch celé této záležitosti se mi jevil víc jako deus ex machina než co jiného.
Ono vůbec završení osudů hrdinů připomínalo víc efektní představení, než logické vyústění děje a jejich povah. To celá anglická magie bojovala proti jednomu jedinému elfovi? Kam se poděli ostatní? Proč odešel Lascelles k elfům? Jak Childermass věděl, co si s tajuplnou krabičkou počít? Proč nezmizela Temnota, když zahynul její tvůrce (pozor, navzdory tomu, co sám Strange na stránkách říká)? A tak podobně. Abychom došli k srdceryvnému konci? Jako vážně?
Jedinými osvěžujícími prvky v plejádě šedivých postav byla Arabela a rodina Greysteelových, ti byli opravdu milí, stateční a charakterní.
Nesouhlasím s tvrzením pana Gaimana, že se jedná o nejlepší anglický fantasy román za posledních sedmdesát let. Například jeho Nikdykde se mi líbilo víc, o Mužích ve zbrani ani nemluvě.
To byla taková paráda. Až jsem smutná, že jsem jí dočetla. Je znát, že autorka knize věnovala bezmála 10 let. Je to originální kousek, který nelze k ničemu přirovnat. Zpočátku se kniha četla těžce, a musela jsem se hodně soustředit na čtení. Obtížné bylo zvyknout si odběhnout ke spoustě poznámkám pod čarou. Po třetině knihy se děj vcelku dobře rozjíždí, a pokud si řeknete, že nespěcháte a jen si užíváte čtení, tak je to skvost, radost a doslova cítíte sílu magie všude kolem sebe. Velké díky a poklona patří i překladateli.
bylo to krasne a dlouhe. chvilemi trosku zdlouhave, pravda.
Obecne nepatrim k lidem, kteri remcaji, ze kniha byla prilis dlouha a autor mohl zhustit pribeh na mensi pocet stran. Pro me je dulezite si pribeh uzit - pokud je delsi, jen dobre.
Tato kniha je krasna, poeticky popsana, vznesena moralka a gentlemanstvi teto doby je velmi nostalgicke.
Na druhou stranu je kazda dejova linka popisovana velmi podrobne, coz me misty rusilo - kdyz jsem porad jeste nebyl v polovine a resily se dejove podruzne zalezitosti z valky s Napoleonem s podrobnymi popisy, byl jsem ponekud netrpelivy, protoze jsem se nemohl dockat, az se dej posune k necemu akcnejsimu, hodnotnejsimu. Podobny pocit jsem mel u knihy dvakrat ci trikrat. Pomineme-li tyto drobnosti, hlavni dej knihy je skvele vymysleny, dobre poskladany a prezentovany a urcite si zaslouzi 4,5 hvezdicky :)
Počet stran mi dal tedy zabrat. Nevadilo by, kdyby se nějaká ta stovka vyškrtla. Nicméně jde o velmi hezký příběh ze staré Anglie. Realistické pojetí a vykreslení postav, v příběhu bylo mnoho sarkastických a vtipných momentů. Magický Londýn má skvělou atmosféru.
(SPOILER)
Takhle vypadá dobře napsaná kniha... realita a fikce se mísí tak dokonale, že netuším kde končí jedna a začíná druhá. Autorka má svá témata dokonale prostudovaná a její svět působí naprosto skutečně (Jediné místo, které mě vytrhlo bylo když si John Childermass sbalil zubní kartáček, měli v době regentství kartáčky na zuby? Proč mi zrovna tohle stále vrtá hlavou netuším...). Svět a atmosféra jsou rozhodně největšími přednostmi této knihy.
Autor Nikdynoci by se tu měl poučit, jak vypadají dobře napsané poznámky pod čarou. Jen málokdy mi připadaly zbytečné, naopak, většinou obsahovaly klíčové informace, které se později ukázaly jako důležité.
(Pro naprostou jistotu připíšu, že některé následující informace by mohly být považovány za lehké spoilery... ale osobně si myslím, že nic vážného)
Nicméně jak jsem celou dobu byla nadšená, konec mě poněkud zklamal... Nikdy se nedozvíme, jak to dopadne s paní Brandyovou (asi mi to mělo dojít dřív, ale tak nějak jsem se na ni upla, protože to byla jedna z mála ženských hrdinek a upřímně, ta nejsympatičtější) a... snažím se bez spoilerů, takže jen velmi vágně... celkový tón závěru se mi líbil, nicméně úplný konec byl podivný a celkově by se mi líbilo, kdyby bylo ještě pár stánek věnováno na dotažení dalších linií, upřímně jsem se dost možná nejvíc zajímala o Stephena a jeho linka je jednoduše neuspokojivá a... no, z celkové propracovanosti knihy jsem čekala trochu víc.
Segundův příběh (vypravovaný z velké části poznámkami pod čarou) se mi líbil. Trochu mě mrzelo omezené množství ženských postav a jejich celková... asi nemůžu říct úplně nevýraznost, Arabelu jsem si oblíbila, ale je v nich určitá stereotypnost... no, nic zkrátka nadšení smíšené se zklamáním... rozhodně to ale stojí za přečtení.
EDIT: Co se zubních kartáčků týče, i to je reálie, po zběžném prostudování tématu mě až mrzí, že autorka zubním kartáčkům nevěnovala víc zmínek - https://en.wikipedia.org/wiki/Toothbrush, doporučuji k prohlédnutí, i kdyby jen kvůli Napoleonovu kartáčku, který mě nadchnul víc, než by pravděpodobně měl. (Veškeré zásluhy za tento objev nese uživatel DennisMoore.)
Kniha je napsána trochu suchopárným způsobem jako ze společenské rubriky viktoriánské doby. Autorka zpočátku zaujme dějem vývoje magie v době napoleponských válek, přitom se mi líbilo jak elegantně vysvětlila Massénův postup špatnými cestami, k čemuž jim pomohl Jonathan Strange. Další (dalo by se říci prostřední) je dějově dosti roztříštěná, jako by čtenář pročítal drby v bulvárním tisku a dělal si tak obrázek o celkové situaci. Ovšem finále je krátké, překvapující.
Když jsem knihu četl, připoměla mi jinou knihu od Marka Twaina "Yankee z Connecticutu na dvoře krále Artuše". Uvědomil jsem si, že zatímco v Twainově knize technicky zdatný člověk překonává magii a z Merlina dělá ubohého břídila, tak v této knize je to naopak. Magie je objevována pro věk techniky ale bohužel tak jako yankee způsobil více zmatků, tak angličtí mágové, třebaže dosáhli mnoha úspěchů, se často dostali tam kam nechtěli.
A pokud jsme i u jiných autorů, které mi připoměla tato kniha, tak bych se ještě odvolal na Terryho Prachetta, protože ten také tvrdil, že elfové jsou zlotřilá a nevyzpytatelná čeládka.
K tejto knihe som pristupoval s rešpektom, predsalen sa jedná o 1000 stranový špalok a ako každá takáto tučná kniha sa zle nosí, keď človek viac cestuje.
Príbeh sa odohráva v 19. storočí medzi anglickými gentlemanmi. A slovo "gentleman" nájdete takmer na každej strane. Je to príbeh začínajúcej mágie, ktorá sa z Anglicka vytratila a príbeh dvoch gentlemanov - Norrella a Stranga. Tí ju majú do Anglicka opäť priviesť. Začiatok a v podstate celá kniha ide vo veľmi pomalom tempe, ktoré môže niekoho odradiť, no vďaka autorke a jej pútavému štýlu sa od textu tak ľahko neodtrhnete. Celá kniha je pretkaná ľahkým humorom, ktorý text ešte zľahčuje, pritom pôsobí skôr ako odborná literatúra o skutočnej mágii, keby sa v našom svete vyskytovala. Postavy sú zapamätateľné a Norrell sa od Strange líši ako voda a oheň. Musím spomenúť aj úžasný preklad pána Janiša a výborný pevný a pritom ľahký obal.
Kniha vznikala 10 rokov a za ten čas autorka priviedla text k dokonalosti. Stačí si prečítať zopár z množstva mini-príbehov pod čiarou, ktoré pridávajú na uveriteľnosti sveta. Mne k plnému počtu chýbalo viac akcie, viac kúziel a viac pohybu v príbehu, pretože je veľmi dlho statický a nič sa v podstate nedeje. Mágia bola iná, než som si predstavoval a je veľká škoda, že naozaj dlhý dlhý čas sa neukáže. A záver ma neuspokojil, pretože zostal otvorený a pokračovanie nie je - ale možno si pozriem seriál a doplním chýbajúce časti puzzle. 90%
Během mého prokousávání se téměř tisícem stran se střídaly naprosto geniální kapitoly, které jsem zhltla jedním dechem s hluchými místy a nekonečnými poznámkami pod čarou. Ty ovšem musíte číst, jinak vám unikne podstatný detail z příběhu a vy se ztratíte. Jedna z poznámek je dokonce samostatná povídka. Přesto stojí za to se těmito místy mnohdy prokousat. K téhle knize to prostě patří. Pokud byste je začali přeskakovat, neměla by to pravé kouzlo, a kdo ví, jestli by na vás pak ze stránek nevyskočil pan Norrell a výhružně by na vás nekýval ukazováčkem, že takhle se jeho příběh nečte. Když už si konečně začnete myslet, že jste se dostali do tempa, tak vám autorka jako „dárek“ dá další podpříběh, který vás rozptýlí a zpomalí. Mě tedy rozhodně zpomalovaly. Zpětně musím uznat, že mě tahle knížka neskutečně bavila, ale musela se ve mně rozležet a vstřebat. A to i přesto, že jsem s ní bojovala měsíc. Nakonec za to stála. Jonathan Strange a pan Norrell mají v mé knihovně své čestné místo v té nejvybranější společnosti Harryho Pottera, Tajemství nesmrtelného Nicolase Flamela nebo magického světa Nikdykde. O trampotách Petera Granta ani nemluvím. Hrozně mě mrzí, že nevyšla ani malá novelka, která by dovyprávěla příběh obou mágů, kteří se na konci sejdou v temnotě. Kdykoliv si na to vzpomenu, tak mám pocit, že vyletím ze své knihomolské kůže. Jen jedna rada. Čtěte tuhle knížku na podzim, nejlépe za prudkého deště někde v teple. Jo a nezapomeňte, že vám k tomu musí na stole stát konvička s černým čajem, který provoní okolí. Navoďte atmosféru a zjistěte, jaké to je, když se na svět vrátí magie. Nemůžu si pomoci, ale magie a kouzelníci k Anglii prostě patří. Lepší prostředí si pro něco takového ani neumím představit. Jestli je to tím, že jsme vyrůstali na kouzelníku Merlinovi, netuším, ale sem čáry a kouzla prostě patří.
Nádherná kniha. Úplně jiný styl fantasy, než ten na který jsem zvyklá a přesto povědomý. Musím říct že jsem si užila každou stránku, každý příběh jednotlivé postavy. Jediné, co bych knize vytkla, je dost zmatený konec. Ani teď nedokážu říct, jestli kniha skončila dobře nebo špatně a co se vlastně stalo. Ani to mi ale nezabrání dát plný počet hvězdiček. Mistrovské dílo.
Tady ještě nemám komentář? To musím hned napravit.
Už je to jedenáct let, co jsem si tuto bichli vzala do Jeseníků na podzimní dovolenou - ze dvou důvodů: 1) tušila jsem, že pro lepší zážitek bude román vyžadovat odlišnou atmosféru, než mi nabízel tehdejší byt v králíkárně uprostřed rušného sídliště. Nemýlila jsem se, kniha je jako stvořená do ušáku ke krbu, s hrnkem oblíbeného nápoje po ruce, zatímco za oknem řádí sněhová vánice či podzimní plískanice. 2) Předpokládala jsem obtížnou četbu a nechtěla jsem tedy mít k dispozici jiný titul, kterým bych mohla "Jonathana Strange a pana Norrella" nahradit. Moudré opatření, nějakou dobu mi trvalo začíst se... Ale potom už jsem byla TAM a nemohla přestat, zcela okouzlena atmosférou Anglie 19. století, nádherným jazykem, jemným humorem, rostoucím napětím i temnotou, v neposlední řadě také důsledně vypiplanými postavami.
Ústřední dvojice mágů je povahově odlišná jako den a noc - progresivní Strange je zdánlivě ten dobrý sympaťák, zatímco neurotický zpátečník Norrell je ztělesněním všemožných nectností (můj oblíbený "hrdina":-)). Ovšem v konečném důsledku nic není černobílé. Víc neprozradím; jste-li trpělivý čtenář ochotný poddat se dobové atmosféře kořeněné anglickými mýty, oceňující kultivovaný, do detailu vyšperkovaný sloh (podpořený pečlivým překladem), možná si "Jonathana Strange a pana Norrella" vychutnáte tak příjemně jako kdysi já. Nebo taky vůbec, šance bych viděla zhruba 50/50.
Varování: román neobsahuje zběsilou akci, strhující dobrodružství ani odvážně lechtivé scény.
Od této knihy jsem měl ohromná očekávání ( po každodenním poslouchání reklamy v obchoďáku, jak je kniha očekávaná a úžasná a vychvalovaná).
Musím bohužel konstatovat, že možná právě kvůli vysokým očekáváním, jsem byl poměrně zklamán.
Hrozně ale hrozně vleklý děj se spoustou odboček a náhodných dějů. Žádná hlubší vysvětlování, žádné hlubší významy ( což by u takto tlusté knihy dávalo smysl). Autorka zřejmě strávila hodně času historickým výzkumem aby vše sedělo i s reálnými postavami ale o to méně času věnovala té fantasy části ( té důležitější). Něco se konečně začne dít po překročení poloviny knihy, ale děj a akce se znovu rychle vytrácí a zase zabředneme do pomalého, utahaného děje. Musel jsem se vyloženě nutit k dočtení. Jenom díky autorčinu dobrému psaní, historické přesnosti a zajímavým anglickým reáliím davam 2,5 ⭐ z 5
Ta pátá hvězdička je za naprosto geniální seriálové zpracování. Kdysi jsem si tuhle knihu koupil jako, jak byla tenkrát prezentována, Harryho Pottera pro dospělé. A byl jsem zklamán. Na základě seriálu (!) jsem se k ní po letech vrátil a byl jsem nadšen. Doporučuji.
Po všech Harry Potterech a podobných populárních knížkách o magii je toto o dost náročnější četba, ovšem neméně zajímavá. Zprvu je těžké se začíst, ale jak děj ubíhá a autor splétá jeden příběh do druhého, nakonec člověk dočte se zatajeným dechem.
I po víc než roce od přečtení si na knihu občas vzpomenu a přemýšlím o ní.
Po prekúsaní sa prvou tretinou knihy, kedy som to vážne už chcel s knihou vzdať, ma čakali nádherné zvyšné dve tretiny. Krásne a úžasné dielo.
Nádherná, rozvláčná, archaická, tlustá a prostě skvělá kniha... Co napsat víc? Máte-li rádi starou Anglii, magii a starobylé příběhy se silným prodchnutím alternativní historií, je toto dílo pro vás. Norrell a Strange jsou úžasné postavy, na kterých děj stojí, ale i celá plejáda vedlejších postav a postaviček (ať už skutečných či fiktivních), jež se zde objevují je nesmírně nosná a zajímavá, jakož i zasazení do reálných historických událostí. Tohle je dokonalá fantasy ze staré školy, která je čtenářsky strašně nekomfortní a umím si představit že bude leckoho hrozně nudit. Mě nadchla. Spolu s ilustracemi a opravdu dokonalým (jak je zde několikrát zmíněno) překladem pana Janiše se jedná o jedinečný a málokdy viděný zážitek. Povedený je mimochodem i seriál, který dle knihy vznikl...
Tlusté knihy i magii mám ráda, proto jsem sála po této knize, kde jsem měla dostat obojího. Bohužel jsem nedočetla... Začátek mě docela bavil, sem tam nějaké kouzlo, na které se čtenář těší. Potom se do děje vloudil Napoleon - to mě vůbec nebavilo, tyto válečné děje jsem přeskakovala. Docela mě rušily sáhodlouhé poznámky pod čarou - ty jsem teda taky vynechávala. Nakonec jsem se přistihla, že mě kniha vůbec nebaví, že nemám tušení o čem je a odložila jsem ji s tím, že posledních x stran fakt nedám. Škoda...
Štítky knihy
prvotina magie anglická literatura Benátky Hugo (literární cena) Waterloo World Fantasy Award (cena) Locus Poll Award (ocenění) zfilmováno – TV seriál
Autorovy další knížky
2007 | Jonathan Strange & pan Norrell |
2021 | Piranesi |
2009 | Dámy z Grace Adieu a jiné povídky |
(SPOILER) Díky @DennisMoore jsem se rozhodla znovu přečíst, neb - ač byli gentlemani Norrell a Strange první knihou, která mne přiměla napsat první výraznější komentář zde na DK, a pak jsem tu již zůstala - jsem si toho mnoho nepamatovala. Začala jsem číst na podzim a tentokrát, protože jsem už znala pointu, jsem si příběh vychutnávala mnohem víc a chtěla se s ním těšit co nejdéle. Po znovushlédnutí seriálu jsem knihu odkládala, abych si ji šetřila, prokládala jinými tituly, abych ji nakonec dočítala na Silvestra, protože jsem ji chtěla mít přečtenou ještě v roce 2021.
Ve své knihovně se snažím šetřit místo, ale Jonathana Strange a pana Norrella jsem si nakonec z antikvariátu pořídila. (Tehdy ještě nebylo v prodeji vydání se seriálovou obálkou a knihy s bílým a černým přebalem byl zoufale vyprodané.) Jak se mi při prvním čtení kniha četla značně těžkopádně, tentokrát jsem věděla, že není kam spěchat a že budu odměněna. Mnohem víc jsem si vychutnávala i výborný překlad Viktora Janiše, s některými slovními obraty a formulacemi jsem se vyloženě mazlila, a pokud si @Witt někdy tento komentář přečte, chci, aby věděl, že s ním ráda někdy zajdu na kávu :-). I díky jazyku, kterým je kniha psaná, a je otázkou do pranice, nakolik je to dílem Susanny Clarke a nakolik Janišovým, se mi ta kniha četla tak nádherně. I po letech však stále přetrvává můj první dojem, že konec byl na můj vkus dost useknutý a chtěla bych vědět, zda se dva mágové ještě někdy vrátí, zejména kvůli Arabelle Strangové. Seriál byl vůči ní mnohem drsnější, kniha oproti tomu tak jasně uzavřená není, a já pořád nevím, zda je to dobře nebo není. A i to se mi na Clarkové líbí.
(U seriálu kladně hodnotím vizuál, u knihy naopak to, že tolik netlačí na pilu a není v mnoha momentech tak jasně hotová. Kupříkladu vztah paní Poleové s jejím manželem, její věznění apod., to v knize není.)
@DennisMoore: Teď ještě sehnat Piranesiho, stále jsem se k němu nedostala!