Jozova Hanule
Květa Legátová (p)
Příběh Jozovy Hanule uzavírá želarský cyklus spisovatelky Květy Legátové, která v roce 2001 vpadla na českou literární scénu jako meteor. Postavami této novely, situované do let druhé světové války, jsou opět vesničtí obyvatelé, které čtenáři znají z předchozí povídkové sbírky Želary. V centru vyprávění je však tentokrát osud mladé lékařky, ukrývající se v zapadlé horské vesnici před nacistickým pronásledováním, jež zde v prostředí zcela odlišném od intelektuálního klimatu velkoměsta nachází hluboký milostný vztah k prostému vesnickému muži. Na motivy novely Jozova Hanule natočil režisér Ondřej Trojan podle scénáře Petra Jarchovského film Želary (2003) a kniha již byla přeložena do deseti jazyků.... celý text
Přidat komentář
Naposloucháno jako audiokniha.
Pro mě je kniha jednou z nejlepších českých romancí. Líbilo se mi být svědkem zrodu pouta mezi Jozou a „Hanou“. Jejich vztah byl autentický, něžný, harmonický, opravdový a naprosto unikátní.
Nelze to srovnávat s filmem, který byl samozřejmě taky skvělý, ale film a kniha jsou zcela jiná média s rozdílnými požadavky na úspěch. Zatímco film je nabitý akcí a dramatem, kniha je plná nádherné češtiny a Haniných vnitřních pochodů a myšlenek. Ve vnitřním monologu zachycuje, jak se moderní žena a ambiciózní lékařka z Brna postupně zamilovává do Jozy, Želar i vesnického života na moravsko-slovanském pohraničí.
V podání Lenky Vlasákové je audiokniha zážitek. Jsem ráda, že ji mám v „poličce“ a určitě si ji pustím znovu.
(SPOILER) Kniha mi připomínala strukturou rozhlasovou hru, kterých autorka pod jiným pseudonymem několik napsala. Někdo si tady už stěžoval na povrchní popis prostředí, postav atd. S tím bych souhlasil. Dokonce bych dodal, že děj se pohybuje až moc rychle dopředu. Navíc je konec poměrně předvídatelný a za mě jsou poslední strany “odfláknuté. Zkuste si srovnat smrt Jozy např s koncem Kateřiny Horovitzové. (Bavíme se totiž o podobném rozsahu textu). Zkusím přečíst ještě Želary a uvidím, jak se autorka popasovala s románovou formou. 4/5
Čítala som množstvo kvalitných kníh, ale táto bude pre mňa navždy niečim veľmi špeciálnym.
Nádherná kniha, která je přes okolnosti popisované doby plná něhy, pochopení, vzájemné úcty. Samozřejmě jsem viděla film, takže jsem si za postavy dosadila konkrétní tváře a čtení tak měl okamžitě hlubší rozměr. Chvíli jsem si zvykala na strohý styl psaní, ale díky krásnému jazyku autorky bylo řečeno všechno jasně a srozumitelně. Opravdu zážitek.
Vlastně ani nevím, proč se mi kniha tak moc líbila, když tady bylo všechno, co nemám ráda - dlouhé popisy, minimum přímé řeči a děj popsaný velmi neosobně a bez emocí. Navzdory tomu bych si knihu chtěla pořídit domů, protože se k ní vrátím ještě mnohokrát.
Krása!
Ode mě bez komentáře... Ale vypůjčím si slova Aranel15. Víc netřeba:
"Perfektní kniha! Na pouhých 112 stránkách je všechno - válka, pochopení, láska i smrt."
Musela to být zas nějaká zmínka tady na DK, protože opravdu netuším, proč... Proč zrovna tuto krátkou věc, sice hodně proslavenou, ale v podstatě téměř bez přímých řečí, spíš popisnou... Proč? Asi nastal čas.
Bavíme se tady o knihách, ale podle této a další (Želary - dosud nečteno) vznikl film. Tak pár slov k tomu.
Film jsem viděla, jednou. Je samozřejmě skvělý. Aňa Geislerová odehraje každou roli, maďarský frajer, který hraje Jozu, perfektně pasuje do své postavy a okouzlil určitě nejenom mě... Někteří herci naopak do tohoto příběhu podle mě vůbec nesedli, Praha z nich trčela všemi směry.
Ale je to film, dokonce jsem spíš ke škodě věci viděla i nějaké historky z natáčení, a prostě... není to ono. Je to falešné, je to nahrané, není to pravda.
To, co napsala paní Legátová, (by) se mohlo stát - možná v jiné době, mezi jinými lidmi, ale věřím, že stát (by) se to mohlo.
Takže - díky za Jozu a Hanulku a všechny z Želar... Film úplně stačil jednou, a provždy už - gud báj... :-)
Květa Legátová nám představuje životní osudy hlavní hrdinky mladé lékařky Hany, která v zapadlé horské vesničce našla vhodný úkryt před pronásledováním nacisty. K tomu zde však zcela nečekaně najde také silný milostný vztah k prostému Jozovi. Moc hezká, hluboce lidská a místy velmi dojemná knížka, na motivy které byl natočen film Želary. Rozhodně doporučuji k přečtení.
Poslechnuto jakou audiokniha a tím, že jsem si nepřečetla anotaci, jsem byla trošku zaskočena, že Jozova Hanule je relativně krátká novela, vyprávěná takovým pro mě až moc stručným stylem. Někdy dávno jsem viděla i film Želary a na základě toho jsem očekávala srdceryvný alespoň pětisetstránkový román.
Knížka je to milá, poslouchala se dobře, prostředí a historická doba malé horské vesničky za druhé světové války, byly více než zajímavé. Postupný vývoj čistého, láskyplného vztahu mezi Jozem a Hanulí, který se z počátku zdál absolutně nemyslitelný a plynul ze vzájemné úcty, respektu a něhy mě dojímal. Třeba si časem přečtu i další novely z tohoto želarského cyklu.
⭐️"Vypravuj něco, Jozo. Vypravuj mi, co ti povídala maminka."
Díval se na mě zaskočen. "Většinou pohádky."
"Vypravuj pohádku."
Bylo to v dálce, jako všechno, co mi kdy řekl. Dotýkalo se to současnosti jen v magickém předělu, kde všechny světy splývaly v jeden. Dospělý muž vyprávěl pohádku dospělé ženě, v noci před jejich sňatkem, u kachlových kamen, při vůni bylinného čaje."
Nádhera na jeden den. Hodně věcí bylo v knize pouze naznačeno, tak představivost pracovala na plné obrátky. I proto, že jsem Želary ještě neviděla. Krásná kniha. :-)
Naprosto famozne napsany pribeh. Normálně tyhle letemsvetem psany veci moc nectu, nez se rozkoukam, je konec. Ale tahle, to je jiny kafe. Fakt super kousek.
Baladický příběh o proměně mladé hrdinky na pozadí války, který je citlivě napsán. Na jedné straně oceňuji, že autorce stačilo asi 100 stran na zachycení tak silného příběhu, na druhé straně bych si představila příběh více rozpracovaný, abychom si hlavní hrdiny a prostředí Želar mohli užít více. I film je vydařený.
... do 110 stránek se vešel celý příběh. Do filmu, i když je krásný, hodně přidali. Hezká byla proměna Hany, její přizpůsobení se životu v tamním kraji
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) láska zfilmováno Beskydy rozhlasové zpracování klasická literaturaAutorovy další knížky
2002 | Jozova Hanule |
2001 | Želary |
2003 | Pro každého nebe |
2006 | Nic není tak prosté |
2009 | Návraty do Želar |
Před řadou let jsem viděla film, který se mi tenkrát moc líbil. Pak jsem si přečetla knihu a začalo mi být líto toho, co z tak krásné knihy v tom filmu udělali. Z chytré a vzdělané paní doktorky vzteklou a trucovitou post-puberťačku, zamíchali tam městečko, kde na ni všichni pokřikovali, že ji tam nikdo nechtěl, ta zvěrstva ve filmu vyplynula třeba podle manžela na vrub partyzánům a ne Sovětům... Myslím, že film šel ztvárnit mnohem lépe a mohl se mnohem více držet předlohy.
Kniha je krásná, i když moc smutná a je v ní mnohem více vnitřního prožívání paní doktorky/Hanule. Tématem války je kniha obtížná, kolikrát se člověk sám sebe táže, co by on udělal. Ale zároveň je kniha krásná a, nevím, jak to napsat jinak, čistá.