Jozova Hanule přehled

13.01.2025

Četl jsem kdysi dávno (nojo, bude to už přes dvacet let) a pamatuji si velmi živě, jak jsem byl úplně zahlcen emocemi (ve filmu to bylo podobné, ale slabší). Když jsem si příběh teď oživil v rozhlasové podobě, prožíval jsem to všechno jinak (protože už jsem věděl co a jak bude … a taky se na svět dívám očima, které toho viděly už víc) a přesto vlastně stejně. To zásadní se nemění…
Jedná se totiž opravdu výjimečné literární dílo, nenápadný prostý poklad. Nejde jen o příběh, ale o vzácnou souhru obsahu a formy. Hanulino vyklubání se z Elišky, které působí tak věrohodně a přirozeně, jako by se nějak promítlo do proměny jazyka, který se dále v příběhu pročišťuje a zbavuje zbytečného.

Joza a Hanule mi znovu připomněli, že najít důležité věci v životě neznamená nacházet, dosahovat a hromadit, ale že je to mnohem víc identifikace a odstranění toho, co odvádí naši pozornost od podstatného. Nepřidávat, ale zbavovat se zbytného, sloupávat ze sebe vrstvy a nánosy až zůstane jen to opravdové, skutečná podstata. K naplněnému životu opravdu nepotřebujeme mnoho věcí, možná ani mnoho lidí. Stačí být srovnán se světem, se sebou, někoho milovat a být někým milován – takto alespoň promlouvali Hanule a Joza ke mně.