Jozova Hanule
Květa Legátová (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/76_/76212/bmid_jozova-hanule-1vd-76212.jpg
5
1852
1852
Příběh Jozovy Hanule uzavírá želarský cyklus spisovatelky Květy Legátové, která v roce 2001 vpadla na českou literární scénu jako meteor. Postavami této novely, situované do let druhé světové války, jsou opět vesničtí obyvatelé, které čtenáři znají z předchozí povídkové sbírky Želary. V centru vyprávění je však tentokrát osud mladé lékařky, ukrývající se v zapadlé horské vesnici před nacistickým pronásledováním, jež zde v prostředí zcela odlišném od intelektuálního klimatu velkoměsta nachází hluboký milostný vztah k prostému vesnickému muži. Na motivy novely Jozova Hanule natočil režisér Ondřej Trojan podle scénáře Petra Jarchovského film Želary (2003) a kniha již byla přeložena do deseti jazyků.... celý text
Přidat komentář
Četl jsem kdysi dávno (nojo, bude to už přes dvacet let) a pamatuji si velmi živě, jak jsem byl úplně zahlcen emocemi (ve filmu to bylo podobné, ale slabší). Když jsem si příběh teď oživil v rozhlasové podobě, prožíval jsem to všechno jinak (protože už jsem věděl co a jak bude … a taky se na svět dívám očima, které toho viděly už víc) a přesto vlastně stejně. To zásadní se nemění…
Jedná se totiž opravdu výjimečné literární dílo, nenápadný prostý poklad. Nejde jen o příběh, ale o vzácnou souhru obsahu a formy. Hanulino vyklubání se z Elišky, které působí tak věrohodně a přirozeně, jako by se nějak promítlo do proměny jazyka, který se dále v příběhu pročišťuje a zbavuje zbytečného.
Joza a Hanule mi znovu připomněli, že najít důležité věci v životě neznamená nacházet, dosahovat a hromadit, ale že je to mnohem víc identifikace a odstranění toho, co odvádí naši pozornost od podstatného. Nepřidávat, ale zbavovat se zbytného, sloupávat ze sebe vrstvy a nánosy až zůstane jen to opravdové, skutečná podstata. K naplněnému životu opravdu nepotřebujeme mnoho věcí, možná ani mnoho lidí. Stačí být srovnán se světem, se sebou, někoho milovat a být někým milován – takto alespoň promlouvali Hanule a Joza ke mně.
Skvělé čtení z dob (snad) dávno minulých na mě zapůsobilo mnohem víc autentičtěji než film Želary, kterému byla předlohou. Aňa Geislerová prostě nebyla Hanou Novákovou, jejíž na první počtení zřejmý autobiografický příběh autorka v knize zpracovala. Důraz kladla hlavně na citové pochody, které se uvnitř hlavní představitelky odehrály a hlavně na vývoj její lásky k prostému "venkovánkovi". Krásně popsaná je příroda i nelehký život v beskydské vesnici, jednoduché zábavy, kterých se účastní, celkově prosté zpomalení životního rytmu, které bychom si i dnes mnozí zasloužili. Útlá knížečka mě prostě do sebe vtáhla a díky vyhřezlým emocím nehodlala pustit. A best of je tu i vylíčení řádění východních hord na konci války.
Krásně napsáno, silný příběh a neskutečné emoce při čtení. Jen bych si knihu víc užila, kdyby byla delší. Také film je úžasný.
Velmi dobře napsané charaktery. Jen škoda toho smutného konce, úplně si vybavuji scénu ve filmu.
Svérázné postavy žijících v místech, kde se těžko žije i v době zdánlivého klidu. Postavy živé, jako bych viděla pár starousedlíků z naší vesnice, když jsem byla malá holka a bála se kolem nich jen projít ...
Líbilo.
Poslechnuto na ČRo a byla to krása, tak dobře načtený text jsem už dlouho neslyšela, za to díky paní Magdaléně Holcové. Úplně jsem se do děje vžila a užívala si každou minutu
Posloucháno jako audio. Silný příběh vyprávěný úžasným stylem. Přenese Vás věrně do dané doby a na daná místa...
Láska nalezená v těch nejnepravděpodobnějších podmínkách. Čistá, bezpodmínečná, prostá, opravdová. Miluju. Děj, styl vyprávění, Jozu i "Hanuli".
V tak útlé knížce, tak silný příběh. Zapadlá Beskydská vesnička Želary, která přežila mnohé, nepřežila příchod ožralé, nevzdělané, primitivní, zlodějské a násilné hordy z východu. Z vyprávění babičky vím, jak se na konci války těšili na příchod ruských vojáků, od kterých očekávali osvobození. A přišlo to nejhorší, co si dovedli představit. Stejně tak, jako v této knize. Němci se za způsobené utrpení omluvili a snažili se ho odčinit. Ti ruští ožralí mužici ne. Chovají se pořád stejně a přesto se i v této zemi najdou tací, kteří je adorují. Ano, jsou to většinou nevzdělaní lidé, kteří žijí v dezinformacích, ale přesto je mi zatěžko to pochopit.
Vynikajici, drsne, smutne. Pribeh vtahne a nepusti, dokud nejste na konci. Film Zelary jsem kdysi videla, tak pribeh nebyl prekvapenim, ale stejne, to jak zautoci na emoce, to je neco…
Zpracovani CRo opet excelentni.
Krásná a smutná zároveň. Prostá a bohatá. Na pár stránkách tolik emocí! Dokonale popsaná proměna Hanulky.
Věřím, že tahle kniha umí leckomu přirůst k srdci.
Poslouchala jsem jako audio knihu, viděla film Želary. Poslouchala jsem několikrát, abych se nabažila příběhu, hlasu, fantazie, která se v mém nitru objevovala. Poslechla jsem si Osudy Květy Legátové a vrátila se k poslechu Jozovy Hanule, abych si znovu rozvířila fantazii na kopcích Bílých Karpat v oblasti Žítkové. Kniha, film i poslech se staly mou srdeční záležitostí.
Kdysi jsem četla, dnes poslouchala jako Radioknihu na mujrozhlas. Jedna z knih, které zůstanou v mé knihovně až do úplného konce (mého). Víc mi vyhovovalo čtení papírové knihy v tichu našeho bytečku, ale i poslech Radioknihy patřil k velice příjemným chvilkám. Doporučuji!
Poslechnuto na Českém rozhlase. Jímavý příběh lékařky, která se skrývá v zapadlé vesničce před nacisty a provdá se za místního kováře.
Obdivuji autorku, že dovedla na tak málo stránkách vykreslit tak plnohodnotný, nádherný příběh. Obdivuji scénáristu, který z tohoto mála dokázal vykřesat scénář k tak dlouhému a krásnému filmu, přičemž zůstal naprosto věren předloze. Obdivuji Aňu, která Haňuli zahrála takovým geniálním způsobem, že si ji při čtení knihy s klidným svědomím spojuji s hrdinkou a ty dvě mi naprosto splývají v jednu.
Krásná novela, musím se podívat po dalších autorčiných dílech.
Film Želary jsem viděla několikrát, miluju ho.. a knihy jsem se bála tak tenká jak se to tam může celý vejít.. a vešlo se a i něco navíc.. tolik citu a něhy a všeho. Perfektní
Knížku jsem četla před delší dobou, když jsem chtěla porovnat knížku s filmem. Teď jsem si chtěla přečíst nějakou málo stránkovou knížku a tak jsem si oživila tento smutný příběh. Dojemné válečné vzpomínky.
90%
Něžnost jako vlastnost je součástí citového bohatství člověka a nemusí se vůbec projevit. Citový projev je ve skutečnosti překonávání bariér. Jozova něžnost byla tak přirozená jako krevní oběh. Zvykla jsem si na to snadno a rychle, takže kdyby přestal být něžný a stal se například jen slušný, cítila bych se jako spráskaný pes.
________________________________________________________________________________
Ke všemu je třeba nadání. I ke štěstí.
________________________________________________________________________________
V bezčasí posledního setkání jsem si uvědomila ojedinělost našeho svazku Uvědomila jsem si též, že jsem zde v těchto horách, v krajině divů, prožila svůj osobní zázrak.
___________________________________________________________________________________
V knize se vypráví o mladé doktorce, která se v zapadlé horské vesnici Želary ukrývá před nacisty a stane se ženou prostého vesnického muže, do kterého se postupně zamiluje.
To byl tak krásný příběh! Skutečně mě chytil za srdce. Autorka vypráví nesmírně poutavě, citlivě, ale zároveň s humorem. Jednotlivé postavy jsou tady opravdu úžasně popsány, úplně jsem je před sebou viděla. Na konci jsem si pobrečela.
Vřele doporučuji, ke knížce se určitě budu vracet. Skvělý je i film.
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) přátelství, kamarádství láska zfilmováno Beskydy násilí autobiografické prvky mezilidské vztahy rozhlasové zpracování život na vesnici klasická literaturaAutorovy další knížky
| 2002 |  Jozova Hanule |
| 2001 | Želary |
| 2003 | Pro každého nebe |
| 2006 | Nic není tak prosté |
| 2009 |  Návraty do Želar |
Moc hezká, trochu smutná kniha. Film Želary se mě líbil, ale kniha byla ( jak je to většinou ) o mnoho lepší.