Jsem citlivá bytost aneb Srdce nezná mapu

10.03.2023

Kniha se čte velmi rychle, text odsýpá, vše plyne a vy se probíráte příběhy jednotlivých dívek ze všech koutů světa. Evropa, Asie, Afrika, Amerika. Každá dívka řeší jinou věc, jinou starost, každá ji popisuje jinak, někdo zvolí prózu, jiný zvolí poezii.
Všechny příběhy mají však jedno společné, ukazují mladé dívky/ženy v situaci, kdy jsou nucené se chovat tak, jak jim jejich původ, země, rodiče, učitelé, apod. přikazují. Je zakázáno být taková, jaká být chceš, protože přeci musíš být jiná, ta správná, nesmíš vybočit, musíš se přizpůsobit a to, jak to cítíš ty nikoho nezajímá, byť jsi přeci citlivá bytost.
Skvělé! Pro mě to bylo jako vyprávění s kamarádkami. Kamarádky z různých koutů světa, kde se perou s tím, co jim osud a společnost staví do cesty. A musím říct, že příběhy, které se týkaly Evropy nebo Ameriky mi byly velmi blízké, neboť jsem jimi ve svých pubertálních létech byla obklopená. V okolí Evropy a Ameriky se témata točí kolem - sexu, drog, módy a oblíbenosti, alkoholu, sebepoškozování či anorexie. Vezmeme-li pak části věnované dívkám v Asii a Africe, setkáváme se s tématy znásilnění, prodání, otroctví, utlačování žen obecně.
Kniha se mi líbila a velmi dobře se četla. Každý příběh měl svou pointu, jedná se však o shluk textů, které jsou dány do knihy, někdy chybí troška spojitosti, to jí však neubírá na důležitosti!

25.07.2021

Nepřijde mi vhodné poukázat na špatnost světa prostřednictvím dívek.
Jistě. Život dívek a žen je obtížný, možná v mnohém složitější, než je mužský svět.
Ale dívky si mnohdy svět dělají trudným samy. Je snadné tuto indicii vypozorovat z uveřejněných textů.
Navíc je zmiňováno náboženství, nebo režim, který dívkám způsobuje obtíže, nesvobodu, útrapy a smrt.
Dívky jsou svobodné. Ať již krásné, hezké, milé. Žádná z nich nemá pociťovat žádný handicap. Má zůstat sama sebou a vnímat krásu svého dívčího života. I taková slova lze v knize nalézt.
Nejvíce na mě zapůsobila třetí část publikace. Působí nejpřirozeněji, nejoptimističtěji a nejlidštěji.
Není tak důležité dívkám cokoli podbízet. Ony vědí samy, že bez nich by svět byl šedou zónou s výhledem smrti.
Knihu bych koncipoval jinak.
Ale nejsem autor.
Jsem čtenář, kterému se kniha moc nelíbila...
A možná právě kvůli "drobnému" faktu. Jsem muž...
Hledím na opačné pohlaví jinak.
Ne průzorem kritiky, ale obdivu a úcty...

02.07.2021

Neznala jsem tuto ženu, ale její útlá knížka mě zaujala na první pohled.
Ačkoliv jsem žena, feminismus mi nikdy nebyl blízký. Alespoň takový, který je teď v módě prezentovat.
Proto mě například "báseň" Moje krátká sukně spíše dráždí, než aby mě povzbudila či nadchla.

Eve Ensler se v této knize vtěluje do mladých dívek. Dívek, které mi nebyly blízké. Těch, co se chtějí zavděčit a popírají sami sebe. Vědí, že jednají nesprávně a přesto ve svém chování pokračují. Dívek, co dobrovolně hladoví nebo v šestnácti otěhotní...
Přijdou mi jakoby odpojené... Nevím. Asi jsem měla štěstí, že jsem byla vychována tak, že jsem k těmto problémům nikdy nesklouzla.
Asi si sama sebe dost vážím, když mi chování těchto holek přijde přes čáru. Pak se ale ptám, proč ony ne? Proč to dělají? A jasně, že to tuším... Je mi to líto.

Ale pak se autorka vydá tam, kde ženy týrají, obřezávají, prodávají, znásilňují a utlačují. Fiktivní dívenky vypráví o utrpeních, která se nám zdají neskutečná. Ale když to čtete, v tu samou vteřinu se to někde děje. Bolí z toho srdce. Sálá bezmoc a nevíra.
Byla jsem jak zkamenělá.

V duši jsem děkovala, že žiju, kde žiju. Že jsem, kdo jsem.

Najednou lehká knížka v ruce tíží. Přichází pocit viny, že se s kříženými kotníky sedíte v teple na pohodlné pohovce, zatímco někde vládne krutost, co nezná hranice. Jasně, že víte, že se to děje. Ale najednou je to blíž. Jste v srdci dívky, které umírá duše a jejíž tělo...

Četla jsem a byla smutná. Naštvaná. Zklamaná. Bolavá.
A taky vděčná.

Je to křehké, ale silné.
Je to ženské, ale není to pro ženy...
Je to těžké... Otázky vás unaví. Krutá realita vyčerpá. Ale vy víte, že nemůžete zavřít oči. Protože už vám není jedenáct a pohádky jsou minulostí.

Přemýšlím. A protože přesně tohle byl záměr paní Enslerové, tak ta kniha ožila. Protože se ptám: proč?
A taky myslím na svou Barbie...
A na to, jak jsem tančila.
A jak tento svět přežít.

Zvláštní, tenhle komentář by asi mohl být nekonečný...

19.09.2019

Kniha, která se snaží o něčem vypovídat aniž by si hrála na odbornou či byla dalekosáhle rozsáhla v počtu stránek. Kniha o tom, jak se dívky snaží dennodenně s něčím vypořádat, s odmítáním, s příbuznými či kamarády, s očekáváním, s důvěrou, s tím, jak vypadají. O tak utajený život dívek se zase nejedná. Kdo chce, najde tyto odkazy ve světě (virtuálním i skutečným). Kniha se dotýká ženské soudržnosti ale je zaměřena jednoznačně. Stejný názor jako od dívky, která se snaží zavděčit svým kamardkám, aby byla populární ve skupině, by mě zajímal i z opačné strany. Jak holka, které se snaží zavděčit a o které smýšlí jako o kamarádce, kteoru potřebuje vnímá tu situaci. Z knihy na mě však dopadá jakási odvaha, uvědomění, obětavost, ženy nejsou tupé stvoření, které nutně potřebují vedení. Nezdá se mi, že se jedná o feministickou literaturu. Pokud je obsah knihy neupravován a představen tak, jak to dívky opravdu mají, pak jde dle mého názoru pouze o poznání situace žen, která se stále nemění. I přes vykořisťování či odmítání, šikanu mají chuť být ženami.

02.03.2019

Nevím moc co si myslet. Po dočtení neutrální pocity, nic velkého to ve mě nezanechalo. Autorka do knihy vnesla víceméně všechno a nic, vždy něco načnuto a nedokončeno. Něco je podáno příběhem, něco jako báseň, něco jen jako text roztahaný po stránkách, ale nic do hloubky - násilí, únosy, týrání, sexuální zneužívání i moderní svět. Jedinou myšlenku, kterou si z toho odnáším, je rozdílnost přístupu k ženám v různých částech světa, ale to, že jsme stejné bytosti, prostě ŽENY. Jsem ráda, že mám knihu za sebou, čtení mě spíš nebavilo, zato rychle utíkalo. Zaujaly mě asi tři nebo čtyři "části".

29.03.2018

Očekávala jsem od knihy asi trošku něco jiného.
Autorka nakousla nespočet vážných témat, ale ani jedno žádným způsobem vlastně nezačala ani ho neukončila. Prostě jen přeskakovala z anorexie na dětskou práci atd. Většina z ,,básniček'' neměla logiku, nijak nezačínala ani nekončila, na mě až moc velký zmatek.
Autorka mohla vytěžit mnohem, mnohem víc.

29.06.2017

Nemůžu uvěřit, že jsem tuhle knihu neobjevila dřív. Je plná básní a krátkých příběhů, které podněcují k přemýšlení a pokládání otázek sami sobě. Kniha je hlavně o tom, že jsme citlivé bytosti, chtěli bychom se chovat tak, jak chceme, být sami sebou, ale společnost plná příkazů a zákazů nám to neumožňuje.
Básně jsou zajímavé tím, že se nerýmují tak, jak jsem zvyklá, ale místo toho vyjadřují mnoho pocitů. Například báseň NE, která je z pohledu dívky z Káhiry v Egyptě a pomocí poezie vypráví o zákazech a příkazech, které musí přijímat. Nebo MÁM 35 MINUT, NEŽ SI PRO MĚ PŘIJDE, kde dívka vypráví o svém osudu pouhého sexuálního objektu a vyjadřuje se tím za všechny dívky po celém světě. Pak je tu báseň ODMÍTAČKY, která se mě ze všech nejvíc dotkla, protože ukázala, že ženy jsou silné a odvážné a mohou dokázat cokoliv.
Pak jsou tu samozřejmě krátké příběhy, které každý sám o sobě něco znamenají (např. Hladový blog (anorektička), Svobodu pro Barbie (13- letá holčička pracující v čínské továrně) nebo Rádce mladé dívky v sexuálním otroctví (konžská sexuální otrokyně)). Kniha také obsahuje zajímavá fakta o ženách a rozhovor dvou dívek s názvem Co by sis vybrala?.
Kniha mě svým obsahem rozhodně zaujala, o něco mě obohatila, donutila mě přemýšlet a nelituji toho, že jsem se ji rozhodla koupit. :)

16.08.2014

Zajímavá knížka.