Eve Ensler

Přidat do oblíbených Koupit knihy

americká, 1953

Populární knihy

Monology vaginy
Monology vaginy
(V)hodné tělo
(V)hodné tělo
Jsem citlivá bytost aneb Srdce nezná mapu
Jsem citlivá bytost aneb Srdce nezná mapu
V těle světa
V těle světa

Nové komentáře u knih Eve Ensler

Jsem citlivá bytost aneb Srdce nezná mapu Jsem citlivá bytost aneb Srdce nezná mapu

„Kniha se čte velmi rychle, text odsýpá, vše plyne a vy se probíráte příběhy jednotlivých dívek ze všech koutů světa. Evropa, Asie, Afrika, Amerika. Každá dívka řeší jinou věc, jinou starost, každá ji popisuje jinak, někdo zvolí prózu, jiný zvolí poezii. Všechny příběhy mají však jedno společné, ukazují mladé dívky/ženy v situaci, kdy jsou nucené se chovat tak, jak jim jejich původ, země, rodiče, učitelé, apod. přikazují. Je zakázáno být taková, jaká být chceš, protože přeci musíš být jiná, ta správná, nesmíš vybočit, musíš se přizpůsobit a to, jak to cítíš ty nikoho nezajímá, byť jsi přeci citlivá bytost. Skvělé! Pro mě to bylo jako vyprávění s kamarádkami. Kamarádky z různých koutů světa, kde se perou s tím, co jim osud a společnost staví do cesty. A musím říct, že příběhy, které se týkaly Evropy nebo Ameriky mi byly velmi blízké, neboť jsem jimi ve svých pubertálních létech byla obklopená. V okolí Evropy a Ameriky se témata točí kolem - sexu, drog, módy a oblíbenosti, alkoholu, sebepoškozování či anorexie. Vezmeme-li pak části věnované dívkám v Asii a Africe, setkáváme se s tématy znásilnění, prodání, otroctví, utlačování žen obecně. Kniha se mi líbila a velmi dobře se četla. Každý příběh měl svou pointu, jedná se však o shluk textů, které jsou dány do knihy, někdy chybí troška spojitosti, to jí však neubírá na důležitosti!“... celý text
— Knihotyna

Monology vaginy Monology vaginy

„Tahle kniha mě zaujala už dávno, ale úplně jsem na ni zapomněla. Připomněl mi ji až kamarád, když jsem ji od něj dostala na Vánoce. A musím říct, že jsem od ní opravdu čekala víc. Čekala jsem, že to bude taková oslava ženství a ono to bylo docela psycho. Některé texty byly hezké a některé byly opravdu moc, jak kdyby je psal člověk na LSD. Nejvíce mě ale zaujal text "Vytloukli z mého chlapce dívku... nebo se o to snažili" Tak jsem si uvědomila, jak to mají lidé, kteří se narodi ve "špatném těle" těžké, a že vlastně můžu být ráda, že jsem se narodila dobře. Jinak mi ta kniha nic nového nepřinesla a nic nového jsem se nedozvěděla, když si ji neprečtete, nic se nestane.“... celý text
— applause

Monology vaginy Monology vaginy

„Kniha by se dala rozdělit na tři části: v tel první vás uvádí do kontextu a připravuje půdu. Ve druhé části je samotná hra, silné témata, pojednávány z různých úhlů, zanechávající poselství a nutí k zamyšlení se a pak třetí část, odezva hry na kontinentu, mezinárodně, vznikající hnutí s tím související a hlavně pomoc, jež se dostává stále více ženám a téma jako takové se dostává do širšího povědomí. Upřímně mě kniha bavila, to téma a pojetí, ve smyslu vzdělávacím, dozvěděla jsem se nové věci. Ale musím také ale vyčíst třetí část, která je důležitá, co kniha a autorka rozpoutaly, nicméně je tato pasáž velmi zdlouhavá a delší, než samotná hra (nebo alespoň pocitově).“... celý text
— amaenium

Jsem citlivá bytost aneb Srdce nezná mapu Jsem citlivá bytost aneb Srdce nezná mapu

„Nepřijde mi vhodné poukázat na špatnost světa prostřednictvím dívek. Jistě. Život dívek a žen je obtížný, možná v mnohém složitější, než je mužský svět. Ale dívky si mnohdy svět dělají trudným samy. Je snadné tuto indicii vypozorovat z uveřejněných textů. Navíc je zmiňováno náboženství, nebo režim, který dívkám způsobuje obtíže, nesvobodu, útrapy a smrt. Dívky jsou svobodné. Ať již krásné, hezké, milé. Žádná z nich nemá pociťovat žádný handicap. Má zůstat sama sebou a vnímat krásu svého dívčího života. I taková slova lze v knize nalézt. Nejvíce na mě zapůsobila třetí část publikace. Působí nejpřirozeněji, nejoptimističtěji a nejlidštěji. Není tak důležité dívkám cokoli podbízet. Ony vědí samy, že bez nich by svět byl šedou zónou s výhledem smrti. Knihu bych koncipoval jinak. Ale nejsem autor. Jsem čtenář, kterému se kniha moc nelíbila... A možná právě kvůli "drobnému" faktu. Jsem muž... Hledím na opačné pohlaví jinak. Ne průzorem kritiky, ale obdivu a úcty...“... celý text
— ZÓNA

Jsem citlivá bytost aneb Srdce nezná mapu Jsem citlivá bytost aneb Srdce nezná mapu

„Neznala jsem tuto ženu, ale její útlá knížka mě zaujala na první pohled. Ačkoliv jsem žena, feminismus mi nikdy nebyl blízký. Alespoň takový, který je teď v módě prezentovat. Proto mě například "báseň" Moje krátká sukně spíše dráždí, než aby mě povzbudila či nadchla. Eve Ensler se v této knize vtěluje do mladých dívek. Dívek, které mi nebyly blízké. Těch, co se chtějí zavděčit a popírají sami sebe. Vědí, že jednají nesprávně a přesto ve svém chování pokračují. Dívek, co dobrovolně hladoví nebo v šestnácti otěhotní... Přijdou mi jakoby odpojené... Nevím. Asi jsem měla štěstí, že jsem byla vychována tak, že jsem k těmto problémům nikdy nesklouzla. Asi si sama sebe dost vážím, když mi chování těchto holek přijde přes čáru. Pak se ale ptám, proč ony ne? Proč to dělají? A jasně, že to tuším... Je mi to líto. Ale pak se autorka vydá tam, kde ženy týrají, obřezávají, prodávají, znásilňují a utlačují. Fiktivní dívenky vypráví o utrpeních, která se nám zdají neskutečná. Ale když to čtete, v tu samou vteřinu se to někde děje. Bolí z toho srdce. Sálá bezmoc a nevíra. Byla jsem jak zkamenělá. V duši jsem děkovala, že žiju, kde žiju. Že jsem, kdo jsem. Najednou lehká knížka v ruce tíží. Přichází pocit viny, že se s kříženými kotníky sedíte v teple na pohodlné pohovce, zatímco někde vládne krutost, co nezná hranice. Jasně, že víte, že se to děje. Ale najednou je to blíž. Jste v srdci dívky, které umírá duše a jejíž tělo... Četla jsem a byla smutná. Naštvaná. Zklamaná. Bolavá. A taky vděčná. Je to křehké, ale silné. Je to ženské, ale není to pro ženy... Je to těžké... Otázky vás unaví. Krutá realita vyčerpá. Ale vy víte, že nemůžete zavřít oči. Protože už vám není jedenáct a pohádky jsou minulostí. Přemýšlím. A protože přesně tohle byl záměr paní Enslerové, tak ta kniha ožila. Protože se ptám: proč? A taky myslím na svou Barbie... A na to, jak jsem tančila. A jak tento svět přežít. Zvláštní, tenhle komentář by asi mohl být nekonečný...“... celý text
— Anna 13

Přejít na knížky autora