Jsou světla, která nevidíme
Anthony Doerr
https://www.databazeknih.cz/img/books/24_/247487/mid_jsou-svetla-ktera-nevidime-SLW-247487.jpg
4
4261
4261
Marie-Laure žije se svým otcem v Paříži nedaleko Muzea přírodní historie. Její otec má na starosti tisíce zámků v budově muzea. V šesti letech Marie-Laure oslepne a otec jí postaví dokonalý model jejich čtvrti, aby si mohla ulice vštípit do paměti a byla schopná najít cestu domů. O šest let později Paříž obsadí nacisté a otec s dcerou prchají do opevněného městečka Saint-Malo, kde žije ve vysokém domě u moře Mariin samotářský prastrýc. Odvážejí s sebou nejspíš nejcennější a současně nejnebezpečnější klenot z muzejní sbírky.... celý text
Literatura světová Romány Válečné
Vydáno: 2015 , MOBA (Moravská bastei)Originální název:
All the Light We Cannot See, 2014
více info...
Přidat komentář
Za mě docela originální nápad, jen to zpracování bylo utrpení. Kraťoučké kapitoly mi naprosto znemožňovaly se do příběhu začíst...
Kniha je sice psaná hezkým jazykem, ale asi se nepřidám k většině nadšených.
Prolínání dějových linií mi tentokrát nevyhovovalo, kapitoly byly příliš krátké, nedokázaly mě vtáhnout do děje a vzbudit dostatečně emoce.
Závěr se mi zdál příliš osekaný a neukončený.
Přesto se určitě jedná o kvalitní román.
Úžasný příběh. Člověk si uvědomí, jak se máme velmi dobře. Co museli lidé za války překonat a zažít...Velice jsem fandila hlavní hrdince.
Nepochybně jedna z nejlepších knih s válečnou tématikou jaké jsem kdy četl. Troufám si napsat, že má ambice navázat na románovou klasiku, kterou v tomto žánru představují díla E.M.Remarquea a E.Hemingwaye.
Velmi silný příběh mapující osudy dvou hlavních aktérů z "opačných stran barikády" je vylíčen mistrovským způsobem. Jednotlivé dějové střípky jsou umně poskládány do mozaiky, která podává přesvědčivý obraz o válečných hrůzách, ale také o statečnosti a osobní odvaze lidí vystavujících se hrozbě odhalení a potrestání.
Styl autorova psaní je velmi střízlivý, nepatetický. Krátké kapitoly napomáhají k udržení dramatičnosti příběhu, stejně tak jako časové prolínání dějových linek.
Vřele doporučuji!
Čekala jsem kvalitní čtení a kniha mě nezklamala. Neobyčejný, kouzelný, ale velmi smutný příběh několika dětí, které musely předčasně dospět, vzhledem k době, kdy žily, spolu s několika dospělými, kteří prokázali obrovskou osobní statečnost a charakter. Nemohu než doporučit.
Ať jsem se snažila jak chtěla, knihu jsem nedočtla. Styl psaní byl tak ponurý,divný, nezajímavý že jsem knihu na str 350 prostě zavřela. První nedočtená kniha po letech.
Vlastně jsem po všech těch ohlasech čekal trochu více. Příběh je opravdu mistrně poskládán. Líbí si mi i ten neotřelý styl, ve kterém se pisatel nesnaží čtenáře prvoplánovitě dojmout a nepopisuje situace přehnaně emočně. Jenže já jsem asi stará škola... a prostě mě to nestrhlo, nemůžu dát pět hvězdiček
Hodně depresivní kniha, vlastně jako všechny válečné. Těžce se mi orientovalo, když spisovatel přeskakoval mezi hodně postavami a obdobím cikcak. Brala bych spíše dva díly. Je mi smutno.
Tato kniha si naprosto získala mé srdce. Rozesmála i rozplakala a co oceňuji nejvíce dala spoustu podnětů k zamyšlení. Děj je jako velká skládačka, kousíčky do sebe přesně zapadají. Je tu láska, neuvěřitelná vnitřní síla, touha poznávat,hrdinné činy, a to vše v kontrastu s realitou války.
(SPOILER)
Ano, hezky a poeticky napsaná kniha, která umně vykresluje osudy dvou mladých lidí - Francouzky Marie-Laure a Němce Wernera. Dívka se mi zdála od počátku tak nějak "připravenější" na události války. Chudák sirotek byl naopak celou dobu jen jako mrzký papírek vláčen vichřicí tragických záležitostí, z níž nevyšel jako vítěz.
Zato slepá Laura byla natolik dobře instruovaná a poučená, že se zkrátka a dobře "protloukla". Za notné pomoci nebohého Wernera, samozřejmě.
Kniha se četla dobře, je ale vcelku dlouhá a některé pasáže mi přišly i zbytečné, ale nepřeskočila jsem ani jednu stránku. Líbil se mi i konec, kde autor informuje, co se s hrdiny stalo a jak žili své života dál - POTOM.
Jedna z mojich naobľúbenejších kníh. Celú dobu človek premýšľa, ako by sa v danej situácii zachoval. Postavil by sa proti tomu, s čím nesúhlasí a bovoval by s tým napriek strachu o svoj život alebo by sa pridal na stranu väčšiny?
Připadám si se svým hodnocením nepatřičně, ale víc než 3* za sebe dát nemohu. Nedokázala jsem se do knihy začíst, nepohltila mě až tak, abych se těšila na každou volnou chvilku, kdy mohu číst. Po spoustě kladných chvalozpěvů já za sebe prostě říkám.., prapodivno, smutno, šedivo. Já vím, doba byla zlá, nečekám, že každá kniha bude zářit "světlou budoucností", pár knih s touto tématikou jsem již přelouskala a pokud bych porovnávala s ostatními v tomto žánru - tady opravdu nic co by mě zasáhlo pořád ne a ne najít.
Dva “obyčejné” příběhy z války: slepé děvče z Paříže a technicky nadaný německý sirotek, oba velmi zvídaví a inteligentní, každého formuje úplně jiné prostředí a přece se jejich osudy protnou. Mé sympatie měli oba, včetně jejich blízkých.
Spisovatel se nesnažil ze čtenářů ždímat emoce za každou cenu, jeho vyprávění je jako život sám: různé události ovlivňují povahy i osudy, někdo zemře a jiní jdou dál, od dětství až po stáří, uzamknou své bolesti hluboko v duši. Někomu v závěru může chybět úderná pointa; osobně ten neokázalý styl považuji spíše za klad - působí věrohodněji, žádné zbytečné efekty à la polibek v záři zapadajícího slunce, zatímco vítr jemně čechrá vlasy. Přesto bych i já potřebovala pár věcí dodat více po lopatě - ne kvůli pochopení, spíše pro intenzivnější procítění.
Hodnocení mám jako na houpačce, chvílemi bych bombardovala pěti hvězdami, ale přece jen převažuje dojem, že jsem v posledním roce podobných více či méně povedených (proti)válečných románů četla nadbytek, účinek se poněkud vytrácí. Nejvyšší čas dát si od hrůz 2. světové delší pauzu. +/-85%
Velmi silný příběh. Smutný. Dlouho mi bude ležet v hlavě. Moc se mi líbilo, že se autor podíval i do budoucna, jak se posunuly osudy jednotlivých postav.
Počet komentářů a vysoké hodnocení mluví za vše. Smutné a zároveň krásné... Moře, bílá hůl a Verne v rozhlasových vlnách... Malá statečná holka s dvěma posledními konzervami... Jen ty vypočtené trojúhelníky mi nahánějí hrůzu...
První třetina knihy se mi četla pomalu, věřila jsem, že se to rozjede. Důležité je nepřestat věřit :-)
Krásně napsaná kniha o osudech německého chlapce Wernera (nadšence do rádií a vědy) a francouzské slepé dívky Marie-Laure, kterých životy se na kratičký (ale velice důležitý) okamžik protnou. Lidské a sympatické postavy a celý děj jakoby snový a dojemný.
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) anglická literatura Paříž přírodní vědy slepota Pulitzerova cena nevidomí radioamatérství zfilmováno – TV seriál retrospektivní vyprávění
Autorovy další knížky
| 2015 |  Jsou světla, která nevidíme |
| 2017 |  O dívce Grace |
| 2016 | Zeď vzpomínek |
| 2016 | Sběratel mušlí |
| 2018 | Čtvero ročních období v Římě |
Po mnoha podobných příbězích z období 2.světové války, které se odehrávají ve Francii (a vůbec nejsou špatné), je tohle příběh, který se trochu vymyká.
Nevidomá francouzská dívka a mladičký německý sirotek, voják wehrmachtu, které náhoda svede dohromady téměř na konci války v bretaňském Saint-Malo. V bývalém korzárském městě, obkrouženém hradbami, s úzkými uličkami, vysokými kamennými domy a úžasnými vysokánskými komíny, z nichž jeden hraje v příběhu také svou roli. Jen díky detailnímu modelu města, které vyrobí dívčin otec, se jeho slepá dcera dokáže v ulicích bez obtíží sama orientovat...
Moc hezký příběh, i když na můj vkus napsaný trochu moc chladně a s nadhledem. Doporučuji.