Jsou světla, která nevidíme
Anthony Doerr
https://www.databazeknih.cz/img/books/43_/435668/bmid_jsou-svetla-ktera-nevidime-rZZ-435668.jpg
4
4258
4258
Marie-Laure prožívá s milujícím otcem spokojené dětství v Paříži. Život ji však postaví před první těžkou zkoušku, když v raném věku oslepne. Tehdy ještě netuší, že má před sebou další, mnohem obtížnější zkoušky. Němci obsazují Paříž a Marie s otcem jsou nuceni uprchnout, musejí opustit své dosavadní jistoty a vydat se za nejasnou vidinou bezpečného útočiště. Je ale možné najít takové místo v rozbouřené Evropě? Zvláště když s sebou Mariin otec nese nebezpečné tajemství?V německé hornické kolonii vyrůstá sirotek Werner, toužící po jiném osudu, než jaký mu byl předurčen. Chce přijít na kloub všem záhadám, které jej obklopují, fascinuje jej věda, technika. Jeho přirozený talent a samozřejmost, s níž je schopen opravit každé rádio, nezůstanou nepovšimnuty. Zajistí mu místo na elitní vojenské akademii pro Hitlerjugend – stane se z něj specialista na odhalování odbojových aktivit. Werner, který si je stále více vědom nelidských důsledků své inteligence, se nakonec při pátrání po odbojářích dostává i do Saint-Malo. Blíží se chvíle osudového setkání...... celý text
Literatura světová Romány Válečné
Vydáno: 2020 , MOBA (Moravská bastei)Originální název:
All the Light We Cannot See, 2014
více info...
Přidat komentář
Knížka se mi moc líbila, četla se dobře a vyhovovaly mi krátké kapitoly, ty já mám tuze ráda. Malinko mne zklamalo zakončení, čekala jsem asi trochu víc, ale rozhodně čtení nelituji.
Pěkný a čtivý příběh. Jak se v jednotlivých kapitolách prolínají různé příběhy, tak jsem se ze začátku trochu ztrácela. Osudy se nakonec propojily. Jsem ráda, že jsem si knihu přečetla.
Jsou knihy, které jsou tak dobré, že u nich litujete toho, že nejsou o trochu delší. No a pak je tu ten druhý případ...
Zároveň se v poslední době doslova roztrhl pytel s beletristickými knihami z období 2. světové války. A nevím, zda se mi to jen zdá, ale takové knihy vlastně nemusí být nikterak výborné, protože na pozadí té tragické historické události, to ve vás zanechá vždy spoustu emocí.
Jsou světla, která nevidíme se trochu vymyká tomu klasickému, často ztvárněnému příběhu, byť i zde je koncentrační tábor okrajově zmíněn.
Sledujeme příběhy 2 dětí - francouzské slepé holčičky a německého chlapce z dětského domova. Ten popis životních situací, k tomu pár zápletek (byť ne vždy doladěných) tvoří dohromady docela ucelený příběh. Nebylo to vůbec špatné, to ne, jen to bylo ukrutně dlouhé. Obě dvě linky se propojily na straně 420, do té doby se to opravdu táhlo.
Kniha je psaná hezkým, čtivým jazykem, krátké kapitoly jsou zde někdy spíše na škodu, ale ... jakoby některé věci byly nedořešené.
Po přečtení jsem váhala nad hodnocením, ale velmi mě zaujal originální námět, který čtenáře zavádí do děje 2. sv. války, ale tentokrát očima dvou předčasně dospělých dětí. V Paříži je to mladá dívka, která oslepla a žije se svým otcem. Na druhé straně v Německu je to mladý talentovaný a technicky nadaný sirotek. Jak se jejich životy zkříží v kruté válce?
Určitě netřeba pochybovat o tom, že Doerr psát umí, možná až moc dobře. Totiž – připadá mi, že tahle knížka je tak trochu psána na efekt – tak aby snesla přísný pohled kritiků, ale i zaujala co nejširší čtenářské vrstvy, včetně milovníků romantické literatury (viz volba postav, prostředí a doby i příběh samotný). Na druhé straně, proč vlastně ne – málokterý spisovatel píše jen proto, že ho to prostě baví – pro většinu je to hlavně zdroj příjmů. Mimochodem, mám jen já pocit, že to je kniha jako dělaná pro fimové zpracování? Už jen ty krátké, takřka filmové „záběry“ o něčem vypovídají. Co ale určitě stojí za ocenění, je autorův pokus o vhled do života, myšlení a pocitů slepé dívky, stejně jako snaha o zachycení bezvýchodnosti postavení nejen Němci podrobených národů, ale i samotných Němců, kteří s nacistickým režimem tak úplně nesouhlasili, ale pokud by se vzepřeli, čekaly by je vážné problémy. V tomhle ohledu je teď kniha docela aktuální s ohledem na současnou situaci na Ukrajině a v Rusku.
Krásná kniha psaná příjemným jazykem, krátké poutavé kapitoly. Příběh dvou mladých lidí na opačné straně války, kteří se díky mnoha náhodám setkají.
Přes můj počáteční strach díky recenzím se mi kniha četla krásně a mohu ji doporučit všem.
Krásná knížka, dala bych plné hodnocení, ale přeci jen malou výtku bych měla - podobně jako Pistácie jsem měla pocit, jak kdyby některé části knihy napsal někdo jiný nebo to odflákl či jak to nazvat... Hlavní dějové linky jsou krásné, většina dílčích částí také, ale pak přijdou do očí bijící linky, kdy je nečemu dlouho dávám důraz a ono to vyšumí jako by to podstatné nebylo a přitom je. Jakmile čtenář zkonzumuje hlavní dějové linky, začne se ptát, co tedy ten diamant, co WP a další poměrně podstatné postavy atd. Až příliš mnoho nedokončených linek, u kterých se to nedá považovat za záměr, že měly skončit otevřeným koncem... A celý konec klidně mohl být o sto či dvěstě stránek delší, jen aby se nesl podobně jako celá kniha a ne horkou jehlou skončit válku, přidat pár drobných melodramat a hotovo :( Nicméně i tak je Doerr úžasný spisovatel a tato knížka je prostě nádhera, která se dobře čte, a času nad ní nejde litovat.
(SPOILER) Z knihy mám celkem rozporuplné pocity. Četla se dobře. Líbily se mi popis dvou odlišných osudů, které se nakonec na čas i spojily. Ale mrzely mě tam nějaké části, u kterých jsem cítila, jakoby je autor nedotáhl. Co třeba diamant? Proč ho autor nejprve tak hodně řešil a ke konci mi to přišlo jen jako chabá zmínka a rozuzlení? Co otec? Co to divné rozloučení hlavních postav? Čekala bych dramatičtější scénu. Naopak bych vyzdvihla originální a odlišný pohled na válečné téma. Netypická zápletka dvou mladých hrdinů. Zajímavě vykreslený příběh nevidomé hlavní hrdinky, jejíž denní fungování si můžeme aspoň velmi vzdáleně představit skrze popisy v knize… dala bych lepší hodnocení, ale na můj vkus jsem dočetla plná otázek, plná ale a pochybností. Škoda.
Díky některým komentářům jsem měla z knihy strach, zda mě zaujme, ale bála jsem se naprosto zbytečně. Krátké kapitoly vyprávěné střídavě ze strany Marie -Laure a Wernera ze strany druhé, rychle ubíhaly a nutily mne číst stále dál a dál. Krásné čtení, které člověka zcela pohltí a nutí k zamyšlení.
Audioknihu jsem zvládl doposlouchat asi do dvou třetin a vracet se k ní nebudu. Vůbec jsem nedokázal udržet pozornost, děj se vlekl a k žádné postavě jsem si nevytvořil vztah. To, že je Marie-Laure slepá, hraje překvapivě malou roli, diamantová zápletka je hloupá a celkově ta kniha vůbec nedrží pohromadě. Velké zklamání.
Poutavá četba, v druhé polovině už knížka nesla odložit. Že se hlavní hrdinové setkají, mi také bylo jasné, ale nevadilo. Byl to zase pohled na válku z jiné perspektivy, zažívala jsem s hrdiny jejich strach s bála se o ně.
Příběh, který dojme snad každého. Nevidomá holka, která od narození nezná nic jiného než knihy v brailu a tmu. Také teplé ruce jeho otce, když ji učí jak se vyznat po městě. Dostane zvláštní dárek pod stromeček, ten ji doslova zachrání život. V 16 letech musí spolu utéct. Moc nacistů udeřila v plné síle, utiķají nejen oni...
Někde v Německu v ještě celkem klidné oblasti , která se začne probouzet žije Werner. Mladý hoch , nejen bez rodičů, ale mimo to talentovaný. Nadání opravit, co mu přijde pod ruku se stane časem velkou výhodou. Hlavně v mezníku, kdy se dva nedospělé životy spojí. Válka ze dvou úhlů pohledu.
Dlouho jsem se ni těšila, ale dlouho jsem ji četla. Námět dobrý, zpracovaní pokulhávalo. Za mě trochu zklamání, bohužel ...
Kniha, kterou snad musel číst každý, neustále jsem se kolem ní motala, až jsem se jí v knihovně dočkala a vypůjčila si ji. No, nebudu to dlouho rozebírat, bylo to pro mě velké zklamání. Asi jsem čekala něco jiného, něco víc. Děj se mi strašně vlekl, neuměla jsem se vžít do postav, k srdci mi příliš nepřirostly. A mě to mrzí, v mysli jsem se nacházela v náročné válečné době, měla jsem něco cítit.
Neříkám, že každá, ale kdekterá útlá kniha ve mě po přečtení zanechá dobrý čtenářský zážitek. Počet stran této knize spíš nepřidalo na kvalitě. Příběh dobrý, konec zvláštní. Možná není vhodné tuto knihu hodnotit hned po přečtení.
(SPOILER) Po přečtení knihy mám ambivalentní pocity. Líbí se mi autorův atmosférický přístup. Popis různých detailů, pocitů a duševních pochodů, přibližuje čtenáře k hrdinovi. Ale zapomíná na dějovou linku. Ta se v té atmosféře někdy úplně ztrácí. Prakticky až po 300 stranách, v době kdy jiné knihy končí, se začíná něco dít. A myslím, že jako čtenáři bychom si zasloužili nějak uzavřít linku s diamantem. Když už ne osobní návštěvou Marie v Saint Malo, tak alespoň nějakou úvahou, zamyšlením. Reflexí. To mi tam citelně chybělo.
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) anglická literatura Paříž přírodní vědy slepota Pulitzerova cena nevidomí radioamatérství zfilmováno – TV seriál retrospektivní vyprávění
Autorovy další knížky
| 2015 |  Jsou světla, která nevidíme |
| 2017 |  O dívce Grace |
| 2016 | Zeď vzpomínek |
| 2016 | Sběratel mušlí |
| 2018 | Čtvero ročních období v Římě |
Nejsem fanoušek a ani kamarád s historií. Dějepis, dějiny umění a podobné historické obory na školách pro mě byly doslova utrpením a tak jsem se tohohle historického románu zasazeného do druhé světové války docela bála. Mé obavy se zvětšily po prvních pár stránkách...
Jak skvělá a silná kniha to ve finále je. Miluji krátké kapitoly, zbožňovala jsem přeskakování dějových os z jedné na druhou. Autorův čtivý styl psaní byl také perfektní a pokud člověku nechybí empatie, je to silný zážitek.