Jsou světla, která nevidíme
Anthony Doerr
https://www.databazeknih.cz/img/books/43_/435668/bmid_jsou-svetla-ktera-nevidime-rZZ-435668.jpg
4
4258
4258
Marie-Laure prožívá s milujícím otcem spokojené dětství v Paříži. Život ji však postaví před první těžkou zkoušku, když v raném věku oslepne. Tehdy ještě netuší, že má před sebou další, mnohem obtížnější zkoušky. Němci obsazují Paříž a Marie s otcem jsou nuceni uprchnout, musejí opustit své dosavadní jistoty a vydat se za nejasnou vidinou bezpečného útočiště. Je ale možné najít takové místo v rozbouřené Evropě? Zvláště když s sebou Mariin otec nese nebezpečné tajemství?V německé hornické kolonii vyrůstá sirotek Werner, toužící po jiném osudu, než jaký mu byl předurčen. Chce přijít na kloub všem záhadám, které jej obklopují, fascinuje jej věda, technika. Jeho přirozený talent a samozřejmost, s níž je schopen opravit každé rádio, nezůstanou nepovšimnuty. Zajistí mu místo na elitní vojenské akademii pro Hitlerjugend – stane se z něj specialista na odhalování odbojových aktivit. Werner, který si je stále více vědom nelidských důsledků své inteligence, se nakonec při pátrání po odbojářích dostává i do Saint-Malo. Blíží se chvíle osudového setkání...... celý text
Literatura světová Romány Válečné
Vydáno: 2020 , MOBA (Moravská bastei)Originální název:
All the Light We Cannot See, 2014
více info...
Přidat komentář
Poutavá a vynalézavá a přitom hodně poetická a pocitová kniha o vztazích a postoji k životu a strachu za druhé světové války. Moc se mi líbila a bylo snadné se do ní ponořit.
(SPOILER)
Aby byla knížka / film / představení úspěšné, musí mít dobrý začátek a dobrý konec. U této knížky byl začátek tak nudný, že jsem chvíli zvažoval, zda ji neodložím. Konec pak byl vyloženě divný, rozpatlaný zbytečnými post konci po X a Y letech. Nicméně většina knížky byla zajímavá, naprosto jsem netušil co se bude dít dál, snad až na to, že se hlavní hrdinové setkají. Ovšem to byl již ten nepovedený konec, kde setkání bylo velmi letmé a neuspokojivé.
Hvězda dolů za to, že se nějak úplně ztratil tajemný kámen. Celou dobu se strašně řešil a pak najednou ani slovo o tom zda byl pravý a kde zůstal.
Audiokniha jakž takž, i když Tereza Vilišová to četla stylem jako pro malé děti.
Trošku jsem bloudila, prvně mezi přeskakujícími lety a pak ve významu souvislostí. Jakoby hezké, ale nedomyšlené. Asi tak jako když zavoláte v pátek v noci svému ex.
Opravdu krásná kniha, která v člověku zanechá i spoustu otázek. Vřele doporučuji.
Audiokniha. Vyslechnuto na služební cestě ve Francii. Očekával jsem víc napětí a trochu rychlejší spád děje. Nemůžu říct že bych se vysloveně budil, kniha svým způsobem zaujala.
(SPOILER) O knize jsem měla trochu jiné očekávání. Zklamaná vyloženě nejsem, ale nadšená taky ne. Přišla mi celá vleklá, hned na začátku bylo jasné, že se Marie-Laura a Werner setkají. Navíc se konec odehrál během pár stránek, takže mi unikl význam, proč se Werner s Marie-Laure setkali. Moc by se mi líbil příběh, nějaká zápletka, kdyby to bylo lépe napsané. Asi budu patřit k té menšině, kterou tahle knížka neoslovila. Třeba se k ní někdy vrátím, ale nejsem tomu moc nakloněná.
Bohužel mě kniha nezaujala. Nemohla jsem se začíst a vlastně nechápu proč jí tolik čtenářů glorifikuje. Kniha je velmi prvoplánová a předvídatelná. Vlastně od začátku mi bylo jasné jak to skončí. Od půlky jsem začala číst jen přímé řeči a plus mínus nějaké odstavce.
Tento příběh se mi opravdu velice líbil. Rád poslouchám knihy v autě a dost mě zamrzelo, že audiokniha nabízí pouze větev "Marie-Laure" a "Wernera", nikoliv "Moře plamenů". Nakonec jsem tedy celou knihu klasicky přečetl a jsem rád, že jsem tak udělal. Chybějící větev mě totiž zajímala pravděpodobně nejvíce. Zakončení mi přišlo velice Murakamiovské.
"Zavřít oči neznamená poznat slepotu."
"Kéž by život byl jako román Julese Verna a člověk by mohl nalistovat dopředu a zjistit, co se stane."
Příběh z války.
Příběh o životě slepé dívky.
Příběh ztraceného kamene.
Příběh mladého vojáka.
"Když jsem oslepla, Wernere, lidi říkali, že jsem statečná. Když můj otec zmizel, lidi říkali, že jsem statečná. Ale to není statečnost. Já nemám jinou možnost. Jednoduše se vzbudím a žiju svůj život. Ty to tak neděláš?"
Krásný, něžný, smutný, dojemný a mnohdy velmi imaginativní příběh. Po konci ve čtenáři/posluchači zůstává intenzivní stopa po životních osudech Wernera a Marie-Laure, která ve své podstatě končí i docela šťastně. Tedy aspoň z poloviny. V určité chvíli jsem si myslela, že přesně vím, jak to celé dopadne. Omyl. Autor mě naprosto převezl. Ale je pravda, že na konci ve mně byl pocit, že to ani jinak být nemohlo. Osobně jsem sáhla po audioknize, a to díky inspiraci z letošní čtenářské výzvy a udělala jsem dobře.
Ani nevím jak přesně vyjádřit tuto knihu. Rozhodně to nebylo to, co jsem běžně četla s tématem druhé sv..
Tohle bylo tak něžné a dojemné a čekala jsem trochu hezčí konec, mrzelo mě to..
Aby byla válečná kniha taková, jsem do teď nezažila.. Kapitoly ubíhaly velmi rychle a i přes velký počet stran, jsem ji přečetla v součtu za chvilku..
(SPOILER) Krásně a dojemně napsaná knížka. Příběh vypráví o životních osudech německého zvídavého chlapce, sirotka Wernera, nadšeného radioamatéra a francouzské nevidomé dívky Marie Laure. Jejich cesty se na kratičký okamžik během válečných let střetnou. Kniha stojí za přečtení, doporučuji.
Líbilo se moc. Přiznávám, že když jsem tuhle knížku popadla, vůbec jsem netušila, o čem je. Nevěděla jsem, že je válečná. Proto číst ji v této době, číst o tom, jak němečtí vojáci projíždí Ukrajinou atd., bylo moc silné. Celou dobu při čtení čekáte, že se oba paralelní příběhy propojí - příběh slepé dospívající Francouzky a příběh mladého Němce, který musel nastoupit k Hitlerjugend. Nicméně závěr se rozběhl ještě jiným, nečekaným směrem a já za něj byla moc ráda, protože tohle je prostě život - syrový a nepředvídatelný.
Moc jsem se na knihu těšila; očekávala jsem srdceryvný příběh, nad kterým budu ještě dlouho po dočtení přemýšlet. Podle počtu hvězdiček už je nejspíš zřejmé, že se mé předpoklady úplně nenaplnily.
Ze začátku jsem měla problém orientovat se v čase. Život hlavních hrdinů je popisován tak nějak na přeskáčku; jednou čteme o konci války a další kapitolou se opět vracíme do jejího počátku. Jelikož jsem příběh poslouchala jako audioknihu, chtělo to možná trochu více soustředění nebo bych možná takhle zpětně sáhla spíše po tištěné verzi, kde si člověk snadněji dohledá nějaký ten datum.
Příběhem jsem tak nějak proplula, aniž by ve mně vyvolal nějaké zvláštní emoce a doposlouchala jsem hlavně ze zvědavosti, jak to dopadne s hlavními hrdiny a modrým drahokamem, přičemž ne vše mi nakonec bylo odtajněno.
,,Její hůl klapala o dláždění. Kráčela jako balerína v tanečních botách, vznešená plachetnice vyplouvající z mlhy."
V polích západně od Versailles putuje vrchní klíčník přírodovědeckého muzea a slepá dívka, otec a dcera.
V kapse je tíží tajemný drahokam, Moře plamenů, opředený bájemi.
Kus světla z ráje, kus světla, vržený bohem na zemi.
Snad nebyl jim na obtíž...?
To bylo tenkrát, když německá armáda bombardovala Paříž.
Velmi křehký, poetický, iluzorně podaný příběh dvou vzdálených srdcí, která byla na okamžik propojena rádiovými vlnami pod vedením 2. světové války.
Upoutá vás svojí fantazií a atypickými hrdiny.
Vyžaduje od vás trpělivost, díky časovým dějovým skokům velkou soustředěnost.
Zmatené, přesto dechberoucí. Zdlouhavé, přesto fascinující. U konce vše vysvětlující.
Však osud tajemného diamantu mně zůstal skrytý. A třeba i sám autor se chytil do vlastních sítí nekonečných popisů a retrospekcí. Kdo ví....?
P.S: Snad Jules Verne možná napoví...?
Audiokniha: Melodramaticky sugestivně, čtou David Matásek, trochu hystericky Tereza Vilišová
Sugestivně, místy realisticky, místy snově podaný příběh, vlastně jsou to dva příběhy, z druhé světové války, vzájemně ke konci na chvíli propojené. Jeden příběh je o osleplé pařížské dívence, která prožije válečné období na bretaňském pobřeží a ve druhém příběhu jde o chlapce, sirotka z Německa, který je v řadách Hitlerjugend naverbován do německé armády a poslán na frontu do Francie. Jako červená nit se na pozadí příběhu vine legenda o jedinečném diamantu Moře plamenů. Chvílemi je trochu matoucí časté střídání časových období od roku 1934 až po rok 1974, vyžadující zvýšenou pozornost. Na zajímavosti příběhu to nijak neubírá, jeho bohatost a rozmanitost to naopak zvyšuje.
Po všech pozitivních recenzích a ohlase jsem jí nakonec taky přečetla. Kniha byla čtivá, ale to je za mě asi jediné pozitivum. Patřím k menšině, kterou kniha nenadchla. Myslím, že výstižně to napsala níže Kaikido. 3/4 knihy se vlastně nic neděje a můžete přeskakovat celé odstavce. Nic pro mě překvapivého, ani ve mě příběh nevyvolal závratné emoce. Zajímavé mi přišlo akorát téma výchovy Hitlerovy mládeže:) Ale možná by byla kniha dobrým doporučením pro někoho, kdo by chtěl začít s tématem 2.sv.v.
Druhá světová válka je nevyčerpatelné téma a dá se ztvárnit z mnoha úhlů pohledu. A tenhle je neotřelý, citlivý, dojemný. Nemám výhrad.
Moc pěkná kniha, pěkně vyprávěný příběh. Jediné co bych oželela, byl až moc detailně popsaný konec. Jakoby se autor snažil zajistit, že všichni čtenáři pochopí jeho záměr správně.
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) anglická literatura Paříž přírodní vědy slepota Pulitzerova cena nevidomí radioamatérství zfilmováno – TV seriál retrospektivní vyprávění
Autorovy další knížky
| 2015 |  Jsou světla, která nevidíme |
| 2017 |  O dívce Grace |
| 2016 | Zeď vzpomínek |
| 2016 | Sběratel mušlí |
| 2018 | Čtvero ročních období v Římě |
metafor 50 na každé stránce -_-