Jsou světla, která nevidíme
Anthony Doerr
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/537524/bmid_jsou-svetla-ktera-nevidime-663169e9eec16.jpg
4
4338
4338
Marie-Laure prožívá s milujícím otcem, který pracuje v Muzeu přírodní historie, šťastné dětství v Paříži. Život ji však postaví před první těžkou zkoušku, když v raném věku oslepne. Tatínek jí postaví dokonalý model jejich čtvrti, aby si mohla ulice vštípit do paměti; naučí ji orientaci v cizím prostoru i čtení Braillova písma (a lásce k verneovkám). O šest let později Paříž obsadí nacisté a otec s dcerou prchají do opevněného městečka Saint-Malo, kde žije ve vysokém domě u moře Mariin samotářský prastrýc. Je ale vůbec možné najít v rozbouřené Evropě bezpečné útočiště? Zvláště když s sebou Mariin otec možná přivezl nebezpečné tajemství? V německé hornické kolonii vyrůstá spolu se sestrou nadaný sirotek Werner, toužící se vymanit z předurčeného osudu v dolech. Chce přijít na kloub všem záhadám, které jej obklopují, fascinuje jej věda, technika. Jeho talent a samozřejmost, s níž je schopen opravit každé rádio, mu zajistí místo na elitní vojenské akademii pro Hitlerjugend – stane se z něj specialista na odhalování odbojových aktivit. Werner, který si je čím dál víc vědom důsledků svých schopností, se při pátrání po nelegálních vysílačích nakonec dostává i do Saint-Malo.... celý text
Literatura světová Romány Válečné
Vydáno:
2016
,
OneHotBook
Originální název:
All the Light We Cannot See, 2014
Interpreti: David Matásek , Tereza Vilišová
více info...
Přidat komentář
Velmi pěkná a čtivá kniha. Určitě stojí za přečtení.
Od roku 2023 je stejnojmenná minisérie na Netflixu. Seriál za mě špatný, pořád jsem srovnávala s knihou a knižní předlohy se drží velmi málo.
S knihami zasadenými do obdobia druhej svetovej vojny sa v poslednej dobe roztrhlo vrece a pre čitateľa, ktorý je v tejto tematike začiatočník môže byť ťažké sa rozhodnúť, kde má začať. Svetlo, ktoré nevidíme rozhodne patrí k tomu lepšiemu, čo na slovenskom trhu aktuálne máme. Výhodou tejto knihy je, že nezachytáva koncentračné tábory ani výraznejšiu brutalitu, takže je vhodná aj pre slabšie povahy. Príbeh je veľmi dobre vystavaný a vďaka krátkym kapitolám čítanie odsýpa. Krátke kapitoly a časté preskakovanie v deji sú však zároveň príčina, pre ktorú knihe strhávam jednu hviezdu. Dejová linka s Marie-Laure ma bavila výrazne viac, ako dejová linka s Wernerom a práve časté preskakovanie z jedného do druhého spôsobilo, že som sa do knihy nevedel celkom ponoriť. Ono totiž tie kapitoly sú naozaj krátke, väčšinou tak na 3-4 strany a niektoré majú dokonca len pol strany. Autorovi sa inak podarilo krásne zachytiť atmosféru prímorského mesta. Záver príbehu je veľmi pekný, dojímavý, ale bez zbytočného pátosu. Krásny, dalo by sa povedať, že až krehký príbeh s atypickou hlavnou hrdinkou. Určite odporúčam.
Knihu vlastním už několik let. A několik let jsem se nebyla schopna dostat přes prvních zhruba 30 stran. Všimla jsem si ale, že to má spoustu lidí. Jakmile se prokoušete začátkem, kniha se pak čte nádherně. Kapitoly jsou příjemně krátké a časové posuny jsou značené dost viditelně. Postavy jsou důvěryhodné a máte během příběhu šanci si k nim utvořit vztah.
Příběh z těžké doby, očima ještě zranitelnějších lidí - dva nedospělí mladí lidé, jedna slepá a druhý na straně, která nevyhraje.
Kniha je napsána skoro až poetickým jazykem.
Nebudu to okecávat, stojí za překonání prvních několika stran. Kniha poskytuje duševní nasycení. A o to jde.
Asi nejvíce mi na knize vadilo to neustálé časové skákání a vleklost některých pasáží zejména závěru knihy mimoto je to dobře napsané velmi smutné válečné drama
Taky nejsem až tak nadšená, jak jsem očelávala. Některé pasáže byly super, ale bylo jich i dost, co mě nebavily. Konec mi přišel hodně natažený..
Já patřím k těm kterým se kniha nelíbila. Do půlky jsem se nutila číst a pak jsem knihu odložila. To bylo ještě horší než Zlodějka knih tu jsem dočetla s velkým přemáháním.
Já patřím k těm kterým se kniha nelíbila. Do půlky jsem se nutila číst a pak jsem to vzdala. To bylo ještě horší než Zlodějka knih tu jsem dočetla s velkým přemáháním.
(SPOILER)
Pro mě velká kniha se silným příběhem. Werner a Marie-Laure měli moje sympatie od začátku, líbilo se mi, jak se jejich cesty k sobě pomalu přibližují. A pak na straně 488 jsem nevěřícně hleděla na to, co čtu, a jak je to jako možné?!?
Ale ve čtení jsem pokračovala a dočítala s dojetím. Jaká je válka svinstvo, co ovlivňuje generace lidí, kolik lidí se nechá svést na špatnou cestu, jak je život křehký.
A moc se mi na konci v poděkování líbilo poděkování autorovým dvojčatům a manželce, o kterých jsem četla v knize Čtvero ročních období v Římě.
Byl to pro mě zážitek, doporučuju a řadím mezi mých top10.
Ke knížce mě přivedl seriál, který mě docela bavil a tak mě zajímala knižní verze. Kniha měla trošku pomalý rozjezd, seriál si lecos upravil a začal jinak. Ale bavilo mě to tak srovnatelně. Trošičku mi vadily časové skoky a taky přepínání mezi postavami, kolikrát po pouhých dvou třech stranách. A i co se týká nějaké akce nebo konfrontace, tak byl v tomhle seriál lehce akčnější. Ale jinak mě čtení bavilo a i když není kniha nejtenčí, zabralo mi její čtení opravdu jen chvilku. Jen konec mě lehce překvapil, čekala jsem jiný závěr.
Chytla mě za srdce. Přes prvních 20 stran jsem se pokoušela dostat asi 3 roky. Potom to už jelo samo.
Knihu jsem četla před shlédnutím seriálu a musím říct, že se mi líbila mnohem více než seriál.
Po zhlédnutí minisérie jsem neodolala a musela jsem si přečíst i knihu. Krásná kniha.
Jedinečný román z období 2. světové války. Není plný násilí a vyhlazovacích technik, a přesto umí zasáhnout. Vyprávěno z pohledu Marie-Laure, slepé mladé dívky žijící v okupované Francii, a mladého německého sirotka Wernera. Velmi krátké kapitoly a střídání časových linek (počátek války/osvobození Francie). Většinou skákání z přítomnosti do minulosti v knihách moc nemusím, ale tady mě to nerušilo a orientaci jsem neztrácela.
Plusové body za úryvky z Verneovek, na těch jsem totiž také vyrostla a hltala je jako Marie-Laure.
Rovněž jsem zvědavá na Netflixové zpracování, ukázky nevypadaly vůbec špatně.
"Mozek je uzamčen v naprosté tmě, děti. Plave uvnitř lebky v průzračné tekutině a nikdy se na světlo nedostane. Přesto je svět, který nám zobrazuje, světla plný. Přetéká barvami a pohybem. Jak je tedy možné, děti, že mozek, který nikdy nespatří jedinou jiskřičku, zobrazuje náš svět prozářený světlem?"
Knihu mám v seznamu již delší dobu a nějak na ni pořád nepřišel správný čas. Přiznám se, že až se seriálem na Netflixu, konečně nadešla chvíle k přečtení knihy.
A kdyby se mi seriál nelíbil, jedno vím jistě. Kniha je velmi zdařilé dílo, moc se mi líbila. Příběh vyprávěný vícero postavami dává prostor k tomu, aby jsem je lépe poznali. Četlo se to dobře, krátké kapitoly k tomu také přispěly.
Příběh má od začátku do konce ponurou, smutnou atmosféru. Neřekla bych, že jsem si knihu užila, to by ani nebylo vhodné. Prostě a jednoduše mě dokázala dojmout tak krásným a citlivým příběhem.
Přestože mi trošičku vadilo prolínání dějových linek v čase, četla jsem knihu jedním dechem a vždy se těšila na další večer - moje nejoblíbenější doba pro četbu - "za odměnu". Určitě bych tento titul zařadila ke skvostům protiválečné literatury, i když - na "Slavíka" žádná jiná kniha nemá. Ale to je jen můj názor, nemusí s ním každý souhlasit...
(SPOILER)
To bylo tak... nečekané. Nejdřív jsem se nemohla začíst, ale a zajímavý děj mě nakonec vtáhl, a já se nemohla odtrhnout. Moc se mi líbily postavy, každá měla své chyby i klady, bylo zajímavé sledovat např. Wernera a jeho vývoj a postoj vůči nacismu. Přesto mě ale překvapilo, že tři čtvrtiny knížky směřovaly k jednomu momentu, kdy se Werner a Marie-Laure setkají - a pak nic. Ano, bylo to realistické - na to jako čtenářka nejsem tolik zvyklá, takže jsem se díky tomu dál posunula.
Vynechala bych části z roku 1974 a 2014, nějak mi neseděl vývoj Marie-Laure... a to, že o Wernerovi mluvila jako o: "tom německém klukovi Wernerovi Pfennigovi" mě naprosto šokovalo, když jí zachránil život... její čistota a láska k druhým lidem jako by zmizela. :(
Ale kniha byla opravdu moc krásná, bylo tam mnoho nádherných myšlenek a zajímavý historický kontext. Pulitzerova cena jí právem náleží. :)
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) anglická literatura Paříž přírodní vědy slepota Pulitzerova cena nevidomí zfilmováno – TV seriál retrospektivní vyprávěníAutorovy další knížky
| 2015 |  Jsou světla, která nevidíme |
| 2017 |  O dívce Grace |
| 2016 | Zeď vzpomínek |
| 2016 | Sběratel mušlí |
| 2018 | Čtvero ročních období v Římě |
Když já pořád nevím, co si mám myslet.
Jsem pořád hrozně rozpačitá, asi jsem prostě čekala bomba dělo knihu a dostala jsem (vzhledem k tématu) poklidný příběh s poměrně překvapivým koncem.
Úplně mi nevyhovovalo neustálé skákání mezi obdobími a v tomto případě asi poprvé mi také nevyhovovaly hodně krátké kapitoly.
Kniha má ale přes 500 stran a já ji zvládla přečíst za tři dny a nemusela se k tomu nijak nutit, takže to nemohlo být úplně špatný. Ale zase nemám po dočtení žádný konkrétní názor ani pocity, to asi zase není úplně dobrý.
Oceňuji závěr, ve kterém bylo vykresleno, jak válka ovlivňuje nejen přímé účastníky, ale i jejich pozůstalé a další generace.
Dám 3*/5* jako takový průměr. Knížku asi nikdy nepotřebuji číst znovu.
IG: @cotaholkacte