Jurský park
Michael Crichton
Jurský park série
1. díl >
Znovuzrození dinosaurů pomocí DNA kvůli zábavnímu parku? Ne vždy jdou věci tak, jak mají a člověk by si neměl hrát na boha. Zfilmováno Stevenem Spielbergem.
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 1993 , BaronetOriginální název:
Jurassic Park, 1990
více info...
Přidat komentář
Kniha se mi četla docela dobře ..... některé scény byly fakt dobrý např. s T.- rexem.
Jenže problém byl v tom, že jsem první viděla film a až pak jsem četla knihu, kdyby to bylo na opak nejspíš bych to ohodnotila i pěti hvězdičkami.
Krásná knížka - místy pracuje s několika dějovými linkami - a k některým se později už nevrátí, ale nevadí. Fantazie alespoň mohla zapracovat. Odsýpá rychleji než film a líbila se mi i víc (a to jsem film viděla jako první).
Vůbec nevím, jak u této knihy začít. Tak asi tak, že jako malej kluk jsem tenhle film miloval, bál se a těšil se, kdy ho znovu budou dávat. Před dvěma roky jsem objevil Crichtona díky knize Říše strachu. A tato kniha mě okouzlila hlavně technickou částí a i tím, že jsem odpůrcem globálního oteplování. No a pak jsem zjistil, že Crichton napsal Jurský park. Dva roky mi trvalo, než jsem knihu koupil a jen jsem se utvdil, jak je Crichton výborný vypravěč, kdy vytvoří příběh a dokáže do něj vtisknout lehce technické zpracování kolem hlavního děje. Protože třeba Jurský park je hlavně o genetice a jejím využívání, dinosauří jsou pouze obal. To samé Říše strachu. Kniha a film se v určitých věcech liší a hlavně na postavu Hammonda jsem dost změnil názor. Proto nemohu jinak než dát 5 hvězd a těšit se na další knihu.
Kniha mě mile překvapila, zdaleka není tak dutohlavá jako film, zabývá se i etikou genetického inženýrství a příběh parku je ilustrací pro toto zamyšlení a varování.
Musím uznat, že v tomhle případě se mi víc líbil film než kniha... Možná proto, že pod některými názvy nevím, které zvíře si představit..
Kniha je rozhodopádně lepší, než film, dobře se čte - ale který Crichton ne? Měli se trochu víc držet předlohy a ne z toho dělat cajdák pro děti... ;-)
Pro ty, co se domnívají, že film znají zpaměti a kniha je nemůže překvapit... Je úchvatná a snad i mnohem strašidelnější než celý film. Věřte, že večer po čtení této knihy budete kontrolovat každý temný kout v bytě. :D
Jsou případy, kdy se kniha a film od sebe příliš neliší, a jsou případy, kdy se liší ukrutně. Jurský park je takový případ. A nutno dodat, že kniha zdaleka není tak pitomá, jako byl po dějové stránce a ohledně vykreslení postav film. (Můj tip: vystříhejte chabé pokusy o děj a dialogy a budeme mít další báječný animovaný dokument a la BBC.) Kniha (ta původní, nikoliv "podle filmu") je zábavné a inteligentní čtení, které na pozadí nezdařeného experimentu s dinosauří zoo výborně ilustruje střet různých typů lidského myšlení. A člověk nakonec zjistí, že svéráznému matematikovi Malcolmovi musí dát v mnohém za pravdu.
Škoda, že Crichton nezvládá pracovat s prvky napětí tak, jak je předkládá film. Stejně "nedotaženě" jsou na tom jednotlivé charaktery. Námět a vlastně i příběh je skvělý, avšak s minimální literární hodnotou, v podstatě se jedná pouze o popis. Crichton by byl pravděpodobně skvělý vědec... nápad parádní, provedení průměrné.
P. S. - Překlad z roku 1993 (Zdeněk Volný) taky není úplně povedený.
Kniha je skvělá, film je skvělý... Ačkoliv odlišnější být nemohou. Já osobně to beru tak, že se Michael Crichton a Steven Spielberg podívali na stejnou věc, ale každý jinak. Crichton vědecky, Spielberg dospěle dětsky.
...mno, kniha je kniha, film je film. Veľmi dobra sa to číta, stačí minimum technického záujmu, ale to je skoro u všetkých jeho kníh. Úžasné dobrodružstvo so žravými dinosaurami. Nedá mi nespomenúť - niektoré epizódy knihy sa objavili aj vo filmovom druhom pokračovaní Jurského parku. Taká novodobá Verneovka v dobrom slova zmysle.
Jakkoliv byl film od Spielberga dobře udělaný, stejně v něm bylo poznat ono americké zlepšování, které se těžko vyhýbá spoustě amerických trháků. Knížka byla, oproti tomu, ztvárněna mnohem zajímavěji, nekýčovitěji a rozmanitěji. Stále mi fantazii narušoval právě průběh filmu, ale jelikož se vše z knížky do filmu nedostalo, a něco se tam dostalo pokřiveně, postupně se spojování s filmem vytrácelo.
Největším kontrastem filmu a knížky byl nejspíš milý šedý stařeček z filmu, který celý ten park zpunktoval, a který byl v knížce vyobrazen jako tvrdohlavý, sebestředný a výrazně dětinský napůl senilní děda, jehož osud skončil tak, jak by si to Spielberg nikdy nedovolil.
Pro mě obrovské překvapení. Jako kluk jsem měl rád film (prohlásit tohle je asi už docela klišé), ale že mě knižní předloha přečtená zpětně v dospělém věku natolik uchvátí, to jsem opravdu nečekal!
Čtivé, nekomplikované, ale zároveň velice inteligentní a k zamyšlení, zejména díky charakteru matematika Iana, který je ve filmu naprosto vytržený z kontextu. Jeho průpovídky ohledně teorie chaosu jsou nesmírně blízké i mému vnímání světa jako takového, s čímž se až tak často nesetkávám.
Nemá cenu se zde nějak dál rozepisovat, nezbývá než doporučit tohle dinosauři dobrodružství, které většina lidí bohužel zná jen z filmového plátna.
"Život je příliš krátký a molekula DNA příliš dlouhá."
Jako sedmiletý jsem se spolužáky u nás na vesnici stavěl pravěký park, přičemž jsem celou věc bral velmi vážně a ani mě nenapadlo, že by se celá věc mohla nezdařit. Náčrty mého projektu jsem zaplnil každý prázdný papír okolo a ve třídě jsme byl nazýván jako ten, který kreslí dinosaury. Z našeho parku sice sešlo, neboť se ukázalo, že plánovaná pistolka, která mění kameny v pravěké ještěry, je sestavitelná jen těžce, stejně jako nuzné kapesné od rodičů bylo k takovým projektům naprosto nedostatečné. A zadlužovat se v sedmi, to jsme zkrátka nechtěli. Bůh nám odpusť, náš region možná přišel o senzační zábavní park.
Když jsem se ale zpětně po letech zamýšlel nad tím, kde se ve mně vzala taková mánie a zájem o dinosaury (nebyl jsem zdaleka sám, takových nás bylo hodně), napadl mě jako první Spielbergův film, ač si skutečně nejsem jistý, předcházel-li mému zájmu nebo následoval až po něm. Tak jako tak je Jurský park film, který jsem v období do svých cca deseti let viděl nejvíckrát, až se divím, že to ta VHS kazeta utáhla. Teprve letos jsem se konečně vrhnul i na Crichtonovu knihu, což byla z mé strany s ohledem na své dětství jakási nutnost, dluh, který měl být splacen daleko daleko dříve.
Bohužel, Jurský park je dnes už velmi obtížné číst, aniž by si člověk nevzpomněl na filmovou adaptaci. Přestože znám příběh parku takřka zpaměti, docela dobře jsem si početl a nenudil se. Příběh románu se oproti filmu jeví jako daleko sofistikovanější a promyšlenější (přestože to filmu nevytýkám, protože právě ona zjednodušující linka a vytáhnutí jen některých dějových linií přitáhla masy do kina, přičemž co se týká vypravování příběhu, patří podle mě Juráč k nejlepším filmům vůbec, o efektech a technické stránce nemluvě), je do nejmenšího detailu promyšlený a dává smysl. I z hlediska struktury románu a narůstajícího napětí je kniha psána dosti chytrým stylem, při kterém ji jen těžko odložíte (ač moc dobře víte, kam všechno směřuje).
Závěrem snad jen říct, že film zbytečně zastínil knihu, na kterou se trochu zapomnělo, což je škoda. Crichtonův román považuji za jeden z nejzábavnějších, nejčtivějších a nejnapínavějších. Ideální četba do nepohody nebo pro obyčejný relax.
(8. dubna 2013 – 17. dubna 2013)
Kniha kterou jsem přečetla jedním dechem přesto že jsem jako první viděla zfilmovanou podobu,nebo právě proto?Nevím,jen se dnes bojím toho aby se s této skvělé fantasy díky nějakému nepovolenému experimentu nestala děsivá skutečnost.Že by záměr autora nutícího nás přemýšlet po prvním zhltnutí knihy nad skrytým významem?
„Jak dlouho už tady jste?“ „Asi šedesát bas,“ řekl Grant. Když Morris překvapeně vzhlédl, vysvětlil: „Čas měříme podle piva. Začínáme v červnu se stovkou bas. Zatím jsme jich vypili asi šedesát“ „Třiašedesát, pro přesnost,“ řekla Ellie Sattlerová která dorazila k traileru.“
Od druhého čtení jsem si moc neslibovala. Ano, poprvé jsem byla ohromně nadšená, ale to mi taky bylo deset a moc jsem se nerýpala ve faktografických chybách... Naštěstí jsem mile překvapena. Dinosauři jsou pěkně živí a celkem uvěřitelní, děj rychle ubíhá a mrtvých je víc než ve filmu. No, myslím, že můžu s čistým svědomím říct: "Kam se hrabe film?!" Jsem (téměř) absolutně spokojená, až na toho transformovaného Deinonycha („Velociraptor“).
Filmové zpracování jsem viděla v době jeho největší slávy, kdy to byl po právu trhák a po pár měsících mi víceméně vyklouzl z hlavy. Po letech jsem se k příběhu vrátila, jak psanému tak filmovému. K psané verzi nemám výčitek, přeci jen, psal to Crichton a v jeho knihách se těžko hledají mouchy:-) Během čtení jsem si kromě hlavního příběhu užívala filozofické odbočky do světa vědy, ať už se jednalo o fraktály či teorii chaosu, které autor dokáže naprosto nenásilným způsobem zasadit do příběhu, kde na první pohled nemají místo. Události v parku byly popsány do nejmenších detailů, což mi pak velice chybělo ve filmovém zpracování. Samozřejmě film má malý prostor, kde musí odvyprávět příběh, ale určitě by se ty dvě hodiny daly využít lépe. Začátek byl zbytečně roztahaný a konec na můj vkus moc rychlý a vynecháno spousta zajímavých linek, které by filmový příběh pozvedly o stupínek výš. Na druhou stranu, svou roli asi taky hrál rozpočet a dinosauři byli drazí...
Štítky knihy
paleontologie zfilmováno americká literatura thrillery matematika dinosauři dobrodružství dobrodružné rományAutorovy další knížky
| 1993 |  Jurský park |
| 2008 | Kmen Andromeda |
| 1994 | Pojídači mrtvých |
| 1998 | Koule |
| 2006 | Říše strachu |
Také Vám připadala Lex jako nejotravnější postava celé knihy?? Ano, byla na facku. Příběh je jednou z nejlepších dobrodružnějších myšlenek vůbec. JURSKÝ PARK vau....Škoda, že pan Hammond umřel...takový schopný pán. Vybudoval tak skvělý projekt a ti malý dinosouříci ho doklofou ts ts ts...