K moři
Petra Soukupová
https://www.databazeknih.cz/img/books/16_/160399/bmid_k-mori-56r-160399.jpg
4
1312
1312
V centru autorčina vyprávění je životaběh několika hrdinů: obyčejných lidí formálně propojených rodinnými vztahy, avšak lidsky vzájemně velmi vzdálených. Jejich příběhy se naplno a autenticky protnou pouze jednou: při víceméně náhodně vzniklé prázdninové cestě k moři.
Přidat komentář
Oddechovka na jedno odpoledne. Zvláštní styl autorky mi nevadí, líbí se mi detailně propracovaná psychologie postav. Sympatické relaxační čtení, i když v podstatě dost smutné.
Napsáno zajímavým stylem, ale bohužel příběh mě neoslovil. Jinak čtení tak na jedno odpoledne, nebo do vlaku.
Soukupová opět nezklamala. Dokáže všechny postavy vykreslit tak, že to až vypadá, že prostě stalkovala nějakou rodinu, jak jsou reálné. A líbil se mi konec, kde se dozvíte, co se s hlavními hrdiny stalo po letech. Akorát jsem knihu zas přelouskala za 3 dny...
První kniha od autorky, která mi byla doporučena pro zajímavý styl psaní. Je to opravdu jiný styl - jasný, stručný, přesto výstižný, bez rozsáhlých popisů. Kniha se mi četla dobře. Autorka jednoduše " hodila" na papír život obyčejných lidí. I tak to v životě chodí.Určitě sáhnu po další její knize.
Autorka evidentně má své publikum, ale já do něj nezapadám.Toto je druhá kniha od autorky a ani ta předchozí (Nejlepší pro všechny) se mi nelíbila.
Příběh je rodinná sága v kostce, za mne vyprávění, které mohlo být vysypané na náhodného spolucestujícího na trase Kolín-Praha. Téměř žádná přímá řeč, nesympatičtí hrdinové, neustálé omílání pocitů všech a všude (přitom jsem z toho pocit citovosti naprosto nezískala). Jako by to psal počítač - monotónně, bez emocí, pouze faktografické údaje - narodili se, vyrůstali, potkali se, vzali se, zahnuli si, zestárli, umřeli.
Škoda času, který jsem knize věnovala. Připadalo mi to trochu jako literární “Výměna manželek”, na kterou se dívají davy lidí a já nechápu proč.
Neskousla jsem autorčin styl. Nejdřív jsem si myslela, že je to taková legrace nebo "umělecký" úvod zvolený pro představení postav a pak už bude kniha pokračovat "normálně". Bohužel je to psáno stejně od začátku do konce.
---
Včera dočetla, všichni nesympatičtí, pak umřeli, nic se nestalo. Já žiju, lituju ztraceného času, o čem že to vlastně bylo, nevím.
Silnou stránkou Petry Soukupové je její dokonalá znalost postav a příčin jejich chování. Zná každou jejich myšlenku, každý pocit, který prožívají a velmi věrohodně a plasticky to dokáže předat svým čtenářům. U jejích knížek mám pokaždé pocit, že se dívám klíčovou dírkou do nejintimnějších zákoutí života jednotlivých hrdinů. A v tom mě nezklamala ani její prvotina.
osvěžující, jiné svou stručností, ale přesto velmi výstižné, jiné svým přehledem o budoucnosti postav
Od začátku až do konce, jsem měla pocit, že čtu nějakou reportáž. Asi je to autorčin styl psaní, který mi nijak zvlášť nevadil. Takové lehké čtení, sonda do života několika lidí.
Ač je kniha psaná zvláštně úspornou formou tak mám pocit že se toho člověk o hrdinech dozví mnohem víc.Ale čte se to moc pěkně,alespoň po přečtení odpadne takové to a jak to asi dopadlo s tím či oním.
Dost dlouho se mi do této knihy nechtělo, ale autorčinu tvorbu jsem neznal a tak jsem to zkusil. Kdybych tohle dílko nepřečetl, o nic bych nepřišel.
Tak jednoduché a tak dokonalé, ostatně jako všechny knihy od této autorky. Úžasně chytlavé již od první kapitoly až do konce.
Pohodové, odpočinkové čtení o rodině, kde každý je jiný, každý vidí a cítí věci jinak, ale přesto je každý zahledění do sebe a nepřemýšlí nad tím, jak to cítí ostatní. Tahle kniha ukazuje, jak se na stejnou věc každý kouká jinak. Rozhodně doporučuji.
Kniha mě moc bavila, tak nějak si představuji oddechové čtení s přesahem. Úžasně vykreslená psychologie postav a vztahy!
Knihy od Soukupový vyhledávám, protože miluju, jak si u nich oddechnu. Ideálně její knihy čtu po náročnější beletrii nebo odborné literatuře. Neuvěřitelná čtivost, knihu vždy zhltnu a odpočinu si u ní. Stejně tak s "K moři".
Knížka se mi líbila, vzhledem k tomu, že to byla pro mne již třetí kniha o P. Soukupové, tak jsem si na její styl zvykla a čtení mne bavilo.
Pořád jsem čekala na “to”, co bude zápletkou. Věřím, že má kniha i autorka hodně přiznivců, můj šálek to nebyl. Přišlo mi smutný, jak některé osoby zaškatulkovala, ale možná jsem v tomhle jen moc velký optimista:)
Mám ráda styl psaní Petry Soukupové. Je to úplně něco jiného a přece tak parádního!!!Vždycky na konci knížky lituju, že neměla alespoň 800 stran, protože bych mohla číst pořád dál a dál... Ještě nikdy jsem se u její knížky nenudila. Píše jednoduše, věcně a v tom tkví krása jejího psaní. Za mě opět *****
Autorovy další knížky
| 2020 |  Věci, na které nastal čas |
| 2009 | Zmizet |
| 2017 | Nejlepší pro všechny |
| 2015 |  Pod sněhem |
| 2022 | Nikdo není sám |
Knihy jdoucí do hloubky postav většinou mají jedno společné - sofistikované postavy nebo minimálně sofistikované vyjadřování o nich. Mnohdy mě ale napadalo, jak by vypadala kniha o postavách obyčejných, o nás, o lidech, kteří žijí normálně, standardně, nepřemýšlí každý den nad smyslem života, ale tak nějak jej pojímají v celé jeho jednoduchosti a neměnnosti, nehrajou si na nic. Petra Soukupová mi tyhle otázky zodpovídá. S grácií a pompou toho, že i jednoduchý styl psaní, jednoduché úvahy postav, každodenní starosti a pohledy do jejich "obyčejných" duší, nám může dát neotřelý a hluboký vhled do života lidí, kteří nejsou neznámí nadlidi, ke kterým se sotva přiblížíme, ale jsou to lidé, jsme to my, jsou to naši rodiče a naši prarodiče. A proto je to magické a boží!