Kabinet sběratele
Georges Perec
Literární mystifikace francouzského experimentálního autora Georgese Pereca je detailní historií obrazu amerického malíře německého původu. Obraz s názvem Kabinet sběratele byl veřejnosti představen na výstavě v Pittsburghu, která byla součástí velkolepých oslav pětadvacátého výročí panování císaře Viléma II. místní německou menšinou. Pozornost věnovaná kurióznímu obrazu přerostla rámec německoamerické komunity a na řadu let zaujala odborníky a příznivce výtvarného umění. Autor zde do detailu zaznamenává všechny zákruty a slepé uličky spletitého kunsthistorického případu a teprve na samý závěr útlé knížky se přiznává k dvojnásobné dokonalé mystifikaci.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2001 , PasekaOriginální název:
Un cabinet d'amateur, 1979
více info...
Přidat komentář
Mystifikace pána, který ovládl francouzský jazyk a nikdo si o tom nedovolil pochybovat. Pokud bych se někdy rozhodl naučit francouzsky, bylo by to jenom kvůli tomu, abych si jeho dílo mohl přečíst v originále.
Štítky knihy
francouzská literaturaAutorovy další knížky
1998 | Život: návod k použití |
2016 | Muž, který spí |
1979 | W aneb Vzpomínka z dětství |
2001 | Kabinet sběratele |
2010 | Jak postupovat, chce-li člověk požádat šéfa oddělení o zvýšení platu |
Obdivuju, jak je každá Perecova kniha stylově naprosto jiná (mezi styly se přepíná i v rámci jednotlivých textů, byť zde ne tak divoce). V tomto případě se jedná o jakýsi kunsthistorický referát, který nešetří detaily a s důvěryhodností popisuje všechny zákruty údajné události. Klíčová slova: obrazy, boháči, země, napodobeniny, dražby.
Perecova hravost nikdy nesklouzává do nekontrolovatelné hříčky, naopak je pevně za uzdou rozumu, Perec má své mystifikace komplexně rozplánované. A ostatně, i ten, kdo Perecovo dílo zná a nějak tak tuší, oč tady ve skutečnosti jde, je ve výsledku překvapen, jak si autor pohrává se samotným mystifikačním přístupem a ve výsledku jej dokonce znásobí.
Kvůli sledu katalogizačních výčtů (byť někdy vskutku absurdních a humorných) se asi nejedná o Perecovo nejzáživnější a ani nejvrcholnější dílo, ale je to dobrý text, který ukazuje, že literární postupy mají své odrazy i ve skutečnosti.
Když potom jistý člověk vyzbrojený klenotnickou lupou, kterému jeho dva průvodci udělali stoličku a vyzdvihli ho, prohlásil, že je na něm velmi zřetelně k rozeznání sedící muž, stojan s portrétem tetovaného muže a ještě jednou obraz a na něm znovu sedící muž a ještě naposledy obraz, z něhož zbývá tenká, půlmilimetrová čárečka, dostavilo se hned nazítří několik návštěvníků vybavených nejrůznějšími lupami včetně tkalcovských a zahájil tak módu, na které po několik měsíců horentně vydělali všichni optici ve městě.
(s. 18)