Populární knihy
/ všech 8 knih
Nové komentáře u knih Georges Perec
Co je to tam vzadu na dvoře za kolo s chromovanými řídítky?
„Tuto knížku o tloušťce brožury pro turisty mi vnutil k přečtení kamarád, dlouho jsem se přemáhala, abych ji přečetla, ale nakonec mě dohnalo svědomí, jelikož již zmíněný kamarád ji chtěl posléze také vrátit. Byla tenká, tak jsem si ji zařadila do svého čtecího pořádku a jednoho krásného rána na cestě do práce ji vytasila ve vlaku a dala se do čtení.
No, nebudu lhát, když se autor často opakuje, dohání mě to k šílenství, nicméně v tomto případě jsem vzápětí pochopila, že si dělá ze čtenáře prču, a začala se při čtení bavit spolu s autorem.
Jedná se o zábavnou a rychlou oddechovou četbu a nenapadá mě nikdo, komu bych tuto knížečku nemohla doporučit. :)“... celý text
— Micho86
Veci
„Za mě skvělý popis zoufalosti mladého povrchního páru, co hledá smysl života, co chce mít vše, ale nemá nic, protože se zároveň děsí odpovědnosti, která by jim to materiálno mohla poskytnout. Tak jen bezduše plynou životem... Není to klasický román - příběh jde stranou, dialogy nejsou žádné. Ale to možná činí knihu zajímavější :)“... celý text
— Annicka
Jak postupovat, chce-li člověk požádat šéfa oddělení o zvýšení platu
„Šibalsky oulipovská záležitost, která evokuje manažerskou příručku, nicméně se za názvem skrývá hravý, systematicky promyšlený text.
Grafické zpracování je trochu pofidérní, marně hledám smysl vložených ilustrací velryby, psacího stroje či švába (na druhou stranu mi k té absurditě počínání celkem sedí), nicméně důležité je organizační schéma na předsádce, které nastiňuje zádrhely zdánlivě banálního úkonu, který vyplývá z názvu knihy. Nenabízí toho však tolik jako samotná próza.
Jednovětný text bez interpunkce s přibývajícími stránkami stále kyne a kyne, přičemž jsme ujišťováni, že "budeme pro zjednodušení protože zjednodušovat je vždycky dobré" – i tak jsme stále zavalováni mnohými možnostmi, které konečný cíl prodlužují až do té chvíle, kdy má oslovovaný subjekt jen pár měsíců do penze. Ta nemožnost dosáhnutí mi připomněla nejen nekonečné počínání K. v Kafkově Zámku, ale i v knize naznačenou Ionescovu hru Plešatá zpěvačka ("když se zvoní u dveří tak tam někdy někdo je a jindy není nikdo a jak každý ví pravda bývá někde uprostřed").
Repetitivní vršení obtíží, které je povětšinou líčeno suchým, manažerským stylem, tu a tam narušuje obměna slov – jako by rádce náhle vypnul manažerský mindset a uvědomil si lidskou nesmyslnost počínání. Často opakovaná věta "část organizace jež vás zaměstnává" náhle změní svou podobu i vyznění: "část organizace jež vás vykořisťuje". Text tak obnažuje absurdní systém i hierarchii korporátní sféry, ale zároveň ukazuje, že žádné lidské počínání nelze redukovat na matematický systém.
Jak je to Perece zvykem, tu a tam je to poněkud legranda, třeba když se dvě překážky (zkažené vejce a rybí kost) spojí a dohromady vytvoří ještě poťouchlejší zádrhel (slepice uzřelo kost a to se objeví ve vajíčkách). Georges napsal asi i větší pecky, ale i tyhle drobné texty mě dělají vskutku šťastným.
"je ve své kanceláři ve stejně vynikající náladě jako obvykle můžete se v její společnosti více či méně dlouze rozhovořit o kvalitě ryby která se podávala k obědu nebo o čerstvosti vajíček nebo o tom jak je tyjo těžké p x dostihnout a právě v tu chvíli jak aspoň doufáme uvidíte jít p x kolem a fofrem se budete snažit vymyslet nějakou přijatelnou záminku například musím jít vyměnit parkovací kartu nebo obávám se že jsem spolkl rybí kost nebo tak si říkám jestli ta vajíčka nebyla zkažená nebo máte na tváři červené flíčky nechytla jste náhodou spalničky"
(s. 29)“... celý text
— lubtich
Kabinet sběratele
„Obdivuju, jak je každá Perecova kniha stylově naprosto jiná (mezi styly se přepíná i v rámci jednotlivých textů, byť zde ne tak divoce). V tomto případě se jedná o jakýsi kunsthistorický referát, který nešetří detaily a s důvěryhodností popisuje všechny zákruty údajné události. Klíčová slova: obrazy, boháči, země, napodobeniny, dražby.
Perecova hravost nikdy nesklouzává do nekontrolovatelné hříčky, naopak je pevně za uzdou rozumu, Perec má své mystifikace komplexně rozplánované. A ostatně, i ten, kdo Perecovo dílo zná a nějak tak tuší, oč tady ve skutečnosti jde, je ve výsledku překvapen, jak si autor pohrává se samotným mystifikačním přístupem a ve výsledku jej dokonce znásobí.
Kvůli sledu katalogizačních výčtů (byť někdy vskutku absurdních a humorných) se asi nejedná o Perecovo nejzáživnější a ani nejvrcholnější dílo, ale je to dobrý text, který ukazuje, že literární postupy mají své odrazy i ve skutečnosti.
Když potom jistý člověk vyzbrojený klenotnickou lupou, kterému jeho dva průvodci udělali stoličku a vyzdvihli ho, prohlásil, že je na něm velmi zřetelně k rozeznání sedící muž, stojan s portrétem tetovaného muže a ještě jednou obraz a na něm znovu sedící muž a ještě naposledy obraz, z něhož zbývá tenká, půlmilimetrová čárečka, dostavilo se hned nazítří několik návštěvníků vybavených nejrůznějšími lupami včetně tkalcovských a zahájil tak módu, na které po několik měsíců horentně vydělali všichni optici ve městě.
(s. 18)“... celý text
— lubtich
Jak postupovat, chce-li člověk požádat šéfa oddělení o zvýšení platu
„Podle názvu se to může jevit jako praktická příručka, který učí pracovníky být asertivní ve vyjednávání, ale jde spíše o sžíravý satirický pohled na práci v korporátech. Něco, co by napsal Kafka, kdyby měl smysl pro humor. :) Pérec zvolil literární postup, který se snaží vyčerpat všechny možnosti, které můžou při plnění relativně banálního úkolu nastat. Oceňuju, že knížka má na předsádce i přehledný vývojový diagram, který tomu dodává další level ironického nadhledu. Vřele doporučuju!“... celý text
— Hwaelos
Georges Perec knihy
Žánry autora
Perec je 24x v oblíbených.
Osobní web autora