Kam odcházejí sny
Petra Fido
https://www.databazeknih.cz/img/books/52_/523629/bmid_kam-odchazeji-sny-6519c736d9526.jpg
4
20
20
V šestnácti letech překročí Erik práh domu své tety Kiry v estonském městě Varakkai. Tam se setkává se sestřenicí Natalií tajemnou černovlasou dívkou, milující hru na kytaru, Nirvanu, kočky a nesnášející všechno, co se týká Erika. Mladík, poznamenaný psychickými problémy a závislostí na lécích, se postaví ruské mafii a sáhne si na dno, od kterého bude nesmírně těžké se odrazit.... celý text
Přidat komentář
Na to, že to byla autorčina prvotina, tak musím uznat, až na pár věcí, byla povedená.
Hlavní hrdina se potýká s mnoha psychickými poruchami, závislostmi a dalšími. Do toho nám autorka přihodila ještě ruskou mafii. No, možná toho bylo na jednu knihu trochu příliš. Kdyby autorka hlavnímu hrdinovi dala méně poruch a více je rozebrala do hloubky, asi by to ve výsledku bylo příjemnější pro čtenáře, kteří netuší jak se tyto poruchy projevují. I přes to všechno temno, se kniha nakonec četla moc pěkně.
Samotný děj plynul, až na pár míst, velmi hladce. Autorka se s hlavním hrdinou vůbec nemazlila a posílala ho z jedné akce do druhé. Až jsem ho občas litovala, že nemá pár minut klidu.
Samotný konec mě dohnal k slzám a poplakala jsem si. Možná jsem citlivá na takovéhle věci, ale moc se mě to dotklo a říkala jsem si, že to takhle prostě skončit nemůže.
"No jasně, prášek. Na všechny bolesti světa existuje nějakej pitomej prášek, kterej váš oblbne a donutí nic necejtit..."
Příběh plný bolest a utrpení dospívajícího Erika a jeho sestřenice Natalie. Každý si prochází jiným druhem pekla, oba si procházejí předsudky a bojují se světem. Erik to nemá lehké už od mala, prožitá traumata jej silně poznamenají. Lítá mezi závislostí na léky, alkohol, či určitými typy drog. Zmítá se mezi touhou zabít se a žít.
Parádní byla kombinace bílých a černých stránek, střídá er a ich formy u Erika u Erika, občasné zápisky Natalie, pár novinových článků. Graficky miluji knihy od Cancu, které jsou trochu kýčovité, ale to mi vůbec nevadí.
Nemůžu říct, že by nefungovala kombinace poblémů dospívání, závislostí, mafie, psychických nemocí a zakázané lásky. Občas mi to ale přišlo patetické, povrchní, neuvěřitelné. Především fungování ruské mafie - některé scénky by takto nevypadaly, ve skutečnosti by to bylo ještě mnohem horší... Text bych klidně zkrátila o sto stran, protože po nějakém čase mě fňukání Erika unavovalo. Ano, měl to těžké, ale to jsem věděla už od prvních stran.
Každopádně konec je parádní! Autorka se toho rozhodně nebojí, no vyšlo to pod Cancem, takže nic jiného jsem ani nečekala. To opravdu moc chválím. Dost mě tedy naštvalo Nataliino záverečné zjištění, celou dobu jsem si přála, aby to autorka nechala :/. I tak jde ale o povedenou prvotinu, kterou hodnotím 3/5* a nebála bych se ji zařadit mezi YA, připomnělo mi to knihu Jak se spřátelit temnotou. Mladým lidem by se mohla líbit a třeba by po přečtení zjistili, že na to nemusí být sami...
Musím přiznat, že jsem vůbec netušila, co od téhle knížky čekat. Závislost, psychické problémy, ruská mafie... Říkala jsem si, že to asi bude trochu moc. Ale autorce se kupodivu podařilo vytvořit naprosto skvěle fungující a velmi hluboký příběh, který zabrušuje do mnoha vážných témat.
Ačkoliv jsou hlavní hrdinové na prahu dospělosti, mají toho opravdu hodně co nabídnout. Jejich psychologie je výborně vykreslená, děj nikam nechvatá a dává nám dostatek prostoru Erika i Natalii dobře poznat. Pro někoho jsou možná detailní popisy jejich myšlenkových pochodů a prožitků zdlouhavé, já si je ale užila. Díky nim totiž příběh získal na věrohodnosti. Stejně tak prospěl i vztahu Erika a Natalie, který díky pomalému vývoji nepůsobí jako puberťácké poblouznění.
Tak trochu zakázaný milostný vztah bratrance a sestřenice zase příběhu vlévá krev do žil. Píšu tak trochu zakázaný, protože minimálně u nás na něm vlastně není nic špatného a je zcela legální, na druhou stranu existují i země, kde jej zákony zakazují.
Deníkové záznamy obou zmiňovaných hrdinů pak čtenáři poskytují autentický zážitek a také pohled do zákulisí jejich chování a motivů.
Nemohu posoudit, jak moc dobře je tu vyobrazené prostředí ruské mafie, vzhledem k tomu, že jsem s ní sama nikdy neměla tu čest, ale řekla bych, že minimálně odpovídá vyobrazení, se kterým se setkáváme v jiných médiích. Zkrátka a dobře banda hrdlořezů, která si libuje v přehnaném luxusu, zlatých řetězech a nočních klubech.
To, jak kniha dopadne, mi došlo zhruba ve chvíli, kdy jsem si plně uvědomila význam jejího názvu, víc prozrazovat nebudu. Nicméně mě závěr opravdu dojal, a ačkoliv jsem si ke konci několikrát říkala, že pokud by si někdo něčím podobným skutečně prošel, musel by být už nejméně desetkrát mrtvý, vlastně mi jeho lehká teatrálnost k příběhu jako celku seděla.
Jsem moc ráda, že se najdou autoři, kteří se nebojí ponořit do hlubin lidské duše a píší o psychických problémech, traumatech, závislostech a podobných tématech, na které společnost stále hledí tak trochu skrze prsty. Proto bych Kam odcházejí sny doporučila ke čtení jak dospívajícím čtenářům, tak i dospělým, kterým možná poskytne nový náhled na to, čím si někteří z nás v životě museli a stále musí procházet.
Kniha se ke mně dostala v rámci autorské štafety, za což jsem moc ráda, jelikož se obávám, že bych si jí jinak ani nevšimla.
Zaujala mě již anotace - kniha českého autora zasazená do netradičního prostředí Estonska se moc často nevidí. Navíc řešící nelehká témata formou deníkových záznamů. Třešničkou na dortu je krásná grafická podoba knihy.
Autorka vykresluje veškerá citlivá témata velmi empaticky, leč hlavní postavy rozhodně nešetří. Erikovo chování mi přišlo - vzhledem k jeho dosavadním zkušenostem - naprosto adekvátní. Erika i Natalii jsem si vcelku oblíbila, přestože mi zde romantická linka úplně neseděla.
Jak již bylo zmíněno v předchozích recenzích, příběh se hodně detailně věnuje psychickým problémům a závislostem. Naprosto chápu, že se autorka nechtěla této problematice věnovat jen povrchově, avšak na mě bylo toho zkoumání pocitů a analyzování nálad v knize hodně - musela jsem si čtení dávkovat a tu a tam jsem se přistihla, že se mi do knihy úplně nechce. Rozhodně bych knihu nedoporučovala nikomu, kdo zrovna prožívá náročné životní období.
Ruské konverzace mi nevadily, spíše naopak mi čtení ozvláštňovaly. Ocenila bych více akce a méně předvídatelný konec, nicméně příběh i tak hodnotím velmi pozitivně - jedná se o autentický příběh plný bolesti a empatie.
V rámci poctivosti je nutné zmínit, že na této knize jsem s autorkou spolupracoval a četl draft ještě před vydáním (proto jsem taky nechtěl napsat první recenzi). V době své původní verze byla za 4* - plný počet za děj, téma, netradičně zvolené místo děje (Estonsko), postavy, realističnost vyobrazení drastického světa kolem (drogy, mafie, domácí násilí, psychické problémy). Autorka si opravdu nebere servítky a nezastaví se před žádným tabu. Neznamená to ale, že by kniha snad měla snahu šokovat. Právě naopak! Autorka oplývá ohromnou mírou empatie a ukazuje nám odvrácenou tvář světa, který nechceme vidět, ale který je všude kolem nás i v našich vyspělých společnostech. Na svět kouká lidskýma očima pohledem postav, které navzdory všemu dovedou rozlišit mezi dobrem a zlem, chápou, co je to to láska, přátelství. Drastičnost a těžká témata jsou tu spíše jaksi na pozadí v ostrém kontrastu k životu postav, které navzdory všemu chtějí žít "normální život". Postavy Petry Fido jsou "oběti", ale samy by mě za tento pojem nenáviděly, protože v sobě nemají ani trochu pasivity, ale naopak jsou aktivními hybateli děje, kteří bojují se svým osudem poznamenaným mafií, drogami, domácím násilím, a z toho všeho plynoucími psychickými problémy.
Po vydání této knihy jsem víc než hrdý, že jsem mohl přispět k jejímu vzniku, a ohromený, jak obrovský kus práce byl udělán na někdejších nedostatcích (stylistika, práce s textem, prolnutí deníkových záznamů s vyprávěním vypravěče, vypointování začátků a konců jednotlivých kapitol). Dnes by mi nikdo ani nemohl věřit, že tyto silné stránky knihy na tom mohly být někdy jinak, a knihu nelze ohodnotit jinak než jako 5*.
Jedna z nejlepších českých knih dnešní produkce, jaká se mi vůbec dostala do rukou. Už teď vím, že z pera autorky - kterou mám to štěstí znát - není poslední, a já se moc těším na další díla.
Krásná sazba graficky odděluje deníkové zápisy od hlavního textu vypravěče a nakladatelka Rosana stvořila pro knížku nádhernou obálku. Canc je zkrátka parta bláznů, kteří se nebojí napsat i vydat cokoli, a ještě do toho dají srdíčko a v pár lidech "svépomocí" vyplivnou výsledek, který předčí zavedená nakladatelství.
#spolupráce - Recenzi píšu hned po dočtení, takže jsou to čisté, surové pocity hned po dočtení knihy. Tohle se mi dost líbilo. Zajímavý thriller o ruské mafii, mladé lásce a závislostech. Docela dobře to ukazuje, že člověk by si s mafií fakt neměl nikdy zahrávat, a že nemůžete v životě věřit ani svému nejlepšímu příteli.
Skoro celá kniha je psaná pohledem Erika, mladého sedmnáctiletého muže, kterého po týrání jeho otčímem umístí do dětského domova, odkud se dostane ke své tetě a strýci. Zde poznává Natalii, svoji sestřenici.
Před očima se nám tu na 400 stránkách rozvíjí velice barvitý příběh mladé zakázané lásky, s příchutí ruské mafie, drog, alkoholu a tajemství. Co bych autorce možná lehce vytkla, jsou místy až rozvleklé popisy a myšlenky, které mi místy přišly lehce nudné, ale tak chápu, že to dnes už patří skoro ke každé knize. Nejde mít činy nabušenou knihu v takovém rozsahu :D A dále teda jedna větší výtka - moc se mi nelíbily ruské konverzace přepsané do češtiny, protože i když jsem na základce ruštinu měla, tak už je to nějaká doba a některá slova mi nedávala vůbec smysl. Asi bych pro příště volila klasicky jenom češtinu, i když šlo o rusky mluvící postavy.
Co se mi ale naopak moc líbilo, byly deníkové zápisky Erika, a později i Natalie. I když jsem teda tak nějak tušila, jak kniha skončí, bylo mi na konci tak nějak smutno? Možná jsem v hloubi duše doufala, že konec přece jenom bude trochu jinak.
Ale jinak knihu hodnotím velice kladně, a určitě ji můžu doporučit dál :) Autorce moc děkuji za poskytnutí e-knihy k recenzi a těším se na její další počiny, protože tahle její prvotina byla fakt dobrá :)
Některý sny sou jako kytky přešlý mrazem. Nestačí ani rozkvést a pokud ano, dlouho nevydrží. Asi každý takový máme. Krásný mrtvý sen, něco, co je nám odepřeno. Ale sou i sny plné barev, voní a dělají radost. Přímo prýští životem. Takový sen má dost velkou šanci na přežití a uskutečnění.
I Etik, hlavní hrdina tohohle dost temnýho románu, má takových snů celkem dost. I když je fakt, že mu pod rukama spíš umírají než kvetou. A jeho psychická rozklíženost, nepohoda a v jistém smyslu i rozpolcenost mu nejsou zrovna nejlepšími společníky.
V týhle knížce je snad všechno, co si od dobře napsaného contemporary, YA románu přeju. Není to trapně naivní, žádný klišé a kýč, má velký přesah v mnoha rovinách a spíš se blíží psychologickému románu pro vyspělejší a náročnější čtenáře než hloupé romantice bez špetky originality.
Tentokrát nevím, jak mám začít. Hmm... Knihu si představte jako jeden deník, který v sobě obsahuje tři další. Děj moc nehledejme, ten (asi) není podstatný - důležitější jsou jednotlivé motivy, se kterými autorka pracuje. Aspoň tak jsem knihu vnímala já.
Na jednu stranu smekám před autorkou, že tohle zvládla dát dohromady. Psychické problémy, sebepoškozování, téma “incestu... o tom se asi jednoduše nepíše. Na druhou stranu bych ocenila, kdyby kniha dala více prostor vypravování a netočila se v kruzích. Musím uznat, že cca posledních 30 stran jsem si užila.
Docela jsem trpěla u “ruských rozhovorů přepsaných do češtiny.
Knihu nedoporučuji nikomu, kdo má psychické problémy. I já jsem měla místy z knihy “úzkosti a musela jsem si od čtení dávat pauzu.
Kniha je moc hezky psaná, na to, jak moc těžká témata se v ní odehrávají. Trochu mi chybělo rozebrání jednotlivých témat více do hloubky. Možná kdyby si autorka vybrala méně témat a ty více rozebrala, bylo by to lepší. Jinak to ale za mě byla moc povedená prvotina a četla se moc hezky.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 2023 |  Kam odcházejí sny |
| 2024 | Uprostřed ničeho |
| 2024 | Fuga mýho života |
Příběh se točí kolem osudu mladého Erika. Erik již jako dítě okusí násilí, kterého se na něm a jeho matce dopouští otčím. Naštěstí se pak dostane do dětského domova,
ze kterého si ho do péče vezme jeho teta. V tuto chvíli nám do příběhu vstupuje další důležitá postava. Sestřenice Natálie.
Natálie Erika nedokáže vystát, protože zjistí, že je závislý na drogách. Násilí od otčíma si vzalo svou daň a kromě závislosti na drogách je Erik závislý i na sebepoškozování.
Aby Natálie ušetřila svou matku tohoto zjištění, rozhodne se Erikovi od problému pomoci.
A zde příběh teprve začíná. Mladého sotva 17 letého Erika čeká seznámení s ruskou mafií, obchodem s bílým masem, vraždou ale i láskou.
Ač mě kniha nijak nezasáhla a téměř jsem necítila žádné emoce po přečtení, (Což není chyba knihy, protože konec byl mazec) Těšila jsem se na každou další stranu.
Měla jsem chvílemi nutkavý pocit dozvědět se, co s Erikem a Nat bude dál, což je podle mě skvělá vlastnost knihy.
Příběh se krásně vyvíjel, postavy byly opravdové a uvěřitelné a osudy smutné a tíživé.