Kam odcházejí sny přehled
Petra Fido
V šestnácti letech překročí Erik práh domu své tety Kiry v estonském městě Varakkai. Tam se setkává se sestřenicí Natalií tajemnou černovlasou dívkou, milující hru na kytaru, Nirvanu, kočky a nesnášející všechno, co se týká Erika. Mladík, poznamenaný psychickými problémy a závislostí na lécích, se postaví ruské mafii a sáhne si na dno, od kterého bude nesmírně těžké se odrazit.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Kam odcházejí sny. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (11)
Příběh se točí kolem osudu mladého Erika. Erik již jako dítě okusí násilí, kterého se na něm a jeho matce dopouští otčím. Naštěstí se pak dostane do dětského domova,
ze kterého si ho do péče vezme jeho teta. V tuto chvíli nám do příběhu vstupuje další důležitá postava. Sestřenice Natálie.
Natálie Erika nedokáže vystát, protože zjistí, že je závislý na drogách. Násilí od otčíma si vzalo svou daň a kromě závislosti na drogách je Erik závislý i na sebepoškozování.
Aby Natálie ušetřila svou matku tohoto zjištění, rozhodne se Erikovi od problému pomoci.
A zde příběh teprve začíná. Mladého sotva 17 letého Erika čeká seznámení s ruskou mafií, obchodem s bílým masem, vraždou ale i láskou.
Ač mě kniha nijak nezasáhla a téměř jsem necítila žádné emoce po přečtení, (Což není chyba knihy, protože konec byl mazec) Těšila jsem se na každou další stranu.
Měla jsem chvílemi nutkavý pocit dozvědět se, co s Erikem a Nat bude dál, což je podle mě skvělá vlastnost knihy.
Příběh se krásně vyvíjel, postavy byly opravdové a uvěřitelné a osudy smutné a tíživé.
Na to, že to byla autorčina prvotina, tak musím uznat, až na pár věcí, byla povedená.
Hlavní hrdina se potýká s mnoha psychickými poruchami, závislostmi a dalšími. Do toho nám autorka přihodila ještě ruskou mafii. No, možná toho bylo na jednu knihu trochu příliš. Kdyby autorka hlavnímu hrdinovi dala méně poruch a více je rozebrala do hloubky, asi by to ve výsledku bylo příjemnější pro čtenáře, kteří netuší jak se tyto poruchy projevují. I přes to všechno temno, se kniha nakonec četla moc pěkně.
Samotný děj plynul, až na pár míst, velmi hladce. Autorka se s hlavním hrdinou vůbec nemazlila a posílala ho z jedné akce do druhé. Až jsem ho občas litovala, že nemá pár minut klidu.
Samotný konec mě dohnal k slzám a poplakala jsem si. Možná jsem citlivá na takovéhle věci, ale moc se mě to dotklo a říkala jsem si, že to takhle prostě skončit nemůže.
Související novinky (1)
Poslední gambit, Kéž bys tu byl a další knižní novinky (46. týden)
12.11.2023
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Kam odcházejí sny v seznamech
v Přečtených | 21x |
ve Čtenářské výzvě | 2x |
v Knihotéce | 46x |
v Chystám se číst | 20x |
v Chci si koupit | 4x |
“Člověk by si měl vážit každýho malýho kousíčku štěstí, kterej zažije. Život se skládá jen z těchhle pidi kousíčků. Protože nikdo tady nejsme věčně.
Děj nás zavádí do Estonska. Hlavní postavou je Erik, který neměl pěkné dětství - nevlastní otec ho bil, byl matce odebrán a dostal se do dětského domova. V šestnácti si ho bere teta a tak má zase rodinu. V domě bydlí taky jeho sestřenice Natálie a jak brzy zjistí, nejsou si lhostejni. Nejen příbuzenský vztah, ale také to, že Natálie se má vdát za Luka, člena ruské mafie, jim situaci vůbec neulehčuje. Ale jejich láska je opravdu silná a tak se Erik rozhodne Lukovi čelit, ač ho to může stát vlastní zdraví.
Erik byl citlivý a hodně si bral věci k srdci. Rád se napil a kromě toho začal být závislý také na lécích. Trpěl spánkovou paralýzou a dalšími démony a nechybělo ani sebepoškozování - to všechno “díky šílenému dětství. Občas mu bylo ze sebe zle - uvědomoval si, jaké blbosti dělá a co vyvádí. Na druhou stranu byl odvážný a šel si za svým. Pitvání jeho stavů a pocitů mě neskutečně bavilo - pro mě byly popsány opravdu reálně.
Líbilo se mi, že příběh byl proložen deníkovými zápisky - Erikovými, ale i těmi od Natálie. Musím přiznat, že jsem čekala happy end, ale takhle to byl pro mě mnohem silnější čtenářský zážitek.
Malou výtku mám k používání ruštiny během některých hovorů - nebylo to tak časté, ale nebyla jsem si pokaždé jistá, jestli správně chápu význam. Nicméně jinak za mě hodně povedená kniha a o to víc se těším na autorčinu novinku.