Kam se bojí vkročit andělé

10.04.2024

Kniha príliš dobrá na to, aby som na ňu zabudol, ale nie dosť dobrá na to, aby som sa k nej ešte niekedy vrátil.
Príbeh je veľmi dobre vymyslený, ale spracovanie je príliš "anglické" v tom najhoršom slova zmysle slova. Chýba tomu rozprávačské umenie Dickensa, alebo skratkovitá invencia Virginie Woolfovej.
Po celý čas som sa pohyboval v pásme troch hviezdičiek, až záver to posunul na konečné, aj keď nesmelé štyri hviezdičky.
Nakoľko je to prvotina, dám ešte autorovi jednu šancu, ale takú tak trochu obozretnú...

07.08.2023

Román, na který jsem se dlouho těšila. Mám ráda onu citovou vyhrocenost doby, která se hezky otiskla do románu. Věta, kterou si musím uchovat do budoucna: "Vlak dorazil na nádraží Charing Cross a rozloučili se - on šel na jakési matiné, ona nakupovat spodničky pro obtloustlé chudé." (str. 97). Asi se mi vždycky budou líbit tady ty příběhy o míjení lidí, to je nadčasové.

12.03.2022

Pozoruhodná prvotina , která pomocí příběhu odhaluje cyničnost viktoriánské etiky, zvláště když konfrontuje Angličany s Italem Ginem. Závěrečné kapitoly jsou strhující, scéna koupání dítěte je opravdu dojemná. Skvělá kniha.

13.06.2021

Mé oči přitáhl název a můj mozek se nechal nalákat na suchý anglický humor slíbený v anotaci. Abyste neměli protažené obličeje jako já, trochu to přiblížím. Jedná se jednoznačně o tragický příběh. Úmrtí, sama o sobě hrozná (zde ještě hroznější kvůli okolnostem), jsou ale svým zobrazením jakoby nepodstatná a samozřejmá a slouží pouze tomu, aby se obnažily charaktery postav. Nahlédnete dost do jejich psychiky a opravdu netuším, jestli své sympatie věnujete namyšleným pohrdavým Angličanům nebo nezodpovědným impulzivním Italům; mně se to nepovedlo ani v jednom případě. A suchý humor vyschnul do mrtě. Takže oceňuji snad jen sociální kritičnost, satirickou ťafku do Angličanů a popis italské krajiny.

06.06.2019

Moje první kniha od autora a musím se přiznat, že si mě už od první věty podmanil. Vážné věci podávané se všudypřítomným jemným humorem, skvěle psychologicky zvládnuté postavy, trefné postřehy a zajímavé myšlenky, impresionisticky vykreslené italské historické městečko a jeho obyvatelé, zdůraznění protikladů mezi autentickým životem Italů a konvencemi svázaným životem Angličanů (byť, jak už tady někdo psal, lze autorovi vytknout značnou míru idealizace Italů). A přiznám se, že závěr mě překvapil, nečekal jsem až tak dramatické vyústění. Kdo má rád Dickense anebo z moderních spisovatelů Zadie Smithovou, pošmákne si i na knížkách od Forstera – je to tatáž „krevní skupina“.

28.11.2018

S autorovým postojom k spôsobu života Talianov sa nedokážem stotožniť. Forstera očividne fascinuje ich srdečnosť, neúzkoprsosť a neľpenie na konvenciách. Fajn, nič proti, žiť tak, aby človek nedajbože nepohoršil svoje okolie a teda bez ohľadu na vlastné pocity a priania neustále robiť, čo spoločnosť očakáva, je neradostná existencia. Lenže nejde iba o to, zbaviť sa zábran a pokrytectva. Užívať si život plnými dúškami a kašľať na to, či sa tým niekomu neubližuje, to mi nepríde nasledovaniahodné, skôr sebecké. A priznávať sa k svojim necnostiam (vypočítavosť, úplatkárstvo), akoby šlo o samozrejmosť, to má byť klad? Otvorenosť je chvályhodná, ale toto mi proste neimponuje.