Kam včely chodí spát
Fiona Valpy
https://www.databazeknih.cz/img/books/47_/477847/bmid_kam-vcely-chodi-spat-UBE-477847.jpeg
4
61
61
Kam včely chodí spát série
1. díl >
Je horké léto, slunce zlatí listy stromů, vzduch voní květinami a chvěje se bzučením včel. Stejné léto jako tenkrát… jenom mezitím uplynulo skoro osmdesát let! Je stejné léto jako tenkrát, ale jedna žena, Eliane, ví, že bude její poslední. A na to své nejkrásnější léto už jenom vzpomíná. Druhá, Abi, doufá, že se pro ni toto léto, strávené na venkovském zámku v divukrásné jižní Francii, stane novým začátkem. Je léto jako tenkrát a osudy obou žen se prolnuly…... celý text
Literatura světová Romány Pro ženy
Vydáno:
2020
,
Baronet
Originální název:
The Beekeeper's Promise, 2018
více info...
Přidat komentář
Pútavé a vzrušujúce čítanie, kde sa krásne prelína minulosť so súčasnosťou, história s fikciou. Ide tu o veľmi chúlostivý príbeh aj napriek preberaným témam.
Skvělé čtení. Opravdu krásný příběh o lásce, odvaze, zoufalství a beznaději, jak v současném, tak i v příběhu z minulosti. Dvě dějové linky se skvěle střídaly a diky kratším kapitolám se neztrácíte ani v jednom z příběhů. Za co jsem autorce opravdu moc vděčná je fakt, že nakonec setkání hlavních postav nevyústilo v odhalení jakéhosi příbuzenského vztahu. Ubralo by to v mých očích na reálnosti. Perfektní čtenářský zážitek za který autorce děkuji a určitě si přečtu i pokračování.
Další knížka, která se moc povedla. I když příběh se odehrává v nelehké době, tak i přesto je to moc pěkné čtení, které čtenáře vtáhne do děje.
Opět jedna z knih, které mě v poslední době tak baví číst, a sice taková, která má v sobě dvě časové linky, dva děje dvou silných žen, které se postupně propojí. Příběh " z minulosti" se mi moc líbil, doslova jsem vše prožívala s Eliane. Celkově na mě kniha velmi zapůsobila, navíc má krásnou obálku a také velmi krásný a obsahově výstižný název. Doporučuji.
Příběh Eliane se mi moc líbil, krásně popsaná krutá realita druhé světové války mně vyrazila dech.
" Život, to neznamená čekat, až se přežene bouře, ale naučit se tančit mezi kapkami deště."
Knížka Kam včely chodí spát byla pěkná,líbila se mi jak část současná,kde se dozvídáme,jak se Abi dostala do situace,že si nevěřila sebe samé,ale pak se dostala do zámku,kde se pořádali svatby a dozvěděla se o historií toho zámku.A pak ještě i část minulá,kde se Elaine,dívka ,která pracuje na zámku a tam pečuje o včely,se dostává do situace,kdy se musí rozhodnout,co musí udělat,aby se zachránili ve válce.Byla to pěkná knížka.
Tato kniha ve dvou časových liniích, nás provede osudovým příběhem dvou silných žen. S Abi se ocitneme v součastnosti a s Elaine,která žije v době okupace ve Francii.Kniha má moc pěknou obálku,dobře se čte ale konec byl takový na můj vkus urychlený.
U mě byl problém, že mě anotace nalákala na oddechové letní čtení, které nesplnilo moc mé očekávání. Navíc mám teď čtecí období, kdy se úpěnlivě snažím vyhnout tématu 2. světové války, která se zde objevila už snad ve 3. kapitole. Naštěstí byla líčena spíše v obecné rovině, žádné detailní popisy hrůz, takže jsem to nakonec dolouskala až do konce.
Líbilo se mi, jak autorka dokázala popsat francouzskou krajinu tak věrohodně, že jsem měla pocit, že tam opravdu jsem, ale to se stalo tak na začátku a na konci knihy.
Moc mi neseděl velký nepoměr obsahu kapitol Elianiných a Abbyiných. Abbyin příběh byl také velmi zajímavý a toužila jsem vědět víc, ale byl tak jen tak zestručněn do pár stran. Někdy byly Abbyiny kapitoly pouze na dvou stranách zopakování toho, co jsem předtím četla na 20 stranách u Eliane.
Kniha mi moc nesedla, ale to bylo spíše mnou a mým rozpoložením. Nechci tím říct, že není dobrá. Je to velmi zajímavý příběh, díky kterému se dozvíte, jak Francouzi vnímali 2. světovou válku. Stojí za to si ji přečíst. I z hlediska stylu psaní to byl příjemná změna od nespisovné literatury pro náctileté.
Zajímavý příběh dvou žen odehrávajíci se v různých časech, ale se stejným tématem osobní statečnosti, jejího hledání i nalézání.
Idylicky popsaná atmosféra léta a všech jeho vůní a v tom kraji vinných rév se ocitá rozpolcená anglická mladá žena Aby. V rodině Sary a Thomase na zámku Bellevue se dozvídá o osudu majitele a obyvatel sousedního mlýna za doby německé okupace,
tajném boji proti násilí, hladu a konečném krveprolití z nenávisti při odchodu německé armády. Obsažnější část o rocích okupace byla velice zajímavá, celkově celá kniha na mě působila velice pozitivně a mohu ji jen doporučit.
Obálka i název slibovali romantiku, ale té tam moc nenajdete... Jinak hezký příběh, který se dobře četl..
Kam včely chodí spát je moc hezký název pro knížku. Včely milovala i hlavní hrdinka románu Eliana, která se o ně s láskou starala. Příběh Eliany a její rodiny se odehrává v okupované Francii a je to příběh té obyčejné, každodenní odvahy, příběh o rozhodnutí zůstat věrný svému vlastnímu já i v těch nejhorších chvílích. I Eliana se svou rodinou to tak cítila a pomáhala své vlasti proti nepříteli. Ve stejném místě jen o více než sedmdesát let později sleduje čtenář životní osud Abi, která se také potýká s nemalými problémy a omyly. Abi věří, že léto, které tráví na venkovském zámku, se stane jejím novým začátkem.
Hezké čtení, knížka je příjemná, jemná oddechovka, která sice nenadchne, ale uspokojí a potěší svého čtenáře. Líbezná obálka zas potěšila moje oči.
Nemůžu říct, že se mi knížka nelíbila, ale je to takové rozvleklé a vlažné, i když ta válečná část měla pro svižnost příběhu dost možností, tak i dramatické popisy jsou spíš romantické.
Do středu vyprávění se dostávají osudové příběhy dvou žen, jenž oplývají silnou, nezlomnou vůlí. Eliane osud nadělil nelehkou okupační dobu a Abi despotického psychopata, ale obě dvě se dokáží se svým životem porvat a najít v něm naději i optimismus, který je vede za lepším životem. Fiona Valpy má neuvěřitelný dar vyprávění. Dojemný příběh napsaný s velkou něhou a jemností vás obklopí svým snovým kouzlem a čtenáři do něj zapadnou jako do toho nejlepšího snu své magické noci. Více v recenzi od Kniha za knihou.
Dějová linka z minulosti zde výrazně převládá a má mnohem více prostoru, než linie současná.
Život na francouzském venkově, kdy válečný konflikt je jen otázkou času byl velice dobře popsán, ten každodenní souboj mezi dobrem a zlem, mezi odvahou a strčením hlavy do písku, byl všudypřítomný a nikdo se mu nevyhnul. Naštěstí se v každé době našlo pár odvážlivců, díky kterým stojí zato se nevzdávat a bojovat a je třeba si z nich brát příklad. Tentokrát mě však mrzelo, že dějová linie se současnou hrdinkou Abi nedostala více prostoru, myslím si, že měla rovněž co nabídnout. Nicméně co mě opravdu mrzí na knize, je konec, který mi přišel trochu moc rychlý. Je to samozřejmě čistě můj subjektivní pocit, ale nemůžu se jej ani po dočtení zbavit. Nicméně příběh jako takový byl, až na ten uspěchaný závěr, velice pěkný a mohu jej doporučit jako takovou milou oddechovou záležitost v této hektické době.
Celá recenze v záložkách recenzí od Knižní střípky
Skvělá kniha, moc hezky napsaný příběh dvou rozdílných žen, jejichž životní cesty jsou popsané ve dvou časových liniích a až neskutečně propojené. Angličanka Abi Howesová rozbitá jak tělesně, tak duševně odjíždí s kamarádkou na ozdravný pobyt do jogínského centra na jihozápad Francie. Po procházce okolím se dostane až k zámku Bellevue, který spravují manželé Sára s Thomasem. Zůstává a dozvídá se o skoro osmdesát let starém příběhu Eliane Martinové, která žila s rodiči, sestrou Mireille a bratrem Yvesem u řeky ve mlýně. Pracovala na zámku, kde měla své úly a zahrádku, chodila na trh s přítelkyní Francine a romantické schůzky s Mathieuem, když se vše pro ni a obyvatele Coulliaku změnilo....
Pěkný čtivý román o životě dvou žen z různých dob, každá se svým vlastním trápením, hledají cestu životem. Jedna, aby přežila druhou světovou, druhá, aby našla cestu životem po špatné minulosti. Bylo to pěkné a bavilo mě to, nicméně mi zůstal pocit, že je kniha přiliš rychle ukončená a nedotažená. Takže za mě průměr...
Autorovy další knížky
| 2016 |  Láska po francouzsku |
| 2020 |  Moře vzpomínek |
| 2017 | Navždy po francouzsku |
| 2020 | Kam včely chodí spát |
| 2016 | Vánoce po francouzsku |
Mě se kniha líbila. Zase pohled na druhou světovou válku z jiné země, ač Němci se chovali všude stejně. Prolínání minulosti a přítomnosti mi nevadilo, nejprve mě příběh Abi moc nebavil, ale postupně se více odkryval a byl zajímavější. Ke konci mě moc nebavilo dlouhé popisování svatby, jinak se kniha četla pěkně.