Hyperion
Dan Simmons
Kantos Hyperionu / Hyperion série
1. díl >
První kniha hyperionského cyklu. Na planetě zvané Hyperion, mimo dosah zákonů Hegemonie Člověka, čeká bytost zvaná Štír. Někteří ho uctívají. Někteří se ho bojí. A někteří přísahají, že ho zničí. V údolí Hrobek Času se obrovské Artefakty s neznámým obsahem pohybují proti proudu Času. Štír čeká... V předvečer Armageddonu, kdy se celá Galaxie připravuje k válce, se sedm poutníků vydává na poslední Pouť na Hyperion, aby nalezli odpovědi na nevyřešené hádanky svých životů. Každý v sobě nese zoufalou naději - a strašné tajemství. A jeden z nich možná drží v rukou osud celého lidstva...... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 1996 , Laser-books (Laser)Originální název:
Hyperion, 1989
více info...
Přidat komentář
Kromě toho, že to je výborné scifi je to také nečekaně dojemné a lidské se silnými příběhy. Scifi tolik nečtu, ale tohle má přesah, stejně jako Duna.
(Hyperion je ale násobně šťavnatější a citovější. Duna je "chladná"....nepíšu suchá, to je jasný...u pouštní planety... :-D)
Kdyby psal autor červenou knihovnu, byl by mistrem dlouhodobých plantonických lásek až za hrob, sebezapření, tragické věrnosti, obětování se, očekávání a marnosti.
Budoucnostní technologie jsou používány velmi hojně a velmi věrohodně, tím myslím uvěřitelně a samozřejmě, včetně jejich záporných stránek, což může u citlivějšího čtenáře vyvolat jakési znepokojení, které se směrem ke konci knihy záměrně zvětšuje.
A když poutníci konečně stanou tváří v tvář Štírovi?
To se dozvím v dalším díle. Román končí v místě, kde je vše řečeno, pokračování mě zajímá, ale okraden se necítím.
Pro mě opravdu super knížka, chytila mě za srdce. Dostala jsem druhý díl, tak jsem si nejdřív koupila první a určitě je nechám v knihovně oba. Doporučuji i těm, kteří nečtou sci-fi a fantasy.
Uzasny a hlavne zajimavy postavy, propleteny bribeh, proste dokonalost! Na to jak je to dlouhe, tak se to cte na jeden ( ok, co pribeh to jeden ) zatah!
Po dlouhé době opravdu poctivé a velkolepé sci-fi. Kniha na mě pomrkávala z různých žebříčků nejlepších scifáren několik let a jsem rád, že jsem se k ní nakonec odhodlal. Díky tomu jak je celý příběh podán si na své přijde asi opravdu každý. Máme tu několik postav, které během putování vypráví své příběhy a každý je jakousi vlastní novelou v jiném sci-fi žánru. Je pravdou, že některé příběhy jsou lepší a jiné horší. Každý je ale propojen s ostatními a nápady se to v nich jen hemží. Popravdě ani nevadí, že příběh jako takový není v Hyperionu uzavřen. Konec funguje skvěle i když ho ponecháme čistě jen na naší fantazii. Podobně jsem to tak měl u Duny, která se dá brát jako začátek ságy i jako uzavřený příběh. Obávám se, že to v tomto případě stejně nevydržím a na pokračování se vrhnu co nevidět. Simmons odvedl opravdu skvělou práci. Hyperion si své místo mezi povinnou četbou každého sci-fi fandy opravdu zaslouží.
Jelikož se 5 hvězdiček snažím dávat jen opravdu výjimečným knihám, tak jsem zde dost váhal - v podstatě se jedná o seznámení s hlavními hrdiny, přičemž největší dobrodružství nás čeká až v Pádu Hyperionu. Nakonec jsem se rozhodl tedy pro nejvyšší hodnocení, bráno v potaz jako celek i s Pádem.
Zde jde o vyprávění příběhu sedmi poutníků (resp. jich své příběhy vypráví jen šest), kteří se v budoucnosti po r. 2700 dají dohromady na pouť za Štírem, Vládcem bolesti.
V průběhu různých vyprávění se postupně rozvíjí události a pozadí, kterému nikomu z přítomných jako celek nebylo známo... To je myslím naprosto skvělý způsob psaní knihy, celkem jedinečný v podobném rozsahu - dalo by se tedy říci, že se jedná o šest povídek plus jedna, která se vine a spojuje všechny zbylé příběhy.
Jedinou malou výtku bych měl, a to je zmínka "pořadatele výpravy" o tom, že mezi sedmi poutníky je jeden špión - s ohledem na životy poutníků, které musely být vcelku známé, to musel přesně vědět... Tedy takovéto "tajemství" mi přišlo účelové jen pro čtenáře.
Když jsem na tuhle knížku narazil poprvé, hned jsem věděl, že si ji budu chtít přečíst. Možná jsem měl trochu vysoká očekávání, takže mě dost překvapilo, když jsem po přečtení prvního příběhu neměl vůbec chuť číst dál. A pak se to samé opakovalo i u dalších. Ale jediní z toho plynoucí mínus je asi fakt, že jsem knížku četl asi měsíc. Jednotlivé příběhy byly někde mezi naprosto výborný a celkem ujde příběh. Ale spíš inklinovaly k tomu naprosto výbornému. Každý příběh vypravovala jiná postava a mnohdy ani nebyl z jejich života. Každý příběh byl úplně jiný, než předchozí a sám by dal za útlou knížečku. No, konečné slovo si ale asi nechám až k druhému dílu. Zatím však můžu říct, že jsem z knížky nadšený a na druhý díl se nesmírně těším.
Knihu Hyperion jsem našel v nějakém TOP sci-fi listu ever. ;-) Hodně čtenářů ji přirovnává k Duně (Frank Herbert). Inu, něco z něj má - rozlehlý propracovaný svět, spád a čtivost. Styl je ale krapet jiný - soubor šesti povídek, který pojí stejný cíl - navštívit záhadnou, lehce psychotickou bytost, Štíra, který jim má (snad) splnit přání. Je proto těžké hodnotit knihu jako celek, a proto napíšu názor na jednotlivé povídky.
Kněz, muž jenž hledal Boha - kvalitní antropo-etno-religiózní dílko. Spisovatel si dovedně hraje s otázkou víry i se symboly křesťanství a vzkříšení. "Bolest je znakem lidství." 85%
Voják, váleční milenci - military sci-fi se vším všudy. Kromě spousty akce, krve se dočkáte i silně erotických scén. Na mě až moc naturalistické. 40%
Básník - podle mě o tom, jak funguje showbyznys. Jak je těžké psát něco kvalitního, když chcete vydělávat a kam vás to dožene. Zajímavé. Hlavní postava mi byla lehce nesympatická svým bohémstvím a přístupem k ženám, ale chápu, že to k archetypu umělce patří. 40%
Učenec - tragický příběh o tom, jak nemoc dcery zasáhne celou rodinu. 85%.
Detektiv - kyberpunk jak vyšitý z Blade Runnera. Napínavé. 100%.
Konzul - hezký ekologicko-etnologický příběh o (ne)porozumění a kolonizaci. 90%.
Ještě pár procent přidat za kulturní odkazy a sečtělost autora. Snad si přečtu i něco od Keatse.
Takže je to takových 80%. Připravte se také, že vám první díl stačit nebude, protože děj je uzavřen až v díle druhém.
Takový sci-fi dekameron. Začíná trochu jako vtip: sejdou se konzul, básník, učenec, detektiv, voják, kněz a templář... a vydávají se na poslední pouť. Najít se zde dá opravdu všechno, co vás napadne a možná i něco navíc. Místy mi celý ten svět přišel trochu moc přeplácaný. Ale má skvělou atmosféru, funguje a nese mrazivé poselství. Pokračování si rozhodně přečtu!
Upřímně to nejkomplexnější co jsem v žánru Sci-fi kdy četla. Pochopit všechny detaily se mi většinou nepovedlo a ne všechny postavy dokážu snést. Kdyby celou knihu vyprávěl silenus, asi bych s ní zatopila. Můj oblíbený vypravěč je asi Kassad a Lamia.
Ovšem chování lidstva ve vesmíru, boj o moc a úmyslné ničení, to vše nás perfektně vystihuje. Proč ničit jenom jednu planetu, když můžeme dělat paseku v celém vesmíru, že...
A hlavně knihu nevzdavejte, pokud se v ní hned od začátku neorientujete. Autor vás hodí do vody vesmírné terminologie a reálií, ale vy se v tom naučíte plavat a čím víc čtete, tím víc všechno dává smysl.
Hyperion se hodnotí dost špatně. Budu opatrná, vyhnu se spoilerům. Velmi příjemné čtení - i přes svoji hloubku je kniha napsána srozumitelně a k věci, takže pokud se někdo bojí počtu stránek, myslím, že se bojí zbytečně. Zklamaný bude nejspíše ten, kdo čeká něco ve stylu Star Wars, nebo něco ve stylu Duny. Není to čistá akce, politizování slouží příběhu, takže žádné rodové manipulace či přetahování se o moc taky nečekejte. Ne že by tam nic z uvedených námetů nebylo. Je tam od všeho trochu a troufám si říci, že je to velice dobře vyvážené. Kniha dokáže rozesmutnit, napínat i překvapit. Konec je otevřený, ale když vím, že jde o 1.díl a děj se uzavře ve 2. díle, neřeším. Pěkná space opera, užila jsem si jí, těším se na druhý díl. Vlastně ani nevím, jestli je Štít zlý nebo hodný, nebo je zapotřebí nějakému jinému účelu? A tak to asi má být. O tom je celé čtení. O pochybách, rozhodnutích a činech.
Skvělé, skvěle, skvělé... má to spád, čtivé je to, dobrodružné, romantické taky trochu a místy i smutné. V knize jsou lety vesmírem, roboti, daleká budoucnost...pro milovníky sci-fi lahůdka. A o čem to je: Štír z planety Hyperion je mimozemšťan a ještě z budoucnosti a asi nemá moc rád lidi. Putuje za ním sedm vyvolených lidí, jejichž zivoty nějak souvisí s ním nebo s Hyperionem... Každý hrdina nám odvypráví svůj příběh a každý je jiný a jinak zajímavý...
U mňa žiaľ sklamanie! A to som sa ani dopredu netešil, skôr som len chcel koštnúť s kultu okolo neho vytvoreného. Možno to bolo spôsobené tým že už dlhšie som sf nečítal, no strácal som sa. Podľa mňa si autor neporadil s tak komplexným svetom ktorý načrtol. Čo je ale horšie, zle sa mi to čítalo. Štýl mi nesadol a tak som nebol schopný prečítať viac ako 40 stránok denné. Asi ma to nevtiahlo do deja, no prišlo mi akoby bol autor platený od slova. A teda tých zbytočných je tam dosť! Prišlo mi to trocha detinské! Akože o nič nejde. Vlastne zo začiatku mala kniha pôsobiť záhadne a postupne sa mali veci vyjasňovať prostredníctvom príbehov hlavných protagonistov, ale žiaľ efekt prichádza neskoro a to ho najviac oslabuje. Jednotlivé príbehy alebo dajme tomu poviedky majú kolísavú kvalitu. Úvodný príbeh kňaza sa mi páčil. Ide o objaviteľsko-mystický príbeh, no žiaľ spojitosť aspoň v tomto dieli s ostatnými príbehmi nemá. Príbeh vojaka je military sf, to znamená že ide o dlhé a pre mňa nudné opisy bojov, taktiky a arzenálu. Príbeh básnika bol asi top. Je veľmi humorný. Ide o životopisný príbeh umelca, no viac by sa mi páčil len ako historická freska. Ale kedže sa do nej nejakým spôsobom musel pričleniť Štír, začal som pociťovať nedostatok informácií, a strácal som záujem o hlavnú dejovú linku. Príbeh filozofa a jeho dcéry nebol nijak okúzľujúci, až obyčajný s využitím recyklovaného nápadu (pozor spoiler) starnutia pospátku. Ohľadne Štíra a Hrobiek času tiež narobil viac zmätku ako vyjasnení. Čo sa týka Hegemónie človeka (politické zriadenie v ktorom žijú postavi, a je založené na spojení planét prostredníctvom brán ktorými sa dá medzi nimi prechádzať) , som ani pri tomto pokročilom príbehu asi v polovici knihy nebol spokojný s vykreslením sveta. Snaď by sa žiadal nejaký kratučký historický náhľad. Príbeh detektívky je čistý kyberpunk, priemernej kvality, ale z o to klasickejším a (drobný spoiler) typicky žánrovým rozuzlením. To už mi začínalo byť jasné kam asi autor smeruje, ale celková zápletka mi tím prišla jednoduchá. Načo tá zbytočná melodráma okolo? Nevadí, ak je dobrý príbeh, tak zápletka môže byť klišé, lenže dejová linka stojí, zatiaľ čo sa utápam v konšpiráciách ktoré ma žiaľ nezaujímajú. Keď sa pustím do posledného príbehu je mi jasné že kniha sa už nestihne uzavrieť ako ucelená epizóda. Tak aj ja len dodám že táto poviedka o konzulovi bola skvelá, posunula dej aj obraz Hegemónie, a priniesla nové zápletky aj rozuzlenia,ale žiaľ neskoro. A aj keď som zvedaví čo bude ďalej, ešte som sa nerozhodol či pôjdem do pokračovania.
Po chladne Dune jsem dostal facku z budoucnosti, ktera me opet donutila zanr milovat. Simmons stvoril uchvatne, vrstevnate dilo, plne myslenkoveho prediva, utopie, antiutopie, lidskych strachu, te vecne rozervanosti lidske duse - zaroven vsak pro geeka naprosto uspokojive, s komplexnim vesmirem budoucnosti, mytologii, rezonujicim nazvoslovim a dostatecne intimnim pribehem vsech 6 hrdinu. Nevim jaky pribeh se mi libil vic? Desivy teologicky cestopis s kruciformy? Devcatko starnouci po zpatku? Trocha cyberpunku? Fascinujici cesta morem travy. Za Stirem, bohem, usmirenim, smrti, pokanim, vesmirnou valkou, budoucnosti. Kolosalni.
Neviem, koľko hviezdičiek dať... mám rozporuplné pocity po prečítaní tohto aj druhého dielu. Začiatok nijako chytľavý, potom, ako došlo na jednotlivé osudy postáv, to začalo byť dobré, zaujímavé. Na rozdiel od iných Simmonsových kníh som najprv nevnímala problémy s motiváciou postáv. Záhady pribúdali a pribúdali, ale prístup postáv k nim bol jasný a zrozumiteľný. Zhruba od príbehu Lamie toho na mňa ale začalo byť priveľa, motivácia posledných dvoch rozprávačov už išla akosi pomimo mňa, rušili ma nekonzistencie v uvedených údajoch, verše a sústavné odkazy na históriu (ani jedno nemám v beletrii rada).
Simmonsov svet je, podobne, ako v Ílione, síce pekne šialený, ale vážim si množstvo detailov univerza aj postáv, ktoré uviedol.
Jak se později ukázalo, tak celek Danovi moc nefunguje, ale jako sbírka příběhů - osudů je to místy geniální (některé jsem nasál, na jeden zátah, jako alkáč flašku:).
Eklektické majsterdielo sci-fi. Jasná štruktúra a pestrý dej knihy sú prispôsobené oddeleným dejovým líniám hlavných hrdinov, ktorí putujú na palube templárskej vesmírnej stromolodi na planétu Hyperion a cestu si krátia rozprávaním svojich životných príbehov, aby zistili, prečo boli práve oni vybraní na túto poslednú zúfalú púť za hrôzostrašným Škorpiónom. Od ich cesty môže závisieť osud ľudskej spoločnosti.
Cez jednotlivé príbehy protagonistov sa nám elegantne pred očami odvíja fungovanie vesmíru, v ktorom je dej zasadený.
Hyperion je strhujúci a zároveň melancholický, veľkovýpravný a zároveň komorný, šialený a zároveň smrteľne vážny, vášnivý a emocionálne vypätí, dobrodružný a konšpiračne politický.
Hyperion má podobnú štruktúru ako Chaucerove Canterburské poviedky, jednotlivé postavy rozprávaním svojich príbehov posúvajú dej dopredu a taktiež odkazuje na epické básne básnika Johna Keatsa.
Hyperion je však práve kvôli svojej štruktúre, rembrandtovskej temnosvitnej atmosfére a príbehom pútnikov taká imaginatívna a silná kniha, ktorá čitateľa plne pohltí. Kniha jasne predostiera hlavné žánre sci-fi, či je to duchovný dobrodružno-objaviteľský príbeh kňaza, military sci-fi v príbehu vojaka, katastrofický, mysteriózny a poetický príbeh básnika, tragický a zároveň hard sci-fi príbeh o otcovi, čo sa snaží zachrániť svoju dcérku v príbehu učenca, čistý kyberpunk ako vystrihnutý z Neuromancera v príbehu detektíva a príbeh o politike a láske, zrade a pomste so silným ekologickým odkazom v príbehu konzula. A to ani zďaleka nie je všetko.
Podmanivý príbeh s nezabudnuteľnou atmosférou demonštrujúci rôzne žánre vedeckej fantastiky.
Simmons je můj oblíbený spisovatel a Hyperion patří k tomu lepšímu, co napsal. Dobré sci-fi, a to Hyperion je, dokáže čtenáře přimět k tomu, aby se zamýšlel nad odvěkou otázkou po smyslu lidské existence.
Všechny příběhy byly zajímavé, já si oblíbila Básníka, protože mi připomíná postavy z románů Michela Houellebecqa - a pro toho já mám slabost. Básník ve čtenáři vyvolává ambivalentní pocity a pod jeho cynismem tuší bolest. Možná se mohl autor mírnit v některých až hyperbolických popisech jeho chování, občas to bylo na škodu.
Jinak nemám moc co vytknout, našla jsem jen jednu nesrovnalost - to, že má Kněz vrostlé kruciformy měl přece vědět jen Konzul, ale v závěru knihy je to všeobecně známá věc.
Rozhodně se těším na pokračování.
Kdysi jsem Hyperion již četl, ještě jako teenager a nějaký dojem na mě neudělal (oceňoval jsem tehdy spíše akci a napětí a další aspekty jsem v knihách neviděl). Ale na základě hodnocení jsem mu dal další šanci a stálo to za to. Jednotlivé příběhy se mi líbily, nejlepší ten kněze. Ještě musím přečíst pokračování, 5 hvězd si šetřím až podle toho.
Edit: Konečně jsem sehnal pokračování, tak čtu knihu potřetí, abych si připomněl postavy a přehodnocuji na 5*
Bravurní krasojízda - pětikilo stránek polknete jak malinu. Napínavé, hloubavé, lyrické, ale i svůdně kýčovité putování vesmírem a časem. Simmons mistrně ovládá fragmentární výstavbu děje.
Štítky knihy
space opera cestování časem osudy lidí invaze příšery, monstra Hugo (literární cena) vtiposcifárny Locus Poll Award (ocenění) sci-fi
Autorovy další knížky
2007 | Terror |
1996 | Hyperion |
2012 | Temné léto |
2010 | Hladové hry |
2010 | Kantos Hyperionu |
Třetí přiběh (básník), byl zcela ubíjející, nezáživný, a pak už bylo celkem náročné knihu vůbec dočíst. Zvlášt při představě, že jde o dilogii, a tedy že budu muset číst i druhou knihu, abych se alespoň něco dozvěděl... No, příště si musím víc rozmyslet, než koupím další "sci-fi bestseller posledních let".