Kantos Hyperionu
Dan Simmons
https://www.databazeknih.cz/img/books/56_/56632/bmid_kantos-hyperionu-kan-56632.jpg
5
239
239
První a druhá kniha hyperionského cyklu. Ke kolonizovaným planetám pod správou Hegemonie Člověka se blíží mohutná invaze Vyvrženců, kdysi obyčejných lidí, nyní proměněných pro život v hlubinách vesmíru. Nadcházející válečný konflikt hodlají využít ke splnění vlastních cílů manipulativní umělé inteligence Technojádra, jež se vymkly veškeré kontrole. V předvečer zkázy se sedm poutníků vydává na odlehlou planetu Hyperion k otevírajícím se Hrobkám času, tajemným artefaktům neznámé funkce, a na své pouti Mořem trav si vyprávějí podivuhodné příběhy. V cíli jejich dlouhé cesty je očekává smrtonosný Štír, legendární vraždící stroj, anděl smrti, jenž by mohl jednomu z nich splnit nejvroucnější přání, ačkoli ostatním patrně věnuje pouze krutou smrt. Tam, kde se hroutí mocné vesmírné impérium, bývá však jen zřídkakdy vše, jak by se zprvu mohlo zdát. V pozadí dramatických událostí zuří mnohem důležitější bitva. Bitva o spásu lidské duše. Kantos Hyperionu, společné vydání dříve samostatně publikovaných románů Hyperion a Pád Hyperionu, je plným právem považován za jedno z nejdůležitějších děl v historii moderní science fiction. Mohutná freska překvapivého budoucího vývoje lidstva doslova bere dech a zanechává čtenáře v úžasu nad přívalem nápadů a mistrovstvím slova jednoho z nejtalentovanějších spisovatelů současnosti.... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 2010 , Laser-books (Laser)Originální název:
Hyperion, 1989
více info...
Přidat komentář
)bylo načase vepsat sem něco hodného Simmonsova díla; šklebíc se proto omlouvám, jsa utržen, však nevinen, to smýk mnou tak mistr Dan, poperte se prosím níže s tím, patos prázdně nevrším(
Ó, zpěvy Hyperionu, jak ve svém osamění, nedostižnosti, bloudíte, hřmíte a sténáte síněmi svého pyšného dómu. Monumentální kázeň i báseň, držená nikomu a všem, z pod z nebes sklenutým obloukem. Mýtus vyvěrající z nejryzejší posedloti krásou, šípem proťatou pravdou. Delírium, přelud, konečné stádium?
Rozhodně. Mám ale pocit, že pro jejího autora i autoterapie jako blázen; vůbec nepochybuji že se Simmons v mukách vlečení pomyslného kříže Hyperionu, orajíc jeho tunovým koncem klikatou brázdu v zemi, potácel na hranici šílenství...a hrozně lil...ale vrcholu své Golgoty došel a tam se, očím na věčnost, dost nesmazatelně přibil; démonický, devítisetlistý květ, zmrzlý výbuch barev, v lesku jehož ostrých fazet se lze ztratit než řekneš jed a já si vlastně ani po po druhém uštknutí nejsem jist, čím chce být...
...dobrá, mám podezření a vím na jak směšně křehký led se jím pouštím, ale co už, dupnu na něj; chce být...životem? Ne fotografií, preparátem, ale jeho nejskutečnějším možným, protože překypujícím, neobjektivním, surovým a nutně pokřiveným vnitřním odrazem?
Většina umění, i když by právě to mělo být jeho nejvýsostnější devízou, duši z kůže řádně stáhnout neumí. Simmonsovo jo.
Pět Ema mele maso hvězd *****
PS: A aby toho nebylo málo, tak se mi k ránu do zmoženého vědomí, kdy Konzul svou zpovědí završil první knihu kantosu, prodrala z na pozadí celou dobu tiše hrajícího playlistu jiskra zpěvu tohohle https://www.youtube.com/watch?v=FCFirtSvhnk...což mě nejen v kontextu textu sťalo a ten den už jsem jen němě bděl. Jedna z mých nej knih a při tom, krčíc rameny, vlastně nevím, komu bych jí doporučil. Zkuste...a třeba taky uvidíte.
Toto dílo amerického spisovatele,pro mě dřív neznámého,Dana Simmonse mě úplně pohltila,ikdyž jsem myslel,že tolik stran prostě nedám,ale opak byl pravdou.Zde se tento super spisovatel mystrovsky ujal tohoto tématu a potěšil mě jak krásně popisuje budoucí vývoj lidstva.Super
Velké, výpravné a nápadité. Budoucnost bude divoká a exotická. Takové vyprávění o vyprávění a vypravěčích shrnující staletí objevných cest a sci-fi literatury.
Jsem moc ráda, že jsem měla tu čest si tuto dvoj-knihu přečíst. Mistrovské dílo. Věřím, že se k ní jednoho dne opět vrátím.
Toto bolo výborné sci-fi utopené pod nánosom nehorázneho balastu úplne zbytočných slov, ktoré príbeh zakrývali. Zoškrtať všetky náboženské úvahy, poriadne preriediť básnikovu líniu a ušetrilo by sa minimálne 200 strán, ktoré príbeh nikam neposunuli. Z počiatočného nadšenia nad skvelým príbehom, ktorým Hyperion je, sa toto zmenilo na zúfanie v jeho polovici a priznám sa hoci nerád, tak som veľmi veľa častí len-tak očami preletel, aby som sa dostal k dejovej linke, ktorá mala niečo spoločné s príbehom o pútnikoch. Nebyť týchto zbytočných cca 400 strán, bolo by to super. Takto vo mne zostáva pocit, že autor zahubil niečo výnimočné. Veľká škoda. O tom, že to bolo čitateľské utrpenie svedčí fakt, že knihu som čítal takmer mesiac, nezaujala ma, teda jej druhá polovica, ktorá sa volá Pád Hyperionu - je to naozaj pád a to do priepasti.
Tak tedy..,
K nevydržení nudná a přemoudřelá čtvrtá část ve mně nechala takovou pachuť, že mi zkazila dojmy i z první knihy, u níž, tedy v nejlepším, měl autor přestat.
První díl byl zajímavý různými pojetími vyprávění, příběhy byly samy o sobě zajímavé, napsané poutavě a protknuté emocemi tak, že hnuly i se mnou coby cynikem par excellence.
Druhý byl obyčejnou nastavovanou vodou, nicneříkající výplní. Zkrátka suchopárně faktografickou trýzní. Závěr knížky překotným pokusem to všechno zdánlivě smysluplně uzavřít a nadto přehlídkou patosu.
Třetí byl příjemným překvapením. Střídající se vyprávění dvou stran - prchající a pronásledující, u nichž si člověk není jistý, komu vlastně držet palce a jejich eskapády na rozličných světech připomínající road-movie.
A nakonec? ...se série úchýlila k parodii na sebe sama. K uzoufání roztahané nudné popisy, absence napětí, opakovaná zázračná řešení bezvýchodných situací a jako bonus nevysvětlení zásadních otázek, kvůli odpovědím na něž čtenář v tom utrpení vydržel.
Je mi líto, že to musím říct nahlas, ale Císař je nahý.
Tak jsem tu opět za exota a co se všem líbí, mě přijde dlooooooouhé, nudné, bez napětí, bez akce. Jakštakš dva příběhy se nechaly přečíst bez přeskakování, jinak jsem nudou trpěl docela solidně, až jsem si knížku stáhl do mobilu a pokračoval jen v těch situacích, které byly ještě horší. Moc jich ale nebylo :-( No... pro budoucí čtenáře.... kdo zjistí, že je na stejné vlně, tohle bude průser...
Kantos Hyperionu jsem četla už/teprve podruhé a popravdě dojem z prvního čtení se mi v paměti smrskává na trapné a pro Simmonse sprostě neuctivé "líbilo se", tak jsem se rozhodla tentokrát pro trochu hlubší rozbor a alespoň o některé myšlenky z něj se zde podělit. První částí jsem byla naprosto nadšená. Kdyby kniha pokračovala v podobném duchu (a příběh by ani zdaleka nemusel být tolik rozveden), se spokojeností bych mohla říci, že jsem našla jedno z nejlepších literárních děl. Ale... Druhý díl trpěl podle mého mnohem větší entropií než díl první a já tak trochu trpěla s ním. Možná je to částečně mou vlastní neschopností pojmout celé rozuzlení, možná je to únavou, kterou jsem už za půlkou knihy docela znatelně pociťovala, možná i faktem, že sci-fi mi není až tak blízké. Přesto se však považuji za poměrně zkušeného čtenáře, který zabrousil do spousty žánrů a přečetl i delší knihy, takže bych Kantos závěrem zhodnotila tak, že druhá část mi prostě nesedla. Někteří se mnou budou nejspíš souhlasit, že co se týče závěrů a pointy, Simmons má v tomto ohledu ještě rezervy, a kdoví, jestli bude schopen někdy tuto část svých čtenářů uspokojit tím, že se zlepší. Ale přesto (kolikrát jsem tohle již řekla?) ho mám ráda a s nadšením očekávám vždy každou další jeho knihu. Také vím, že se ke Kantosu v budoucnu zcela jistě ještě vrátím. Tedy pokud mě například zítra nesrazí autobus :-) A už teď se můžu svěřit i s tím, že mě Štír navštívil ve snu. Nejednou.
Změnil jsem názor, dávám za 5. Legenda, třeba to někdy zfilmují, ale už to nebude jako v mé hlavě když jsem to četl.
Simmons je geniální vypravěč (a je jedno, jestli zrovna podává sci-fi nebo třeba detektivku) a minimálně první dva díly série jsou super. Pak kvalita trochu slábne, ale pořád tak, aby to do sebe člověk narval skoro pod tlakem.
Cyklus o Hyperionu je úžasný. Přečetl jsem ho už kompletně dvakrát a klidně bych si to zopakoval ještě jednou. Úchvatné a zajímavé čtení.
Autorovy další knížky
| 2007 |  Terror |
| 1996 | Hyperion |
| 2012 | Temné léto |
| 2010 | Hladové hry |
| 2010 | Kantos Hyperionu |
Kritický dodatek. Bacha SPOILERY.
Při zpětném pohledu, po opadnutí vášní, na mě teď z pod omamných závojů Kantosu jasně cení zuby lebka jménem hegemonie (velice doporučuji alespoň kratičkou charakteristiku na https://cs.wikipedia.org/wiki/Hegemonie ) respektive dosti odmítavá studie všeprostupující metody mocenského nátlaku (a jeho duševně destruktivních důsledků) jak uvnitř kultury (zde je navíc palčivost této otázky vyostřena přidanou vrstvou UI hegemonie, v jejíchž plánech lidstvo nevědomky nabylo role pouhého hostitele/přenašeče hlavní informace) tak vně, kam daná kultura expanduje. V podstatě souhlasím. Rovnováha udržitelné pospolitosti a míry užití nátlaku je hlavní výzvou lidstva.
Co však mrzí, je absence hlubší úvahy nad alternativou. Zde konkrétně „Vyvrženců“, kteří sice v letmém náčrtu působí zajímavě, při pohledu bližším jsou ale víc zbožným přáním, než nějakým přesvědčivě funkčním celkem. Jejich anarchistický, vysoce experimentální a krajně distribuovaný společenský charakter vůbec nekoresponduje s podmínkami jejich bytí. Jistě, nacházejí se mimo „globalizující“ vliv hegemonně uniformního myšlení, což teoreticky skýtá prostor jinakosti. Zároveň se ale v holém existenčním strachu ukrývají, žijí a množí v oprávněnou paranoiou nasáklých, umělých a přelidněných strukturách, z nichž nemají kam utéct; vzorový recept na ideologicko sektářský, vězeňsko uniformní koktejl jako blázen. „Jejich“ duševní realita by, obávám se, byla ve skutečnosti ještě zatuchlejší, než ta hegemonní. Nikoli naopak.
Závěrem nastíněná představa, že by po rozpadu inter-planetární hegemonie nedošlo k soupeření o vliv na úrovni „pouze“ planetární, je tak romantická, že jí ani vážně brát nemůžu...ale beru, nějaké katarze se mi žádá.
PS: Co se jednoho ze základních pilířů hegemonie týče, totiž médií, tak bych možná jeden návrh, v souvislosti se současností, měl; uklohněte nám prosím, geekové z Anonymous, nějakou torrentí appku, hezky i se strojovým překladačem, jež by poskytovala „paralelní“ zpravodajství; každá větší, mezinárodním tagem označená událost by se k nám automaticky dostávala nahlédnuta z více extrémů. I když co já vím, nepomohlo by to spíš opačnému procesu; totiž snazší expanzi hegemonního myšlení ven? A bylo by to vůbec na škodu? Není nakonec ta „naše“ Hegemonie (která sice nepopiratelně kulturně válcuje, zároveň je ale schopna sebekritiky a až překvapivě značné integrace „cizorodého“, jenž jí tak přeci jen mění zevnitř) tím nejmenším zlem? Je Síť ve výsledku opravdu jen sterilizací myšlení a různosti?