Pád Hyperionu
Dan Simmons
https://www.databazeknih.cz/img/books/39_/391522/bmid_pad-hyperionu-Dtj-391522.jpg
4
470
470
Kantos Hyperionu série
< 2. díl >
Mezihvězdná válka mezi Hegemonií člověka a kdysi lidskými Vyvrženci započala. Poutníci na dlouhé cestě za Štírem odvyprávěli své příběhy. Došlo i k odhalení totožnosti zrádce, jenž se měl mezi poutníky nacházet. A po úžasné expozici se začíná rozvíjet neméně mimořádná vize budoucnosti. Vypravěčem našeho příběhu je Joseph Severn, uměle vytvořený „kybrid“, který nás jedinečným způsobem provází všemi vrstvami příběhu. Joseph vede soukromou válku s Vrchní administrátorkou Hegemonie Meinou Gladstonovou a zároveň udržuje telepatické spojení s poutníky na planetě Hyperion. Prostřednictvím střídajících se perspektiv díky němu sledujeme osudy členů nám už dobře známé skupiny a spolu s tím se před námi odvíjí naplnění všeobjímajícího osudu lidstva jako takového. Pád Hyperionu je velkolepé dobrodružství s nemalým myšlenkovým přesahem. V rámci fascinujícího příběhu zkoumá problematický vztah mezi lidstvem a jím uměle stvořenými inteligentními bytostmi, přemítá o složitých otázkách morální a etické zodpovědnosti a nabízí poutavou výpověď o zásadním významu empatie a lásky, hodnot, jež jsou „vetkány do vesmíru stejně pevně jako gravitace“. Stejně jako jeho předchůdce a dvojice pokračování o Endymionovi nadchne své čtenáře takřka na každé stránce.... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 2018 , Argo , TritonOriginální název:
Fall of Hyperion, 1990
více info...
Přidat komentář
Doma na stole mám tři knihy. To a Dallas 63 od Kinga a Pád Hyperionu od Simmonse. Někdy od loňského podzimu. Vždycky se na ty tři knihy podívám a řeknu si: "Ne, ještě není správný čas." a pustím se do nějakých povídek nebo hubenější knihy. Nějak jsme zleňivěli, co Vílko? Našla jsem to a pustila se do jedné z nich. Na otázku: "Co jsi dělala loni v létě?" mám jasnou odpověď: "Četla jsem Hyperion." A na otázku: "Co děláš tohle léto?", je odpověď: "Čtu Pád Hyperionu a tajně doufám, že jsem nezapomněla, o čem byl první díl." Ale v pohodě. Nejenže je Simmons grafoman, on je navíc vážně hodnej spisovatel. Kniha je totiž psaná, že začíná ještě v ději první knihy, takže jenom párkrát zazvonil zvonečkem a já byla zpátky v ději. Děkuji! Posílám velké mlask!
A teď k tomu hlavnímu. Nemám ráda vyprávění v přítomném čase. Ale tady to sedělo právě použitím během snění Severna, během kterého vidí cestu poutníků. A hezky nám pomůže vzpomenout si. Pokud nepomůže ani tohle, doporučuji přečíst jedničku znovu ;)
Je tady navíc hodně politiky a to není překvapivě vůbec únavný. Vlastně je to napsaný moc hezky.
V druhé části knihy je vyprávění zase trochu jiné a už jsme přímo s poutníky. Takže jo, jde se víc do hloubky a je to celé mnohem svižnější. A dost jako scenář mexický telenovely. Nikdy se nelučte s nikým, kdo umře. Třeba se vrátí. No, a nebo raději jo, třeba se už nevrátí. Ale dál ani slovo!
Napíšu už jenom to, že v téhle časti jsem byla napnutá jako kšandy. Moc se povedlo.
V třetí části se zase vracíme k Severnovi. A musím uznat, že mi až tam došlo, že mi náš zvláštní vypravěč chyběl. Takže jo, postava super. I s potvrzením...
A díky vrácení střídání vyprávění to zase chytlo jiný rytmus. Protože tady je to vážně akční!
(Vlastně nechápu, jak mohl Simmons napsat na tolik stran tenhle děj. Nemyslím obsah, ale to jak to napsal. I když ten obsah byl napsanej tak dokonale, že by to už takhle dali už jenom dva další autoři. (Kdo mě už zná, ví kteří to jsou.) A ani mi nevadilo, že se války samotné nezúčastníme přímo.)
Trochu jsem přemýšlela, co je lepší. Číst dva díly zvlášť nebo si přečíst Kantos Hyperionu. Možná jsem si čtení užila právě o to víc, že tam byla ta roční pauza :)
Navíc jsem si knihu šetřila a užívala vždy po troškách po večerech. Dokonalé. Moc děkuji!
Důstojné pokračování, ale místy jsem se ztrácel a ani děj mě neoslovil, tak jako v první knize. Místy je kniha skvělá, na druhou stranu jsou tu i slabá místa.
Po čase jsem se opětovně přesvědčil, jak je ta kniha skvěle a chytře napsaná, dokonce snad ještě lépe než první díl Hyperion.
Jediná má drobná výhrada se týká nadšení Američana Simmonse vším anglickým (básníci Keats či Yates, návyky, královská rodina, přízvuk). Trochu jako když jsou v "Lásce nebeské" nádherné americké slečny u vytržení z neatraktivního londýnského lůzra, a to pouze zásluhou jeho anglického původu. Ve filmu je to úsměvná nadsázka, ale Simmonsův nekritický obdiv Anglie působí opravdově.
Je to super, staří známí se vrátí a s nimi i démonický Štír. Ovšem oproti jedničce to postrádá ten cílevědomý tah na branku a trošku moc přeskakuje od příběhu k příběhu. I tak je to ale slušná kvalita.
Čekal jsem, jak se to vše zakončí, jak dopadnou jednotliví hrdinové... a na jednu stranu jsem byl nadšen na stranu druhou jsem byl zmaten. Děj trochu už pokulhával a v těch myšlenkách a časových rovinách jsem se trochu ztrácel.
Opět kvalitní četba. 4 hvězdy zejména proto, že první díl se mi líbil více, byl takový rozmanitější.
Oproti poklidnějšímu prvnímu dílu se v této části události daly do pohybu docela svižným tempem. Každý z poutníků má svůj úkol i osud, a většina věcí a událostí se začíná vyjasňovat a navzájem do sebe zapadat, a to až do velkého finále. Opět oceňuji skvěle vymyšlené světy i popis technických vymožeností se všemi důsledky na lidskou společnost. Krásný a zajímavě vymyšlený příběh však trpí místy zbytečnou rozvláčností a rozbředlostí. Prostě občas seškrtat pár odstavců, někdy i stránek a bylo by to u mě za pět hvězd.
To byla jízda... Po pomalejším, rozvážně vyprávěném Hyperionu přišel nářez. Nemohl jsem se odtrhnout a vždy když se pospojovaly nějaké indicie z obou knih, jsem byl fakt literárně šťastný. Je to jedna z knih, kde jsem přečetl i údaje o vydání knihy a po přečtení úplně všech písmenek jsem sundal papírový přebal, jestli tam někde není ještě něco (není). Je to jedna z knih, které musíte číst, musíte mít, musíte znát.
A moje pocity po přečtení celé dilogie se naprosto shodují se slovy Petera F. Hamiltona, který napsal předmluvu. "Těm z vás, kteří budou číst Hyperion poprvé, závidím objevování, které mají teprve před sebou".
Dokonalé!
Náherné rozzuzlení příběhu poutníků. Vysoký filozofický přesah. Komplexní, jedinečný příběh. Čtivé, napínavé a velmi složité a mnohavrstevnaté. Doporučuji těm, kteří hledají sci-fi, které není jednoduché ani hloupé.
Musím souhlasit s tím, že zvláštnímu fantasknímu pojetí této space opery a přesahu do různých žánrů svědčila spíš povídková poloha první knihy než románová poloha té druhé. Pro mě tam bylo snad o třetinu textu více, než bych potřeboval pro to, abych si děj řádně užil. Tak třeba moderně veršované promluvy jedné z umělých inteligencí byly pro mne utrpěním - první chvíli mě bavilo hledat v tom nějaký obsah sdělení, ale když se do toho začaly motat ještě původní Keatsovy básně, byl jsem ztracen. Podobně jsem na tom byl s tehdy populárním popisováním kyberprostoru coby vln a dálnic a staveb - kvůli tomu jsem už v devadesátých letech měl problém s Gibsonovým Neuromancerem. Pořád jsou zde ale fascinující pasáže, které patří k tomu nejlepšímu, co se dá ve sci-fi najít. Kupříkladu závěrečná pravda o útoku vyvrženců a následná destrukce všech portálů mě i při třetím čtení málem shodila z postele. Celou dobu čtení jsem osciloval mezi třemi a pěti hvězdami a tak nakonec dávám průměrné čtyři a 80%.
Simmonsův spisovatelský um je požehnání letošní karantény :-D
A teď vážně - první díl byl prostě první, a zůstane mou srdeční záležitostí. Ale ani tady nemohu dát méně než 5 hvězd; Hyperion a jeho Štír jsou prostě výjimeční.
Pozn.: Na konci děje jsem si připadala jako při dočítání Herbertovy Duny...je tam přesah, u nějž si nejsem jistá, jestli mu kdy dokážu plně porozumět.
Naprosto souhlasím s Weny.
Lepší děj než v prvním díle, ale vzhledem k neustálému přeskakování trochu chaotické.
Postavy mizí a objevují se a pak zase zmizí, anebo hůř, a za pár stránek už tam zase jsou a člověk se v tom přestává orientovat.
Na konci si říkáte, co to jako je?, jak jako?, proč?, co? .
Další díly už v plánu nemám.
Do Simmonsova propracovaného universa jsem se vrátil po mnoha letech a stále mě nepřestává udivovat. Při čtení už mi sice nepadala brada ze všech potenciálních forem světů lidstva, technických vynálezů a filosofických úvah tak jako u předchozího dílu, ale volnějším tempem jsem si vychutnal mnohem více vrstvený příběh, který uzavírá cestu poutníků ke štírovi a rozhodne o osudu existence hegemonie člověka. Kantos Hyperionu je vyváženou směsicí žánrů s obrovským intelektuálním přesahem, který ovšem nikomu nenutí. Z mého pohledu se právem řadí ke klasice science fiction.
Tato kniha byla slabší než první díl Hyperionu, proto jen 4 hvězdy. Celou první půlku knihy se postavy motají kolem časových hrobek, ale přibližně od druhé poloviny kniha nabere spád - Technojádro, válka s vyvrženci, cesty napříč časem z budoucnosti, podzemní tajemné labyrinty, kruciformy. Osobně bych nejspíš doporučil tady čtení Kantos Hyperionu ukončit a s dalšími dvěma knihami nepokračovat.
Ani si netroufnu odhadovat, jak dlouho tohle zabralo napsat. U prvního dílu jsem si myslel, že události, jako zmizení Heta Masteena, kdy po něm zůstala krev, která ani nebyla jeho, jsou záhady, které mají za úkol přinutit čtenáře myslet si, že štír je možná opravdu skoro až bohem, že může dělat nadpřirozené věci a podobně, ale jak jsem se prokousával příběhem, ta komplexnost a zauzlovanost příběhu, všechny ty díry v něm a a na první pohled nadbytečné odbočky do sebe začaly zapadat a začaly vytvářet jednotný ale přitom naprosto nepředvídatelný příběh.
Tohle je jedna z těch knížek ,které by svým rozsahem a přesahem byly kultovní snad i kdyby se lidem nelíbily.
Super kniha, uzavření 1. dílu. Předpokládám, že ten kdo četl první knihu si přečte i tuto, čili komentáře netřeba ????
Naprosto souhlasím s předmluvou od J. Scalziho. Hyperiona byl skvělej a originální svým konceptem, ale až v Pádu Hyperionu se nám rozehrává ta pravá šachová partie. Naprosto dokonalé, dechberoucí a mnohovrstevné. Prostě Dan Simmons :)
Musím dát plný počet, ale "druhý Hyperion" za tím prvním o chlup zaostává. Příběhové linky v prvním díle vyprávěné za sebou se nyní odehrávají paralelně, děj se dále komplikuje a katarze na konci knihy nechybí, ale...
Ne, kecám, je to bomba, jsem jenom zhýčkaný předchozím dílem, poprvé je prostě poprvé. Už navždy.
Co k tomu říct, asi trochu rozpaky.
Čekal jsem že druhý díl bude daleko větší jízda, namísto toho jsem ale hlavně v první polovině docela často zíval. Přišlo mi to hrozně natahované, překombinované, plno zbytečných odboček atd. Ke konci to sice dostalo trošku drajv, ale bylo to pořád někde v poměru 20 stran vynikajících, 80 stran vaty. Přesto dávám aspoň ty tři hvězdy, těch 20 stran se mi totiž vždycky hrozně líbilo, ale pak jsem musel přetrpět těch 80...
Celou dobu jsem měl na jazyku jedno přirovnání, které mám z nějaké knížky, totiž "deset kilo srágor v pětikilový tašce". Na celou knihu se to rozhodně aplikovat nedá, to bych jí křivdil, není vůbec špatná. Ale na tu utahanou a překombinovanou část tohle přirovnání sedí.
Autorovy další knížky
| 2007 |  Terror |
| 1996 | Hyperion |
| 2012 | Temné léto |
| 2010 | Hladové hry |
| 2010 | Kantos Hyperionu |
"Může hrát Bůh se svým vlastním výtvorem hru, který by za to stála? Může hrát se svým vlastním výtvorem hru, která by za to stála, jakýkoli tvůrce, i s omezenými schopnostmi?"
Neskutečný, Hyperion mě opravdu oslovil - formou i obsahem, ale teprve Pád Hyperionu mě dostal do kolen. No - zkrátka - kde najdete umělou inteligenci, která komunikuje v kóanech?
"Sanšo kdysi řekl//
Když někdo přijde
vyjdu abych se s ním setkal
ale ne kvůli němu\\//
Koke řekl//
Když někdo přijde
nevyjdu\\
Když vyjdu
vycházím kvůli němu"