Pád Hyperionu
Dan Simmons
https://www.databazeknih.cz/img/books/39_/391522/bmid_pad-hyperionu-Dtj-391522.jpg
4
456
456
Kantos Hyperionu / Hyperion série
< 2. díl >
Mezihvězdná válka mezi Hegemonií člověka a kdysi lidskými Vyvrženci započala. Poutníci na dlouhé cestě za Štírem odvyprávěli své příběhy. Došlo i k odhalení totožnosti zrádce, jenž se měl mezi poutníky nacházet. A po úžasné expozici se začíná rozvíjet neméně mimořádná vize budoucnosti. Vypravěčem našeho příběhu je Joseph Severn, uměle vytvořený „kybrid“, který nás jedinečným způsobem provází všemi vrstvami příběhu. Joseph vede soukromou válku s Vrchní administrátorkou Hegemonie Meinou Gladstonovou a zároveň udržuje telepatické spojení s poutníky na planetě Hyperion. Prostřednictvím střídajících se perspektiv díky němu sledujeme osudy členů nám už dobře známé skupiny a spolu s tím se před námi odvíjí naplnění všeobjímajícího osudu lidstva jako takového. Pád Hyperionu je velkolepé dobrodružství s nemalým myšlenkovým přesahem. V rámci fascinujícího příběhu zkoumá problematický vztah mezi lidstvem a jím uměle stvořenými inteligentními bytostmi, přemítá o složitých otázkách morální a etické zodpovědnosti a nabízí poutavou výpověď o zásadním významu empatie a lásky, hodnot, jež jsou „vetkány do vesmíru stejně pevně jako gravitace“. Stejně jako jeho předchůdce a dvojice pokračování o Endymionovi nadchne své čtenáře takřka na každé stránce.... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 2018 , Argo , TritonOriginální název:
Fall of Hyperion, 1990
více info...
Přidat komentář
I když byl druhý díl psán trochu jinou formou než díl první, kvalitativně byly oba z mého pohledu velmi vyrovnané. První díl se mi zdál trochu více fantasy, především díky nosné dějové linii, tj. skupině různorodých poutníků plahočících se přes překážky ke svému cíli - tajemnému Štírovi. V druhém díle došlo více na techniku - brány, kosmické lodě, umělé inteligence, technojádro. Proto druhý díl byl mému vkusu o malý kousek bližší. Autorovi rozhodně nelze upřít velkou fantazii a hlubokou studnici nápadů, i když jsem si občas říkal, že by s nimi alespoň trochu mohl šetřit a nechat tak více vyniknout samotnou dějovou linku.
Téhle knížce se nedá upřít nedostatek děje, ani že by neměla filosofický přesah. Obojím přetéká. Chci říct, jde o spletenec překotných akčních částí, kde se furt do něčeho střílí a někam běhá, a užvaněných pasáží a politiky, a do toho kyberpunkové duchařiny s mysticismem.
Sice tu stále jsou hrdinové z Hyperionu, ale poté co několikrát při tom jejich přebíhání mezi Hrobkami času zdánlivě umřou a pak se zjistí že stále žijí, jsem o ně tak nějak ztratila zájem, ostatně stejně jako o všechno ostatní v knize. Prolistovat a přelétnout zrakem se to dalo, číst ne.
Musím říct, že druhá část mě bavila o něco více. V první jsme si představili jednotlivé postavy a pochopili svět.
V této knize válka mezi Hegemonií a Vyvrženci takřka vře a zoufalství hlavních vůdců je na místě. Většina postav je prostě božích, hlavně samotný John Severin a samozřejmě obávaná bytost, Štír. Dočkáme se tu spoustu Wow momentů a twistů. Takže všechno možná bude jinak, než se na první pohled zdá.
Druhá část Kantosu Hyperion opravdu skvěle vygradovala, vysvětlila poměrně dost otázek. Byl to opravdu zážitek, i když to nebylo úplně lehoučké čtení. Tuto sci-fi záležitost určitě doporučuji, hlavně těm, kteří hledají něco speciálního.
Celkové hodnocení 90%
Nu, vskutku Eriksonovske vygradovani, dočkala jsem se wow efektu a ne jen jednoho. Těch 500 stran uběhlo jako voda. Více linii a nevysvetlene otevřené prvky mi nevadí, nemusím mít vše naservirovane na talíři. Ti, kdo čtou Mitchella, nebo Murakamiho, pochopí. Plný počet, přiznávám, že mi asi pár věcí uniklo a ke knížce se tak budu vracet. Nicméně tak budu činit s velikým potěšením. Knihy, ke kterým se vracíte jsou ty nejlepší.
Dusno, zkáza, bolest; pak zářící všelidská naděje a přitom to šlape a je to krásné a zároveň důmyslné? Přesně tak se to říká o Beethovenovi - a přesně to můžu říci i o Hyperionu.
Není to dvojka série, je to půlka dvoudílného románu (jako Kouzelný vrch, nebo Anna Karenina) Zatímco první díl působí jako otvíračka s osobními příběhy, druhý díl je zatížen pro lidstvo rozhodující chvílí, která je popisována pomocí prožívání postav. Pokud k postavám pocítíte EMPATII - úspěch je zaručen. Hodnotná mi přijde morální a lidská stránka knihy - odpovědnost, nejednoznačné výhry, oběti, láska, nic není jen černé, nebo jen bílé, vše má následky.
Děj probíhá na mnoha planetách, v datasféře, v mnoha časech a časových proudech. Jednotlivé epizody byly pro mě naštěstí kontrastní a tak jsem celou dobu věděl kdo kde je, co dělá a proč. Jestli šlo o chaos, tak spíš v množství názorů, dohadů, proroctví a tvrzení. Nakonec se vše velmi důmyslně a efektně poskládá do sebe a vysvětlí. (Už jen důvod přítomnosti Štíra a jeho Stromu je na samostatnou filosofickou studii)
Já byl většinu knihy napjatý, zvědavý, překvapený, rozhněvaný a dojatý.
Podstatné odpovědi na nejdůležitější otázky DOSTANETE. Je to zejména důvod vzniku konfliktu a jakým způsobem skončí, úloha hlavních postav v něm a proč vznikly některé technologie a artefakty. A řekl bych, že v těchto odpovědích je právě nápaditost i symbolika knihy.
Jen některé....nestvůry....zůstanou....velmi...v e l m i......Z Á H A D N É.
***
...NEMÁŠ RÁD HYPERION PAPRIKO?...
...DOSTANEŠ KRUCIFORM ZA TRIKO...
Stravitelnější forma na rozdíl od prvního dílu, ale děj samotný je zcela chatický. Postavy mizí, umírají, znova se objevují, ... To celé trvá úmorných 500 stran, po kterých se dostaví velké finále .... ve kterém se nedozvíte podstatné odpovědi na nejdůležitější otázky a děj na konci tak zůstává otevřený.
Já dávám 5 hvězd. Podle mě si je zaslouží oba díly, protože jeden bez druhého by nebyly nic...
Váhám mezi 4 a 5 hvězdami. Asi proto, že je to přeci jen trochu více chaotické a ten "wow" efekt z jedničky už se tady trochu vytratil. I tak jde o skutečně epické dílo a jsem moc rád, že jsem se do toho pustil hned po dočtení první části. Jinak totiž hrozí, že bych se v tom možná trochu ztrácel.
Je navíc třeba se přizpůsobit jinému stylu vyprávění. Zatímco první díl je svou strukturou spíše sérií několika novel, vždy jiného scifi žánru, tak dvojka už je klasický román.
I přes všechny výhrady co bych k tomu měl jde stále o jedno z nejlepších scifi děl, co jsem četl.
Velkolepý epos s temným a zároveň optimistickým vyzněním u kterého Simmons rozhodně netroškařil a nad nímž je potřeba po dočtení nějakou chvíli přemýšlet.
Velmi dobré čtení: Poutníci ke Štírovi dál pokračují ve své pouti, zároveň se stupňuje napětí v celém obydleném vesmíru Hegemonie člověka. Postupně se vysvětlují mnohé velké záhady a lidstvo zjišťuje, že jde úplně o všechno...
Napsáno skvěle, místy jsem nebyl nadšen z poezie (obvykle přeskakována), trochu mi vadilo připomínání uplynulého děje (a to nejen z předchozí knihy, ale i toho, co se stalo před pár kapitolami). Ale to jsou tak jediné malé mínusy. Atmosféru to má skvělou a moc jsem se bavil, "jen" 4 hvězdičky dávám proto, že 5 si šetřím pro výjimečná díla a dal jsem je předchozímu dílu, takže celkově 90%.
Za mě lepší než první díl. Jednak jsem se už orientovala v terminologii a barvitém světě příběhu, druhak jednotlivé dílky skládačky začaly dávat smysl. Upřímně je kniha plná velmi promyšlenych point, které já bych jen tak nezplodila a navíc bych určitě nebyla schopná to dotáhnout skrze tolik stran do tak výborného konce, který mě dost pobavil. Je pravda, že se kniha občas trošku táhne, ale to je mi milejší než rozcupované nekonzistentní příběhy prvního dílu.
Ovšem je to čtenářská výzva co se týká trpělivosti a pozornosti. Trpělivosti proto, že hlavních postav je neskutečně mnoho a upřímně mě ani nenapadá jiný způsob, jak lineárně sledovat děj těchto 10 postav než neustále přeskakovat ve vyprávění mezi nimi. Deal with it. Na pozornost je zase náročné to, že každá z postav získává jen část odpovědí na všechny otázky a čtenář si to vše může dát dohromady, pokud si ty detaily zapamatuje. Obavám se, že bez dobré paměti může být člověk dost zmatený, protože na stříbrný podnos mu to vážně nikdo nenaservíruje.
Pokračování skvělého prvního dílu je o něco horší, ale pád kvalit není moc hluboky. Děj je roztříštěn do několika linek a dost zprudka se střídají .Chvílemi se člověk ztrácí.Na druhou stranu autor knížku dotahne do konce a nezapomene na osud žádného hrdiny a dalo by se říct ani světa...Pokud chcete vědět,jak to s Hyperionem a Štírem dopadne, čtěte...
SPOILER
Horšie než prvý diel. Záver nechal množstvo otvorených otázok, niektoré kľúčové veci boli len naznačené, niektoré absolútne nevysvetlené. Motivácia postáv začala byť na mnohých miestach nepochopiteľná. Postava "Severna" ma nudila a štvala, dostala nechutne veľa priestoru na tak mizivú úlohu, ktorú nakoniec mala (a ktorá sa dala odbaviť aj inak). Nedošlo mi ani to zdvojenie Rachel, úloha Rachel, úloha Kassada a príliš ani úloha Hrobiek času a Štíra. To bolo len to hlavné, záver nechal omnoho viac nedoriešeného. A tých zbytočných básní, čo tam bolo... škoda hovoriť.
uff, to byl porod (feministky prominou:)
První část mě nadchla a chtěl jsem vědět jak to dopadne, ale jak už tu píšou mnozí, v první části to jako samostatné příběhy fungovalo Simmonsovi skvěle, ale v druhé se mu nefunkční celek rozpadá jako zrníčka prachu v hrobce času:)
Druhé pokračování hyperionské série se vydává hlouběji do Sítě, datasféry, metasféry, duší i pohnutek protagonistů. U Simmonse nepřekvapí nejednoznačnost charakterů, a to ani u strojů. Hrozba ovládnutí lidstva UI, kterou popisuje v této knize už před třiceti lety se nám, současným lidem, nezdá náhle nikterak nereálná. Ocenila jsem téma výzvy Boha k dialogu, téma Abrahámovy oběti, téma trojjedinosti Boha.
Nepodezřívám (jako někteří čtenáři) autora z hlouposti, zmatenosti nebo z toho, že příběh nedomyslel nebo odfláknul, to už spíš podezřívám nás čtenáře z mdlého rozumu. Marně si lámu hlavu nad tím, proč například Moneta/Rachel pomohla spolu s Kassadem pobít posádku vetřelecké lodi na Hyperionu, vždyť to byli oni, kdo ji vyslali do minulosti doprovázet Štíra. Ale třeba se to dozvím v dalších dílech. Závěr byl happyendem, což mi nevadí, rušila mě ale přílišná rozjuchanost, která jej provázela.
Dokonalý chaos v chaosu a neuvěřitelně skvělá nuda se záblesky překvapení. Knihou jsem se na začátku trochu prokousával, ale geniálně šílené zakončení tohoto eposu mne dostalo do stavu virtuální eutanázie. Nejlepší scifi brak všech dob, prostě dokonalost a pohlazení mé scifi duše.
Jestli není Hyperion dokonalá kniha, tak k tomu má strašlivě blízko. Dan Simmons napsal skvost, který se vzpírá jednoduché charakteristice. Někteří říkají, že je to povídková sbírka s kolísavou kvalitou. Tihle lidé namají pravdu. Jiní říkají, že je to rozvleklá kniha, v níž je první část jen zbytečná předehra. Ti se mýlí ještě víc. Hyperion je meditativní úvaha o podstatě lidství a zároveň obraz blížící se bouře, která může lidstvo navždy spasit, nebo navždy zničit. Jako bonus představuje vizi Boha, se kterou by se dokázal ztotožnit i umírněný ateista. Á propos, víte jak poznáte epický příběh? Když se vás někdo zeptá na děj, tak zjistíte, že by odpověď zabrala půl hodiny vyprávění, neustálé odbočky a skákání v čase. A i tak by většina podstatného zůstala nesdělena.
Kniha je pokračováním Hyperionu a bez jeho přečtení nemá podle mě vůbec smysl s ní začínat.
Kdo čeká jednoduché pokračování příběhu šestice poutníků za Štírem, tak ten má docela smůlu. Na scénu přicházejí další postavy jako VA a hlavní vypravěč - kybrid zapomenutého básníka, kterému ale naši potomci ve světě Hegemonie dávají z nějakého nepochopitelného důvodu obrovský prostor a důležitost. Přichází změna stylu vyprávění.
Hlavní problém vidím v tom, že se autor rozhodl nám všechno vysvětlit, čili pospojovat všechny různorodé otazníky z předešlé knihy a tento propletenec dotlačit až do finále. Cesta k finále je ale pěkně trnitá (a teď nemyslím, že se tam občas zjevuje trnový strom nebo Štir). Často je to jakýsi abstraktní psychomazec, kdy se na jednu hromadu nahrne teologie, poezie (pro mě osobně většinou nečitelná nebo čitelná bez většího pochopení) a notná dávka filozofie a čtenáři smaž se.
Celá konstrukce příběhu je pak hodně hodně chatrná a sice nám ukazuje, že to autor nějak promyšlené měl, ale s elementární logikou jsem často narážel a ptal se "proč". Nejsem asi jediný, komu dělá problém přijmout propletenec, kdy něco cestuje (nebo někdo žije) zpět v čase. Ale ikdyž to přijmu, tak otazníky kolem toho, proč vlastně nějakej Štír, proč sakra hrobky, proč se Kassad chová jako pitomec, proč nějakej trnovej strom, proč sakra a kdo sakra ty labyrinty... K tomu celá věc kolem tajemného Technojádra, tajemné datasféry (co to sakra je když je to všude, kde to jako má hardware a proč se po tom OMG serfuje). Vrcholem pak je komunikace s geniální praentitou technojádra, která mluví jak chovanec nějakého ústavu. Kolem Nové Země (nebo jak tu kopii-nekopii v knize nazývají) je pak tolik otazníků a logických děr, že to nemá smysl ani vypisovat. Brány jako takové jsou pro scifi fajn, ale tady je už toho trochu moc a to pomíjím, že prominentům se brána nějak zhmotňuje na mávnutí. Třešničkou na dortu jsou u obou prvních dílů obálky, kde je Štír lidských proporcí semtam s nějakým tím ostnem (třeba má dvě ruce).
Knihu jsem od jejího vydání četl několikrát, vždycky mě dostala tím, že nakonec chytla jakýsi spád a dočetl jsem ji celkem rychle. Ale vždycky přišel ten pocit, že kdyby byl jen první díl, autor by udělal lépe.
Už první kniha trpěla neúměrnou rozvláčností. Její rozdělení do kapitol věnovaných jednotlivým postavám ovšem pomáhalo tuto skutečnost kompenzovat.
Druhá kniha, bohužel, vypráví víceméně souvislý, ač vrstevnatý, příběh a i když má napínavé pasáže, bylo i spousta takových, které jsem musel přeskakovat (spoiler: Solovy nekonečné sebelítostivé introspekce, úmorná dějství z generálního štábu nebo jak se ta instituce vůbec jmenovala, duševní pochody té protivné ženské, jež to celý řídila...)
Velké překvapení závěru knihy bylo průhledné tisíc stránek dopředu a deus ex machina konec byl nejspíše následkem autorova přepočtu popsaných stran a snad i hořícího termínu odevzdání. A na samý závěr sentiment tekoucí z knihy po rukou jako nevyhnutelný výsledek obdobné onanie.
Autorovy další knížky
| 2007 |  Terror |
| 1996 | Hyperion |
| 2012 | Temné léto |
| 2010 | Hladové hry |
| 2010 | Kantos Hyperionu |
Mám rád ...
Mám rád scifi.Mám rád komplikovaný děj.Mám rád střídání a prolínání v příběhu.Různé postavy a přeskakování mezi nimi.Zamiloval jsem si Hyperion.Určitou čtenářskou výzvu tou taky nepohrdnu.
Předně je to úplně jinak psaný než Hyperion a to zásadně jinak.To by samozřejmě nemuselo být na škodu,pravda.Je to psaný čtivě a děj dvojky má taky spád.Kapánek nesouhlasím.Těch pět set stran je možná až moc obsáhlých.Postavy jsou mi celkem volný a ten Štír mě pozvolna dokázal iritovat.Celkem rozvláčné několikanásobné hledání,nalezení a znovu ztracení.Politické části,strategie postavení na šachovnici nezaujalo natolik,abych se o někoho ztrachoval,nebo sdílel něco hlubšího.Ta záhadnost,napětí se tu jen postupem stránek velice rozmělní a neudrželo pozornos.Rozjímání o vesmíru prostoupeném láskou věčnosti,vsuvky s časem a spousty...nebo jsem jen něco podobného někde už čítal ?
Simmons tu opět míchá různé žánrové ingredience sci-fi.Překombinovanost tu občas zabolí.Jakoby chtěl obsáhnout až příliš a co to dá a tak servíruje (někdy jsem měl pocit,že si to píše autor jen pro sebe).Tak jako postavu básníka Johna Keatse,reálná postava z devatenáctého století.Který je prolnutý se samotným Hyperionem. Poezie tu také hraje důležitou roli.
Punc vyjímečnosti a kvality to má a chápu nadšení čtenářů.Mrzí mě osobně,tentokrát to nevyšlo snad u mě.Lepší čtenáře si určitě zaslouží :)
Str.509
Byl jsem čínským filozofem.kterému se zdálo,že je motýl,nebo motýlem,kterému se zdálo,že je čínským filozofem ? Ano.Byl jsem oboje.A oboje byla skutečnost.A oboje bolí.