Kapesní sbírka zákonů, vět a definic
Jaroslav Čejka
https://www.databazeknih.cz/img/books/42_/427038/bmid_kapesni-sbirka-zakonu-vet-a-definic.jpg
4
8
8
Verše, jež na pozadí zákonů, vět a definic exaktních věd rozvíjí problematiku intimního a rodinného života člověka a postavení jedince ve společnosti.
Přidat komentář
Krásně napsané verše. "Přizpůsobené" fyzikálním zákonům a matematickým definicím. Druhá část s definicemi štěstí, stesku a dalšími mi přirostla k srdci více. Smekám klobouk. Paráda.
Autor skládá verše tak, jak plyne život. Výchozí fyzikální nebo matematické definice jsou zajímavým nápadem.
Některé motivy (partnerství, rodina, otcovství) se opakují. Zajímavé jsou aluze na starověké nebo středověké myslitele.
Definice štěstí
Štěstí je být sám sebou
Ale nebýt sám
Štěstí je vstávat v létě ve čtyři hodiny ráno
Popíjet šálek čaje
Dívat se z okna a cítit
Jak se přesýpá čas
Štěstí je probudit se v nemocnici z narkózy
A sledovat jak bolest zvolna ustupuje
Jako Napoleonova vojska od Moskvy
Štěstí je roztrhat dopis na rozloučenou
Vzít si dva prášky pro spaní
Zapít je lahví vína
A potom místo spánku
Vylovit z peřejí noci
Báseň bojovnou
Jak dvoukilová parma
Štěstí je zvednout telefon
A slyšet že na druhé straně
Je ten komu na nás ještě záleží
Štěstí je umřít dřív než vlastní děti
Štěstí je mít čisté svědomí
Štěstí je nepoznat zákopy u Verdunu
Koncentrační tábory
Anebo Hirošimu
Štěstí je žít a ne jenom si užívat
Štěstí je nebýt otrokem svých vášní
slabosti či věcí
Štěstí je umět odejít včas
Ze scény
Z rozděleného bytu
I ze světa
Štěstím ale není výhra v loterii
Nález peněženky nebo zlaté žíly
Štěstím není urvat někde něco navíc
To nás jenom klame jazyk nedokonalý
Jak člověk sám
Protože štěstí a štěstí je rozdíl
Stejně jako umění a umění
A komu není shůry dáno
V apatyce nekoupí
Autorovy další knížky
| 2013 |  Odcizená krajina |
| 2015 | Zvěrolékařka na stopě |
| 2012 | Škola detektivů |
| 2018 | Slepé okno |
| 1989 | Hotelové povídky |
Realita versus věda. Život, smrt, láska, touha, krása i bolest. Fyzikální zákony a ty životní. Zklamání, samota, víra i naděje.
...a ty zatím hraješ
Na klavír svůj valčík
Vyčítáš mi občas že moc utrácím
Pereš dětské prádlo
Které spolu se sny
Přišpendluješ jako mokré motýly
Na prádelní šňůru telefonních drátů
Kolíčky svých marných slz a úsměvů
Pro stesk platí zákon
Zachování hmoty
Neztrácí se Neubývá
Vrůstá do zpěvu
Takové to pohlazení po duši v našem uspěchaném světě. Uvědomění si, že v tom nejsme sami. Že každý něco získává - i ztrácí. Že každý bojuje se svými tajnými démony i těmi viditelnými. Že jsme na tom vlastně všichni stejně a směřujeme ke stejnému cíli...
Smrt je
Jak se zdá
Jen konec člověka
...a kdo nežije jak ochočené zvíře
Netancuje podle toho kdo mu zahraje
Může klidně žít a umřít v dobré víře
Že už jednou nohou vstoupil do ráje
Líbilo se mi to.