Kapitánova dcerka
Alexandr Sergejevič Puškin
Ústředním motivem knihy, zachycující Pugačevovo povstání v Rusku v letech 1772-1774, je milostný vztah šlechtického synka a kapitánovy dcerky, jejíž rodiče se stali obětí povstání, přičemž základním konfliktem je zde rozpor mezi humánním založením mladého člověka a drastickými stránkami nevolnictví. Poslední velké autorovo dílo představuje první básnický a pravdivý obraz Pugačova a jeho povstání.... celý text
Literatura světová Novely Historické romány
Vydáno: 1937 , Svaz ruských spisovatelů a novinářů v ČSROriginální název:
Капитанская дочка (Kapitanskaja dočka), 1836
více info...
Přidat komentář
Tahle kniha se asi většině mladým líbit nemůže. Ale je hezká, nesložitá, příběh dvou mladých lidí, nijak zvlášť niterně popsané postavy. Puškin navíc zřejmě dost věrohodně popisuje historickou linku té doby (hlavní postavu si vymyslí, ale inspiruje se kronikou jedné rodiny). Po Pugačovovi navíc sám fyzicky pátral. Na to, že je kniha z 19. století se i v dnešní době čte poměrně hezky (jsou i mnohem horší). Na dnešní vkus protkaný mnohdy fantazijními knihami, niternými a perfektními popisy vnitřního životu postav, však může (a zřejmě bude) příliš úsporná.
Od knihy jsem moc neočekávala, spíš naopak, myslela jsem, že bude "těžká" a nudná. Avšak velmi mile mě překvapila: děj měl spád, bylo zde dobrodružství, romantika i trochu brutality. Přečetla jsem ji jedním dechem a tak si zas nějakého Puškina s radostí přečtu.
A já jsem celou dobu čekala, kdy to mezi Péťou a Marjou začne trošku jiskřit a jejich láska bude působit opravdově. Očividně marně. Od romantického Puškina bych očekávala až sentimentální záplavu citů a dostal se mi popis povstání s dosti neuvěřitelnou zápletkou a neustálým ubezpečováním, že ti dva se mají fakt rádi...
Opět díky Databázi jsem vyšťourala v naší domácí knihovně u rodičů tuhle malou, velkou knihu. A opět jsem - jako již asi posté- zalitovala , že jsem byla většinu svého života snad úplně blbá a vůbec jsem se nesnažila změnit své pubertální přesvědčení,že ruská literatura NEE Teď - na skorostará kolena - vidím, že ruská literuta JOO a jestli sem někdy řekla něco jiného, tak jsem byla totální negramota. Ak teď tak honem ještě stihnout všechno dočíst. Puškine, Tolstý, Žukovský, Dostojevský,Turgevěve , jestli se na mě zhůry díváte, musíte se smát a říkat si - : Tak jsme tě děvče přece jen dostali a nachytali na hruškách.....- prosím o prominutí za má pohrdavá slova v období maturitního ročníku, kaju se a zlobím se sama na sebe ale taky jste byli mladí...
Velmi mile mě knížka překvapila. Byla velmi čtivá, nebyly zde žádné dlouhé popisy a dějové odbočky. Krásný a vlastně i jednoduchý příběh :) Určitě přečtu znova, protože za 1 večer se to dá zvládnout.
Romantika ako prasa. Veľká láska, veľké trápenie a šťastný koniec. Spojlujem? Ale vôbec nie, veď je to jasné od začiatku... Miestami napínavé, miestami som sa až smial. Literatúra z čiast, keď sa ešte písali veľké príbehy. Veľké ako láska Andreja Petroviča a Marie Ivanovny.
Mimochodom - toto je najstaršie dielo, v ktorom som sa stretol s dnes bežne používaným spisovateľským fígľom ukončiť kapitolu v tom najnapínavejšom. A pokračovanie nabudúce...
Jediné dílo ruské literatury, které jsem přečetl v originále. Do té doby jsem o Jemeljanu Pugačovovi nevěděl vůbec nic - jenom ve školním dějepisném atlase byla na mapě Ruska vyznačená barevnou linkou oblast s nápisem Pugačovovo povstání.
Kniha se četla velmi dobře, zajímavý příběh odehrávající se v době skutečného Pugačovova povstání, který zde sám také vystupuje. Líbilo se mi to. Nevím, jak moc je ten příběh skutečný, ale na tom ani tak moc nezáleží.
Moja prva kniha od Puskina. Velmi prijemne ma prekvapila, asi aj preto, ze som od nej nic necakala. Pekny, laskavy humor. Postavy, ktore si clovek velmi lahko oblubi. Mozno miestami trochu viac citit Puskinovu snahu zahrat na city, vyvolat emocie, no v tomto pripade mi to nevadilo. Take trpko - sladke, prijemne.
Moje hodnotenie: 80%
Moc hezký romantický příběh. Skoro bych řekla pohádka, dobro, odvaha, čest a pravda jsou odměněny. Hlavní hrdina mi trochu připomínal D'Artagnana.
Nejde o míru dramatu, a proto nemám důvod si stěžovat, jde o prostý obrázek a právě bez těch sfér hlubších, důvodů, kterými byl hnán kupříkladu Dostojevskij při své tvorbě. Srovnávat je dva je však nesmysl z důvodů bijících do očí. Puškin řekněme spíše romantik, Dostojevskij spíše realista. Aby se člověk nechal strhnout nemusí být nutně přímo stržen, něco je také na čtenáři aby mu to docvaklo.
Jak já tuhle knihu mám ráda! Jelikož jsem ji četla už vícekrát,mám její obsah dokonale v paměti. Není ani tlustá,takže pro ty,kteří by se chtěli vymlouvat na tohle,mají smůlu a zase pro náročné čtenáře,kteří pohrdají nekvalitní četbou,je tohle dílo opravdovou lahůdkou. Tedy dle mého názoru:-D Příběh je opravdu pěkný,o tom,jak důležitá je disciplína,o lásce,přátelství,které však může vzejít až v nenávist,o pokoře,ale i o lidech,kteří jsou dobrými podrazáky. Kniha navíc líčí skutečné události,za co má u mě Puškin jedno velké plus.
Velice čtivá a zajímavá kniha. Děj od lásky až po smrt, což je typické koření mnoha knih. Chyběla mi tam ovšem více emoční stránka.
Tímto dílem ke mně Puškin promlouval asi takto: Tak jsem vám řekl, jak se to všechno stalo, prostě jsem to sepsal a tady to je. Máte tam lásku, násilí, a okořenil jsem to dokonce i jedním soubojem na život a na smrt, co chcete víc.
Puškin zcela nezúčatněně vypráví příběh, který by ani nemusel být jeho dílem. Ano je tam láska, ta v díle spisovatele romantismu nesmí chybět, ale je tam, aby tam byla, zcela bez emocí. Stejně tak zmiňovaný souboj, trošku se pohádali, ale nijak moc, a tak si to šli vyřídit k řece, a ještě ke všemu to oba přežili. Tento souboj je pro dílo zcela charakteristický, Puškin nic nedotáhne do konce, všechno jen tak, aby to náhodou nebylo moc dramatické a strhující, ale takové by právě romantické dílo snad být mělo. A je to s podivem, protože sám Puškin zemřel v souboji, kde šlo o ženu. To, čím Dostojevskij překypuje - emocemi a citovými zápaly, to Puškinovi v jakékoliv míře chybí.
jediná kniha kterou jsem na doporučení školy přečetla. Měla jsem totiž na výběr bud- Kapitánská dcera nebo Eugen Oněgin. Tak jsem si vybrala Kapitánskou dceru a docela byla čtivá.
Kniha s pevně vedeným dějem,hlavní linii protínají linie vedlejší,což děj nezjednodušuje,ale i tak je kniha velice čtivá.
Štítky knihy
aristokracie, šlechta zfilmováno 18. století ruská literatura carské Rusko povstání novely nešťastná láska
Autorovy další knížky
1999 | Evžen Oněgin / Евгений Онегин |
1955 | Piková dáma |
1962 | Vyšel jsem dřív než hvězda ranní |
1960 | Piková dáma a jiné povídky |
1938 | Měděný jezdec |
Pěkný čteníčko...