Kaput
Curzio Malaparte (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/70_/70334/bmid_kaput-kSD-70334.jpg
4
47
47
Proslulá kniha reportáží známého italského novináře je věnována tragédiím 2. světové války na téměř celém území Evropy. Kniha je rozdělena do několika částí (Koně, Krysy, Psi, Sobi, Mouchy, Ptáci), jejichž účinek se neustále stupňuje. Jako celek je kniha nevšedním dokumentem o průběhu událostí zejména na fašistické frontě a vizionářským svědectvím o porážce nacismu. Jednotlivé příběhy se pohybují mezi fakty a fikcí, mezi realitou a fantazií a tvoří vrstevnaté podobenství o válce a zároveň je jednoznačným varováním pro budoucnost. V cyklu šesti obrazů je lidský úděl zachycen v okamžicích nejhlubšího ponížení, ale také i živé naděje.... celý text
Přidat komentář
Trochu mi to připomínalo Eremburgovu literární mozaiku "Roky, lidé, život", vydanou rovněř v odeonské edici Gama. Zejména neuvěřitelným počtem vesměs zbytných (či dokonce zbytečných) postav, majících pouze jediný smysl - prezentovat autora jako světa znalou kapacitu, respektovanou bambilionem významných lidí napříč válečnou Evropou. Ovšem jakmile přestane vytahovat z klobouku jednu tehdejší celebritu za druhou a začne popisovat své pocity či mikropostřehy, je to velmi zajímavé čtení.
Nečte se to dobře, mnohé dialogy jsou až na hranici srozumitelnosti, ale některé scény už nikdy z hlavy nevymažu, třeba makabrózní pochod znetvořených postav do úkrytu.
Takové Laskavé bohyně od klasicky vzdělaného intelektuála první poloviny dvacátého století, respektive Littell se očividně nechal inspirovat. Nevím, jestli je Malaparteho míchání reality a fikce vždy ku prospěchu, je to taky trochu snobsky napsáno a místy je to trochu nezáživné (diplomatická pasáž ve Finsku), občas ovšem vynikající (pasáže s Frankem v Polsku), ale má nechuť k "magickorealistické" částečně fiktivně pojaté reportáži o válce a její krutosti (Pavelić a jeho "ústřice") je můj problém, takže tenhle průzkum polí válečných, vysokých kruhů fašistické osy a popis tehdejších mravů, které byly, jak název napovídá, dosti kaput, je přece jen umělecky velmi silný a vyplatí se přečíst i po těch letech a stovkách knih na podobné téma.
Kaput alebo Ako efektívne využiť psi, Čím všetkým sa dá naplniť vedro, Rozcestník, "Opotrebované" ženy a rôzne ďalšie pozorovania a zvrátenosti. V knihe je množstvo perál zachytávajúcich taký "bežný" život "tej" doby. Knihu som bral ako zaujímavé čítanie vzhľadom na kolísavú dôveryhodnosť niektorých príhod, no väčšina z nich asi od pravdy ďaleko mať nebude.
Kniha zážitků, báchorek a anekdot z válečného prostředí. Měl jsem veliký problém s formou, autorův ( překladatelův ? ) jazyk mi činil potíže, četl jsem doslova na sílu. Jako obraz své doby má však Kaput nepopíratelnou sílu.
"Poslyš, nechci ti ublížit. Jsi teprve klouček, a já s kloučky neválčím. Střílel jsi na mé vojáky. Já však s dětmi neválčím. Lieber Gott! Já jsem válku nevynašel." Důstojník se zastaví a potom řekne chlapci s podivnou něhou: "Poslyš, mám jedno oko skleněné. Je velmi těžko rozeznat to umělé oko od oka zdravého. Řekneš-li mi hned, bez rozmýšlení, které z obou očí je skleněné, budeš si moci jít, pustím tě na svobodu. "
"Levé", odpoví ihned chlapec.
"Jak jsi to poznal?"
"Protože to jediné má lidský výraz."
Absurdita a reálie druhé světové války v kouzelném díle tohoto italského mistra :) ... jakýsi snový opar na všem tom nesmyslném dění kolem halí všechny postavy a objekty i události do hávu magična a poetična.
Nikdy nezapomenu na lov lososů německého oficíra v holínkách ... geniální!
kniha spisovatele, novináře a důstojníka italské armády Curzia Malaparteho. Ačkoliv nelze jasně rozlišit realitu od fikce, lze se domnívat, že většinu popisovaných zážitků italský spisovatel, novinář a důstojník Curzio Malaparte prožil na vlastní kůži. Svědčí o tom naturalismus a zevrubnost, s jakou líčí válečné hrůz, stejně jako množství rozhovorů s německými či italskými pohlaváry. Kaput je nejsilnější v částech popisujících krutou realitu „tam venku“, z působivosti naopak ztrácí, jsou-li v něm v bezpečí a pohodlí nacistických rezidencí vedeny dlouhé filozofující dialogy.
Malaparte rád používá paušalizujících charakterizací, přičemž ty, jež negativně vykreslují povahu Němců, převažují. Vzhledem k době a náladě, ve které kniha vznikla, to není překvapující. Malapartovo zřetelně levicové smýšlení a vyzdvihování komunistické ideologie by dnes ale zřejmě bylo přijato odlišně než v době vydání prvního českého překladu, který je navíc opatřen zavádějícím doslovem Jaromíra Fučíka. Přimhouříte-li ale oči nad některými spornými autorovými názory, představuje Kaput výjimečný literární počin, který dokáže jedinečným způsobem přiblížit myšlení člověka poznamenaného dvěma válkami.
Nedočteno. První kapitola o koních byla smutně krásná, autor vše hezky popsal. Těšila jsem se na slibnou četbu. Ale odradilo mě spousta nic neříkajících názvů, bez kterých bych se určitě obešla. A že jich na každé stránce bylo! A taky sposta rumunských, ruských, anglických a německých slov, podle mě úplně zbytečné. Snad kdyby ji někdo těchto nešvarů zbavil, dalo by se to přečíst celé. Pro mě bohužel nic...
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) italská literatura východní fronta (2. světová válka) válečné romány
Autorovy další knížky
| 1947 |  Kaput |
| 1967 | Kůže |
| 1933 | Státní převraty / Jak se dělají a jak se jim zabraňuje |
Kniha Kaput od Curzia Malaparteho je fascinující dílo, které bych popsal jako esenci války vytaženou až do těch nejmenších detailů. Autorova schopnost vykreslit atmosféru je neuvěřitelná, a některé obrazy, jako zmrzlí koně, naložené oči, muži v sauně nebo dívky ze Sobok, zůstávají hluboce zakořeněné v paměti.
Struktura šesti kapitol a mnoha podkapitol mě také zaujala. Místy však vyprávění působí až příliš naturalisticky. Ke konci jsem se v textu začal trochu ztrácet, možná už to na mě bylo příliš intenzivní.