Karel Slavoj Amerling

23.04.2013

Hodnotit biograficky pojaté knihy nebývá vždy jednoduché. Člověk musí zvážit, zda hodnotit práci autora (stylistiku, zacházení s reáliemi, ucelenost a konzistenci tématu), nebo přece jen nějakým způsobem zohlednit i myšlenky, osobnost či odkaz projednávaného, svým způsobem příběh, ale příběh nesmyšlený. Karel Slavoj Amerling byl bezesporu velice významnou osobností národního obrození a celé české společnosti devatenáctého století a je vskutku překvapivé, že o něm slýcháme či čteme jen velmi zřídka. Byl v zásadě polyhistorem a sám se snad i považoval za následovníka Komenského - otázkou je, nakolik úspěšně, což nedokážu posoudit. I přesto je už jen jeho životopis studnicí inspirace, vědeckého i životního optimismu. Nakonec i zajímavou ukázkou dobového myšlení a názorů (například téma frenologie či založení ústavu pro idioty a mapování výskytů idiocie na našem území). S textem E. Hoffmannové jsem měl drobné potíže, například z kontextu vytržený dopis J. Barranda, bez popisu, bez vysvětlení, francouzsky bez překladu, plus pár dalších nejasností podobného charakteru. Ale to nechci příliš odsuzovat, ani to nebudu zohledňovat v hodnocení, jelikož vydání z roku 2003 by mělo být pravděpodobně ochuzenější než to z osmdesátých let, pokud jsem správně vyrozuměl. Ve výsledku mohu knihu jen doporučit, už jen pro poznání naší vlastní historie. Od stejné autorky ještě připomínám vynikající publikaci o životě a působení bratří Preslů.