Karel Slavoj Amerling přehled
Eva Hoffmannová
https://www.databazeknih.cz/img/books/16_/160432/karel-slavoj-amerling-160432.jpg
5
1
1
MUDr. Karel Slavoj Amerling (18. září 1807 Klatovy – 2. listopadu 1884 Praha) byl český pedagog, filozof a lékař. První větší monografie o českém buditeli, filozofu, vzděláním lékaři, teoretickém i praktickém pedagogu, přírodovědci, popularizátoru dalších vědních oborů a stoupenci slovanské vzájemnosti (1807-1884), jenž vybudoval výchovný ústav Budeč a ústav pro slabomyslné děti. Práci provází podrobná bibliografie Amerlingovy všestranné činnosti, ukázky z díla a korespondence.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Karel Slavoj Amerling. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (1)
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Karel Slavoj Amerling v seznamech
| v Přečtených | 2x |
| v Knihotéce | 4x |
| v Chystám se číst | 1x |
Štítky knihy
19. století osobnosti učitelé, učitelky, pedagogové národní obrození Karel Slavoj AmerlingAutorovy další knížky
| 1984 |  Jak založit herbář |
| 1974 |  Vězeň z Cochabamby |
| 1973 | Rostliny v domácí lékárně |
| 2003 | Karel Slavoj Amerling |
| 2007 | J. S. Presl, K. B. Presl |
Hodnotit biograficky pojaté knihy nebývá vždy jednoduché. Člověk musí zvážit, zda hodnotit práci autora (stylistiku, zacházení s reáliemi, ucelenost a konzistenci tématu), nebo přece jen nějakým způsobem zohlednit i myšlenky, osobnost či odkaz projednávaného, svým způsobem příběh, ale příběh nesmyšlený. Karel Slavoj Amerling byl bezesporu velice významnou osobností národního obrození a celé české společnosti devatenáctého století a je vskutku překvapivé, že o něm slýcháme či čteme jen velmi zřídka. Byl v zásadě polyhistorem a sám se snad i považoval za následovníka Komenského - otázkou je, nakolik úspěšně, což nedokážu posoudit. I přesto je už jen jeho životopis studnicí inspirace, vědeckého i životního optimismu. Nakonec i zajímavou ukázkou dobového myšlení a názorů (například téma frenologie či založení ústavu pro idioty a mapování výskytů idiocie na našem území). S textem E. Hoffmannové jsem měl drobné potíže, například z kontextu vytržený dopis J. Barranda, bez popisu, bez vysvětlení, francouzsky bez překladu, plus pár dalších nejasností podobného charakteru. Ale to nechci příliš odsuzovat, ani to nebudu zohledňovat v hodnocení, jelikož vydání z roku 2003 by mělo být pravděpodobně ochuzenější než to z osmdesátých let, pokud jsem správně vyrozuměl. Ve výsledku mohu knihu jen doporučit, už jen pro poznání naší vlastní historie. Od stejné autorky ještě připomínám vynikající publikaci o životě a působení bratří Preslů.