Ostrov rudých mangrovníků
Sarah Lark (p)
Karibská sága série
< 2. díl
Volné pokračování románu Ostrov tisíce pramenů, odehrávající se v Karibiku v polovině 18. století. Deirdre, dcera Angličanky Nory Fortnamové a otroka Akwasiho, žije milovaná a chráněná na plantáži své matky a nevlastního otce. Mladí muži na ostrově ji i navzdory jejímu nežádoucímu původu obletují. Deirdre ale o žádného z nich nejeví zájem, dokud se o ni nezačne ucházet mladý lékař Victor Dufresne. Po nádherné svatební oslavě nasednou Victor a Deirdre na loď plující do Saint-Domingue na ostrově Hispaniola. Tam se ale stane něco, co změní jejich další osud…... celý text
Literatura světová Romány Pro ženy
Vydáno: 2015 , Knižní klubOriginální název:
Die Insel der roten Mangroven, 2012
více info...
Přidat komentář
Trochu zklamání, taková pohádka s červenou knihovnou dohromady. Dede by si zasloužila pár facek za rozmazlenost :-), jinak postavy sympatické. Jsem ráda, že jsem knížku dočetla a vrátit se k ní...to určitě ne!
Sága o osidlování Nové Zélandu byla úžasná. Těšila jsem se proto i na další krásné čtení, ale bohužel se někam vytratilo. 1. díl Karibské ságy ještě ušel, ale 2. díl mě připadal, jak kdyby ho chvílemi psal někdo jiný. Typická červená knihovna, předvídatelná... chvilkami i nuda. Prostě zklamání.... Škoda.
Sarah opět nezklamala. Nora zůstala stále stejnou skvělou ženou a Dede ? Ano, měla občas chvilky, kdy byla na zabití, ale v duši zůstala hodná a spravedlivá jako matka. Jeff se mi v knize líbil nejméně, arogantní a namyšlený...co se týče příběhu, hodnotím o jednu hvězdu méně jak u prvního dílu, přece jen jedničky jsou vždy nejlepší :-) Ale i tento díl se spisovatelce velmi vydařil.
Tak do půlky se to zdálo docela hezký, ale pak se v příběhu nakupila spousta nepodstatných epizod a postav a poslední kapitoly, ty jsem jenom prolistovala. Přitom si autorka dala opravdu práci se studiem skutečností...
Knihu trápí stejné neduhy jako první díl. Děj naprosto předvídatelný, ba dokonce přes kopírák stejný jako u první části. Postavy jsou vyloženě napřesdržku (hlavní hrdinku jsem nesnášela prakticky od dítěte) a jejich dialogy ještě skoro horší. Asi je to můj problém - červená není a nebude ta pravá barva mojí knihovny.
Knížku jsem si koupila téměř ihned, jak vyšla, nicméně mi nějakou dobu trvalo se k ní dostat. Přečetla jsem jí a nechala si nějaký ten čas, aby se mi příběh a celkové názor pěkně upevnil a já nepsala něco na základě momentálních pohnutek.
Osobně historické romány nemusím, tahle série mě ale velmi nadchla - alespoň první kniha. Druhá je psaná dobře, styl autorky mi sedl. Ale velmi mě zklamalo, že kniha (teď možný spoiler), neměla příběh, který by se nějak zásadně lišil od první. (NYNÍ SPOILER!) Největší vyvrcholení spočívalo podle mého opět v útoku a to, že Deidre měla poměr se s svým bratrem mi připadalo až na druhé koleji.
Uzavřu to s tím, že tato kniha mi neměla tolik co nabídnout, jelikož se velmi podobala té první. Ale jako čtení někam na chatu, teď už spíše k deštivým dnům, se vyplatí a nic nezkazí. :)
Druhý díl se mi už tolik nelíbil. Kvůli dvěma hlavním hrdinům. Jef je u mě nesympatický náfuka, který svým sobectvím a bezhlavou nadutostí, se kterou si plete hrdost, přivádí okolí do neštěstí. Deirdre je nevyzrálá a rozmazlená svéhlavička, která z nudy neví co by. Škoda, že se víc prostoru nepopřálo Bonnie, ta je zajímavější. Závěr knihy s osvobozeneckými scénami mi připadal zdlouhavý. Takže jen za tři, a to taky není špatné.
Tak ani druhý díl mě nezklamal! Trochu mě mrzelo, že tam měla málo prostoru Nora, ale jakmile se vrátila v druhé půlce na scénu, už to všechno jelo jako po másle :o) Taky se tam na můj vkus pořád prali a plánovali pomsty, ale rozhodně se už teď těším na další knihy této autorky :o)
Autorovy další knížky
2011 | Ranhojička |
2010 | V zemi bílého oblaku |
2014 | Ostrov tisíce pramenů |
2011 | Maorčina píseň |
2012 | Volání ptáka kivi |
Tato kniha mě neoslovila jako první díl, děj je moc předvídatelný. Jef má na můj vkus moc velké ego, Dede je zase moc naivní. Přestože jsem teenager, nikdy jsem neměla ráda dívčí romány, jsou moc "jednoduché" a předvídatelné, bohužel se k tomuto druhu psaní kniha nebezpečně přiblížila. Knihu ale nezavrhuji, na zkrácení dlouhé chvíle je optimální. :)