V zemi bílého oblaku přehled
Sarah Lark (p)
Třídílná sága z Nového Zélandu série
1. díl >
1. díl rodinné ságy z Nového Zélandu. Dvě mladé ženy se vydávají na dlouhou plavbu. Na Novém Zélandu je čeká zcela nový život a budoucí manželé, o nichž téměř nic nevědí. Sedmnáctiletá šlechtična Gwyneira se má provdat za syna bohatého „ovčího barona“ a o deset let starší guvernantka Helen za farmáře. Jejich nová vlast je jim vylíčena jako ráj na zemi. Naleznou na druhém konci světa štěstí a lásku?... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2010 , Knižní klubOriginální název:
Im Land der weisen Wolke, 2007
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize V zemi bílého oblaku. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (79)
Krásně sepsaný romantický příběh, který vtáhne do děje a nechcete se od něj odloučit. Jsem zvědavá, co přináší druhý díl. Chci ho a moc se na něj těším.
Čtivá, romantická sága z Nového Zélandu. Popis přírody je tak přitažlivý, že bych se tam hned jela podívat.
Nevím, jestli bych si chtěla přečíst další díly, abych nebyla zklamaná.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha V zemi bílého oblaku v seznamech
v Právě čtených | 1x |
v Přečtených | 375x |
ve Čtenářské výzvě | 38x |
v Doporučených | 40x |
v Knihotéce | 144x |
v Chystám se číst | 277x |
v Chci si koupit | 41x |
v dalších seznamech | 3x |
Štítky knihy
19. století německá literatura Nový Zéland Maoři kolonizace farmáři ságy historické romány farmy, hospodářstvíAutorovy další knížky
2011 | Ranhojička |
2010 | V zemi bílého oblaku |
2014 | Ostrov tisíce pramenů |
2011 | Maorčina píseň |
2012 | Volání ptáka kivi |
"Queenstown ležel u jezera Wakatipu, v zátoce obklopené mohutnými strmými srázy. Okolní příroda byla úchvatná, voda v jezeře ocelově modrá, rozlehlé kapradinové lesy a louky zářivě zelené, majestátní drsné pohoří zatím ne zcela probádané, ale městečko samo bylo maličké."
Na konci světa, zaznělo trefně v románu. Přesně tak jsem si na Novém Zélandu v uplynulých dnech připadala, umocněno po dvou týdnech oblačnosti vytouženým pohledem na jasnou noční oblohu a Jižní kříž, orientační bod křesťanských mořeplavců. Maorské názvy jezer, měst, sopek či vodopádů mi hned tak z paměti nevymizí. I proto vím, že např. zmíněné jezero se jmenuje Wakatipu a ne Waikatipu. Ale třeba se název změnil, kdo ví. A Queenstown je dnes všechno jen ne maličkým městem. Autorčina interpretace je tady ale nepochybně správná vzhledem k době, kdy se příběh odehrává, a k době, kdy zlatokopectví na svůj boom teprve čekalo. V čem se popisy v knize vůbec nemýlí, je zcela mimořádná novozélandská příroda. Zejména na jižním ostrově, který zůstal mnohem déle uzavřený novým osadníkům než ostrov severní. I dnes člověk projíždí západní stranou ostrova hodiny neobydleným územím.
Bylo zajímavé sledovat v románu tehdejší úsilí přicházejících osadníků, nejdříve farmářské a později zlatokopecké. Nelehká doba, jakkoliv pro všechny osadníky naplněná optimismem. Dnes je Nový Zéland zaměřený i nadále na zemědělství, nově pak na ovocnářství, vinařství nebo lesnictví, a profiluje se jako země adrenalinových sportů; jen ty zlaté žíly už dávno vyschly.
Osudy Gwyneiry a Helen - dvou dívek z odlišných sociálních vrstev - které se vydaly hledat štěstí na druhý konec světa, jsou vše jen ne jednoduché. Jsou ale taky předvídatelné. Na příběhu mě nejvíce bavilo jeho umístění v prostoru a čase.
P.S.: správně by se asi román měl jmenovat "V zemi dlouhého bílého oblaku", jak původní Maoři svou zemi nazývali.